ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.121.2007:61
sp. zn. 4 Ads 121/2007 - 61
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: M.
H., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2007, č. j. 1
Cad 85/2006 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 6. 9. 2006 žalobkyně brojila
proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (žalované) ze dne 16. 8. 2006,
č. j. 505 114 237, jímž byla zamítnuta její žádost o starobní důchod před dosažením
důchodového věku pro nesplnění podmínek ust. §31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění. Domáhala se toho, aby i žalovaná vydala do deseti dnů platební výměr důchodové
měsíční dávky „předčasného starobního důchodu”, aby žalovaná byla povinna vyplácet
důchodové měsíční dávky žalobkyni do místa trvalého bydliště a aby žalovaná byla povinna
vyplatit finanční dávku se zpětnou platností od 1. 2. 2005 do dnešní doby a dále též přiznanou
finanční částku předčasného starobního důchodu jejího manžela, který ji k přebírání
jeho důchodu v České republice zmocnil. Požádala o osvobození od soudních poplatků
a konstatovala, že „nadále trvá na svém obecném zmocněnci S. S.”.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 8. 2007, č. j. 1 Cad 85/2006 – 45, žalobu
zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění
svého rozhodnutí poukázal na podmínky nároku na starobní důchod stanovené v §31 odst. 1
zákona č. 155/1995 Sb., a ustanovení téhož zákona upravující důchodový věk (§32 odst. 1
a odst. 2) a konstatoval, že žalobkyně, která se narodila dne 14. 9. 1950 a vychovala 1 dítě,
tudíž důchodového věku dosáhne dne 14. 9. 2009. K datu vydání rozhodnutí žalované neměla
žalobkyně nárok na přiznání starobního důchodu podle §31 zákona č. 155/1995 Sb.,
vzhledem k tomu, že nesplňovala podmínku uvedenou v §31 odst. 1 písm. b) téhož zákona,
neboť do dosažení důchodového věku jí chyběly více než tři roky. Městský soud uzavřel,
že žalovaná rozhodla správně pokud svým rozhodnutím žádost žalobkyně o starobní důchod
podle §31 zákona č. 155/1995 Sb., zamítla.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační
stížnost, ve které namítá, že „splňovala zákonné podmínky k přiznání předčasného starobního
důchodu dle zvláštního dodatku zákona od 14. 1. 2006, když splnila podmínky dle Evropské
smluvní dohody, která nabyla platnosti od 1. 5. 2004 k datu účinnosti dle smluvních stran
mezi Evropskou unií a Českou republikou.” Stěžovatelka dále uvádí, že nesouhlasí
s přiznanou výší vypláceného předčasného starobního důchodu od 5. 2. 2007, která činí pouze
2847 Kč a z tohoto důvodu žádá o „přepočítání nároku k vyplácení předčasného starobního
důchodu”. Stěžovatelka je přesvědčena o své diskriminaci ze strany žalované,
když jí vyplácená finanční částka nedosahuje měsíčně ani výše životního minima stanovené
zákonem. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne
14. 8. 2007, č. j. 1 Cad 85/2006 – 45, zrušil.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 9. 2007, č. j. 1 Cad 85/2006 – 52,
stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení této výzvy předložila plnou moc
udělenou advokátovi a uvedla v jakém rozsahu a z jakých důvodů je rozhodnutí soudu
napadáno. Současně stěžovatelku poučil o tom, že nebude-li přes tuto výzvu podání
ve stanovené lhůtě opraveno nebo doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek
pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný
procesní důsledek [§37 odst. 5, §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.”)].
Předmětná výzva byla stěžovatelce uložena na poště Praha 3 dne 27. 9. 2007.
Stěžovatelka předmětnou výzvu osobně převzala dne 6. 10. 2007, což potvrdila vlastnoručním
podpisem na doručence, která je založena ve spisu; výzva Městského soudu v Praze tedy byla
stěžovatelce doručena v pátek dne 6. 10. 2007.
Na uvedenou výzvu Městského soudu v Praze reagovala stěžovatelka přípisem
sepsaným jejím manželem S. S. ze dne 11. 10. 2007, doručeným Městskému soudu v Praze
dne 12. 10. 2007, nadepsaným “protestní vyjádření”, ve kterém uvedla, že nadále trvá na
svém obecném zmocněnci a na nařízení jednání před nepodjatým soudcem. Navrhovala
provedení důkazu o době zaměstnání výslechem svědkyně.
S ohledem na skutečnost, že stěžovatelka nebyla výše uvedenou výzvou Městského
soudu v Praze ze dne 20. 9. 2007, poučena o možnosti požádat pro řízení o kasační stížnosti
o ustanovení advokáta ve smyslu ust. §35 odst. 8 s. ř. s., podle kterého předseda senátu může
navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků,
a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může
být i advokát, vyzval Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 8. 11. 2007,
č. j. 4 Ads 121/2007 – 57, stěžovatelku, aby ve lhůtě 10 dnů na adresu Nejvyššího správního
soudu sdělila, zda žádá o ustanovení advokáta, anebo předložila plnou moc udělenou
advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud stěžovatelku
rovněž poučil, že podle §105 odst. 2 s. ř. s., musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem; to neplatí jen tehdy, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen,
který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Stěžovatelka v řízení
vystupuje jako osoba bez výše uvedeného předepsaného vysokoškolského vzdělání,
a proto musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem. Nejvyšší správní soud
stěžovatelku poučil také o tom, že pokud nepředloží plnou moc udělenou advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nezbude mu než pro nedostatek podmínky řízení
spočívající v nezastoupení stěžovatelky advokátem, kasační stížnost odmítnout podle §37
odst. 5 s. ř. s., použitého pro řízení o kasační stížnosti podle §120 s. ř. s.
Podle údajů obsažených na doručence byl zmíněný přípis Nejvyššího správního soudu
dne 13. 11. 2007 uložen na poště 130 00 Praha 3 na žádost adresáta bez předchozího pokusu
o jeho doručení a adresátu (stěžovatelce) byla zanechána výzva, aby si jej vyzvedla.
Vzhledem k tomu, že si jej stěžovatelka do konce odběrní lhůty (28. 11. 2007) nevyzvedla,
byl přípis dne 3. 12. 2007 vrácen zpět Nejvyššímu správnímu soudu.
Podle §42 odst. 5 s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování
obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení. Podle §46 odst. 3
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“),
nebyla-li fyzická osoba zastižena na adrese uvedené v odstavci 1 a písemnost jí nebyla
doručena ani na jiném místě, doručující orgán písemnost, která jí má být doručena
do vlastních rukou, uloží. Podle §46 odst. 1 o. s. ř. písemnost určenou fyzické osobě soud
předá doručujícímu orgánu k doručení na adresu jejího bytu, jejího místa podnikání, jejího
pracoviště nebo místa, kde se zdržuje. Jestliže o to fyzická osoba požádá, soud předá
písemnost k doručení na adresu jiného místa v České republice, kterou mu sdělila; to neplatí,
nemůže-li jí být písemnost v označeném místě doručena způsobem předepsaným
tímto zákonem. Bez předchozího pokusu o doručení písemnosti na adresu uvedenou v §46
odst. 1 s. ř. s. lze písemnost uložit, jestliže o to fyzická osoba písemně požádá doručující
orgán a jestliže podpis na žádosti byl ověřen (§46 odst. 3, věta třetí o. s. ř.).
Podle §50c odst. 4 o. s. ř. nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do 3 dnů nebo,
jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, považuje
se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl; to neplatí,
je-li náhradní doručení písemnosti vyloučeno (§50d odst. 1) nebo bylo-li uložení písemnosti
neúčinné.
S ohledem na výše uvedené lze pokládat uvedený přípis Nejvyššího správního soudu,
(který nebyl písemností určenou do vlastních rukou), stěžovatelce za doručený doručen
v pátek 16. 11. 2007 (uplynutím lhůty 3 dnů od jeho uložení na poště).
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v soudem stanovené lhůtě, ani později, nereagovala
na jeho výzvu k odstranění nedostatku zastoupení advokátem a nepředložila plnou moc
udělenou advokátu k zastupování v řízení o kasační stížnosti, ani nepožádala soud
o jeho ustanovení, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka nevyhověla
požadavku předepsanému ustanovením §105 odst. 2 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení musí
být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, pokud nemá vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštního zákona vyžadováno pro výkon advokacie.
Stěžovatelka v řízení vystupuje jako osoba bez uvedeného právnického vzdělání,
na výzvu soudu však nepředložila plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování
v tomto řízení, přestože byla řádně poučena o následcích takové nečinnosti, tj. o možnosti
odmítnutí kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud podotýká, že stěžovatelka nedokládá
a ani netvrdí, že by její manžel (S. S.), na němž trvá jako na svém obecném zmocněnci pro
zastupování v této věci (ačkoli ani v řízení před Městským soudem v Praze nedoložila řádnou
plnou moc udělenou svému manželovi k zastupování pro řízení před tímto soudem), takové
zákonem předepsané vzdělání měl.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu pokud stěžovatel není v řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.) a tato vada nebyla k výzvě
soudu odstraněna, nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2003, č. j. 3 Afs 9/2003 – 19, www.nssoud.cz).
Nedostatek zastoupení stěžovatelky brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná
se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn, proto Nejvyšší
správní soud kasační stížnost stěžovatelky podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 téhož zákona odmítl.
Za této procesní situace již Nejvyšší správní soud dále důvodnost kasační stížnosti
nezkoumal.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu