ECLI:CZ:NSS:2015:4.ADS.167.2014:22
sp. zn. 4 Ads 167/2014 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. J. L., zast. JUDr.
Evou Šámalovou, advokátkou, se sídlem Velká Hradební 2/484, Ústí nad Labem, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační
stížnosti žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2014, č. j. 75 Ad
14/2014 - 8,
takto:
I. V řízení o kasační stížnosti se pokračuje .
II. Kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4 . 8. 2014,
č. j. 75 Ad 14/2014 - 8, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 29. 4. 2014, č. j. 45000/03233/14/010/SM, žalovaná zamítla
odvolání a potvrdila rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Most
(dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 11. 3. 2014, č. j. 45008/007706/14/110/SP, kterým byla
žalobci uložena povinnost uhradit regresní náhradu ve výši 17.703 Kč. Prvoinstanční orgán
provedl správní řízení v uvedené věci na základě trestního příkazu Okresního soud u v Mostě
ze dne 16. 8. 2013, č. j. 7 T 147/2013 - 132, kterým byl žalobce shledán vinným z přečinu
ublížení na zdraví, konkrétně z fyzického napadení I. L. V důsledku tohoto zaviněného
protiprávního jednání došlo ke zranění paní L. a k její následné dočasné pracovní neschopnosti,
při níž jí bylo vyplaceno nemocenské v celkové výši 17.703 Kč.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 4. 8. 2014, č. j. 75 Ad 14/2014 - 8,
odmítl žalobu proti rozhodnutí žalované. V odůvodnění usnesení se zabýval otázkou, zda uložení
regresní náhrady postupem podle §126 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském
pojištění, ve znění pozdějších předpisů, představuje rozhodnutí, kterým je zasahováno
do veřejných, nebo soukromých subjektivních práv, přičemž odkázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 17. 1. 2014, č. j. 4 Ads 100/2013 - 26. Podle tohoto rozsudku „[…]
u regresní náhrady dle zákona o nemocenském pojištění, ačkoli je upravena zákonem o nemocenském pojištění
jako předpisem obsahujícím i normy veřejného práva a rozhodování o ní je svěřeno do pravomoci správního orgánu,
jde o institut, jehož povaha je soukromoprávní.“ Vzhledem k této skutečnosti krajský soud žalobu
odmítl, neboť ve smyslu §46 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhal rozhodnutí v právní věci, o které
má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2 002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále také „s. ř. s.“). V ní odmítla závěry uvedené v rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2014, č. j. 4 Ads 100/2013 - 26, jehož odůvodnění
spočívá na argumentaci, že rozhodnutí o povinnosti žalobce zaplatit regresní náhradu
za vyplacenou dávku nemocenského pojištění je rozhodnutím vydaným v soukromoprávní věci.
Stěžovatelka podrobněji vysvětlila svůj právní názor a uvedla, že podává návrh na zahájení řízení
o kompetenčním sporu podle §3 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů. Současně navrhla, aby řízení o kasační stížnosti bylo přerušeno podle
ustanovení §48 odst. 2 písm. c) s. ř. s až do do by rozhodnutí o kompetenčním sporu a bude-li
v řízení o kompetenčním sporu vydáno rozhodnutí, kterým bude určeno, že o žalobě proti
rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění ve věci regresní náhrady je příslušným rozhodnout
soud, který rozhoduje podle zvláštního zákona ve věcech správního soudnictví, navrhla,
aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2014,
č. j. 75 Ad 14/2014 - 8, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 19. 8. 2014, č. j. 4 Ads 167/2014 - 10, přerušil
řízení o kasační stížnosti, neboť zjistil, že rozhodnutí o kasační stížnosti závisí, ve smyslu §48
odst. 2 písm. c) s. ř. s. , na otázce, kterou zdejší soud není v tomto řízení oprávněn řešit.
Při předběžném projednání kasační stížnosti bylo totiž zjištěno, že zvláštní senát, zřízený podle
zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zvláštní senát“), vedl o návrhu
žalované řízení pod sp. zn. Konf 23/2014.
Zvláštní senát již uvedené řízení pravomocně ukončil rozhodnutím ze dne 29. 6. 2015,
č. j. Konf 23/2014 - 21, kterým zrušil kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2014, č. j. 75 Ad 14/2014 - 8, neboť dospěl k závěru, že náhradový
vztah podle §126 zákona o nemocenském pojištění má veřejnoprávní povahu a že rozhodnutí
žalované o regresní náhradě mají přezkoumávat soudy ve správním soudnictví. Nejvyšší správní
soud proto mohl pokračovat v řízení o kasační stížnosti podle §48 odst. 5 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud se předně musel zabývat otázkou, zda jsou v daném případě
splněny podmínky řízení. Předpokladem přezkoumání pravomocného rozhodnutí krajského
soudu je nepochybně samotná existence takového aktu. Žalovaná podala kasační stížnost proti
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4 . 8. 2014, č. j. 75 Ad 14/2014 - 8, v době
jeho platnosti. Toto usnesení však pravomocně zrušil zvláštní senát v řízení vedeném
pod sp. zn. Konf 23/2014. Vzhledem k této skutečnosti je zřejmé, že nejsou splněny podmínky
řízení o kasační stížnosti, přičemž tento nedostatek nelze odstranit. Nejvyššímu správnímu soudu
proto nezbylo než kasační stížnost odmítnout podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s §1 20 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. září 2015
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu