ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.2.2007
sp. zn. 4 Ads 2/2007 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: V. K.,
zast. Mgr. Janem Šarmanem, advokátem, se sídlem Brno, Pekárenská 12, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2006, č. j. 41 Cad 189/2005 - 22
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne
4. 10. 2005, č. X, byla zamítnuta podle ustanovení §56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění, žádost žalobce o zvýšení starobního důchodu s odůvodněním, že podle
osobního listu důchodového zabezpečení zaslaného žalobci s předchozím rozhodnutím ze dne
27. 1. 2005, mu bylo započteno celkem 39 roků a 140 dnů pojištění. Dodatečně uplatněný a
provedený zápočet zůstává však zcela bez vlivu na rozhodnutí ze dne 27. 1. 2005 o přiznání
starobního důchodu ve výši 7551 Kč měsíčně, neboť zápočet náhrady za ztrátu na výdělku za
období 1995 – 2004 nemá vliv na výši jeho důchodu, když je pro něho nadále výhodnější
výpočet z vyměřovacího základu, ze kterého byl vyměřen předchozí důchod (v daném případě
částečný invalidní důchod). Rozhodnutí ze dne 27. 1. 2005 zůstává proto i nadále v platnosti.
Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované,
avšak rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2005, č. j. 41 Cad 189/2005 – 8, byla
jeho žaloba podle §78 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen s. ř. s.), jako nedůvodná zamítnuta.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel včas kasační stížnost (sepsanou jím zvoleným
advokátem) s tím, že její důvody doplní, stejně jako i plnou moc zvoleného zástupce z řad
advokátů. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 6. 2006, č. j. 41 Cad 189/2005 – 17,
vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 1 měsíce od doručení výzvy doložil do spisu plnou moc
udělenou advokátovi, který jej bude zastupovat v řízení o kasační stížnosti a prostřednictvím
tohoto advokáta doplnil údaj o tom, kdy mu byl napadený rozsudek doručen, v jakém rozsahu
rozsudek napadá a jaké důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1 s. ř. s. uplatňuje.
Stěžovatel na tuto výzvu reagoval žádostí o přidělení právního zástupce s tím, že vzhledem
k finanční situaci se mu nepodařilo zajistit právního zástupce k zastupování ve věci kasační
stížnosti.
Krajský soud v Brně napadeným usnesením ze dne 21. 9. 2006,
č. j. 41 Cad 189/2005 – 22, stěžovatelovu žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl.
Vycházel z ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. (podle něhož žalobci, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může soud
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát) a dospěl k závěru, že jednu
z citovaných zákonných podmínek stěžovatel nesplňuje, neboť u něj nejsou dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel, který je poživatelem starobního důchodu
ve výši 8579 Kč měsíčně, je ženatý, žije společně se svou manželkou v rodinném domku.
Manželka je starobní důchodkyně a pobírá důchod ve výši 7025 Kč měsíčně. Zjištěné poměry
přesahují částku životního minima, stanovenou nařízením vlády č. 505/2005,
která se považuje za potřebnou k zajištění nezbytných nákladů na domácnost a osobních
potřeb jednotlivce. Krajský soud usoudil, že žalobce podmínky pro osvobození od soudních
poplatků a možnost ustanovení právního zástupce z řad advokátů za této situace nesplňuje,
a to i s přihlédnutím k vyhlášce č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), podle níž sazba mimosmluvní odměny
za jeden úkon právní služby ve věcech nároku fyzických osob v oblasti sociálního
zabezpečení, důchodového, nemocenského a všeobecného zdravotního pojištění, činí částku
500 Kč.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel včas kasační stížnost, s tím, že usnesení soudu
pokládá za nezákonné, napadá je v celém rozsahu výroku i odůvodnění, a to z důvodů
uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Uvedl, že důvody kasační
stížnosti doplní ve lhůtě 15 dnů, jakož i plnou moc zvoleného advokáta pro řízení o kasační
stížnosti proti rozsudku ve věci samé. Plná moc Mgr. Jana Šarmana, jakož i doplnění kasační
stížnosti proti rozsudku ve věci samé byla soudu doručena, doplnění kasační stížnosti
proti napadenému rozsudku ze dne 21. 9. 2006, č. j. 41 Cad 189/2005 – 22, však již nikoliv.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil
ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Po přezkoumání věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí proti němuž je přípustná
a stěžovatel je zastoupen advokátem.
Stěžovatel se v kasační stížnosti dovolává důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a),
b) a d) s. ř. s. Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat
z důvodu tvrzené nezákonnosti, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat
z důvodu tvrzené vady řízení, spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán
vycházel, nemá oporu ve spisech, nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat též z důvodu
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Nutno poznamenat, že v projednávané věci je kasační stížností napadeno
toliko usnesení o zamítnutí stěžovatelovy žádosti o ustanovení advokáta pro řízení o kasační
stížnosti, takže z povahy tohoto řízení je vyloučeno dovolat se úspěšně důvodů uvedených
pod písm. b) citovaného ustanovení. Soudnímu řízení o zamítnutí žádosti o ustanovení
advokáta totiž nepředcházelo tomu korespondující řízení správní; jde o ryze procesní postup
soudní, nevztahující se bezprostředně k přezkoumání rozhodnutí správního orgánu o věci
samé, takže není možné dovolávat se na tomto místě chybného postupu či rozhodnutí
správního orgánu. Důvodnou nebyla podle názoru Nejvyššího správního soudu ani námitka
odkazující na ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť nelze konstatovat,
že by napadené usnesení Krajského soudu v Brně trpělo nepřezkoumatelností spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí či v jiné vadě řízení před soudem,
která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Z uvedeného vyplývá, ž jediným relevantním, v úvahu přicházejícím důvodem kasační
stížnosti je stěžovatelem tvrzená nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem, pokud soud u stěžovatele neshledal předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků (§103 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.).
Namítanou nezákonnost či pochybení však Nejvyšší správní soud v usnesení
Krajského soudu v Brně, jakož i v řízení, které předcházelo jeho vydání, neshledal.
Podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce
a odměnu za zastupování v takovém případě platí stát.
Z uvedeného ustanovení vyplývá, že předpokladem pro ustanovení zástupce účastníku
soudem je splnění 2 podmínek, jednak předpokladů pro osvobození od soudních poplatků
a dále potřeba ochrany práv účastníka. Ta je v případě kasační stížnosti předpokládána
zákonem – konkrétně ustanovením §105 odst. 2 s. ř. s., podle něhož v řízení o kasační
stížnosti musí být účastník zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Stěžovatel
v daném řízení vystupuje jako osoba bez předepsaného právnického vzdělání a proto musí být
v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Krajský soud usoudil, že je na stěžovateli,
aby si sám zvolil advokáta, kterému udělí pro řízení o kasační stížnosti plnou moc,
neboť není možné mu advokáta ustanovit, když nesplňuje podmínky pro osvobození
od soudních poplatků.
Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních
poplatků. Vedle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. se ve smyslu ustanovení §64 téhož zákona
při rozhodování o osvobození od soudních poplatků (event. splnění předpokladů pro ně),
aplikuje i ustanovení §138 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve smyslu tohoto zákonného ustanovení lze přiznat osvobození
od soudních poplatků, odůvodňuje-li to poměry účastníka, zcela nebo zčásti. Žadatel
je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své majetkové a sociální poměry.
Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým
poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá
dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším obdobným okolnostem. Objektivní
hlediska pro posuzování poměrů žadatele, respektive jejich tíživosti, v současné době
v platném právu vyjádřeny nejsou. Soudy jsou proto nuceny překlenout tento nedostatek
v konkrétním případě interpretací. Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají
o poměrech žadatele, je tak věcí úvahy soudu a promítá se do závěru, zda je žadatel s ohledem
na své poměry schopen nést zaplacení soudních poplatků. Jestliže mu to jeho poměry
nedovolují, je soud povinen vycházet z toho, že splňuje předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků a tím i pro ustanovení zástupce.
V posuzované věci krajský soud zkoumal a hodnotil osobní a majetkové poměry
stěžovatele, zjistil výši jeho peněžních příjmů, poměry v rodině a stejně tak zjistil,
že stěžovatel bydlí v rodinném domku. Takto zjištěné osobní a majetkové poměry vzal
za východisko hodnocení a úvah, zda stěžovatel má či nemá dostatek finančních prostředků
k tomu, aby mohl uplatnit svá práva u soudu. Přihlédl též k výši v úvahu přicházejících
nákladů spojených odměnou advokátovi za zastupování v tomto řízení a dospěl k závěru,
že stěžovatel má dostatečné finanční prostředky a v takovém rozsahu, že nesplňuje
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Krajský soud podle názoru Nejvyššího správního soudu postupoval v této věci
správně, neboť objektivně zjistil, objektivně zhodnotil a uvážil předpoklady na straně
stěžovatele pro osvobození od soudních poplatků a ani Nejvyšší správní soud nemá důvodu
se od tohoto závěru odchýlit. Stěžovatel ostatně ani žádné další okolnosti, které by svědčily
o jeho neschopnosti zaplatit soudní poplatek v kasační stížnosti neuváděl. Nejvyšší správní
soud proto dospívá k témuž závěru, že i když v případě stěžovatele je výše jeho starobního
důchodu nepříliš vysoká, pak s přihlédnutím k tomu, že nemusí nést zvýšené náklady
na úhradu nájemného a navíc mu v občanskoprávním řízení byla přiznána částka náhrady
mzdy po skončení pracovní neschopnosti v rozsahu vyšším než 400 000 Kč, má stěžovatel
dostatek finančních prostředků k úhradě nákladů spojených s právním zastoupením
v této věci, a to i s přihlédnutím k tomu, že podle výše již zmíněného advokátního tarifu činí
sazba mimo smluvní odměny za jeden úkon právní služby ve věcech nároku fyzických osob
v oblasti důchodového pojištění 500 Kč za 1 úkon (§9 odst. 2, §7 citované vyhlášky).
Nejvyšší správní soud proto ve smyslu ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost
podanou stěžovatelem proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2006,
sp. zn. 4 Ads 2/2007, jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalovaný, který v řízení úspěch měl, žádné
náklady neuplatňoval, ostatně v řízení ve věcech důchodového pojištění nemá správní orgán
na náhradu nákladů nárok.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu