ECLI:CZ:NSS:2008:4.ANS.2.2008:66
sp. zn. 4 Ans 2/2008 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobců: a) B. V., zast.
Mgr. Petrou Civínovou, advokátkou, se sídlem nám. J. Žižky z Trocnova 79, Čáslav, b) J. V.,
proti žalovanému: Městský úřad Čáslav, se sídlem nám. J. Žižky z Trocnova 1, Čáslav, o
kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2006, č. j. 44 Ca
61/2006 - 14,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Řízení o kasační stížnosti se ve vztahu ke stěžovatelce J. V. z a s t a v u je .
IV. Zástupkyni stěžovatele, Mgr. Petře Civínové, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 9600 Kč, která jí bude vyplacena Nejvyšším správním soudem
do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobci („stěžovatelé“) domáhali zrušení shora
uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále též „krajský soud“), kterým tento soud odmítl
jeho návrh na obnovu řízení, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2005,
č. j. 44 Ca 100/2003 - 126. Tímto usnesením bylo navrhovatelům přiznáno osvobození
od soudních poplatků z kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne
9. 6. 2004, č. j. 44 Ca 100/2003 - 71, z jedné poloviny.
V kasační stížnosti stěžovatelé požádali o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti s tím, že jeho prostřednictvím bude kasační stížnost doplněna, a taktéž navrhli přiznání
odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud z úřední činnosti zjistil, že žalobkyně J. V., uvedená v záhlaví
tohoto rozsudku sub b), dne 18. 11. 2006 zemřela. Tato skutečnost byla doložena úmrtním listem
matričního úřadu Městského úřadu Čáslav, jež byl součástí soudního spisu vedeného u
Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 22 D 271/2006, který si zdejší soud vyžádal k řízení
o kasační stížnosti žalobce B. V. vedeného pod sp. zn. 6 Ans 12/2006.
Otázka způsobilosti být účastníkem řízení je v soudním řádu správním (zákon
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“) upravena
v §33 odst. 2. Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva
a povinnosti, jinak i ten, komu ji zákon přiznává. Tuto způsobilost má zásadně ten,
kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (právní subjektivita). Otázka
právní subjektivity je upravena zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, konkrétně v §7
odst. 1, kde je stanoveno, že způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením,
na nějž navazuje v odstavci druhém určení zániku právní subjektivity fyzické osoby smrtí.
Podle §64 s. ř. s., není -li v tomto zákoně stanoveno jinak, použijí se pro řízení
ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení části třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Ztratí-li účastník řízení způsobilost být účastníkem v době
po zahájení řízení do jeho pravomocného skončení, posoudí soud podle povahy věci,
zda má řízení zastavit, přerušit anebo zda v něm může pokračovat (§107 o. s. ř.). Vyvstává
zde nutnost posouzení otázky procesního nástupnictví, tedy zda povaha věci umožňuje v řízení
pokračovat nástupcem. Dle §107 o. s. ř. ztratí-li fyzická osoba způsobilost být účastníkem řízení
a umožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon
jinak, její dědici. Nejvyšší správní soud z úřední činnosti zjistil, že po podání kasační stížnosti
žalobkyně - fyzická osoba- ztratila způsobilost být účastníkem řízení a současně, že povaha věci
neumožňuje ve vztahu k jí uplatňované námitce v řízení pokračovat. Předmětem posouzení
soudu je totiž námitka nesprávného posouzení žádosti žalobkyně o osvobození od soudního
poplatku z kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2004,
č. j. 44 Ca 100/2003 - 71. V rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků je z povahy věci
vyloučeno případné procesní nástupnictví, jelikož rozhodnutí je přímo závislé na posouzení
osobních a majetkových poměrů konkrétní osoby, v tomto případě k zemřelé žalobkyně J. V.
Na základě §64 s. ř. s. a v návaznosti na §107 odst. 5 o. s. ř., neumožňuje-li povaha věci
v řízení pokračovat, soud řízení zastaví. Nejvyšší správní soud proto vycházel z §47 písm. c)
s. ř. s. a ve spojení s §64 s. ř. s. a §107 odst. 5 o. s. ř. řízení o řízení o kasační stížnosti ve vztahu
k žalobkyni J. V. zastavil.
V doplnění kasační stížnosti ze dne 8. 2. 2008, podaného již jen v zastoupení žalobce
sub a) (dále jen „stěžovatel“), soudem ustanovená zástupkyně zejména uvádí, že stěžovatel
nesouhlasí se závěry krajského soudu uvedenými v odůvodnění napadeného rozhodnutí
a je přesvědčen, že napadené rozhodnutí je nezákonné z důvodu nesprávného právního
posouzení provedeného tímto soudem. Stěžovatel je toho názoru, že jeho majetkové poměry
odůvodňují jeho plné osvobození od soudních poplatků, a je rovněž přesvědčen o důvodnosti
svého návrhu na obnovu řízení. Nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že návrh na obnovu
řízení proti předmětnému usnesení je nepřípustný a rozhodnutí o odmítnutí návrhu
proto považuje za nezákonné.
Žalovaný správní orgán se ke kasační stížnosti a jejímu doplnění sdělil, že vzhledem
k tomu, že se jedná o rozhodnutí vydané krajským soudem ve věci obnovy řízení o úhradě
nákladů řízení, není v jeho kompetenci se k věci vyjadřovat.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
21. 4. 2006, č. j. 44 Ca 61/2006 - 14, v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán
rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Po přezkoumání věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátkou.
Podle ust. §111 s. ř. s. řízení ukončené pravomocným rozsudkem se na návrh účastníka
obnoví, jestliže vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny nebyly nebo nemohly
být v původním řízení uplatněny, popřípadě bylo jinak rozhodnuto o předběžné otázce,
jestliže výsledek obnoveného řízení může být pro něj příznivější.
Podle ust. §114 odst. 1 citovaného zákona je obnova řízení přípustná jen proti rozsudku
vydanému v řízení a) o ochraně před zásahem správního orgánu, b) ve věcech politických stran
a politických hnutí.
Zásadní stížní námitkou stěžovatele je jeho nesouhlas se závěrem krajského soudu,
že proti usnesení ve věci osvobození od soudního poplatku v řízení před správním soudem
obnova řízení přípustná není. Proto Nejvyšší správní soud zhodnotil obsah spisu Krajského
soudu v Praze a napadené usnesení přezkoumal z důvodů uplatněných v kasační stížnosti.
Stěžovatel je přesvědčen, že důvody pro obnovu řízení jsou dány, neboť jeho majetkové
poměry opodstatňují plné osvobození od soudního poplatku.
V této věci považuje Nejvyšší správní soud za nezbytné uvést, že již v rozsudcích ze dne
27. 4. 2006, č. j. 2 Afs 161/2005 - 113, a č. j. 2 Afs 179/2005 - 121, www.nssoud.cz, zdůraznil,
že návrh na obnovu soudního řízení, systematicky zařazený v dílu druhém hlavy třetí části třetí
s. ř. s., je mimořádným opravným prostředkem v soudních řízeních ve věcech správního
soudnictví, jehož smyslem a účelem je ve výjimečných případech umožnit obnovení řízení
před správním soudem. Ust. §111 s. ř. s. k tomu uvádí, že řízení ukončené pravomocným
rozsudkem se na návrh účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti,
které bez jeho viny nebyly nebo nemohly být v původním řízení uplatněny, popřípadě bylo jinak
rozhodnuto o předběžné otázce, jestliže výsledek obnoveného řízení může být pro něj příznivější.
Obnova řízení, i kdyby byly dány „materiální“ podmínky definované v ust. §111 s. ř. s.,
ovšem není přípustná vždy, nýbrž jen za splnění dalších velmi striktních podmínek, které stanoví
v první řadě ust. §114 s. ř. s.
Podmínky přípustnosti jsou v tomto ustanovení vymezeny v první řadě pozitivně
v tom smyslu, že přípustná je obnova jen u těch druhů řízení, které zákon výslovně
vyjmenovává - jsou to řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a řízení ve věcech
politických stran a politických hnutí [ust. §114 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.]. Zákon
v tomto ustanovení charakterizuje řízení, v nichž je obnova povolena, jednak materií,
jež je jejich předmětem, jednak však – vzhledem k systematice s. ř. s. – také povahou řízení,
jak je v s. ř. s. upravena. Ust. §114 odst. 1 písm. a) s. ř. s. tak zjevně odkazuje na řízení
podle ust. §82 a násl. s. ř. s., které se vyznačuje tím, že je v něm poskytována ochrana
před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není
rozhodnutím, tj. ochrana před „neformálními“ zásahy do subjektivních práv. Ustanovení §114
odst. 1 písm. b) s. ř. s. pak zjevně odkazuje na řízení podle ust. §94 a násl. s. ř. s., tedy na řízení
ve věcech týkajících se registrace politické strany nebo politického hnutí, změny jejich stanov,
rozpuštění, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti. Vymezení soudních řízení,
u nichž je obnova přípustná, je v ust. §114 odst. 1 s. ř. s. nepochybně provedeno jako vymezení
taxativní – jedná se o pozitivní výčet typů řízení, v nichž obnova přípustná je; a contrario tedy platí,
že v jiných typech řízení než tam uvedených obnova přípustná není.
Negativní podmínky přípustnosti obnovy řízení stanovené v ust. §114 s. ř. s.
pak vymezují, že i když jsou splněny podmínky podle ust. §114 odst. 1 s. ř. s., tj. i když se jedná
o některý ze dvou shora popsaných taxativně vymezených druhů řízení před správními soudy,
ani tehdy není obnova přípustná vždy – přípustná je pouze tehdy, nejedná-li se o návrh
na obnovu řízení, v němž bylo rozhodnuto o kasační stížnosti (ust. §114 odst. 2 s. ř. s.), a nejde-li
o návrh směřující jen proti důvodům rozhodnutí nebo proti výroku o nákladech řízení
(ust. §114 odst. 3 s. ř. s.).
V případě stěžovatele není splněna pozitivní podmínka podle ust. §114 odst. 1 s. ř. s.,
neboť stěžovatel navrhuje obnovu řízení ve věci žádosti o osvobození od soudních poplatků
ve správním soudnictví. Řízení o tomto návrhu jednoznačně není ani řízením o ochraně
před zásahem správního orgánu, ani řízením ve věcech politických stran a politických hnutí;
zjevně se jedná o řízení o osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s.ř.s. Není tedy
splněna jedna z nutných podmínek přípustnosti obnovy řízení, jak ji stanoví ust. §114
odst. 1 s. ř. s. (srov. k uvedenému závěru též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
1. 9. 2005, č. j. 3 Azs 219/2005 - 51, publikovaný pod č. 736/2006 Sb. NSS, rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 4. 2005, č. j. 4 As 17/2004 - 55, publikovaný
pod č. 626/2005 Sb. NSS, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2005,
č. j. Na 50/2005 - 25, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že krajský soud postupoval správně, když návrh
na obnovu řízení odmítl jako nepřípustný podle ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s,
neboť z citovaného ust. §114 odst. 1 s. ř. s. a contrario vyplývá, že návrh na obnovu řízení
o žádosti o osvobození od soudních poplatku ve správním soudnictví podle §36 odst. 3 s. ř. s.
není přípustný. Nejvyšší správní soud tak s ohledem na výše uvedené nepřisvědčil námitce
stěžovatele, v níž vyjádřil nesouhlas se závěrem krajského soudu, že návrh na obnovu řízení
proti předmětnému usnesení je nepřípustný a rozhodnutí o odmítnutí návrhu označil
za nezákonné.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatelem
uplatněné kasační námitky nejsou ve vztahu k napadenému usnesení krajského soudu důvodné.
Protože v řízení nebyly shledány ani jiné nedostatky, ke kterým Nejvyšší správní soud
dle ust. §109 odst. 3 s. ř. s. přihlíží z úřední povinnosti, kasační stížnost byla v souladu
s ust. §110 odst. 1, větou poslední, s. ř. s. zamítnuta.
Pokud jde o žádost o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, Nejvyšší
správní soud za situace, kdy o podané kasační stížnosti meritorně rozhodoval bezprostředně
po provedení nezbytných procesních úkonů po jejím předložení, o této žádosti již samostatně
nerozhodoval.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s ust. §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Správnímu orgánu podle obsahu spisu žádné
náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
S ohledem na to, že zástupkyně stěžovatele, Mgr. Petra Civínová, byla ustanovena
soudem, přiznal Nejvyšší správní soud podle §35 odst. 8 s. ř. s. uvedené zástupkyni
za zastupování v řízení o kasační stížnosti odměnu, sestávající se z odměny dle vyhlášky
č. 177/1996 Sb. za čtyři účtované úkony (č.l. 62) právní služby [á 2100 Kč - §11 odst. 1 písm. b),
c) a d ) , ve spojení s §9 odst. 3 pím. f) cit. vyhlášky] a čtyř režijních paušálů (á 300 Kč - §13
odst. 3 téže vyhlášky). Ustanovené zástupkyni se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši
9600 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 208
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu