ECLI:CZ:NSS:2013:4.ANS.5.2013:11
sp. zn. 4 Ans 5/2013 - 11
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému:
Městský soud v Praze, se sídlem Hybernská 18, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 2. 2013, č. j. 30 A 6/2012 - 74,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 2. 2013, č. j. 30 A 6/2012 - 74,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou na ochranu proti nečinnosti se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým
by soud žalovanému přikázal vydat žalobci informaci, kolik uskladněných obálek typu III bylo
ke konci března 2011 opatřeno „dispozicí“ doporučeně a kolik „dispozicemi“ doporučeně
do vlastních rukou neukládat.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 1. 2013, č. j. 30 A 6/2012 - 65,
nepřiznal žalobci osvobození od soudního poplatku (výrok I.) a vyzval jej k zaplacení poplatku
ve výši 1.000 Kč do jednoho týdne od doručení usnesení (výrok II.).
Usnesením ze dne 8. 2. 2013, č. j. 30 A 6/2012 - 74, Krajský soud v Hradci Králové
zastavil řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, ve které
namítal, že krajský soud v usnesení ze dne 8. 1. 2013 stanovil lhůtu k zaplacení soudního
poplatku kratší než lhůtu pro podání kasační stížnosti. Krajský soud rovněž nezohlednil
skutečnost, že nečiní úkony v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel podotkl, že není povinen
oznamovat krajskému soudu, že proti usnesení ze dne 8. 1. 2013 podal kasační stížnost, která byla
doručena Nejvyššímu správnímu soudu dne 7. 2. 2013. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní
soud zrušil usnesení krajského soudu ze dne 8. 1. 2013 ve výroku I. a usnesení krajského soudu
ze dne 8. 2. 2013.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přípustnou, neboť podle jeho konstantní
judikatury v řízení o kasační stížnosti proti usnesení městského, resp. krajského soudu, o zastavení řízení pro
nezaplacení soudního poplatku za předchozí kasační stížnost by trvání na splnění poplatkové povinnosti
znamenalo řetězení řešeného problému a ve svém důsledku by popíralo smysl samotného řízení. Tato okolnost
proto sama o sobě nemůže bránit projednání věci a vydání meritorního rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 - 77, www.nssoud.cz). Ze stejného důvodu
nelze trvat ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o kasační stížnosti.
Napadené usnesení Nejvyšší správní soud přezkoumal v souladu s §109 odst. 3 a 4
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud shledal, že napadené usnesení o zastavení řízení je nezákonné
ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Ze spisu Nejvyššího správního soudu
vedeného pod sp. zn. 3 As 37/2013 totiž zjistil, že stěžovatel podal dne 6. 2. 2013, tj. před
vydáním napadeného usnesení, včasnou kasační stížnost proti usnesení krajského soudu ze dne
8. 1. 2013, jímž mu nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku.
Stěžovateli bez pochyby náleží právo, aby Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost
jeho kasační stížnosti proti usnesení, kterým jej krajský soud neosvobodil od soudního poplatku,
a to dříve, než krajský soud řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastaví. Opačný
postup by znamenal v právním státě nepřípustný zásah do práva stěžovatele na přístup k soudu,
upraveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Pokud by Nejvyšší správní soud zrušil usnesení o neosvobození stěžovatele od soudního
poplatku a zavázal krajský soud k tomu, aby stěžovatele osvobodil, nebylo by již možné řízení
z tohoto důvodu zastavit. Rozhodnutí o kasační stížnosti vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 3 As 37/2013 má tedy nepopiratelný vliv na další postup a rozhodování krajského
soudu v této věci.
Ačkoliv krajský soud v okamžiku vydání napadeného usnesení, jímž řízení zastavil,
nevěděl o tom, že stěžovatel podal kasační stížnost proti usnesení o neosvobození od soudního
poplatku, tato procesní situace nemůže jít k tíži stěžovatele. Bylo povinností krajského soudu, aby
se před vydáním usnesení o zastavení řízení informoval u Nejvyššího správního soudu, zda
stěžovatel využil svého práva a v souladu s §106 odst. 4 s. ř. s. přímo u Nejvyššího správního
soudu podal kasační stížnost proti usnesení o neosvobození od soudního poplatku, či nikoliv.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud není oprávněn zastavit řízení z důvodu
nezaplacení soudního poplatku dříve, než Nejvyšší správní soud rozhodne o včasné kasační
stížnosti podané proti usnesení o neosvobození od soudního poplatku vydanému v téže věci
(shodně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, č. j. 2 Afs 132/2004 - 91,
publ. pod č. 608/2005 Sb. NSS).
S ohledem na výše uvedené skutečnosti je zřejmé, že napadené usnesení o zastavení řízení
je nezákonné. Nejvyšší správní soud proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 2. 2013, č. j. 30 A 6/2012 - 74, zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán právním názorem vysloveným
v tomto zrušovacím rozsudku Nejvyššího správního soudu a v novém rozhodnutí rozhodne také
o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 3 věta první, odst. 4 s. ř. s.).
Námitkami stěžovatele proti usnesení o neosvobození od soudního poplatku se Nejvyšší
správní soud v tomto řízení nezabýval, neboť kasační stížnost proti předmětnému usnesení bude
samostatně projednána v řízení vedeném pod sp. zn. 3 As 37/2013.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu