ECLI:CZ:NSS:2010:4.AS.27.2010:62
sp. zn. 4 As 27/2010 - 62
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z př edsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Občanské
sdružení LÍPA 2000, IČ: 70883998, se sídlem Gregorova 127/12, Písek, proti žalovanému:
Krajský úřad - Jihočeský kraj, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
17. 3. 2010, č. j. 10 A 5/2010 - 42,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2010, č. j. 10 A 5/2010 -
42, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 17. 3. 2010, č. j. 10 A 5/2010 - 42, Krajský soud v Českých
Budějovicích zastavil řízení o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2010,
č. j. KUJCK/34099/2009/OZZL/Hk/O-112/09, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce
a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 15. 10. 2009, č. j. MUPI/2009/26038/LO,
jímž bylo městu Písek povoleno pokácení lípy velkolisté rostoucí mimo les na pozemku parc.
č. 1146/13 v katastrálním území Písek z důvodu stavby příjezdové komunikace do vnitrobloku,
kde je podle územního plánu počítáno s výstavbou obytných domů.
Krajský soud v Českých Budějovicích v odůvodnění předmětného usnesení uvedl,
že žalobce nesplnil svou poplatkovou povinnost, a proto byl usnesením ze dne 27. 1. 2010
vyzván k zaplacení soudního poplatku. Žalobce následně podal žádost o osvobození od soudních
poplatků, kterou soud usnesením ze dne 3. 3. 2010, č. j. 10 A 5/2010 - 34, zamítl; toto usnesení
nabylo právní moci dne 5. 3. 2010. Krajský soud současně usnesením ze dne 3. 3. 2010,
č. j. 10 A 5/2010 - 38, žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 2000 Kč ve lhůtě
sedmi dnů od doručení usnesení a poučil jej o následcích nezaplacení soudního po platku.
Podáním doručeným soudu dne 15. 3. 2010 žalobce sdělil, že stanoven ý soudní poplatek
nezaplatí. Krajský soud shledal, že žalobce v soudem stanovené lhůtě, která uplynula dne
12. 3. 2010, poplatkovou povinnost nesplnil; soudní poplatek neuhradil ani do doby rozhodování
soudu. Protože lhůta určená k zaplacení soudního poplatku marně uplynula a žalobce byl
na následky nezaplacení upozorněn, krajský soud podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, řízení zastavil.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel namítal nezákonn ost spočívající v porušení §9
odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích a v porušení čl. 4 a 38 Listiny základních práv
a svobod, čl. 10 Ústavy České republiky a čl. 6 odst. 1 a 17 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod. Konstatoval, že doložil nemožnost zaplacení soudního poplatku z důvodu
nemajetnosti a újmu hrozící v důsledku zastavení řízení, a zdůraznil, že mu soud odepřel soudní
ochranu. Stěžovatel podotkl, že poplatková povinnost není absolutní a soudy musí respektovat
podmínky pro osvobození od soudních poplatků stanovené v §36 s. ř. s. Namítal, že zastavení
řízení pro nezaplacení soudního poplatku je za stavu, kdy nemajetný poplatník nemá dostatečné
finanční prostředky zjevným příkladem procesní absurdity a diskriminace. Krajskému soudu
stěžovatel vytkl, že opomněl rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 5 As 34/2007,
který definuje nicotné rozhodnutí (rozhodnutí zjevně nesplnitelná možnostmi a prostředky
povinného), a vycházel z nicotného rozhodnutí ze dne 3. 3. 2010, č. j. 10 A 5/2010 - 38,
k jehož nicotnosti byl povinen přihlédnout i bez návrhu. Stěžovatel dále rozporoval zjištění
krajského soudu, že v podání doručeném soudu dne 15. 3. 2010 sdělil, že soudní poplatek
nezaplatí. V tomto podání pouze uvedl, že poplatek zaplatit nemůže, protože nemá finanční
prostředky. Stěžovatel rovněž vytýkal soudu vadu řízení spočívající v tom, že asistent soudce,
překročil vydáním usnesení č. j. 10 A 5/2010 - 34 a č. j. 10 A 5/2010 - 38 svou pravomoc.
Stěžovatel uzavřel, že napadené usnesení je příkladem diskriminace podle majetku, a navrhl,
aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přípustnou, neboť podle jeho konstantní
judikatury v řízení o kasační stížnosti proti usnesení městského, resp. krajského soudu, o zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku za předchozí kasační stížnost by trvání na splnění poplatkové povinnosti
znamenalo řetězení řešeného problému a ve svém důsle dku by popíralo smysl samotného řízení. Tato okolnost
proto sama o sobě nemůže bránit projednání věci a vydání meritorního rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 4. 2007, č . j. 9 As 3/2007 - 77, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů; zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
Podle §109 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo -li
řízení před soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je -li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d)],
jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo
vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel podáním ze dne
8. 2. 2010 požádal o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud v Českých Budějovicích
usnesením ze dne 3. 3. 2010, č. j. 10 A 5/2010 - 34, návrh na osvobození od soudního poplatku
zamítl. V poučení tohoto usnesení soud uvedl, že proti němu lze podat kasační stížnost ve lhůtě
dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu
prostřednictvím krajského soudu. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 5. 3. 2010 a téhož
dne nabylo právní moci.
Krajský soud v Českých Budějovicích současně usnesením ze dne 3. 3. 2010,
č. j. 10 A 5/2010 - 38, vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku ve výši 2000 Kč
do sedmi dnů od doručení usnesení a poučil jej, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě
zaplacen, řízení před soudem bude zastaveno.
Stěžovatel na tato usnesení reagoval podáním ze dne 12. 3. 2010, doručeným soudu dne
15. 3. 2010, ve kterém uvedl, že stanovený soudní poplatek zaplatit nemůž e, protože na jeho
zaplacení nemá finanční prostředky z důvodu nemajetnosti, což doložil v podání ze dne
2. 3. 2010. Konstatoval, že zastavením řízení by mu vznikla újma na základním právu
na spravedlivé projednání jeho záležitosti soudem v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů,
ústavně zaručeném v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských p ráv a základních svobod spolu
s čl. 10 Ústavy České republiky a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Dne 17. 3. 2010 podal stěžovatel kasační stížnost prot i usnesení o zamítnutí žádosti
o osvobození od soudního poplatku; tato kasační stížnost byla krajskému soudu doručena dne
18. 3. 2010.
Krajský soud mezitím dne 17. 3. 2010 po marném uplynutí lhůty k zaplacení soudního
poplatku vydal napadené usnesení, jímž řízení o žalobě zastavil.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu nepředloží-li krajský soud
k rozhodnutí kasační stížnost proti usnesení, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení advokáta, a nařídí
a provede jednání, je řízení zatíženo vadou, která může mít za následek nezá konné rozhodnutí o věci samé
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s]. Takový postup popírá právo na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod) [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Azs 7 2/2004 - 80, ze dne
14. 4. 2005, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 607/2005,
www.nssoud.cz].
V projednávané věci nastala analogická situace, jakou popisuje citovaný judikát.
Skutečnost, že krajský soud nepředložil kasační stížnost proti svému usnesení o neosvobození
od soudních poplatků k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu, resp. že vydal usnesení
o zastavení řízení před uplynutím lhůty pro podání kasační stížnosti proti usnesení
o neosvobození od soudního poplatku, představuje v právním státě nepřípustný zásah do práva
stěžovatele na přístup k soudu, upraveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovateli bez pochyby náleží právo, aby Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost
jeho kasační stížnosti proti usnesení, kterým jej krajský soud neosvobodil od soudního poplatku,
a to dříve, než krajský soud řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastaví.
Pokud by Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí o neosvobození stěžovatele od soudního
poplatku a zavázal krajský soud k tomu, aby stěžovatele osvobodil, nebylo by již možné řízení
z tohoto důvodu zastavit. Rozhodnutí o kasační stížnosti, která nebyla Nejvyššímu správnímu
soudu před zastavením řízení předložena, má tedy nepopiratelný vliv na další postup
a rozhodování krajského soudu v této věci.
Nejvyšší správní soud tak shledal, že řízení u krajského soudu bylo stiženo zásadní vadou,
neboť soud porušil právo stěžovatele na přístup k soudu, když stěžovatel i odňal možnost
dosáhnout zrušení usnesení, kterým nebyl osvobozen od soudního poplatku, a řízení
pro nezaplacení soudního poplatku zastavil.
Popsaná vada činí napadené usnesení krajského soudu o zastavení řízení nezákonným
ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. K této vadě řízení musel Nejvyšší správní soud
přihlédnout z úřední povinnosti, proto se pro nadbytečnost nezabýval jednotlivými kasačními
námitkami.
Na závěru o nesprávnosti postupu krajského soudu nic nemění ani skutečnost,
že stěžovatel v podání ze dne 12. 3. 2010 sdělil, že soudní poplatek pro ne dostatek finančních
prostředků zaplatit nemůže. Z tohoto podání totiž nelze usuzovat, že by měl stěžovatel v úmyslu
rezignovat na uplatňování svých práv v tomto řízení a nepodat kasační stížnost proti usnesení
o neosvobození od soudních poplatků.
Nejvyššímu správnímu soudu tedy nezbylo, než usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 17. 3. 2010, č. j. 10 A 5/2010 - 42, pro jeho nezákonnost zrušit a věc vrátit
krajskému soudu k dalšímu řízení.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li
mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloven ým Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí. Na krajském soudu nyní bude, aby po doručení tohoto rozsudku
účastníkům řízení opětovně předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu, tentokrát k rozhodnutí
o kasační stížnosti stěžovatele proti usnesení ze dne 3. 3. 2010, č. j. 10 A 5/2010 - 34,
která je u Nejvyššího správního soudu vedena pod sp. zn. 4 As 26/2010.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s. krajský
soud.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. června 2010
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu