ECLI:CZ:NSS:2009:4.AS.6.2009:81
sp. zn. 4 As 6/2009 - 81
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: CET 21
spol. s r.o., se sídlem Kříženeckého nám. 1078/5, Praha 5, proti žalované: Rada pro rozhlasové
a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne
21. 3. 2007, sp. zn. Rpo/110/05, č.j. mac/3325/07, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2008, č. j. 7 Ca 154/2007 - 56,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) se žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) domáhala,
aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2008,
č. j. 7 Ca 154/2007 - 56, kterým bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatelky ze dne 23. 3. 2007,
sp. zn. Rpo/110/05, č.j. mac/3325/07, (dále též „napadené rozhodnutí“), a věc jí byla vrácena
k dalšímu řízení. Zároveň Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozhodl o nároku
žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Městský soud totiž shledal, že jednak nebyl ve správním
řízení dostatečně vymezen skutkový stav a jednak výrok napadeného rozhodnutí neobsahuje
popis veškerých okolností rozhodných pro posouzení věci, a proto je napadené rozhodnutí podle
§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Stěžovatelka totiž uložila
žalobkyni pokutu podle §60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., protože porušila §32
odst. 1 písm. g) zá kona č. 231/2001 Sb. tím, že ve dnech 28. 8. 2005 v čase od 20.00 do 21.50 hodin
(úvodní show), 29. 8. 2005 v čase od 20.00 do 20.40 hodin (denní sestřih událostí), 30. 8. 2005 v čase
od 20.00 do 20.30 hodin (denní sestřih událostí), 31. 8. 2005 v čase od 20.00 do 21.10 hodin (moderovaná
show) a dne 1. 9. 2005 v čase od 20.00 do 20.35 hodin (denní sestřih událostí) odvysílala na programu Nova
v rámci série Big Brother díly, ve kterých byla obsažena především nepatřičná demonstrace nadměrné konzumace
alkoholu a prezentace kouření jako legitimní (a žádoucí) formy jednání mladých lidí, pro děti nevhodná prezentace
sexuální tématiky a určitých typů nemorálního jednání, které svádí dětské a dospívající diváky k nápodobě.
Konkrétní formy prezentace obsahuje odůvodnění. Za porušení uvedeného ustanovení jí podle §60
odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb. uložila pokutu ve výši 4 000 000 Kč.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí stěžovatelka k nepatřičné demonstraci nadměrné
konzumace alkoholu a prezentaci kouření jako legitimní (a žádoucí) formy jednání mladých lidí uvedla,
že jedním z neproblematičtějších fenoménů v celé sérii Big Brother je nadměrné požívání
alkoholu, neboť pořad může v divácích vyvolávat pocit, že požívat alkohol v takovém množství
je stejně běžné jako jíst a spát. Nelze přitom přehlédnout, že někteří soutěžící se za pomoci
alkoholu dostávají do stavu, ve kterém zcela neovládají své jednání, ztrácejí svou důstojnost
a sebekontrolu. Za nevhodné označila zejména J. chování ve stavu opilosti, kdy ztrácí
sebekontrolu dává dětem a dospívajícím špatný příklad, a to tím spíše, že je učitelem na základní
škole. Přitom žalobkyně soutěžícím doplňuje zásoby alkoholu a cigaret. Pod jednání spočívající
v prezentaci sexuální tématiky nevhodné pro děti a určitých typů nemorálního jednání, které svádí dětské
a dospívající diváky k nápodobě podřadila stěžovatelka nezávazné hovory o sexu, zejména ze strany S.
Lehkomyslný a účelový přístup k sexu nemá nic společného s láskou. Rovněž za závadné označila
stěžovatelka sekvence, v nichž bylo zlehčováno či dokonce schvalováno nemorální jednání
v rámci tzv. „hry na pravdu“. Celkové vyznění těchto scén bylo takové, že určitý typ trestné
činnosti není nijak odsouzeníhodný a je spíše komický. Podle stěžovatelky je podstatný především
celkový kontext, neboť nejde o „hraní rolí“, ale o projevy „normálních lidí“, ze něž bude jeden
z nich odměněn výraznou finanční odměnou a všichni soutěžící popularitou, po nichž děti touží.
Zdůraznila, že děti s ohledem ke svému věku se nemusí s obsahem pořadu vypořádat ve vztahu
k celku, neboť pořad v žádné ze svých částí nevysvětluje, že chování soutěžících není normální.
Rovněž jako nevhodné jednání posoudila stěžovatelka množství a četnost používání vulgárních
výrazů.
Stěžovatelka uvedla, že analyzovala jednání soutěžících, které žalobkyně odvysílala v rámci pořadu
Big Brother a za závadné formy jednání posoudila zejména, že v analýze pořadu odvysílaném dne
28. 8. 2005 byla přítomna vulgarita příchozích soutěžících a nevhodná prezentace sexuální tématiky jejíma ze
strany příchozí S., která mimo jiné říká… „že je v domě Velkého bratra připravena na sex s více partnery. Dle
jejich slov je sex v Domě skvělá záležitost … 99% vztahů je sex …nevěří na fyzickou věrnost.“ V pořadu
odvysílaném dne 29. 8. 2005 v čase od 20.00 do 20.40 hodin shledala stěžovatelka jako nežádoucí časté
používání vulgarismů a nadměrnou konzumaci alkoholu. Nadměrnou konzumaci alkoholu bylo zřejmé posoudit
zejména při chování J., který se opil tak, že ztrácel sebekontrolu. Byl tak opilý, že nemohl najít cestu
ze sprchového koutu a nemístně obtěžoval M. při společné koupeli ve vířivce. V pořadu odvysílaném dne
30. 8. 2005 v čase od 20.00 do 20.30 hodin shledala stěžovatelka jako závadné odvysílané chování soutěžících
v rámci „Hodiny pravdy“. Většina soutěžících sice svých činů litovala, ale v sestřihu byla prezentována zpověď K.,
který bez odsouzení nebo pochyb o svém chování sdělil ostatním, že vypaloval na černo cédéčka, kromě toho kradl
v hotelu, kde pracoval, cukr a příbory. Většina soutěžících se sdělení smála a z jejich postojů nebyl patrný
odsudek takového protizákonného jednání. T. sdělila soutěžícím, že v Rakousku opakovaně a promyšleně kradla
benzín z nákladních aut. I z jejího postoje bylo zřejmé, že jí tento skutek nezatěžuje svědomí.Také v pořadu
odvysílaném dne 31. 8. 2005 v čase od 20.00 do 21.10 hodin byly soutěžícími často používány vulgarismy a
začíná se zde objevovat nadměrné kouření. V pořadu odvysílaném dne 1. 9. 2005 v čase od 20.00 do
20.35 hodin se objevovaly vulgární výrazy, jejichž prezentace je chápána jako normální stav. Z výše uvedených
analýz pořadů vyhodnotila jako nevhodné jednak nepatřičnou demonstraci konzumace alkoholu a prezentaci
kouření jako legitimní (a žádoucí) formy jednání mladých lidí.
Stěžovatelka poukázala na to, že rozhoduje ve věci již podruhé, neboť její prvotní
rozhodnutí Rpo/110/05 ze dne 5. 10. 2005 bylo zrušeno městským soudem. V novém řízení
ovšem stěžovatelka již neprováděla další nové důkazy a vyšla ze skutkového stavu zjištěného
v předcházejícím řízení. Stěžovatelka v odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž vyhodnotila
vyjádření žalobkyně. Vyložila předně neurčité pojmy obsažené v předmětném ustanovení §32
odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. Dále uvedla, že při svém novém rozhodování ve věci
vycházela i z nové právní úpravy provedené zákonem č. 235/2006 Sb. Nová právní úprava
podřadila do skutkové podstaty §32 odst. 1 písm. j) zákona č. 231/2001 Sb. „nezařazovat
do programů pořady a reklamy, které obsahují vulgarismy a nadávky kromě uměleckých děl, v nichž
je to z hlediska líčeného kontextu nutné, taková díla je však možné vysílat pouze v době od 22.00 do 6.00
druhého dne.“ Stěžovatelka dále uvedla, že při analýze jednotlivých forem jednání, která by mohla
být považována za závadná, přihlédla i k jednání, které lze označit jako patologickou formu
komunikace, zejména jako vulgaritu a hrubost. Při rozhodování si byla vědoma toho, že v případě
porušení výše citovaného ustanovení zákona nelze účastníkovi řízení udělit pokutu. Na druhé
straně však musela přihlédnout k tomu, že se v předmětném pořadu nejednalo pouze o zařazení
vulgarismů, ale o projev skutečné agrese, u níž je mnohem důležitější neverbální rovina
komunikace a celkový kontext. Bez jakýchkoliv pochyb dovodila odpovědnost žalobkyně
za výroky a projevy, které se ve vysílání objevily. Posoudila závadnost forem komunikace
prezentovaných v předmětném pořadu a i přes novou právní úpravu citovanou výše dospěla
k závěru, že toto jednání naplňuje znaky skutkové podstaty uvedené v ustanovení §32 odst. 1
písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. Připomněla, že žalobkyně již byla v minulosti upozorněna
na porušení tohoto ustanovení, a to např. rozhodnutím Rpo/57/05 v souvislosti s odvysíláním
reportáže Psí zápasy, a proto jsou dány všechny zákonné podmínky pro uplatnění sankce
v mezích zákona č. 231/2001 Sb. Ke kritériím uložení pokuty uvedla, že žalobkyně odvysílala
pořad v této podobě vědomě a úmyslně, jednalo se o značný rozsah vysílání co do velikosti
pokrytého území i počtu diváků (; finanční prospěch žalobkyně neměl na stanovení výše pokuty
vliv. Dále zhodnotila i závažnost věci a povahu vysílaného pořadu. Stěžovatelka proto uložila
žalobkyni podle §60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb. pokutu ve výši 4 000 000 Kč.
Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, v níž předně namítla,
že stěžovatelka nevyložila neurčité pojmy obsažené v ustanovení §32 odst. 1 písm. g) zákona
č. 231/2001 Sb. Ve druhém žalobním bodě stěžovatelce vytkla, že nezjistila správně skutkový
stav věci, neboť její závěry nemají oporu v žádném z provedených důkazů. K jednání spočívající
v nepatřičné demonstraci nadměrné konzumace alkoholu uvedla, že stěžovatelka provedla
analýzu, podle které se vyskytovalo toto jednání pouze v pořadu ze dne 29. 8. 2005, přičemž
toto jednání bylo prezentováno jako odpudivé. V pořadu odvysílaném dne 31. 8. 2005 není
zřejmé, v čem spočívala prezentace kouření. Jednání odvysílané v pořadu ze dne 28. 8. 2005,
kterým měla být prezentována sexuální tématika nevhodná pro děti, je údajně vytržené z kontextu
a v celkovém vyznění není nevhodné. Z kontextu je rovněž vytržena prezentace určitých typů
nemorálního jednání odvysílaná dne 30. 8. 2005. Žalobkyně se také ohradila proti tomu,
že v pořadu odvysílaném dne 29. 8. 2005 a 31. 8. 2005 byly obsaženy vulgarismu a nadměrná
agresivita, která se projevovala ve formě verbálního či neverbálního násilí. Podle žalobkyně
však žádné takové jednání nebylo odvysíláno (s výjimkou slova „vole“) a ani není tato skutečnost
uvedena v rozhodnutí. V třetím žalobním bodě žalobkyně namítla, že nebyla upozorněna
na porušení zákona podle ustanovení §59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. a ve čtvrtém bodě,
že stěžovatelka nerespektovala novou právní úpravu uvedenou s účinností ode dne 31. 5. 2006
v ustanovení §32 odst. 1 písm. j) zákona č. 231/2001 Sb., přičemž podle názoru žalobkyně
tato právní úprava sankci za tento delikt nepřipouští. V pátém žalobním bodě žalobkyně
poukázala na to, že při stanovení výše pokuty stěžovatelka nepřihlédla ke všem kritériím
uvedeným v zákoně, a dále namítla, že není pravdou, že nekorigovala obsah vysílání. V šestém
žalobním bodě žalobkyně namítla, že stěžovatelka uložila pokutu v nepřiměřené a neadekvátní
výši. Konečně, v posledním sedmém žalobním bodě stěžovatelka uvedla, že pokuta byla uložena
nezákonně, neboť došlo k prekluzi lhůty k uložení pokuty dle ustanovení §61 odst. 1 zákona
č. 231/2001 Sb.
Městský soud rozhodl o žalobě rozsudkem ze dne 30. 9. 2008, č. j. 7 Ca 154/2007 - 56,
který byl již druhým rozhodnutím městského soudu v této věci, když rozsudkem ze dne
5. 10. 2005, sp. zn. 5 Ca 1/2006, zrušil předchozí rozhodnutí stěžovatelky ve věci a vrátil jí věc
k dalšímu řízení. Městský soud připomněl, že žalobkyně brojila proti zjištěnému skutkovému
stavu věci a nesouhlasila s tím, že pořady obsahovaly prezentaci kouření jako legitimní a žádoucí
formy jednání mladých lidí. Městský soud zdůraznil, že skutkový stav věci je v daném případě
otázkou, která má pro posuzování dalších žalobních námitek zásadní význam. Podotkl,
že z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že stěžovatelka vycházela z analýzy pořadu
s popisem jednání, které bylo podřazeno pod skutkovou podstatu správního deliktu, a dokládala
tak skutková zjištění, na jejichž základě bylo správní řízení zahájeno a také na ni odkazuje
oznámení o zahájení správního řízení. Tato analýza pořadu však není obsahem správního spisu.
Ze zahájení správního řízení vyplývá, že bylo zahájeno pro nepatřičnou demonstraci nadměrné
konzumace alkoholu a prezentace určitého typu nemorálního a protizákonného jednání. Přitom
stěžovatelka neshledala přemíru vulgárních výrazů ani nevhodnou prezentaci nahoty a erotických
obsahů a ani prezentaci kouření. Městský soud proto shledal, že rozhodnutí nemá reálný
podklad v obsahu správního spisu, neboť správní řízení bylo zahájeno a vedeno pro jiné skutky,
něž pro které byla žalobkyně shledána vinnou a byla jí uložena pokuta. Městský soud
k vytýkanému používání vulgárních slov uvedl, že spíše než vulgarita byla shledána závadnou
neverbální agrese. Za toto jednání stěžovatelka s ohledem na novou právní úpravu uvedenou
v ustanovení §32 odst. 1 písm. j) zákona č. 231/2001 Sb. uložila pokutu. V čem tato neverbální
agrese spočívala, však není z napadeného rozhodnutí zřejmé. Městský soud k tomu pro úplnost
dodal, že neprováděl důkaz promítáním záznamu pořadu s tím, že skutkový stav byl
stěžovatelkou nedostatečně vymezen a městský soud by tak rozsáhlým dokazováním nahrazoval
činnost správního orgánu. Takový postup není s ohledem na přezkumnou povahu rozhodovací
činnosti správního soudu přípustný.
Dalším důvodem, pro nějž městský soud shledal napadené rozhodnutí
za nepřezkoumatelné, je nesoulad napadeného rozhodnutí se závěry, které učinil rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 - 73. V tomto
usnesení Nejvyšší správní soud dospěl k právnímu názoru, že výrok rozhodnutí o jiném správním
deliktu musí obsahovat popis skutku s uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných
skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Neuvede-li správní orgán takové náležitosti
do výroku svého rozhodnutí, podstatně tím poruší ustanovení o řízení [§76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Zjistí-li soud
k námitce účastníka řízení existenci této vady, správní rozhodnutí z tohoto důvodu zruší. Městský soud
aplikoval tento právní názor a shledal, že ve výroku rozhodnutí stěžovatelka uvedla zákonné
ustanovení, na jehož základě pokutu uložila, vymezila časově a místně skutek samotný, vlastní
jednání, které skutkovou podstatu správního deliktu naplňuje, je však obsaženo pouze
v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Toto opomenutí tak založilo porušení ustanovení o řízení.
Městský soud aplikoval tento právní názor na předmětný spor a shledal, že ve výroku
napadeného rozhodnutí byly definovány závadné formy jednání žalobkyně pouze obecně,
přičemž v otázce, za jaké jednání naplňující skutkovou podstatu správního deliktu byla žalobkyni
uložena pokuta, bylo odkázáno na odůvodnění rozhodnutí. Není tedy zřejmé, jaké jednání bylo
napadeným rozhodnutím vlastně sankcionováno. Stěžovatelka tak podle městského soudu
nechala na žalobkyni, aby si sama toto jednání do výroku rozhodnutí dosadila a sama učinila
závěr, za jaké konkrétní jednání jí byla uložena pokuta. Rozhodnutí v této formě tak nemůže
obstát s ohledem na výše uvedené závěry. Výrok napadeného rozhodnutí je totiž závislý
na výkladu odůvodnění. Takový výklad je však ovlivňován vnímáním adresáta a může tedy být
alespoň v nepatrném rozsahu jiný. Vymezení jednání naplňujícího skutkovou podstatu správního
deliktu co do jeho rozsahu (zejména jaké konkrétní jednání popsané v odůvodnění rozhodnutí
a jaké již nikoliv) a závažnosti je tedy závislé na skutečnostech objektivně neurčitelných.
Je proto nezbytné, aby výrok rozhodnutí vydaného při správním trestání obstál vůči účastníkům
řízení i třetím osobám sám o sobě, nikoliv pouze společně s odůvodněním rozhodnutí.
Protože podle městského soudu stěžovatelka v napadeném rozhodnutí nepopsala
skutečnosti rozhodné pro posouzení věci takovým způsobem, aby bylo možno určit, zda jsou
splněny zákonné předpoklady pro vydání rozhodnutí o uložení pokuty, tj. aby bylo možno věc
posoudit po právní stránce, a tyto skutečnosti nelze zjistit ani z obsahu správního spisu, zrušil
městský soud napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
V kasační stížnosti proti napadenému rozsudku stěžovatelka uvedla, že proti němu
brojí z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s., tedy pro jeho
nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení
a pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů. Předně namítla, že ve výroku
rozsudku městského soudu je nesprávně označeno rozhodnutí stěžovatelky, neboť napadené
rozhodnutí je vedeno pod č. j. mac 3325/07, a nikoli pod č. j. mac 3225/07. Napadené
rozhodnutí je podle stěžovatelky z tohoto důvodu nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost.
Dále nesouhlasila s tvrzením městského soudu, že správní řízení bylo zahájeno a vedeno
pro jiné skutky, než pro které byla žalovaná shledána vinnou. Odkázala na oznámení o zahájení
správního řízení a napadené rozhodnutí a uvedla, že z nich obou je zjevné, že identifikace skutku
je totožná a sankce byla uložena za totožnou skutkovou podstatu a za spáchání jednání,
které bylo totožné s jednáním vymezeným v oznámení o zahájení správního řízení. Rozsudek
městského soudu je tedy v rozporu se spisem a nemá oporu v předchozím řízení. K výhradě
městského soudu týkající se vulgárních slov a neverbální agresi uvedla, že se jednalo jen o jeden
z možných důvodů, pro které byly pořady shledány závadné. Stěžovatelka zdůraznila,
že z napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že žalobkyně nenaplnila skutkovou podstatu
jiného správního deliktu podle §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. a jí odpovídající
skutkovou podstatu podle §60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb. jednáním spočívajícím
ve vulgaritě či neverbální agresi. Podle ní takové jednání nemá ani žádnou sporu ve spise. Dále
poukázala na to, že žalobkyně nenamítala nedostatečně vymezený skutkový stav, ale nesprávně
zjištěný skutkový stav věci a nesprávné posouzení zjištěného chování, tedy faktický rozpor mezi
popisem skutků a skutečností, zejména v důsledku subjektivního vnímání a hodnocení
jednotlivých pořadů. Žalobkyně však nenapadla vymezení pořadu a jeho identifikaci, která byla
podle názoru stěžovatelky nesporná. Městský soud tedy při svém rozhodování vybočil z rámce
žalobních námitek a jejich podstatu rozšířil. Podle stěžovatelky městský soud procesně pochybil,
když neprovedl důkaz audiovizuálním záznamem pořadu a rozhodl o věci bez jednání.
K argumentaci městského soudu usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 2 As 34/2006, stěžovatelka uvedla, že podle tohoto názoru
zruší soud pro uvedenou vadu napadené správní rozhodnutí k námitce účastníka řízení.
V tomto případě však žalobkyně vůbec nenamítala chybějící náležitosti výroku napadeného
rozhodnutí. Navíc stěžovatelka podotkla, že její zrušené rozhodnutí bylo vydáno dne 21. 3. 2007,
zatímco citované usnesení Nejvyššího správního soudu bylo vydáno až dne 15. 1. 2008.
Podle stěžovatelky městský soud pochybil, pokud nezdůvodnil zpětnou aplikaci tohoto judikátu.
Výrok zrušeného rozhodnutí podle názoru stěžovatelky obsahoval citaci zákonného ustanovení,
za jehož porušení byla pokuta uložena, doba, v níž mělo k porušení dojít (datum i čas vysílání
pořadů), a kde k porušení došlo (program Nova). Správní delikt byl totiž spáchán odvysíláním
pořadu Big Brother, který obsahoval např. nepatřičnou demonstraci nadměrné konzumace
alkoholu a prezentaci kouření jako legitimní a žádoucí formu jednání mladých lidí. Správní delikt
byl totiž spáchán odvysíláním pořadu Big Brother, přičemž tento pořad je ve výroku jednoznačně
a nezaměnitelně identifikován (názvem i dnem a časem vysílání). Podle názoru stěžovatelky
takto formulovaný výrok dostačuje požadavku stanovenému ve výše citovaném rozhodnutí
rozšířeného senátu, a to aby vymezení předmětu řízení ve výroku rozhodnutí o správním deliktu
spočívalo ve specifikaci deliktu tak, aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jednáním
jiným. V této souvislosti odkázala na názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v rozsudku
ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 2 As 55/2008, podle nějž je naopak zcela správné, jsou-li spolu s ostatními
důvody, které žalovaného vedly k závěru o porušení zákona, uvedeny v odůvodnění (§68 odst. 3 s. ř.).
Stěžovatelka se rozhodně ohradila proti tomu, aby že výrok jejích rozhodnutí obsahoval popis
či přepis konkrétních pasáží, které činí pořad rozporný se zákonem, neboť celý výrok by tak byl
nepřehledný a nesrozumitelný. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil
rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2008, č. j. 7 Ca 166/2008 – 77, a vrátil mu věc
k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že ji považuje za nedůvodnou
a napadený rozsudek městského soudu za věcně správný. K námitce stěžovatelky, že nenamítla
nedostatečně vymezený skutkový stav a městský soud tak vybočil z rámce žalobních námitek
a jejich podstatu rozšířil, odkázala žalobkyně na obsah žaloby. Rovněž podotkla, že v mezidobí
od podání kasační stížnosti vydala stěžovatelka po shlédnutí předmětných pořadů nové správní
rozhodnutí a uložila pokutu desetinásobně nižší. Navrhla proto, aby Nejvyšší správní soud zamítl
kasační stížnost.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že je v něm založen spisový přehled,
v němž jsou uvedeny jednotlivé písemnosti, které spis obsahuje. Podle spisového přehledu
obsahuje spis mimojiné dokument označený jako „Bod do Rady 20.zasedání /bod 57./“, který
byl do spisu vložen dne 29. 6. 2007. Lustrací správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil,
že tento dokument vypracovaný Analytickým odborem je založen ve spise. Předmětný materiál
se zabývá mimo jiné pořady Big Brother vysílanými žalobkyní na pořadu Nova ve dnech
28. 8. 2005 až 1. 9. 2005. Je v něm navržen výrok rozhodnutí stěžovatelky. Ve spise je dále
založeno oznámení o zahájení ze dne 12. 9. 2004, sp. zn. Rpo/110/05-V, č. j. 2514, doručené
žalobkyni dne 13. 9. 2005, kterým jí bylo oznámeno, že se s ní zahajuje správní řízení ve věci
porušení povinností provozovatele vysílání obsažených v ustanovení §32 odst. 1 písm. g) zákona
č. 231/2001 Sb., čehož se měla dopustit tím, že ve dnech 28. 8. 2005 až 1. 9. 2005 (v přesně
určených dobách) odvysílala pořady ze série Big Brother, neboť předmětné pořady obsahovaly 1)
nepatřičnou demonstraci nadměrné konzumace alkoholu 2) prezentaci určitého typu nemorálního
a protizákonného chování, přičemž toto chování není stavěno do negativního světla tak, jak by s ohledem
na případné dětské a dospívající diváky mělo být. Dále bylo v odůvodnění v rámci kapitoly s názvem
„obsahová analýza“ velmi podrobně uvedeno, v jakém pořadu bylo odvysíláno konkrétní jednání
a v čem podle stěžovatelky spočívala jeho závadnost. Stěžovatelka v závěru oznámení zdůraznila,
že celý pořad podrývá společenské a etické hodnoty, neboť divák je lákán do role voyera, který
si libuje v psychickém a fyzickém zatěžování lidí. Nejvyšší správní soud dodává, že v celém
oznámení o zahájení správního řízení není odkazováno na zvláštní dokument „analýza pořadu“,
v němž by snad měl být obsah pořadů dále rozebírán. Žalobkyně do spisu opakovaně nahlížela
a k věci se vyjadřovala.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž
zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná za podmínek
ustanovení §102 a §104 s. ř. s. K posouzení včasnosti podání kasační stížnosti považuje zdejší
soud za vhodné poznamenat, že i přes rozpor údajů uvedených na doručence založené na č.l. 59
verte spisu dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána včas, jak tvrdí stěžovatelka.
Na předmětné doručence prokazující doručení napadeného rozsudku stěžovatelce je oraženo
poštovní kulaté razítko s datem 3. 11. 2009, avšak zároveň je v kolonce pro prohlášení
doručujícího orgánu o odevzdání písemnosti uvedeno (otiskem razítka) datum 3. 10. 2008,
které je stejným způsobem otisknuto i na části doručenky potvrzující převzetí písemnosti.
Z následujícího otisku razítka městského soudu na referátu založeném na č.l. 60 je ovšem zřejmé,
že napadený rozsudek byl vypraven teprve dne 30. 10. 2008. Z toho nade vší pochybnost vyplývá,
že rozsudek nemohl být doručován dne 3. 10. 2008, ale dne 3. 11. 2008. Za těchto okolností byla
kasační stížnost podaná osobně k městskému soudu dne 14. 11. 2008 včasná.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů; zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, dále jen „s. ř. s.“). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Nejvyšší správní soud uvádí, že stížnostní důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. je
dán tehdy, když soud při svém rozhodování aplikoval na posuzovanou věc jiný právní předpis,
než měl správně použít, a pro toto pochybení je výrok soudu v rozporu s příslušným
ustanovením toho kterého právního předpisu, nebo tehdy, když byl soudem sice aplikován
správný právní předpis, avšak nebyl správně vyložen. O nesprávné posouzení právní otázky
může jít také tehdy, pokud by byl vyvozen nesprávný právní závěr z jinak správně zjištěného
skutkového stavu věci, nebo je sice učiněn správný právní závěr, ale v odůvodnění rozhodnutí
je nesprávně prezentován.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil, zda je napadený rozsudek městského soudu
přezkoumatelný, proti čemuž brojila stěžovatelka. Nejvyšší správní soud shodně se stěžovatelkou
shledal, že v záhlaví i ve výroku rozsudku městského soudu je chybně uvedeno č. j. napadeného
rozhodnutí, když namísto posuzovaného napadeného rozhodnutí stěžovatelky ze dne 21. 3. 2007,
sp. zn. Rpo/110/05, č.j. mac/3325/07, je nesprávně uvedeno, že se zrušuje napadené rozhodnutí
stěžovatelky ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. Rpo/110/05, č.j. mac/3225/07. Tato vada v označení
napadeného rozhodnutí, k níž nepochybně došlo zjevnou chybou v psaní je sice pochybením,
nikoli však takovým, které by mělo vliv na přezkoumatelnost rozsudku městského soudu.
Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí stěžovatelky je správně označeno jak dnem vydání,
tak i spisovou značkou, přičemž předmětného dne pod uvedenou spisovou značkou nebylo
vydáno žádné jiné rozhodnutí, je dostatečně a nezaměnitelně specifikováno. V projednávané
věci je tedy zřejmé, že městský soud zrušil rozhodnutí stěžovatelky ze dne 23. 3. 2007,
sp. zn. Rpo/110/05, č.j. mac/3325/07. Nejvyšší správní soud podotýká, že ustanovení §54
odst. 4 s. ř. s. upravuje postup soudu v případě, že dojde právě k takové chybě spočívající
ve výroku rozsudku.
Nejvyšší správní soud k výtce městského soudu, že odůvodnění napadeného rozhodnutí
i oznámení o zahájení řízení odkazuje na analýzu s popisem jednání, považuje za vhodné uvést,
že v napadeném rozhodnutí je sice zmiňováno, že stěžovatelka „analyzovala závadné jednání“
a „v analýze pořadu shledala vulgaritu„ a že „provedla analýzu vysílání“ a „z výše uvedených
analýz pořadu je patrné, že…“ nebo že „při analýze jednání a posuzování jejich závadnosti
neprováděla nové důkazy“. Pojem „analýza“ je zde však použit spíše ve významu „rozbor“
jednání, než ve významu, z něhož by bylo patrné, že „analýza“ pořadu je zvláštní dokument
obsahující popis skutkového děje. Nejvyšší správní soud připouští, že některé obraty užité
v napadeném rozhodnutí jsou na samé hranici srozumitelnosti nedávající smysl v žádném
přiřaditelné významu (např. „analýza pořadu … byla opět sestřihem událostí“) a bylo by zajisté
vhodnější, aby stěžovatelka napříště v rozhodnutí užívala spíše českých slov a obratů. Navzdory
tomu je v celkovém kontextu napadené rozhodnutí přezkoumatelné. Oznámení o zahájení
správního řízení obsahuje podrobný popis jednání odvysílaného v pořadech označených shodně
jako v napadeném rozhodnutí, aniž by jakkoli odkazovala na další konkretizaci v „analýze“
pořadů. Nejvyšší správní soud rovněž připomíná, že se ve spise nachází zmiňovaný dokument
vypracovaný Analytickým odborem, byť byl do spisu založen až dne 29. 6. 2007, avšak podle
názoru Nejvyšší správního soudu není jeho existence v tomto případě nezbytná, neboť
ani oznámení o zahájení řízení ani napadené rozhodnutí na něj nijak konkrétně neodkazují
a tento dokument ani neobsahuje žádné další údaje nezbytné pro rozhodnutí.
Podstatou prvního rozhodovacího důvodu rozsudku městského soudu, byla podle
názoru městského soudu skutečnost, že správní řízení bylo zahájeno a vedeno pro jiné skutky,
něž pro které byla žalobkyně shledána vinnou a byla jí uložena pokuta. Nejvyšší správní soud
v této souvislosti uvádí, že nutné odlišit pojmy „skutek“ a „popis skutku“. Skutek je to, co se
ve vnějším světě objektivně stalo, přičemž správní orgán vede správní řízení právě ohledně
samotného skutku. Naproti tomu popis skutku je jen slovní formou, jímž prostřednictvím
se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Popisem skutku je tedy zapotřebí
rozumět jazykový popis těch jednání či skutkových okolností, které lze kvalifikovat (tj. podřadit)
formálním znakům správního deliktu uvedeným v zákoně. Přitom pro rozhodnutí správního
orgánu v řízení o jiných správních deliktech je významný především samotný skutek a nikoli
jeho popis, protože předmětné řízení se vede ohledně skutku a nikoli ohledně jeho popisu.
Řízení se tedy po celou jeho dobu, tj. od jeho zahájení až po pravomocné rozhodnutí ve věci
samé, vede ohledně téhož skutku. Totožnost skutku přitom není zachována jen při naprostém
souladu mezi popisem skutku v oznámení o zahájení řízení a skutkovými okolnostmi uvedenými
ve výroku správního orgánu, neboť některé významné skutečnosti mohou být teprve zjištěny,
jiné mohou naopak odpadnout, ukáže-li se, že z hlediska následku nejsou významné.
Porovnávaný popis skutku tak nemusí být identický ve všech podrobnostech, postačí, je-li
zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku.
Stěžovatelka zahájila správní řízení s žalobkyní, neboť odvysílala blíže specifikované
pořady, které mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých,
čímž porušila povinnosti vyplývající z §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., a naplnila
§60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb. V pořadech označila za závadnou nepatřičnou
demonstraci nadměrné konzumace alkoholu a prezentaci určitého typu nemorálního a protizákonného chování,
přičemž toto chování není stavěno do negativního světla tak, jak by s ohledem na případné dětské a dospívající
diváky mělo být. Poté co stěžovatelka v řízení shromáždila podklady pro rozhodnutí a provedla
dokazování dospěla k závěru, že žalobkyně naplnila skutkovou podstatu §60 odst. 3 písm. d)
zákona č. 231/2001 Sb. tím, že v uvedených pořadech byla obsažena především nepatřičná demonstrace
nadměrné konzumace alkoholu a prezentace kouření jako legitimní (a žádoucí) formy jednání mladých lidí,
pro děti nevhodná prezentace sexuální tématiky a určitých typů nemorálního jednání, které svádí dětské
a dospívající diváky k nápodobě. Konkrétní formy prezentace obsahuje odůvodnění.
Je sice pravdou, že skutek nebyl popsán v napadeném rozhodnutí zcela shodně
jako v oznámení o zahájení řízení, avšak z hlediska zachování totožnosti skutku to není nutné,
neboť je logické, že právě v průběhu řízení jsou předmětem dokazování konkrétní formy
odvysílaného jednání a podle výsledků řízení je postupně zjišťováno, zda byly odvysílány,
resp. zda jsou závadné. Je tedy zřejmé, že skutky, o kterých rozhodovala stěžovatelka,
jsou totožné se skutky vymezenými v oznámení o zahájení řízení, protože jednak byla zachována
totožnost následku v rámci téhož skutku (odvysílání pořadu mezi 06.00 a 22.00 hodinou,
který může ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých), a jednak bylo
jednání popsáno v oznámení o zahájení řízení tak, že bylo zřejmé, ohledně jakého konkrétního
skutku bylo vedeno řízení.
Stěžovatelka namítla, že ve výroku napadeného rozhodnutí nebylo žalobkyni vytýkána
žádná vulgarita ani neverbální agrese a ani takové jednání nemá oporu ve spise, a proto městský
soud dospěl k nesprávnému závěru, že skutkový stav byl stěžovatelkou nedostatečně vymezen.
Podle městského soudu totiž nebylo z napadeného rozhodnutí patrné, v čem spočívala
„neverbální agrese“, která byla podle odůvodnění napadeného rozhodnutí hlavním důvodem pro
uložení pokuty. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že z výroku napadeného rozhodnutí
je skutečně zřejmé, že žalobkyně neodvysílala závadné jednání spočívající ve vulgaritě
či neverbální agresi, které by podle stěžovatelky naplnilo skutkovou podstatu podle je §60 odst. 3
písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., neboť z výroku vyplývá, že žalobkyně spáchala delikt
tím, že odvysílala předmětné díly, ve kterých byla obsažena především nepatřičná demonstrace nadměrné
konzumace alkoholu a prezentace kouření jako legitimní (a žádoucí) formy jednání mladých lidí, pro děti
nevhodná prezentace sexuální tématiky a určitých typů nemorálního jednání, které svádí dětské a dospívající
diváky k nápodobě. Konkrétní formy prezentace obsahuje odůvodnění. Přesto v bodě I. odůvodnění
napadeného rozhodnutí, v němž byly blíže konkretizovány jednotlivé formy jednání, kterými byla
naplněna zmíněná skutková podstata deliktu, bylo uvedeno, že pořad odvysílaný dne 31. 8. 2005
v čase od 20.00 do 21.00 obsahoval vulgarismy a začínalo se v něm objevovat nadměrné kouření. Rovněž
závadnost pořadu odvysílaného dne 1. 9. 2005 v čase od 20.00 do 20.35 byla spatřována ve výskytu vulgárních
výrazů, jejichž prezentace je chápána jako normální stav. Také v bodě V. ad 1) odůvodnění je v rámci
definic obecných pojmů uvedeno, že stěžovatelka vyhodnotila jeho závadná jednání,
která by mohla ohrozit psychický a mravní vývoj dětí a mladistvých, rovněž vulgární komunikaci,
hrubost a nadměrnou agresivitu, která se projevovala ve formě verbálního či neverbálního násilí.
Dodala, že konkrétní formy tohoto jednání v předmětném pořadu jsou uvedeny v čl. I.
odůvodnění. Dále v bodě V. ad 4) odůvodnění napadeného rozhodnutí stěžovatelka uvedla,
že za závadné jednání považovala zejména vulgaritu a hrubost, přičemž se nejednalo jen o běžnou
vulgaritu, ale o projev skutečné agrese, u níž je mnohem důležitější neverbální rovina komunikace
a celkový kontext. Naproti tomu v bodě VI. odůvodnění zdůraznila, že za závadné jednání
považuje nepatřičnou demonstraci konzumace alkoholu a prezentaci kouření jako legitimní
(a žádoucí) formy jednání mladých lidí a pro děti nevhodná prezentace sexuální tématiky
a určitých typů nemorálního jednání. Z výše uvedeného podle Nejvyššího správního soudu
vyplývá, že napadené rozhodnutí není přezkoumatelné ohledně odvysílaných pořadů dne
31. 8. 2005 a dne 1. 9. 2005, neboť podle výroku napadeného rozhodnutí bylo závadné jednání
naplňující skutkovou podstatu deliktu podle §60 odst. 3 písm. d) zák. č. 231/2001 Sb. odlišné
od jednání, které podle odůvodnění bylo v předmětných pořadech odvysíláno. Nadto Nejvyšší
správní soud podotýká, že podle oznámení o zahájení řízení obsahovaly oba tyto pořady
(tj. 1,75 hod. vysílání) pouze „13x vole“ jako projev překvapení a 2 expresivní obraty. Námitky
stěžovatelky jsou tedy nedůvodné, a proto městský soud správně shledal, že napadené rozhodnutí
je nepřezkoumatelné jako celek.
Druhý rozhodovací důvod napadeného rozsudku, proti němuž stěžovatelka brojila,
spočívá v závěru, že výrok napadeného rozhodnutí stěžovatelky neobsahuje dostatečný
a jednoznačný popis spáchaného skutku, což je v rozporu s vysloveným právním názorem
v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006
- 73. Nejvyšší správní soud k tomu podotýká, že s ohledem na výše uvedené musí popis skutku
obsahovat ty skutkové okolnosti, které jsou právně významné z hlediska naplnění jednotlivých
znaků skutkové podstaty správního deliktu, který je předmětem řízení, tj. za nějž byla v dané věci
pokutována, kterou je §60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., spočívající v zařazení
v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořadu či upoutávky, které by mohly ohrozit
fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Tato skutková podstata vynucuje
po provozovateli vysílání pod hrozbou uložení peněžité sankce, aby jednal v souladu s §32
odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., tj. aby nezařazoval v době od 06.00 hodin do 22.00
hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí
a mladistvých.
Tato skutková podstata obsahuje tři formální zákonné znaky: 1) odvysílání pořadu
či upoutávky, 2) doba jeho vysílání, 3) potencialita ohrožení chráněných veřejných zájmů
– fyzického, psychického či mravního vývoje dětí a mladistvých. Tyto formální znaky
vyjadřují tzv. objektivní stránku deliktu (jednání a jeho protiprávní následek), jakož i objekt
deliktu, tedy ochranu specifikovaných veřejných zájmů (viz k tomu blíže rozsudek zdejšího soudu
ze dne 14. 5. 2008, č. j. 6 As 43/2007 - 90, přístupný na www.nssoud.cz). Popis skutku musí
obsahovat tyto zákonné znaky skutkové podstaty jiného správního deliktu uvedeného
v citovaném ustanovení §60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., a to natolik zřetelně
a srozumitelně, aby z tohoto popisu mohl nejen účastník řízení, ale i soud jednoznačně
identifikovat, o jaký skutek se jednalo. Účelem popisu skutku, který musí být obsažen ve výroku
rozhodnutí o správním deliktu, je tedy identifikace protiprávního jednání delikventa,
které naplnilo skutkovou podstatu deliktu vymezenou v zákoně (viz k tomu obdobně rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2005, č. j. 2 As 44/2004 - 62, přístupný
na www.nssoud.cz).
Z popisu skutku uvedeného ve výroku napadeného rozhodnutí, kterým měla žalobkyně
spáchat jiný správní delikt podle §60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., jednoznačně
vyplývá, že delikvent (společnost CET 21, spol. s r. o.) odvysílal upoutávku, která je náležitě označena
jako pořad (jednotlivé díly série Big Brother). Pořady byly náležitě identifikovány dnem a časem
vysílání a také programem a pořadem, v rámci něhož byla vysílána (na programu Nova v rámci série
Big Brother v uvedené časy). Popis skutku tak nepochybně obsahuje jak zákonný znak předmětné
skutkové podstaty, že provozovatel vysílání odvysílání pořadu či upoutávky, tak i znak doby
vysílání. Dále popis skutku obsahuje i skutková zjištění týkající se potenciálního ohrožení
zákonem chráněných objektů (tj. veřejného zájmu na fyzickém, psychickém či mravním vývoji
dětí a mladistvých), který je zákonným znakem předmětné skutkové podstaty (nepatřičná
demonstrace nadměrné konzumace alkoholu a prezentace kouření jako legitimní (a žádoucí) formy jednání
mladých lidí, pro děti nevhodná prezentace sexuální tématiky a určitých typů nemorálního jednání, které svádí
dětské a dospívající diváky k nápodobě). Přitom výrok napadeného rozhodnutí obsahuje odkaz,
že konkrétní formy prezentace obsahuje odůvodnění.
Popis skutku tedy obsahoval skutkové okolnosti, které se vztahovaly ke všem zákonným
znakům skutkové podstaty jiného správního deliktu podle ustanovením §60 odst. 3 písm. d)
zákona č. 231/2001 Sb. Výrok napadeného rozhodnutí stěžovatelky tedy obsahoval popis
závadných forem jednání žalobkyně, z něhož by bylo možné společně se zněním odůvodnění
určit, zda jsou splněny veškeré zákonné předpoklady pro vydání rozhodnutí o uložení pokuty.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že žalobkyně byla sankcionována za odvysílání pořadu Big
Brother specifikovaného ve výroku napadeného rozhodnutí, nikoliv za dílčí či jednotlivé části
tohoto pořadu, který je třeba vnímat z pohledu právní úpravy zákona č. 231/2001 Sb. jako určitý
významový vnitřně soudržný celek vysílání, který má svůj vlastní kontext (k tomu lze srovnat
legální definici pojmu „pořad“ uvedenou v ustanovení §2 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb.). Jednotlivé scény, v nichž je obsažena prezentace jednání závadných z hlediska ochrany
fyzického, psychického či mravního vývoje dětí a mladistvých, jsou pro kvalifikaci skutku
nepochybně důležité, avšak ve schématu předmětné skutkové podstaty §60 odst. 3 písm. d)
zákona č. 231/2001 Sb. je třeba na ně nahlížet jako na určitou obsahovou kvalitu vysílaného
pořadu utvářející jeho význam a smysl, který je vnímán diváky v celkovém kontextu pořadu
a který může způsobit, že bude pořad stěžovatelkou kvalifikován jako celkově závadný z hlediska
ochrany dětí a mladistvých. Provozovatel vysílání však může být postižen pouze za odvysílání
pořadu či upoutávky závadného obsahu, nikoliv však přímo za obsah dílčích scén těchto úseků
vysílání.
Podle Nejvyššího správního soudu i s ohledem na specifika jednání, kterým dochází
ke spáchání deliktu podle §60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb. není nutné, při dodržení
kritérií vyplývajících z názoru vysloveného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 - 73, zařazovat do výroku napadeného rozhodnutí
konkrétní přepis všech jednotlivých obsahově závadných scén pořadu, neboť tato nadbytečnost
by skutečně mohla celý výrok rozhodnutí učinit nepřehledným, v krajním případě
až nesrozumitelným. Postačí proto, pokud v souladu s výše citovaným právním názorem bude
skutek popsán tak, že nebude moci být zaměněn s jiným. V rozhodnutí trestního charakteru,
kterým jsou i rozhodnutí o jiných správních deliktech, je nezbytné postavit najisto, za jaké
konkrétní jednání je subjekt postižen – to lze zaručit jen konkretizací údajů obsahujících popis
skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností,
jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným (viz usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 - 73). Popis skutku by tak měl
alespoň v nejhrubších rysech obsahovat způsob jednání, kterým byl delikt spáchán. Podle
Nejvyššího správního soudu konkrétní přepis všech jednotlivých obsahově závadných scén
pořadu by pak měl být uveden v odůvodnění, které bude korelovat popisu skutku uvedeného
ve výroku rozhodnutí.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí však nejen, že není nijak blíže konkretizováno
závadné jednání odvysílané dne 31. 8. 2005 a dne 1. 9. 2005, kterým měl být spáchán jiný správní
delikt podle §60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., ale dokonce je zde uvedeno,
že ke spáchání deliktu došlo zcela jiným způsobem (odvysíláním vulgárních výrazů).
V napadeném rozhodnutí tedy jednak není dostatečně určitě popsáno jednání, za které
stěžovatelka uložila žalobkyni pokutu, a jednak popis skutkového stavu uvedeného ve výroku
napadeného rozhodnutí není v souladu s jeho odůvodněním. Nejvyšší správní soud přitom
zdůrazňuje, že výrok a odůvodnění musejí být spolu v souladu. Toto pravidlo přitom plyne přímo
ze zákona, přičemž jeho správná aplikace je nutným prostředkem vedoucím k vydání formálně
bezvadného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud proto dospěl ke stejnému závěru jako městský soud, že s ohledem
na rozpor popisu skutku obsaženého ve výroku napadeného rozhodnutí s popisem jednání
obsaženým v odůvodnění, není zřejmé, jakým jednáním spáchala žalobkyně předmětný delikt,
za nějž jí byla uložena sankce. Městský soud tedy dospěl ke správnému závěru, že napadené
rozhodnutí nemůže obstát.
Nejvyšší správní soud z výše vyložených důvodů shledal, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji jako takovou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a proto jí nenáleží právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 a contrario ve spojení s §120 s. ř. s.) Žalobkyně, která by jinak
měla právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.),
je neuplatnila. Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že se žalobkyni nepřiznává právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. října 2009
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu