ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.60.2008.1
sp. zn. 4 Nd 60/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce: J. H., zastoupen JUDr. J. O., proti žalovanému: JUDr. P. R., advokát, o náhradu škody porušením povinností právního zástupce, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 9 C 1061/98, u Vrchního soudu v Praze sp. zn. Nco 237/2007, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze takto:
I. Všichni soudci Vrchního soudu v Praze jsou vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 9 C 1061/98.
II. Věc vedená u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 9 C 1061/98 se přikazuje k projednání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec podal žalovaný JUDr. P. R. odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 12. 2005 sp. zn. 9 C 1061/98 (č. l. 136), jímž bylo coby mezitímním rozsudkem ve věci žaloby o náhradu škody porušením povinností právního zástupce rozhodnuto o základu věci.
Dne 15. 10. 2007 učinil žalobce návrh na vyloučení odvolacího Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec z projednávání a rozhodování ve věci vedené před ním pod sp. zn. 29 Co 218/2006 a před Okresním soudem v Liberci sp. zn. 9 C 1061/98 (č. l. 144) a následujícího dne 16. 10. 2007 i návrh na vyloučení Vrchního soudu v Praze v předmětné věci (č. l. 162); u Vrchního soudu v Praze je vedena pod sp. zn. Nco 237/2007.
Předmětný návrh na vyloučení Vrchního soudu v Praze žalobce odůvodnil tím, že dne 24. 9. 2007 v jiném řízení vedeném jím jako žalobcem u Okresního soudu v Liberci podal k Okresnímu soudu v Liberci návrh na přistoupení dalších účastníků na straně žalované do řízení, přičemž jedním z takto označených žalovaných je Česká republika –Vrchní soud v Praze. Uvedl, že by bylo v rozporu s právem, soudní etikou a dobrými mravy, aby o jeho podáních v předmětné věci vedené před procesním Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 9 C 1061/98, před odvolacím Krajským soudem v Ústí nad Labem, pobočka Liberec pod sp. zn. 29 Co 218/2006 rozhodoval Vrchní soud v Praze, neboť s dotčeným soudem vede žalobce soudní spor.
K podání žalobce předložili své vyjádření členové senátu příslušného podle rozvrhu práce k rozhodnutí věci i náhradního senátu Vrchního soudu v Praze, z nichž plyne, že k věci, účastníkům či jejich zástupcům nemají žádný poměr.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě.
K rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu je funkčně příslušný Nejvyšší soud.
Soudcův poměr k účastníkům řízení může být založen mj. i vztahem ekonomické závislosti, kdy lze mít důvodnou pochybnost, že nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout. V daném případě jde o věc, v níž je žalobcem za žalovaného mimo jiné označována Česká republika jednající organizační složkou Vrchním soudem v Praze. Nejvyšší soud v daném případě neshledává u jednotlivých dotčených soudců Vrchního soudu v Praze žádné konkrétní skutečnosti, na jejichž základě by vznikala pochybnost o jejich nepodjatosti s ohledem na poměr k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům. Ovšem Nejvyšší soud přihlíží k výše prezentovanému, tedy že Vrchní soud v Praze je žalobcem J. H. v jiné věci označen coby žalovaný.
Tj. soudci Vrchního soudu v Praze, kteří by zde posuzovanou věc měli rozhodovat, jsou zároveň k výkonu své funkce přiděleni k soudu, jenž vystupuje (v jiné věci žalobce J. H.) v postavení účastníka řízení – žalovaného.
Danou problematikou se Nejvyšší soud již zabýval v usnesení sp. zn. 22 Nd 138/2002 ze dne 11. 7. 2002 (publ. in Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu /C.H. Beck, svazek 20/2003, jud. C 1378) v němž vyslovil, že s ohledem na to, že Vrchní soud v Praze je v tam posuzované věci označen jako žalovaný, lze mít objektivně zato, že soudci tohoto soudu by mohli být ve věci podjatými a ve svém usnesení sp. zn. 4 Nd 153/2001 ze dne 12. 6. 2001 (publ. in Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu/ C.H. Beck svazek 6/2001; jud.
C 555) pak vyslovil, že v situaci, kdy jsou všichni soudci Vrchního soudu …. vůči tomuto soudu – žalovanému, v postavení obdobném vztahu zaměstnaneckému či služebnímu, lze danou skutečnost pokládat za důvod k jejich vyloučení z projednávání
a rozhodnutí věci ve smyslu §14 odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto z hlediska spravedlivého procesu a z důvodu preventivního vyloučení byť i případné pochybnosti o objektivním rozhodování nepovažuje za vhodné, aby posuzovanou věc rozhodoval Vrchní soud v Praze, nýbrž jiný soud téhož stupně,
tj. Vrchní soud v Olomouci.
Vzhledem k tomu, že všichni soudci Vrchního soudu v Praze byli tímto rozhodnutím vyloučeni, bylo nutno rozhodnout o delegaci nutné podle §12 odst. 1 o. s. ř. Jiný soud než Vrchní soud v Olomouci coby soud stejného stupně se v rámci soustavy českých soudů již nenalézá, proto bylo v dané věci již nadbytečné činit dotazy na stanoviska účastníků řízení.
Za tohoto stavu proto Nevyšší soud rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř., tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec