ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1011.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1011/2012-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. srpna 2012 dovolání obviněného R. C h. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 14 To 92/2012, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 9/2012, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného R. Ch. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 3 T 9/2012, byl obviněný R. Ch. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
v době od 26. 11. 2010 do 23. 12. 2010 v L., okr. Ú. n. O., jako jednatel společnosti Elektro Ch. s.r.o., se sídlem S., odebral od společnosti LG Electronics CZ s.r.o. se sídlem P., Z. A. – N. zboží v celkové ceně 653.383,66 Kč přesto, že si byl vědom toho, že společnost zboží neuhradí, neboť má nesplacené závazky z roku 2010, zboží neuhradil a dne 28. 1. 2011 převedl obchodní podíl společnosti Elektro Ch. s.r.o., se sídlem S. na J. B., který vzhledem ke svému duševnímu stavu nebyl schopen pokračovat v činnosti společnosti a hradit její závazky, čímž společnosti LG Electronics CZ s.r.o. se sídlem P., Z. A. – N. po dílčích zápočtech způsobil škodu ve výši 614.099,49 Kč.
Za tento zločin byl obviněný podle §209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil uhradit způsobenou škodu, což je jako podmínka osvědčení.
Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu funkce prokuristy a statutárního zástupce obchodních společností a družstev na dobu pěti roků.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost zaplatit poškozenému LG Electronics CZ s.r.o. se sídlem P., Z. A., N. na náhradě škody částku 614.099,49 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla táž poškozená LG Electronics CZ s.r.o. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
V zákonné osmidenní lhůtě podal obviněný proti označenému rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí odvolání. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích toto odvolání obviněného usnesením ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 14 To 92/2012, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e tr. řádu proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, dovolání, doručené Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí dne 25. 7. 2012. Svým dovoláním napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, a to s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dle názoru dovolatele napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Základní námitka dovolatele směřuje „mimo jiné proti nesprávnému stanovení rozsahu dokazování provedeného v hlavním líčení a dále proti nesprávnému právnímu hodnocení skutku a jeho následného chybného podřazení pod skutkovou podstatu trestného činu podvodu ze strany soudů obou stupňů“.
Dovolatel uvedl, že povinností soudu bylo provést všechny důkazy, jimiž měly být odstraněny pochybnosti o správnosti zjištěného skutkového stavu a pokud tak soud neučinil, měl být dovolatel zproštěn obžaloby. Má tak za to, že na základě skutkového stavu zjištěného provedenými důkazy, nebylo možno dospět k jednoznačnému a nepochybnému závěru o naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a že této právní kvalifikaci odporují jak samotné zjištěné skutkové okolnosti, tak i judikovaná rozhodnutí soudů.
V rámci této námitky dovolatel uvedl, že jeho jednání by mohlo naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu jen tehdy, pokud by mu bylo prokázáno jednání s podvodným úmyslem již při nákupu zboží od poškozeného. Ze zjištěného skutkového stavu však nevyplývá, že v době odběru zboží od poškozeného, tj. v rozmezí od 26. 11. 2010 do 23. 12. 2010 byl na jeho straně prokázán úmysl za odebrané zboží nezaplatit. Soudy dle názoru dovolatele nezohlednily skutečnost, že k jednání, pro které je stíhán, došlo až za trvání závazkového vztahu vůči poškozenému a z podstaty vymezení objektivní stránky zločinu podvodu není takové jednání způsobilé naplnit skutkovou podstatu tohoto zločinu. Pokud soudy dovodily, že podstatou jednání dovolatele bylo úmyslné zmenšení majetku společnosti Elektro Ch. s.r.o. k tíži věřitelů této společnosti, pak je nutno takové jednání odlišovat od jednání, které spočívá v odebrání zboží s úmyslem toto neuhradit, za což byl dovolatel ve skutečnosti odsouzen.
Dále namítl, že soudy neprovedly všechny navržené důkazy k úplnému a správnému zjištění skutkového stavu. Poukázal na to, že soudy měly za prokázanou skutečnost, od které odvozovaly existenci úmyslu dovolatele uvést své věřitele v omyl, a vycházely z toho, že společnost Elektro Ch. s.r.o. nebyla schopna hradit své závazky. Tento závěr však dle dovolatele nekoresponduje s vyjádřením soudního znalce Ing. Pohana k hospodářské situaci společnosti, ze které naopak vyplývá, že závazek vůči poškozenému LG Electronics CZ a. s., byl v celém rozsahu krytý finančním majetkem společnosti Elektro Ch. s.r.o. Návrh na dokazování cestou znaleckého posudku však soudy zamítly a tudíž nelze mít zjištěný skutkový stav za dostačující podklad pro vyslovení odsuzujícího rozsudku. Z uvedených důvodů má dovolatel za to, že pro nedostatek zákonných znaků skutkové podstaty - objektivní stránky, nebylo možno jeho jednání posoudit jako trestný čin podvodu podle §250 tr. zákona a soudy nesprávně zjistily skutkový stav, když neprovedly všechny navržené důkazy rozhodné pro úplné posouzení věci a z některých provedených důkazů vyvodily nesprávné právní závěry.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Samostatným přípisem ze dne 23. 7. 2012 podal obviněný prostřednictvím svého obhájce žádost o povolení odkladu výkonu rozhodnutí o uloženém trestu zákazu činnosti i podmíněném trestu odnětí svobody do rozhodnutí o jeho dovolání. K této žádosti dovolatele nebyl připojen příslušný návrh předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice namítal nesprávnost užité právní kvalifikace jeho jednání, avšak v celém obsahu svého mimořádného opravného prostředku nevznesl fakticky žádnou námitku hmotně právní povahy. Tvrzení o nesprávném právním posouzení skutku opřel výhradně o primární vlastní hodnocení důkazů a vytvoření vlastní konstrukce skutkového stavu, případně o námitku údajně nedostatečného rozsahu dokazování. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
V posuzovaném případě nelze konstatovat tzv. extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu věci dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tyto důkazy v souladu se zákonnými požadavky také řádně vyhodnotil. Odvolací soud se rovněž zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněného (které se prakticky v celém rozsahu kryjí s námitkami uplatněnými poté i v rámci dovolání) a způsobem konformním se zákonem vysvětlil, proč námitkám obviněného nepřiznal právní relevanci. Nejvyšší soud nepovažuje za potřebné argumentaci soudu druhého stupně opakovat. Pouze podotýká, že veškeré námitky obviněného byly beze vší pochybnosti vyvráceny již soudem druhého stupně a pokud by dovolání obviněného svým obsahem odpovídalo jím uplatněnému dovolacímu důvodu, muselo by být jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Odkaz dovolatele na část judikatury Ústavního soudu, umožňující ve zcela výjimečných případech i zásah do skutkových zjištění v řízení o dovolání, je tak nutno považovat za bezpředmětný, neboť v jeho trestní věci se o takovýto případ nejedná.
Závěrem Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného R. Ch. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. srpna 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á