ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1076.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 1076/2014-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. října 2014 o dovolání obviněného J. V. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2014 sp. zn. 6 To 68/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 78/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě uznal obviněného J. V. rozsudkem ze dne 10. 1. 2014 sp. zn. 6 T 78/2013 vinným přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že dne 24. 1. 2013 v době kolem 21:15 hodin v O. – P., na ulici M. K., v restauraci M., po slovním konfliktu vyvolaném rozdílnými názory na kandidáty prezidentské volby, za přítomnosti hostů restaurace, fyzicky napadl T. M., se kterým seděl u stolu, opakovanými údery pěstí do hlavy a obličeje tak, že vstal ze židle a udeřil T. M. do obličeje, následně mu přetáhl přes hlavu svetr, převrátil jej ze židle na zem, kde jej znovu udeřil pěstí do obličeje, kdy dalšímu napadání zabránil host restaurace Z. B., který T. M. a obviněného oddělil, čímž způsobil T. M., zlomeninu nosních kůstek bez posunu, tržnou ránu na čele hlavy vlevo délky 3,5 cm a tržnou ránu nad kořenem nosu délky 1,5 cm, což si vyžádalo jednorázové ošetření ve Fakultní nemocnici Ostrava s dobou léčení do 13. 2. 2013, během níž byl T. M. omezen v běžném způsobu života bolestivostí poranění, problémy s viděním a pracovní neschopností.
Za to mu byl podle §146 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl v souladu s §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtrnácti měsíců.
Odvolání, které proti tomuto rozsudku obviněný podal, Krajský soud v Ostravě zamítl podle §256 tr. ř. usnesením ze dne 24. 3. 2014 sp. zn. 6 To 68/2014.
Obviněný prostřednictvím svého obhájce napadl citované usnesení odvolacího soudu dovoláním, jež opřel o dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejprve citoval čl. 90 Ústavy, upozornil na hlavu pátou Listiny základních práv a svobod, v níž je stvrzeno právo na soudní a jinou právní ochranu poskytovanou nezávislým a nestranným soudem, kdy mezi právo na soudní ochranu náleží i právo na spravedlivé soudní řízení. Dále uvedl, že v tomto trestním řízení došlo k porušení řady základních ústavně garantovaných zásad, taktéž práva na spravedlivý proces, jelikož orgány činné v trestním řízení nepostupovaly v souladu s čl. 8 odst. 2 Listiny a §2 odst. 1 tr. ř. a vedly proti obviněnému nezákonné trestní stíhání. Tyto nezjistily skutkový stav vyjádřený v popisu skutku, jež by umožňoval spolehlivě posoudit, zda se obviněný dopustil přečinů, pro něž byl uznán vinným, a zda byly naplněny jejich zákonné znaky. Dále se obviněný domnívá, že byly porušeny zásady demokracie a uplatňování státní moci jen v případech a v mezích a způsobem stanovených zákonem ve smyslu čl. 2 Listiny a zásady stíhání jen ze zákonných důvodů vyplývající z čl. 8 odst. 2 Listiny a §2 odst. 1 tr. ř.
V dovolání se dále uvádí, že výpovědi poškozeného M. a svědka Z. B. považuje dovolatel za nevěrohodné a účelové, neboť oba jmenovaní jsou kamarádi, a svědek B. chtěl pouze podpořit výpověď poškozeného. Od předmětného incidentu se oba opakovaně viděli a celou situaci probírali. Zároveň si jejich výpovědi odporují, a to i s jinými výpověďmi svědků. Je nutno upozornit na to, že svědci J., T. a R. uvedli, že incident mezi obviněným a poškozeným vůbec neviděli, a je u nich zřejmé, že nemají důvod lhát, jelikož nejsou na věci nijak zainteresovaní. Proto je nutné jejich výpovědi posoudit jako věrohodné. Z výslechu těchto svědků nelze v žádném ohledu dovodit, že by se obviněný dopustil jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku.
Soudy dále podle dovolatele nerespektovaly princip rovnosti zbraní, kdy každý z účastníků má rovné postavení a právo navrhovat k podpoře svých tvrzení jakékoli důkazy a zásadu rovnosti účastníků řízení vyplývající z čl. 96 odst. 2 Ústavy a čl. 37 odst. 3 Listiny, jelikož nereflektovaly námitku obviněného proti odbornému zaměření znalce. Soud prvního stupně nesprávně přibral soudního znalce MUDr. Václava Kameníčka, z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, ačkoliv měl být přibrán znalec z odvětví soudního lékařství disponující potřebnou odbornou erudicí z hlediska oboru, odvětví, ale i odbornou úrovní a specializovaným zaměřením. Jedině tak mohla být vypracovaným znaleckým posudkem objektivizována vzniklá zranění poškozeného a popsán způsob a mechanismus jejich vzniku, k čemuž však nedošlo. Odvolací soud se v rozporu s §105 odst. 1 tr. ř. náležitě nevypořádal s námitkou obviněného směřující proti odbornému zaměření znalce MUDr. Kameníčka, jelikož na jedné straně přisvědčil námitce proti jeho odbornému zaměření, avšak poté konstatoval, že soudní znalec z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie se k této otázce taktéž může vyjádřit, protože se často setkává s takovými typy zranění a je schopen je vyhodnotit, což představuje projev libovůle soudu. Dovolatel rovněž nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že utrpěná zranění poškozeného byla vedle znaleckého posudku objektivizována i lékařskými zprávami, v nichž byla pouze zachycena sdělení poškozeného o jeho zranění (čtyři rány na nos a tři do hlavy) a subjektivních potížích a bolesti, nejedná se tudíž o objektivní popis zranění a závěry o způsobu jejich vzniku. Soud prvního stupně jako znalce ustanovil pro vypracování znaleckého posudku zcela nekompetentní osobu, čímž došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces garantovaného Listinou základních práv a svobod, kdy i podle ustálené judikatury Ústavního soudu musí soud ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, nevyhověl-li návrhu na jejich provedení, což napadené usnesení nesplňuje. Dále byla tímto postupem porušena zásada oficiality podle §2 odst. 4 tr. ř., zásada materiální pravdy a zásada vyhledávací podle §2 odst. 5 tr. ř. Skutková zjištění soudů nižších stupňů, která mají rozhodující vliv na následné právní posouzení, tak neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že se obviněný dopustil jednání, jež je mu kladeno za vinu.
Dovolatel taktéž zaměřil svou argumentaci i na nesouhlas s posouzením přitěžujících okolností svědčících v neprospěch obviněného učiněném odvolacím soudem, a to dřívějšího amnestovaného odsouzení obviněného, ke kterému sice podle odvolacího soudu nelze přihlížet, avšak svědčí o povaze obviněného. Podle názoru dovolatele jej tak odvolací soud označil za osobu s kriminální kariérou se sklonem k páchání trestné činnosti, což je nepřípustné. Odvolací soud rovněž uzavřel, že vzhledem k hodnocení bývalého zaměstnavatele obviněného představuje obviněný konfliktní osobu, čemuž odpovídá i průběh incidentu, což obviněný zásadně odmítá, když na základě něj nelze založit jeho psychologický profil. Zároveň v této souvislosti poukázal na skutečnost, že do dnešního dne vede se svým bývalým zaměstnavatelem spor o dlužnou mzdu. Naznačený postup odvolacího soudu dovolatel označil za neprofesionální, nezákonný a prokazující podjatost senátu odvolacího soudu.
Se shora uvedených důvodů dovolatel Nejvyššímu soudu navrhl, aby usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2014 sp. zn. 6 To 68/2014, a rovněž rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2014 sp. zn. 6 T 78/2013 v celém rozsahu zrušil podle §265k tr. ř. a v souladu s §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, případně Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v patřičném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení s obsahem dovolání obviněného sdělil, že se vzhledem k povaze obviněným uplatněných námitek k němu nebude vyjadřovat. Zároveň vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2014 sp. zn. 6 To 68/2014 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“ ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak již bylo uvedeno výše, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy dovolatel namítal nesprávné právní posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval výhradně z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení.
Pro úplnost Nejvyšší soud odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena v rozhodnutí č. 36 z roku 2004 Sb. rozh. tr. nebo v dalších četných rozhodnutích Nejvyššího soudu, zejména též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Uvedenou problematikou se pak zabýval i Ústavní soud, např. v usnesení ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 1692/07, v usnesení ze dne 5. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž zdůraznil, že Ústavní soud se „ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítl nesprávnost právního posouzení skutku, ale fakticky napadl, stejně jako již v předchozím řízení, soudy učiněná skutková zjištění s tím, že soudy nesprávně vyhodnotily výpovědi poškozeného T. M. a svědka Z. B., které jsou podle názoru dovolatele nevěrohodné a účelové. Odvolací soud také nevyhověl v rozporu s §105 odst. 1 tr. ř. jeho námitkám vztahujícím se k odbornému zaměření soudního znalce MUDr. Václava Kameníčka. Ten je sice znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, ale k řádnému posouzení zranění poškozeného mohl být ustanoven znalec toliko z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Dovolatel současně popřel, že by se dopustil jednání popsaného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Z charakteru uplatněných námitek je tak evidentní, že dovolatelem vytýkané vady mají povahu vad skutkových, případně procesních, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení důkazů a tím i zjištěného skutkového stavu. Teprve na základě těchto změn poukazuje i na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat.
Nad rámec posouzení věci v dovolacím řízení pokládá Nejvyšší soud za vhodné poznamenat, že při stanovení rozsahu zranění poškozeného vycházely oba soudy nejen z předmětného znaleckého posudku a lékařských zpráv ošetřujících lékařů poškozeného, ale také z odborného vyjádření praktické lékařky MUDr. P. S. a odborného vyjádření MUDr. P. H., z Ústavu soudního lékařství, Fakultní nemocnice Ostrava, o nichž se obviněný v dovolání taktně nezmínil. Zranění poškozeného utrpěná v důsledku útoku obviněného, a zároveň mechanismus a intenzita tohoto útoku byla proto dostatečně zjištěna. Dovolací soud proto dále jen odkazuje na patřičné pasáže odůvodnění obou rozhodnutí soudů nižších stupňů. Zároveň konstatuje, že obviněný ve skutečnosti v odvolání navrhoval vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví patologie a odvolací soud se v odůvodnění napadeného usnesení jeho návrhem na doplnění dokazování zabýval a vysvětlil, proč mu nevyhověl. Nejedná se proto o tzv. „opomenutý důkaz“. V této souvislosti zároveň nebylo shledáno takové procesní či skutkové pochybení obou soudů, jež by muselo být meritorně přezkoumáno v dovolacím řízení, jak předpokládá nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 55/04.
Obviněný dále pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadil i námitku směřující do uloženého trestu, respektive vyjádřil nesouhlas s argumentací odvolacího soudu uvedenou v odůvodnění napadeného usnesení, která se měla vztahovat k posouzení přitěžujících okolností. Takto uplatněná námitka však není hmotně právního charakteru, neboť obviněný nenamítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Obviněný by musel v rámci tohoto dovolacího důvodu např. napadat, že mu měl (nebo naopak neměl) být uložen úhrnný, souhrnný či společný trest apod. To ale v dovolání nezpochybňoval.
Teoreticky by obviněný mohl své dovolání podat taktéž s odkazem na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže obviněné osobě byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jí byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Tímto dovolacím důvodem by ale obviněný mohl napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to jen v těchto jasně vymezených intencích. Tímto směrem dovolání zaměřeno nebylo a je dlužno podotknout, že k tomu obviněný ani žádný důvod neměl.
Lze tedy uzavřít, že obviněný se svým celkovým pojetím dovolání ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, když námitky uplatněné proti napadenému rozhodnutí jej obsahově nenaplňují. Pokud dovolatel též zmiňoval a zpochybňoval dodržování některých atributů spojených s vedením spravedlivého procesu, tak lze uvést, že dovolací soud žádné takové porušení ze strany soudů nižších stupňů nezjistil.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. V. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 1. října 2014
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c