ECLI:CZ:NS:2011:4.TDO.533.2011.1
sp. zn. 4 Tdo 533/2011-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2011 dovolání obviněného L. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 55 To 207/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6T 235/2007, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného L. K. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 6 T 235/2007, byl obviněný L. K. uznán vinným dvěma trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, kterých se dopustil tím, že
1)
v L. a Ch. v květnu 2004 se smluvně zavázal jako fyzická osoba podnikající pod označením L. – L. K., dodat L. D., podnikající jako fyzická osoba, 20 tun mražených kuřat z Polské republiky s termínem dodání na počátku června 2004, k zajištění dodávky inkasoval od L. D. celkem 400.000,- Kč složené dne 27. 5. 2004 a od J. P., celkem 300.000,-Kč složené ve dnech 21. 5. 2004 a 2. 6. 2004 na jeho účet vedený u Komerční banky, a.s., přesto, že od počátku věděl, že k dodání zboží nedojde a také k tomu ničeho neučinil a složené peníze si ponechal pro vlastní potřebu,
2)
v L., ulice A., jako jediný jednatel společnosti SAZ CZ s.r.o., se sídlem L., A., v době od 18. do 26. 1. 2005 odebral od Ing. O. K., podnikající pod jménem A., se sídlem V. S., celkem šest dodávek pšenice v hodnotě 580.702,- Kč, doklady k převzetí – dodací listy podepsal jako fyzická osoba L. – L. K., pod tímto označením zboží dodal dalšímu odběrateli – Mlýn Perner Svijany s.r.o., od kterého dostal za dodávky obilí řádně zaplaceno, poškozené ničeho neuhradil a od počátku uhradit nechtěl a peníze si ponechal pro vlastní potřebu.
Podle §250 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona byl obviněný za tyto trestné činy odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let.
Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a v oboru zprostředkovatelské činnosti v oblasti obchodu a služeb na dobu pěti let.
Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená Ing. O. K., podnikající pod obchodním označením A. se sídlem V. S., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali v zákonné osmidenní lhůtě odvolání obviněný L. K., státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci a poškozená Ing. O. K.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 55 To 207/2010, z podnětu odvolání státního zástupce a poškozené Ing. O. K. podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu rozhodl tak, že obviněného L. K. uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, kterého se obviněný dopustil tím, že
v L., ulice A., jako jediný jednatel společnosti SAZ CZ s.r.o., se sídlem L., A., aniž měl v úmyslu zboží zaplatit v době od 18. do 26. 1. 2005 objednal a odebral od Ing. O. K., podnikající pod jménem A., se sídlem V. S., celkem šest dodávek pšenice v hodnotě 580.702,- Kč, doklady k převzetí – dodací listy podepsal jako fyzická osoba L. – L. K., pod tímto označením zboží dodal dalšímu odběrateli – Mlýn Perner Svijany s.r.o., od kterého dostal za dodávky obilí řádně zaplaceno, poškozené ničeho neuhradil a peníze si ponechal pro vlastní potřebu.
Podle §250 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona byl obviněný za tento trestný čin a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, který zůstal nedotčen pod bodem 1) v rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 2. 2008, č.j. 6 T 235/2007-199, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 4 Tdo 922/2009, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let.
Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a v oboru zprostředkovatelské činnosti v oblasti obchodu a služeb na dobu pěti let.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Ing. O. K., V. S., Ú. n. O., částku 508.702,- Kč s ročním úrokem z prodlení, a to
s 9% úroky z prodlení od 1. 7. 2006 do 31. 12. 2006
s 9,50% úroky z prodlení od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007
z 9,75% úroky z prodlení od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007
s 10,50% úroky z prodlení od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008
s 10,75% úroky z prodlení od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008
s 9,25% úroky z prodlení od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009
s 8,50% úroky z prodlení od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009
s 8,00% úroky z prodlení od 1. 1. 2010
do zaplacení, nejpozději do 30. 6. 2010 a dále od 1. 7. 2010 výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 7 procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.
Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §256 tr. řádu bylo odvolání obviněného L. K. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě podle §265e tr. řádu dovolání. V něm napadl výrok o vině, výrok o trestu odnětí svobody i trestu zákazu činnosti, jakož i výrok o povinnosti obviněného uhradit poškozené způsobenou škodu. Dovolatel odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný především poukázal na skutečnost, že dovolací soud již v této trestní věci jednou rozhodoval, a to usnesením ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 4 Tdo 922/2009. V nynějším dovolání obviněný poukázal na opětovné nesprávné právní posouzení skutku soudem prvního stupně i soudem odvolacím, a to s tím, že v intencích právního názoru dovolacího soudu nebyla dostatečně prokázána subjektivní stránka jednání dovolatele ve výroku týkající se skutku pod bodem 2) výroku o vině. Dovolatel uvedl, že dle jeho názoru byl opětovně shledán odpovědným za jednání, které nevykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu. Soudy obou stupňů mělo být dokazování doplněno v potřebném rozsahu tak, aby úvahy o zavinění a vzniku škody byly založeny na příslušných skutkových zjištěních, avšak dovolatel je toho názoru, že soudy svá nová rozhodnutí opřely pouze o původní a vlastní výklad důkazů, aniž by přihlédly k důkazům svědčícím v jeho prospěch a v návaznosti na nesprávné hodnocení důkazů pak přijaly v hodnocení subjektivní stránky nesprávný právní závěr. Ve výroku napadeného rozsudku je v rozporu s opatřenými důkazy tvrzeno, že jako jediný jednatel společnosti SAZ CZ s.r.o., aniž měl v úmyslu zaplatit, v době od 18. 1. 2005 do 26. 1. 2005 objednal a odebral od Ing. K. celkem šest dodávek pšenice v hodnotě 580.702,- Kč, přičemž však za společnost SAZ CZ s.r.o. existuje pouze jedna objednávka datovaná dnem 13. 1. 2005 na množství cca 28.000 kg, kdy tato dodávka v množství 23,75 tun byla Ing. K. obchodní společností SAZ CZ s.r.o. řádně zaplacena, což je doloženo ve spisu. Jiná ve výroku tvrzená objednávka za společnost SAZ CZ s.r.o. není prokázána.
Obsah ve spise založeného faxu od Ing. K. odeslaný dne 21. 1. 2005 Mlýnu Perner Svijany s.r.o., dle dovolatele vysvětluje a potvrzuje, že již v této době byla Ing. K. srozuměna, že odběratelem zboží je p. K. a nikoli právnická osoba SAZ CZ s.r.o.. Shodně tuto skutečnost potvrzují dodací listy č. 59, 72, 73 a 96 vystavené v celkové hodnotě dodávek za 357.227,- Kč a znějící zcela výlučně na odběratele – fyzickou osobu L.-L. K. Dle názoru dovolatele se jedná o běžný právní vztah objednatele a dodavatele, tedy o běžnou obchodní zvyklost, na základě které má následovat řádné vystavení daňových dokladů v souladu se zákonem o účetnictví a zákonem o dani z přidané hodnoty. Z toho, že takové řádné daňové doklady poškozená nevystavila, tj. trvala na tom, aby zboží dodané do mlýna účetně fyzickou osobou (ve skutečnosti Ing. K.) zaplatila právnická osoba, nelze dovozovat, že si byl obviněný alespoň vědom možnosti, že jeho jednání směřuje ke spáchání trestného činu podvodu, resp. že je na místě právní úvaha o nepřímém úmyslu.
Pokud by dovolací soud přesto dospěl k právnímu závěru, že jednání obviněného lze byť zčásti posoudit jako trestný čin, pak by dle názoru dovolatele i výrok o vzniklé škodě a povinnosti ji nahradit měl odpovídat míře posouzeného trestného jednání.
Dále dovolatel soudům obou stupňů vytkl, že nepřihlédly k jeho obhajobě, že z jeho strany ani ze strany společnosti SAZ CZ s.r.o. nebylo po dni 13. 1. 2005 dalších objednávek a že zboží do Mlýna Perner Svijany s.r.o. odesílala Ing. K. sama vlastními prostředky a bez vědomí L. K. – L., přičemž teprve na zásah jednatele Mlýnu Perner Svijany s.r.o. Ing. K. na dodávky zboží dodatečně vyhotovovala dodací listy, v nichž uvedla dodavatele zboží do mlýna L. K. – L. Dovolatel v této souvislosti upozornil rovněž na to, že soudy neakceptovaly ani tu část jeho obhajoby, v níž poukazoval na to, že některé zbývající dodávky, na něž není doklad o převzetí zboží obviněným, Ing. K. odesílala sama i polským zákazníkům a požadovala je zaplatit po právnické osobě SAZ CZ s.r.o.
Pokud jde o výrok soudu, že obviněný podepsal doklady o převzetí obilí jako fyzická osoba L. – L. K., jako fyzická osoba obilí dál prodal, dostal zaplaceno, poškozené ničeho nezaplatil a peníze si ponechal pro vlastní potřebu, pak dovolatel uvedl, že toto tvrzení je založeno toliko na úvaze soudu. Pokud je mu vytýkáno, že zboží převzal, neučinil tak ani v jednom případě; pokud se tvrdí, že ničeho nezaplatil, pak toto tvrzení ignoruje obchodní zvyklosti navazující na účetní pravidla – na zboží dodané do mlýna nebyl Ing. K. vyhotoven řádný daňový doklad. Pokud soud dospěl k závěru, že si obviněný ponechal získané peníze z prodeje pro svou potřebu, pak pominul, že přijaté peníze byly vždy řádně zavedeny jak v účetnictví právnické osoby SEZ CZ, tak i v účetnictví obviněného jako fyzické osoby a není tudíž pravdou, že by si peníze ponechal pro svou potřebu.
V dalším odůvodnění dovolání týkajícího se skutku pod bodem 2) výroku odvolacího soudu, dovolatel odkázal na důvody uplatněné již v prvním podaném dovolání a na důvody uvedené v odvolání, které podal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci dne 24. 3. 2010.
Dovolatel rovněž namítl, že pokud soudy neakceptovaly jeho dosavadní obhajobu, pak je jim nutno vytknout, že svůj postup přesvědčivě neodůvodnily.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 55 To 207/2010, a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl o zastavení trestního stíhání vedeného proti obviněnému pro tento skutek a aby nově rozhodl o výši a druhu trestu.
Současně obviněný požádal, aby před rozhodnutím o dovolání bylo rozhodnuto o odkladu výkonu napadeného rozhodnutí. K této žádosti nebyl společně s dovoláním Nejvyššímu soudu předložen návrh ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu.
Přípisem ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 1 NZO 253/2011, sdělil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyššímu soudu, že Nejvyšší státní zastupitelství nevyužívá svého oprávnění dle §265h odst. 2 tr. řádu a nebude se k jeho obsahu věcně vyjadřovat, nicméně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice opětovně poukázal na nesprávné právní posouzení skutku soudem prvního stupně i soudem odvolacím, a to s odůvodněním, že v intencích právního názoru dovolacího soudu nebyla dostatečně prokázána subjektivní stránka jeho jednání ve výroku týkající se skutku pod bodem 2) výroku o vině, a uvedl, že dle jeho názoru byl opětovně shledán odpovědným za jednání, které nevykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, avšak tyto námitky uplatnil ryze s primárním vlastním hodnocením důkazů a vytvořením vlastní konstrukce skutkového stavu. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud nemá ani důvod konstatovat, že jde o extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soudy obou stupňů založily svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložily a odůvodnily. V procesu dokazování se neomezily pouze na hodnocení svědecké výpovědi svědkyně K., ale i dalších důkazů, k jejichž obsahu přihlížely. Odvolací soud se v rámci odvolacího přezkumu zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněného. Soudy obou stupňů byl dostatečným způsobem respektován právní názor Nejvyššího soudu uvedený v usnesení ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 4 Tdo 922/2009, a nedostatky, které byly Nejvyšším soudem původním rozhodnutím Okresního soudu v Liberci a Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci vytknuty, byly beze zbytku napraveny.
Závěrem Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného L. K. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
S ohledem na odmítnutí tohoto dovolání a s přihlédnutím k tomu, že nebyl podán návrh podle §265h odst. 3 tr. řádu, nepovažoval Nejvyšší soud za nezbytné ani vhodné vyhovět výše zmíněné žádosti dovolatele o odklad výkonu rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. května 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á