ECLI:CZ:US:2004:4.US.173.04
sp. zn. IV. ÚS 173/04
Usnesení
IV. ÚS 173/04
Ústavní soud rozhodl dne 4. srpna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Pavla Rychetského a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti M. E., zastoupeného Mgr. M. S., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2004 sp. zn. 70 Nt 3509/2004, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2004 sp. zn. 9 To 105/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V návrhu doručeném Ústavnímu soudu dne 24. 5. 2004 stěžovatel žádá zrušení shora označených usnesení obecných soudů s tvrzením, že těmito rozhodnutími byl porušen článek 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a současně články 8 odst. 2 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel uvedeným usnesením vytýká, že pro jeho vzetí do vazby nebyly splněny zákonné předpoklady. Důvody vazby dle ustanovení §67 písm. b) trestního řádu (dále jen "t. ř.") nebyly dány, protože v odůvodnění usnesení nebyly uvedeny konkrétní skutečnosti odůvodňující obavu, že bude mařit trestní řízení; pouhá důkazní situace, hrozba vysokých trestů a možnost ovlivňování svědkyně S. jsou pouze hypotetické. Uvalení vazby dle ustanovení §67 písm. c) považuje rovněž za nedůvodné, neboť uvedené důvody jsou pouze teoretické a zčásti neodpovídají zjištěným skutečnostem. Stěžovatel není bez příjmů, neboť otec mu poskytuje finanční prostředky a jediný dodavatel drog, od něhož je stěžovatel odebíral, je také ve vazbě a tato skutečnost mu brání pokračovat v trestné činnosti. Výsledky nasazené operativní techniky nebyly soudu předloženy ve formě stanovené v ustanovení §88 odst. 4 t. ř. Dále stěžovatel Krajskému soudu v Brně vytýká, že se nijak nevypořádal s jeho skutkovými a právními námitkami, a proto není jeho rozhodnutí přezkoumatelné. Konečně stěžovatel v odůvodnění své ústavní stížnosti napadá usnesení policejního komisaře Policie ČR ze dne 21. 1. 2004 sp. zn. ČTS: NPC-100/2003, protože ve výroku nejsou popsány jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu tak, aby nemohly být zaměněny s jinými, čímž bylo porušeno ustanovení §160 odst. 1 t. ř. Stěžovatel také nesouhlasí s právní kvalifikací trestného činu, neboť skutková věta neobsahuje žádné skutkové okolnosti, ze kterých by mohlo být dovozováno naplnění znaku spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech podle ustanovení §187 odst. 4 písm. c) trestního zákona.
Ze spisu PČR-NPC, expozitura Brno, sp. zn. ČTS: NPC-100/2003 Ústavní soud zjistil následující skutečnosti:
Dne 21. 1. 2004 policejní komisař PČR-NPC zahájil trestní stíhání stěžovatele pro trestný čin nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek podle ustanovení §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákona, kterého se měl dopustit tím, že od blíže nezjištěné doby, nejméně však od měsíce října 2003 do data vydání usnesení, bez příslušného povolení zakoupil od J.B. převážně v kavárně S. v nákupním centru Olympia, Brno-Modřice omamnou látku kokain v množství nejméně 124 g a 100 ks tablet extáze MDMA, které B. dovážel z Holandska a které stěžovatel dále prodával. Dne 23. 1. 2004 Městský soud vzal usnesením sp. zn. 70 Nt 3509/2004 stěžovatele do vazby podle ustanovení §67 písm. b), c) t. ř. Důvody vazby koluzní shledal v množství odběratelů, kteří budou vyslýcháni v procesním postavení svědků, dále v samotném charakteru trestné činnosti, vysokém stupni nebezpečnosti, vysokých trestech a v obavě, že pro případ propuštění na svobodu stěžovatel bude mít snahu ovlivňovat svědky i spoluobviněnou S.. Důvody pro vazbu předstižnou měly být dány tím, že zmíněná trestná činnost je zdrojem lukrativních příjmů s přihlédnutím ke skutečnosti, že stěžovatele vyživuje otec a nejedná se o nahodilou trestnou činnost, ale stěžejní zdroj obživy. Stížnost, kterou stěžovatel napadl usnesení o zahájení trestního stíhání, státní zástupkyně usnesením ze dne 5. 2. 2004 č. j. 3 KZv 5/2004-135 zamítla jako nedůvodnou, nicméně uznala určité nedostatky naříkaného usnesení a konstatovala, že konkretizace skutku je nezbytná. Policejní komisař dne 25. 2. 2004 výrok usnesení o zahájení trestního stíhání doplnil o specifikaci osob začleněných do organizované skupiny vzniklé kolem J. B. a upřesnil dobu páchání trestné činnosti nejméně od září do prosince 2003. Na podnět státní zástupkyně vydal policejní komisař "úplné znění" předmětného usnesení o zahájení trestního stíhání, v němž uvedl množství omamných látek, které stěžovatel od J. B. v jednotlivých měsících převzal, částku, za niž je dále distribuoval, jakož i zapojení spoluobviněné S., která figurovala v listopadové předávce omamných látek. Stížnost proti usnesení Městského soudu v Brně o vzetí do vazby Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 9 To 105/2004 zamítl.
Soudce Městského soudu v Brně ve věci rozhodující o vzetí stěžovatele do vazby považuje ústavní stížnost za neoprávněnou. Z dikce ustanovení §160 odst. 1 t. ř. nevyplývá, že každý dílčí útok pokračujícího trestného činu musí být v něm uvedeným způsobem popsán, zvláště když specifikace jednotlivých útoků je zpravidla výsledkem dalšího dokazování. Při rozhodování o vazbě se soud vypořádal i otázkou materiálních podmínek vazby ve smyslu ustanovení §67 t. ř. Pokud jde o formu soudu předložených přepisů telefonních hovorů, při rozhodování o vazbě nemusí být splněny všechny podmínky ustanovení §88 odst. 4 t. ř., neboť soud neprovádí dokazování, ale zkoumá, zda z předložených listin či dalších opatřených důkazů lze dovodit existenci materiálních podmínek vazby.
Předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně považuje podanou ústavní stížnost za nedůvodnou a odkazuje na rozhodnutí soudů I. a II. stupně.
Ústavní soud zvážil výše uvedené okolnosti a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti vyznává zásadu subsidiarity, z níž vyvozuje, že mu zpravidla nepřísluší přezkoumávat usnesení o zahájení trestního stíhání, protože v dalším průběhu trestního řízení existuje dostatek prostředků vedoucích k dosažení náležité ochrany práv obviněného bez toho, aby Ústavní soud musel zasahovat. Judikatura Ústavního soudu se proto staví zdrženlivě k zásahům do probíhajícího trestního řízení, především v jeho samotném počátku, a výjimku připouští pouze v případech, kdy je zahájení trestního stíhání spojeno s dalšími zásahy do lidských práv a základních svobod vysoké intenzity jako např. zadržení, vzetí do vazby, otevření zásilek apod.
Zásada zákonnosti, nejdůležitější princip trestního řízení, vyjádřená v ustanovení §2 odst. 1 t. ř. řádu stanoví, že nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který tento zákon stanoví. Orgány činné v trestním řízení si při výkonu své pravomoci nesmí počínat svévolně, nýbrž v duchu této zásady musí dbát na to, aby veškerá jejich činnost probíhala za plného respektování požadavků, které na ně zákon klade, a nedošlo tak k dotčení základních práv a svobod obviněného. Zahájit trestní stíhání lze proto jen tehdy, jsou-li pro tento úkon dány zákonné podmínky, přičemž usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat všechny náležitosti požadované ustanovením §160 odst. 1 t. ř. Ve výroku usnesení o zahájení trestního stíhání musí být obsažen popis skutku, ze kterého je daná osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, označení obviněného v souladu s ustanovením §120 t. ř. a v odůvodnění je třeba přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání. Jestliže usnesení o zahájení trestního stíhání některou ze zmíněných náležitostí postrádá, nelze je považovat za zákonné usnesení o zahájení trestního stíhání ve smyslu §160 odst. 1 trestního řádu.
Nelze upřít jistou opodstatněnost výtkám stěžovatele ohledně popisu jednotlivých dílčích útoků, avšak úkony rané fáze řízení se obvykle vyznačují nižším stupněm detailnosti, než jaký je vyžadován pro podání obžaloby či vynesení odsuzujícího rozsudku, neboť právě probíhající přípravné řízení slouží ke shromáždění dostatečného důkazního materiálu k případnému podání obžaloby. Nelze než souhlasit, že policejní komisař volil poněkud nestandardní postup, když prvotní usnesení o zahájení trestního stíhání následně dvakrát upřesňoval. Skutek byl však již v první verzi usnesení rámcově popsán tak, jak vyžaduje ustanovení §160 odst. 1 t. ř., a postupně popis nabýval větší konkrétnosti; nelze mít za to, že by stěžovatel byl dotčen na svých ústavně zaručených právech. Totéž se týká právní kvalifikace skutku. Pro ústavnost zahájení trestního stíhání je podstatný popis skutku, nikoli jeho právní kvalifikace, která může být později změněna z důvodu zjištění dalších rozhodných skutečností nebo i ze zcela prozaického důvodu - chybné právní kvalifikace skutku. I v takové situaci však obviněný nezůstává bez ochrany (srov. §160 odst. 6 nebo §176 odst. 2 trestního řádu). Mimoto k posouzení, zda se jedná o kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu či nikoli, jsou v prvé řadě oprávněny samy orgány činné v trestním řízení, které v dané otázce doposud provádí dokazování. Jednotlivé prvky skutkové podstaty trestného činu byly v usnesení o zahájení trestního stíhání dostatečně popsány a případná nesprávná kvalifikace skutku nemá na zákonnost a ústavnost tohoto usnesení vliv.
Vazba jako zajišťovací institut nemá sankční povahu ani výchovné poslání, ale v případech jejího uvalení z důvodu podle §67 písm. b) a c) tr. ř. napomáhá ke zjištění a objasnění trestných činů (vazba koluzní) anebo je odůvodněna skutečností, že obviněný bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán (vazba předstižná). Uvalení vazby představuje závažný zásah do osobní svobody jednotlivce, a proto článek 8 odst. 2 Listiny striktně setrvává na zákazu zbavení svobody jinak než způsobem, který stanoví zákon. Ustanovení §67 písm. b) trestního řádu pro vzetí do vazby předpokládá existenci konkrétních skutečností, odůvodňujících obavu, že obviněný bude působit na svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. O takovou konkrétní skutečnost půjde vždy, jestliže obviněný sám svým jednáním zavdá příčinu k obavě, že bude koluzně jednat. Na druhé straně však může stačit, v závislosti na konkrétním případu, i určitá objektivní konstelace, která zahrnuje nejen osobu pachatele, ale i všechny znaky skutkové podstaty trestného činu. Tuto argumentaci lze vztáhnout i na další dva vazební důvody (srov. nález I. ÚS 62/96).
Zmíněnou objektivní konstelaci je možno spatřovat v charakteru trestné činnosti, která se vyznačuje organizovaností spojenou s vytvořením poměrně rozsáhlé sítě odběratelů a jejich vzájemnou provázaností a faktickou závislostí odběratelů na dodavatelích, především se zřetelem na předmět trestné činnosti - distribuování omamných a psychotropních látek. Právě tuto objektivní konstelaci představovanou povahou trestné činnosti vzaly obecné soudy mezi jiným do úvahy při rozhodování o uvalení vazby, přičemž je třeba připomenout, že při rozhodování o vazbě není možno požadovat naprostou jistotu, že dotyčný bude koluzně jednat, nebude-li vzat do vazby, nýbrž postačuje, že tato hrozba je reálná s ohledem na konkrétní skutečnosti, respektive objektivní konstelaci faktů. Rovněž lukrativita trestné činnosti, z níž byl stěžovatel obviněn, není zanedbatelným faktem. Není věcí Ústavního soudu, aby sám hodnotil, zda ve stěžovatelově trestní věci existují obavy, že stěžovatel bude koluzně jednat nebo pokračovat v trestné činnosti; takové hodnocení přísluší obecným soudům. Pakliže tyto soudy své závěry o existenci vazebních důvodů založily na bezchybném hodnocení relevantních skutečností v zahájeném trestním řízení zjištěných a tyto své závěry dostatečným způsobem odůvodnily, nelze v jejich postupu shledávat nic protiústavního.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, jako zjevně neopodstatněnou mimo ústní jednání odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2004
JUDr. Miloslav Výborný, v.r.
předseda senátu