ECLI:CZ:US:2003:4.US.261.03
sp. zn. IV. ÚS 261/03
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. arch. J. P., bytem Praha 3, zastoupené JUDr. M. T., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2003, čj. 24 Co 32/2003-271 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 9. 1998, čj. 1 D 638/97-192. takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 5. 2003 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2003, čj. 24 Co 32/2003-271, kterým bylo odmítnuto její odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 9. 1998, čj. 1 D 638/97-192, vydanému v řízení o dědictví po zemřelém J. M. Současně navrhla zrušit i cit. usnesení obvodního soudu.
Stěžovatelka tvrdí, že orgány veřejné moci, jež rozhodovaly v řízení o dědictví, ji nepřípustným způsobem zkrátily na jejích právech daných Ústavou České republiky, Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.
Městský soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém podrobném vyjádření k ústavní stížnosti mj. uvedl, že odvolání stěžovatelky odmítl z důvodu, že nebyla účastnicí předmětného dědického řízení. Účastnicí řízení být neměla a nemohla, neboť v době, kdy toto řízení probíhalo, ji nebylo možno důvodně považovat za dědičku. Otázka, zda je někdo dítětem určité osoby, je otázkou osobního stavu, kterou soud nemůže posuzovat jako otázku předběžnou. O popření otcovství A. P. a o určení otcovství J. M. bylo rozhodnuto až po ukončení dědického řízení. Po ukončení dědického řízení je pravému dědici proti nepravému (resp. z části nepravému) poskytována ochrana podle §485 a násl. obč. zák. Závěrem navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl.
Vzhledem k tomu, že podání nemělo náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), byl právní zástupce stěžovatelky přípisem ze dne 19. 5. 2003, čj. IV. ÚS 261/03-6 (doručení vykázáno dne 21. 5. 2003) vyzván k odstranění vad návrhu, tj. k předložení řádné plné moci (bez substituční doložky). K odstranění vad návrhu mu byla určena lhůta 20 dnů, jež marně uplynula dnem 10. 6. 2003.
Přípisem ze dne 25. 9. 2003 (doručení vykázáno 30. 9. 2003) byla kopie výzvy k odstranění vad návrhu zaslána na vědomí stěžovatelce.
Ústavní soud je nucen konstatovat, že do dnešního dne stěžovatelka neodstranila vady návrhu ve lhůtě k tomu určené, a proto již jen z toho důvodu mohl být návrh odmítnut. Mimo tento formální důvod však považuje Ústavní soud za potřebné uvést, že podanou ústavní stížnost je třeba považovat za předčasnou a tedy nepřípustnou pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelce k ochraně jejích práv poskytuje. Na splnění této podmínky totiž nahlíží Ústavní soud nikoliv izolovaně, ale veden zásadou subsidiarity svých rozhodnutí, považuje za podmínku pro svůj zásah takovou situaci, kdy dotčený subjekt skutečně nemá žádný jiný efektivní prostředek k nastolení takového stavu, kterého se domáhá. Tak tomu evidentně není, neboť ochrana pravého dědice proti dědici zcela či zčásti nepravému zůstává zachována (jak ostatně ve svém vyjádření upozornil i účastník řízení).
Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj podanou ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj