ECLI:CZ:US:2015:4.US.3084.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3084/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky Metrostav Vackov a. s. se sídlem v Praze 8, Zenklova 2245/29, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2015, č. j. 10 As 4/2015-135, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 11. 2014, č. j. 3 A 75/2014-130, zamítl žaloby Emilie Bednářové proti rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 22. 5. 2014, č. j. 4006/2014-MZE-12142, sp. zn. 19 PV4025/2014-12142, a ze dne 9. 5. 2014, č. j. 84216/2013-MZE-12142, sp. zn. 19 PV4023/2014-12142, jimiž byla zamítnuta odvolání žalobkyně proti rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, kterými byla ve zkráceném přezkumném řízení zrušena rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha o přiznání vlastnického práva stěžovatelky k pozemkům v katastrálních územích Žižkov a Strašnice podle §9 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v tehdy účinném znění.
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 7. 2015, č. j. 10 As 4/2015-135, rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nezákonnost napadeného rozsudku shledal v tom, že městský soud nesprávně vyhodnotil právní otázku aplikace dvouměsíční subjektivní lhůty pro vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení.
Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu se stěžovatelka jako osoba zúčastněná na soudním řízení brání ústavní stížností ze dne 9. 10. 2015, ve které navrhuje, aby Ústavní soud tento rozsudek zrušil. Vyjádřila přesvědčení, že v projednávané věci jsou naplněny podmínky §75 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro které by ústavní stížnost neměla být odmítnuta pro nepřípustnost.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovými prostředky jsou podle §72 odst. 3 téhož zákona řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Citovaná ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. III.ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79), dostupný na dostupná na http://nalus.usoud.cz].
Předmětnou ústavní stížnost je třeba vyhodnotit jako nepřípustnou za situace, kdy byla podána proti zrušujícímu rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým byla věc vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení a novému rozhodnutí. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani okolnost, že městský soud bude v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku. Ústavní stížnost, kterou bude při splnění dalších zákonných podmínek možno hodnotit jako přípustnou, tak bude případně možno podat teprve proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovatelky poskytuje, tedy teprve proti (novému) pravomocnému rozhodnutí městského soudu, resp. proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti takovému rozhodnutí.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle §75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta. Ústavní soud přitom neshledal naplnění podmínek podle §75 odst. 2 písm. a) ani b) téhož zákona, na jejichž základě by bylo možno přijetí ústavní stížnosti neodmítnout i přes naplnění podmínky nepřípustnosti podle odst. 1 téhož ustanovení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. 11. 2015
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj