ECLI:CZ:US:2011:4.US.3252.11.1
sp. zn. IV. ÚS 3252/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky Solidní Finance, uzavřený investiční fond, a. s., IČO: 29235871, se sídlem v Brně, Špitálka 8, zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 57, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2011 č. j. 54 C 79/2011-15, za účasti Městského soudu v Brně jako účastníka řízení a B. H., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka včas zaslaným a jinak formálně bezvadným návrhem zahájila u Ústavního soudu řízení o ústavní stížnosti. Ústavní stížností brojila proti shora označenému rozhodnutí Městského soudu v Brně, kterým mělo být zasaženo do jejího základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože jí obecný soud, ač byla ve věci úspěšná, nepřiznal náhradu nákladů řízení, podle příslušných ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Náhradu nákladů řízení jí naopak přiznal podle ustanovení §151 odst. 2 o. s. ř. a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif").
2. Podle stěžovatelky sice právní úprava umožnuje soudu, aby rozhodl tak, jak v napadeném rozsudku uvedeno, nicméně z důvodu vzniku "obecného povědomí" a stabilního a očekávatelného způsobu rozhodování v otázce náhrady nákladů řízení podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. se soud k uvedenému výroku neměl uchýlit, a proto navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí pro rozpor s čl. 2 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušil.
II.
3. Ústavní soud nepovažoval za nutné vyžádat si soudní spis, neboť z podání stěžovatelky a přiloženého rozhodnutí Městského soudu v Brně, jež bylo ústavní stížností napadeno, se podávají veškeré skutečnosti pro posouzení rozhodné.
4. Z uvedených listin se podává, že Městský soud v Brně vyhověl žalobě stěžovatelky a uložil žalovanému (vedlejšímu účastníkovi) zaplatit jí částku 1 022,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), jakož i nahradit jí náklady řízení v částce 2 400,- Kč (výrok II.). Obecný soud shledal, že vedlejší účastník byl přistižen, jak cestoval v Brně bez platné jízdenky MHD, a proto mu v souladu se smlouvou a právními předpisy vznikla povinnost zaplatit vedle jízdného ve výši 22,- Kč ještě přirážku ve výši 1 000,- Kč; proti rozhodnutí nalézacího soudu nebylo v souladu s ustanovením §202 odst. 2 o. s. ř. odvolání přípustné (jde o tzv. bagatelní věc). Pro úplnost je vhodné doplnit, že Dopravní podnik města Brna, a.s. uvedenou pohledávku nejprve rámcovou smlouvou postoupil společnosti ANDRA AGENCY, s.r.o. a ta ji posléze postoupila stěžovatelce.
5. Výrok o náhradě nákladů řízení (II.) odůvodnil soud tak, že z důvodu zamezení tvrdosti postupoval podle §151 odst. 2 o. s. ř., který mu umožňuje, aby odměnu advokáta stanovil podle advokátního tarifu, neboť s ohledem na okolnosti případu by stanovení odměny advokáta paušální částkou dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. neodpovídalo povaze ani délce řízení, náročnosti a rozsahu poskytovaných služeb, ani sociálním poměrům žalovaného.
6. Stěžovatelka napadla rozhodnutí ústavní stížností; ačkoliv petitem se domáhala zrušení celého rozsudku, z odůvodnění je zřejmé, že nesouhlasí pouze s výrokem II.; ve věci samé jí bylo vyhověno a důvod stížnosti proti výroku I. by tak ani věcně nebyl dán.
III.
7. Ústavní soud představuje podle čl. 83 Ústavy České republiky soudní orgán ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Není proto součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen. Ústavní soud tedy neposuzuje rozhodovací činnost obecných soudů v každém případě, kdy došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, které svou podstatou spočívají v rovině podústavního práva, ale až tehdy, když takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 45/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 3, č. 5).
8. Ústavní soud se již v minulosti zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces, přičemž pro rozhodování o nákladech řízení formuloval určité ústavněprávní limity. Konstatoval, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku a doménou obecných soudů, do nichž mu zásadně nepřísluší zasahovat. Samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, většinou nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva a svobody. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je zpravidla oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Obdobně bude soud chránit základní práva a svobody, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by neměl toliko povahu běžného porušení podústavního práva - jehož náprava není úkolem Ústavního soudu - nýbrž toto vybočení by naopak mělo charakter zřejmého rozporu s principy spravedlnosti, zejména pak v důsledku extrémního nerespektování pravidel upravujících řízení (viz nález sp. zn. II. ÚS 198/07 ze dne 3. 5. 2007, nález sp. zn. I. ÚS 1671/08 ze dne 5. 11. 2008, nález sp. zn. IV. ÚS 323/05 ze dne 11. 7. 2006, nález sp. zn. I. ÚS 1126/07 ze dne 22. 11. 2007, nález sp. zn. I. ÚS 653/03 ze dne 12. 5. 2004, in http://nalus.usoud.cz). Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva provedeného soudy, lze je hodnotit za protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli. Obdobně to platí i pro rozpory mezi závěry o skutkovém stavu a provedenými důkazy nutnými k jeho zjištění.
9. Ústavní soud však v souzené věci žádné pochybení, které by si - jak shora uvedeno - vyžádalo jeho zásah, neshledal. Ustanovení §151 odst. 2 o. s. ř. explicitně připouští, aby soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení odměnu advokáta neurčoval podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., ale podle advokátního tarifu, tedy nikoliv v paušální výši, nýbrž v závislosti na množství úkonů právní služby. Městský soud v Brně této výjimky využil a svůj postup v odůvodnění rozsudku řádně vysvětlil; tím byly naplněny požadavky z hlediska ústavního přezkumu podstatné. Využil-li obecný soud možnosti, kterou mu dává výslovně zákon, a svůj postup náležitě odůvodnil, nelze v tom spatřovat porušení práva na spravedlivý proces.
IV.
10. Vzhledem k právnímu závěru Městského soudu v Brně lze uzavřít, že v projednávané věci postupoval ústavně konformně a rozhodl předvídatelným způsobem; samotný nesouhlas stěžovatelky s právním posouzením předestřené věci nemůže založit opodstatněnost tvrzení o porušení vyjmenovaných základních práv a svobod.
11. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2011
Miloslav Výborný v. r.
předseda senátu