ECLI:CZ:US:2023:4.US.3520.22.1
sp. zn. IV. ÚS 3520/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Tomáše Paly, advokáta, sídlem Veleslavínova 240/8, Opava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2022 č. j. 5 To 215/2022-325 a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 13. června 2022 č. j. 3 T 30/2021-317, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na legitimní očekávání odměny za odvedenou práci podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel byl Okresním soudem v Opavě (dále jen "okresní soud") ustanoven obhájcem obviněného S. K. pro tzv. nutnou obhajobu podle §36 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). K vyúčtované odměně a náhradách obhájce přiznal okresní soud napadeným usnesením stěžovateli odměnu a náhradu hotových výdajů za úkony právní služby v celkové výši 29 704,30 Kč, ohledně částky 5 856,39 Kč návrh zamítl.
3. Ke stížnosti stěžovatele Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zrušil usnesení okresního soudu v celém rozsahu a nově stěžovateli přiznal odměnu a náhradu výdajů v celkové výši 31 180,50 Kč a návrh ohledně částky 4 380,19 Kč zamítl. Podle stěžejní části odůvodnění napadeného usnesení krajský soud (shodně s okresním soudem) nepřiznal stěžovateli odměnu za nahlédnutí do spisu dne 13. 3. 2021, neboť úkon považoval s ohledem na kusost shromážděného materiálu (k nahlédnutí do spisu došlo bezprostředně po zahájení trestního stíhání a ustanovení stěžovatele obhájcem) za součást přípravy obhajoby klienta v souvislosti s převzetím obhajoby a poradou s ním. Dále se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že zpětvzetí stížnosti a zpětvzetí odvolání nejsou úkony právní služby, mají toliko povahu sdělení stanoviska klienta, za které nelze obhájci přiznat odměnu podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv a svobod v tom, že mu obecné soudy nepřiznaly odměnu za úkon právní služby podle §11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu za nahlížení do spisu dne 13. 3. 2021. V posuzované věci byla podle stěžovatele klíčová právní kvalifikace skutku, proto považuje nahlédnutí do spisu před započetím výslechu a před první poradou s klientem za účelné a nezbytné pro výkon řádné obhajoby. S ohledem na uvedené označil stěžovatel napadená usnesení za rozporná s nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2022 sp. zn. III. ÚS 2289/21 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), ze kterého vyplývá, že obhájci náleží odměna za účelné nahlížení do spisu v trestní věci z důvodu právní kvalifikace skutku obviněného ještě před započetím výslechu obviněného.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel, jako advokát, nemusí být zastoupen - jak vyžadují §29 až 31 zákona o Ústavním soudu - advokátem [srov. stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.)]. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. Navrhuje-li stěžovatel zrušení usnesení okresního soudu, které bylo zrušeno usnesením krajského soudu, není Ústavní soud k takovému rozhodování příslušný (není oprávněn rušit, co již bylo zrušeno).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy) a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Proto Ústavní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal (toliko) z pohledu porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, jak je stěžovatelem namítáno v ústavní stížnosti.
8. Těžištěm ústavní stížnosti je stěžovatelův nesouhlas s nepřiznáním odměny za úkon právní služby nahlížení do spisu dne 13. 3. 2021, který učinil jako obhájce v trestní věci ihned po převzetí obhajoby, a za odůvodnění dvou zpětvzetí. Ústavní soud po posouzení námitek uvedených v ústavní stížnosti dospěl k závěru, že jsou obsahově shodné s námitkami uplatněnými již ve stížnosti proti usnesení okresního soudu (kterou stěžovatel předložil jako přílohu k ústavní stížnosti). Jelikož se krajský soud stížnostními námitkami řádně zabýval, hodnotil úkon nahlížení do spisu z hlediska potřebnosti účinné obhajoby a povahu odůvodnění zpětvzetí z hlediska úkonu právní služby, nelze jeho postupu nic vytknout a Ústavní soud nepovažuje za účelné, aby se jimi opakovaně zabýval. Navíc s přihlédnutím k bagatelní výši požadované částky má Ústavní soud za to, že nepřiznáním odměny obhájci za uvedené úkony nemohlo dojít v tomto konkrétním případě k porušení základních práv a svobod stěžovatele.
9. Dovolává-li se stěžovatel nálezu sp. zn. III. ÚS 2289/21, Ústavní soud pouze připomíná, že ratio decidendi tohoto rozhodnutí spočívá v povinnosti obecných soudů zkoumat účelnost konkrétního nahlížení do spisu ve vazbě na průběh a okolnosti každého soudního řízení, což soudy v dané věci učinily (dále také např. usnesení ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1351/22, ze dne 5. 10. 2022 sp. zn. IV. ÚS 663/22 nebo ze dne 15. 11. 2022 sp. zn. II. ÚS 2415/22).
10. Ústavní soud uzavírá, že z výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl zčásti podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný, a protože nezjistil žádné porušení stěžovatelových základních práv, ve zbývající části jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2023
Jan Filip v. r.
předseda senátu