ECLI:CZ:US:2000:4.US.359.2000
sp. zn. IV. ÚS 359/2000
Usnesení
IV. ÚS 359/2000
Ústavní soud rozhodl dne 10. srpna 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti Pojišťovny U., a. s., zastoupené JUDr. S. D., Dr., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2000, čj. 33 Ca 174/99-33, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze stěžovatelka uvádí, že tímto rozsudkem došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR. Této ústavní ochrany požívá nejen obsah vlastnického práva, ale i nabývání vlastnictví. Převádějící Pojišťovna M., a. s., nebyla v době podpisu kupní smlouvy se stěžovatelem (14. 8. 1998) nijak omezena ve své smluvní volnosti, neboť rozhodnutím Ministerstva financí ze 6. 5. 1998 o odebrání povolení k provozování pojišťovací činnosti přestala podléhat státnímu dozoru nad pojišťovnictvím. Samo rozhodnutí Ministerstva financí ze 6. 1. 1998, které pro katastrální úřad představovalo důvod zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva pro stěžovatelku, bylo vydáno v rozporu se zákonem, neboť vymezení doby tohoto rozhodnutí pojmem "do odvolání" je zcela neurčité a v přímém rozporu se zákonem o pojišťovnictví. V době podpisu kupní smlouvy ze dne 14. 8. 1998 nebyla tedy společnost Pojišťovna M. jakkoli omezena ve své smluvní volnosti a byly zde splněny veškeré podmínky vyžadované zákonem č. 265/1992 Sb. pro vklad vlastnického práva stěžovatele do katastru nemovitostí. Tím, že Katastrální úřad Brno - město a následně Městský soud v Praze tento návrh zamítl, došlo k porušení již konstatovaných ústavně zaručených práv stěžovatelky, a v tom tkví důvod, proč se stěžovatelka domáhá zrušení napadeného rozsudku.
Z obsahu spisu Katastrálního úřadu Brno - město, sp. zn. 900-4802/2000, Ústavní soud zjistil, že Pojišťovna M., a. s., jako prodávající, a stěžovatelka, jako kupující, uzavřely dne 14. 8. 1998 kupní smlouvu o převodu nemovitostí, v odst. I. této smlouvy blíže specifikovaných, za kupní cenu 25 845 450,-- Kč s tím, že způsob úhrady kupní ceny bude specifikován samostatnou dohodou. Katastrální úřad Brno -město rozhodnutím ze dne 27. 7. 1999, sp. zn. 910 VII-9043/98, návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl s odůvodněním, že dne 6. 5. 1998 vydalo Ministerstvo financí rozhodnutí, kterým prodávajícímu bylo odňato povolení k podnikání podle §8 odst. 1 zákona č. 185/1991 Sb. Z tohoto důvodu není splněna podmínka vkladu uvedená v §5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb. Z obsahu spisu 33 Ca 174/99 Městského soudu v Praze dále plyne, že o opravném prostředku stěžovatele rozhodl tento soud napadeným rozsudkem tak, že rozhodnutí katastrálního úřadu potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí uvedl městský soud, že již rozhodnutím Ministerstva financí ze 6. 1. 1998 bylo omezeno právo Pojišťovny M. nakládat se svým majetkem, a to i s nemovitým majetkem, který je předmětem smlouvy, neboť cena nemovitostí je vyšší než 5 000,-- Kč. Omezení, vyplývající z citovaného rozhodnutí Ministerstva financí nemohla zaniknout, neboť v samotném rozhodnutí je uvedeno, že platí až do odvolání. Podle názoru městského soudu postupoval tedy katastrální úřad v souladu s ustanovením §5 odst. 1 písm.f) a §5 odst. 2 zákona o zápisech, když návrh na vklad zamítl.
Městský soud v Praze vydal napadené rozhodnutí v řízení, v němž účastníkům byla dána možnost vyjádřit se ke všem relevantním bodům věci, což je patrno, mimo jiné, i z protokolu o jednání dne 27. 3. 2000. Na rozdíl od katastrálního úřadu položil městský soud důraz především na rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 6. 1. 1998, obsahující, jak městský soud správně konstatoval, stále trvající omezení Pojišťovny M. při jejím nakládání s majetkem, a již z tohoto důvodu lze jeho závěry stěží považovat za, a to dokonce extrémní, vybočení při aplikaci práva. Stěžovatelka sice opětovně zdůrazňuje své stanovisko, že po vydání rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 6. 5. 1998 o odejmutí povolení k podnikání Pojišťovně M. tato pojišťovna již nadále nepodléhala státnímu dozoru nad pojišťovnictvím a v tomto směru poukazuje i na přípis Ministerstva financí ze dne 9. 6. 1998, ani Ústavní soud nicméně nemá za to, že tímto rozhodnutím týkajícím se podnikání byl otevřen prostor k transakcím, jejichž zamezení bylo sledováno právě již citovaným rozhodnutím Ministerstva financí ČR z 6. 1. 1998. Stěžovatelka v tomto směru sama připouští, že nový zákon o pojišťovnictví již tuto otázku upravuje a stanoví, že i po odnětí licence pojišťovna dozoru již podléhá, nicméně z uvedeného a contrario vyvozuje, že podle dřívější právní úpravy tomu tak nebylo. Podle názoru Ústavního soudu nepředstavuje však výslovná zákonná úprava, totiž, že i ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o odnětí povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti se pojišťovna nebo zajišťovna, které bylo odňato povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, i nadále řídí tímto zákonem [§33 odst. 2 zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví)], nic více než konstatování toho, co již dříve, vzhledem k účelu a funkci rozhodnutí vydaného Ministerstvem financí dne 6. 1. 1998, podle ustanovení §19 odst. 1 zákona č. 185/1991 S., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, vyplývalo z povahy věci.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se proto Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu