ECLI:CZ:US:2002:4.US.394.01
sp. zn. IV. ÚS 394/01
Usnesení
IV. ÚS 394/01
Ústavní soud rozhodl dne 18. července 2002 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti M.M., zastoupeného Mgr. M.V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 2. 2001, čj. 3 To 199/2000 - 895, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že v záhlaví citovaným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel uvádí, že do rámce základního práva chráněného citovaným ustanovením Listiny náleží povinnost soudu v trestním řízení přibrat tlumočníka, prohlásí-li obviněný, že neovládá jazyk, ve kterém se vede jednání, jímž je v současnosti pouze český jazyk. Stěžovatel tvrdí, že dne 18. 11. 1999 v odvolacím řízení u Vrchního soudu v Olomouci výslovně uvedl, že je slovenským občanem a že český jazyk ovládá jen částečně. Dle ustanovení §2 odst. 14 trestního řádu je každý oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka, a proto tím, že vrchní soud k hlavnímu líčení dne 18. 11. 1999 nepřibral tlumočníka, bylo dle stěžovatelova tvrzení zkráceno jeho právo na obhajobu. Stěžovatel se domnívá, že odvolacímu soudu nepříslušelo hodnotit, zda je či není osobou, která neovládá jazyk, ve kterém se jednání vede, a připomíná, že Krajský soud v Ostravě toto jeho právo akceptoval a při řízení u tohoto soudu stěžovatel měl k dispozici tlumočníka.
Na základě uvedených skutečností stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.
Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 29 T 10/98, Ústavní soud zjistil, že ústavní stížností napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 2. 2001 bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2000, čj. 29 T 10/98-812, jímž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem loupeže dle ustanovení §234 odst. 1, omezování osobní svobody dle ustanovení §238 odst. 1, 2, pokusem trestného činu ublížení na zdraví dle ustanovení §8 odst. 1 a §222 odst. 1 trestního zákona. Za tyto činy a za trestný čin krádeže dle ustanovení §247 odst. 1 písm. a), b) trestního zákona, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 2 T 192/97, byl odsouzen k dvanácti letům odnětí svobody a pro výkon trestu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Ústavní soud po prostudování podstatných částí spisového materiálu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Smyslem práva zakotveného v ustanovení čl. 37 odst. 4 Listiny je zajistit, aby účastník řízení, který neovládá jazyk, v němž řízení probíhá, nebyl touto skutečností znevýhodněn a po jazykové stránce rozuměl všemu podstatnému, co je v řízení řečeno. Tohoto práva však nesmí být zneužito k záměrnému a účelovému prodlužování řízení, jeho zdržování a zvyšování jeho nákladů za situace, kdy účastník řízení zcela evidentně a bez sebemenších pochyb jazyk, v němž se vede jednání, ovládá. Fakt, že tomu tak skutečně je a že stěžovatelův požadavek na ustanovení tlumočníka byl ryze účelový a neopodstatněný, vrchní soud velmi podrobně a zcela dostatečně osvětlil v odůvodnění svého ústavní stížností napadeného rozhodnutí.
Právo stěžovatele užívat v trestním řízení svého mateřského jazyka, vyplývající z ustanovení §2 odst. 14 trestního řádu, rovněž nebylo v řízení jakkoli dotčeno. Jak vyplývá ze spisového materiálu, stěžovatel v řízení užíval jak svého mateřského jazyka, tedy slovenštiny, tak jazyka českého.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím nebyla ústavně zaručená práva stěžovatele nijak dotčena. Vzhledem k tomu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 18. července 2002
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu