ECLI:CZ:US:2016:4.US.468.16.1
sp. zn. IV. ÚS 468/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Radovana Sládečka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti P. Ř. a nezl. P. L., zastoupeného matkou P. Ř., zastoupených JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem, AK se sídlem Bašty 416/8, 602 00 Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2015 č. j. 13 Co 441/2015-323, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod domáhali zrušení shora označeného rozhodnutí vydaného v řízení o úpravě rodičovské zodpovědnosti.
Z napadeného usnesení Městského soudu v Praze připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že péče o nezletilého T. L. a nezletilého P. L., byla a stále je upravena předběžným opatřením. K návrhu stěžovatelky, matky nezletilých, Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 24. 9. 2015 č. j. 10 Nc 20/2014-287 upravil rozsah styku otce T. L. s nezletilými a výši jeho vyživovací povinnosti. Napadeným usnesením Městský soud v Praze k odvolání otce mimo jiné změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že zavázal otce povinností přispívat na výživu každého ze synů částkou 2 000 Kč počínaje dnem 25. 9. 2015 a dále změnil i pravidla a rozsah jeho styku s nezletilými. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který určil, že otec je oprávněn se s nezletilými syny stýkat v určitém časovém rozsahu jen za přítomnosti jejich matky, soud druhého stupně rozhodl, že otec je oprávněn stýkat se nezl. T. a nezl. P. každou lichou středu a každý sudý pátek v době od 13 - 18 hod. a s nezl. T. dále každý sudý týden od pátku 18 hod. do neděle 18 hod. s tím, že místem předání a převzetí nezletilých je bydliště matky, která je povinna nezletilé na styk připravit a přiměřeně je vybavit. Lze dodat, že předchozí úprava styku otce s nezl. T. byla širší, otec se stýkal se starším synem v každém sudém kalendářním týdnu od čtvrtka do neděle, styk s nezl. P. upraven nebyl s ohledem na jeho nízký věk. Při rozhodování o nové úpravě Městský soud v Praze přihlédl jednak k tvrzení matky, že mladší syn obtížně snášel dlouhé odloučení od bratra v rozsahu 4 dnů, a jednak i k jeho věku, neboť měl za to, že je v zájmu P., aby rozvíjel styky s otcem a trávil čas s ním i se starším bratrem, s ohledem na jeho nízký věk však bez přespání u otce.
V ústavní stížnosti stěžovatelé zrekapitulovali dosavadní průběh a výsledky řízení o úpravě poměrů obou nezletilých a úpravu styku otce s nezl. P. označili za zcela nevhodnou. Zdůraznili, že nezletilého matka dosud kojí, nezletilý vyžaduje kojení co dvě hodiny, a proto odloučení od matky na dobu pěti hodin v kuse výrazně naruší jeho denní režim. Stěžovatelka dodala, že násilné ukončení kojení proti vůli matky a dítěte je pro oba traumatizující, kojením se matka chce vyhnout umělé stravě, na kterou byl její starší syn alergický, a toto riziko nelze u mladšího syna vyloučit, nehledě na to, že umělá výživa je drahá a přiznané výživné by náklady na ni nepokrylo. S ohledem na povahu věci stěžovatelé požádali o přednostní projednání věci ve smyslu ustanovení §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Předtím než Ústavní soud přistoupil k meritornímu přezkumu napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze, zkoumal, zda nezl. P. je osobou oprávněnou napadnout je ústavní stížností, neboť nezletilému byl v průběhu řízení před obecnými soudy ustanoven kolizní opatrovník - Městská část Praha 3. Je-li v řízení o úpravě výchovných poměrů rodičů k nezletilým dětem pro střet zájmů ustanoven nezletilému kolizní opatrovník, rodič dítěte nadále nevykonává jeho zákonné zastoupení; ustanovený kolizní opatrovník se stává právním zástupcem nezletilého, jenž sám v řízení pro nedostatek procesní způsobilosti jednat nemůže. Kolize zájmů se jeví pravděpodobnou i v nyní projednávaném případě, neboť ústavní stížností je napadeno rozhodnutí upravující mimo jiné rozsah a četnost styku nezl. P. s jeho otcem a místo převzetí a předání nezletilého mezi jeho rodiči.
Otázkou procesního zastupování nezletilých stěžovatelů jejich rodiči či jen jedním z nich v řízení o ústavních stížnostech proti rozhodnutím obecných soudů se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi již zabýval. Připustil možnost podat ústavní stížnost jménem nezletilého, resp. v jeho zastoupení jedním ze zákonných zástupců, pouze v případech, ve kterých nehrozí kolize zájmů rodiče s nezletilým. To však není případ rozhodování o úpravě výchovných poměrů rodičů k nezletilým dětem. V těchto případech dospěl Ústavní soud k závěru, že právní úprava řízení o ústavní stížnosti v zákoně o Ústavním soudu [§72 odst. 1 písm. a)] vylučuje, aby ústavní stížnost byla podána jménem či ve prospěch jiné osoby, a to i v případě, jde-li o nezletilého. V takovém případě Ústavní soud nahlíží na ústavní stížnost nezletilého (zastoupeného rodičem) jako na návrh podaný někým zjevně neoprávněným (shodně srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 2224/14 ze dne 9. 12. 2014, usnesení sp. zn. II. ÚS 492/15 ze dne 10. 6. 2015, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1522/15 ze dne 13. 8. 2015, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1950/15 ze dne 9. 9. 2015, usnesení sp. zn. IV. ÚS 626/16 ze dne 22. 3. 2016 a další dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz). Shodně přistupoval Ústavní soud i v projednávané věci a ústavní stížnost nezletilého P., zastoupeného matkou, odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti nezletilého stěžovatele z důvodu nenaplnění podmínek řízení, které by ji činily meritorně projednatelnou, Ústavní soud považoval za nadbytečné činit procesní úkony k ustanovení opatrovníka pro řízení o nyní projednávané ústavní stížnosti smyslu ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s ustanovením §29 o. s. ř.
Formálně bezvadný návrh na zrušení usnesení Městského soudu v Praze, podaný oprávněnou a řádně zastoupenou stěžovatelkou, Ústavní soud přezkoumal z hlediska tvrzeného porušení jejích ústavně zaručených práv a svobod a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
K otázce způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi (ač s nemalou mírou rezervovanosti) vyjádřil tak, že tuto způsobilost vyloučit nelze. S ohledem na účel předběžného opatření, jímž je pouze dočasná úprava práv a povinností, nevylučující, že o právech účastníka řízení bude konečným rozhodnutím ve věci rozhodnuto jinak, omezuje Ústavní soud svůj přezkum pouze na posouzení, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny), tj. aplikuje tzv. omezený test ústavnosti, neboť podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na soudní řízení jako celek [srov. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999, N 158/16 SbNU 171 (175), nález sp. zn. IV. ÚS 189/01 ze dne 21. 11. 2001, N 178/24 SbNU 327, nález sp. zn. III. ÚS 3363/10 ze dne 13. 7. 2011, nález sp. zn. II. ÚS 868/12 ze dne 12. 4. 2012, či usnesení sp. zn. II. ÚS 1421/11 ze dne 30. 8. 2011, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2965/12 ze dne 3. 9. 2012, usnesení sp. zn. I. ÚS 2587/14 ze dne 23. 10. 2014, usnesení sp. zn. III. ÚS 2862/13 ze dne 30. 9. 2015 a řada dalších dostupných na http://nalus.usoud.cz].
Aplikací uvedeného testu na daný případ Ústavní soud dospěl k závěru, že obě napadená usnesení byla vydána příslušným soudem na základě zákona, usnesení odvolacího soudu dostatečně uvádí důvody, na nichž je založeno, a nelze je označit za rozhodnutí svévolné. Z odůvodnění rozhodnutí též vyplývá, že rozsah styku nezl. P. s otcem byl stanoven soudem s přihlédnutím k zájmu nezletilého, zároveň však se zohledněním jeho věku (styk s otcem jednou týdně pět hodin) a vazby na staršího bratra. Námitku matky, že nezletilého dosud kojí, Ústavní soud při přezkumu napadeného rozhodnutí nepominul. Respektuje, že kojení je právem matky i dítěte a je jen na nich, kdy se rozhodnou je ukončit. Má však za to, že při zodpovědném přístupu obou rodičů lze předpokládat, že nezl. P. (v době rozhodování Ústavního soudu již dvouletý) zvládne jednou týdně pětihodinové odloučení od matky, bude-li navíc při kontaktu s otcem ve společnosti svého staršího bratra T. Oba rodiče by však měli dbát o to, aby příprava na pobyt a samotný pobyt nezl. P. u otce, spojený s odloučením od matky, nepředstavovala pro dítě nadměrnou zátěž, negativně se projevující na jeho zdravotním stavu či chování; pokud by tomu tak bylo, nelze vyloučit, že v zájmu dítěte bude muset být četnost styku, jeho délka či místo styku dítěte s otcem opětovně přehodnoceno.
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti mimo pořadí, aniž by o tom vydával samostatné rozhodnutí.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústavní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl zčásti podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným a zčásti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. července 2016
Jan Musil v. r.
předseda senátu