ECLI:CZ:US:2001:4.US.709.2000
sp. zn. IV. ÚS 709/2000
Usnesení
IV. ÚS 709/2000
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti P. G., zastoupeného JUDr. F. M., advokátem, proti postupu (nečinnosti) Okresního soudu v Ostravě v trestní věci, vedené pod sp. zn. 7 T 34/97, za účasti Okresního soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že Okresní soud v Ostravě otálí s projednáváním věci, ve které má stěžovatel postavení poškozeného, a postupuje tak způsobem, který není v souladu se zákonem, a to v takovém rozsahu a způsobu, že je porušeno jeho základní právo na soudní ochranu zaručené mu v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Jak stěžovatel dále v ústavní stížnosti uvádí, byl dne 7. 4. 1995 přepaden a unesen neznámými pachateli vedenými D.T., která byla z tohoto skutku obžalována a Okresním soudem v Ostravě pro spáchání trestného činu vydíraní podle §235 odst. 1 písm. b) tr.z. i odsouzena rozsudkem, čj. 7 T 34/97-267, ze dne 16. 10. 1997. Proti tomuto rozsudku však podala odvolání dcera obžalované a na základě jejího odvolání byl napadený rozsudek usnesením Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 3 To 74/98, ze dne 23. 7. 1998, zrušen a věc byla vrácena zpět Okresnímu soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí. To se však do dne podání ústavní stížnosti nestalo a stěžovateli není známo, že by ve věci bylo jakkoliv pokračováno. Navrhuje proto, aby Ústavní soud přikázal Okresnímu soudu v Ostravě bez průtahů provést a dokončit trestní řízení v dané věci.
Stěžovatel současně uvádí, že byl v době shora zmíněné nečinnosti soudu dvakrát napaden společníkem obviněné T. bez toho, aby tento byl jakkoliv potrestán. Při třetím napadení touto osobou použil stěžovatel legálně drženou zbraň, protože mu však nebylo soudem přiznáno právo na nutnou obranu, byl za pokus trestného činu ublížení na zdraví odsouzen a odpykal si polovinu trestu, než byl podmíněně propuštěn na svobodu. V této souvislosti stěžovatel vyslovuje názor, že celá záležitost, která je předmětem ústavní stížnosti, je jednoznačnou šikanou jeho osoby a jeho rodičů ze strany úřadů České republiky. Přesvědčuje ho v tom i postup orgánů činných v trestním řízení v navazujících případech okradení jeho matky a ztráty zbraní, které stěžovatel v době zadržení legálně vlastnil. České úřady tak uplatňují vůči němu a jeho rodině postup odlišný od postupu vůči jiným občanům, což je podle stěžovatelova názoru zapříčiněno tím, že stěžovatel a jeho rodiče nejsou českého původu.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 7 T 34/97, a spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 36 T 8/98, a vyžádal si vyjádření Okresního soudu v Ostravě.
Okresní soud v Ostravě ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvádí, že podle jeho názoru nedošlo ke stěžovatelem tvrzené nečinnosti Okresního soudu v Ostravě poté, co mu byl předmětný spis Krajským soudem v Ostravě vrácen k novému projednání a rozhodnutí v dané trestní věci. Dokumentují to následně provedené úkony směřující k současnému ukončení předmětné trestní věci. Připomíná, že proti odsuzujícímu rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, které bylo rozhodnutím odvolacího soudu, sp. zn. 3 To 74/98, ze dne 19. 6. 1998, zamítnuto, a k odvolání dcery obžalované T. bylo pak odvolacím soudem dne 23. 7. 1998 rozhodnuto o vrácení věci soudu I. instance k novému projednání a rozhodnutí. Následně v září 1998 byly činěny dotazy na zdravotní stav obžalované v souvislosti se zjištěním soudu, že měla být ambulantně léčena na psychiatrickém oddělení. V mezidobí, a to dne 25. 11. 1998, bylo zjištěno, že paralelně probíhá proti stěžovateli řízení u Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 36 T 8/98, kdy hlavní líčení v této věci bylo nařízeno na 25. 1. 1999. Na žádost Krajského soudu v Ostravě zaslal okresní soud k tomuto hlavnímu líčení spis, sp. zn. 7 T 34/97, který byl vrácen 20. 5. 1999. Okresní soud v Ostravě postupoval při dalším jednání striktně v intencích závazných pokynů Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 3 To 74/98, kdy u nového projednání věci 7 T 34/97 musel mít k dispozici spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 36 T 8/98. Dne 21. 6. 1999 byly učiněny kroky ze strany Okresního soudu v Ostravě k nařízení hlavního líčení, a to dotazy na pobyt obžalované T., vyžádání nového rejstříku trestů na stěžovatele, jakož i přestupkového spisu, jehož přiložení ke spisovému materiálu bylo rovněž vyžadováno v pokynech Krajského soudu v Ostravě. Obhájcem obžalované T. bylo však dne 19. 7. 1999 sděleno, že se tato zdržuje v USA, přičemž požádal, aby hlavní líčení bylo nařízeno s předstihem 30 dnů za účelem informování obžalované, aby si mohla včas zajistit návrat do ČR. Dne 8. 9. 1999 byla opětovně vrácena příloha spisu, sp. zn. 36 T 8/98 zpět krajskému soudu na jeho žádost. K urgenci okresního soudu ze dne 25. 11. 1999 k navrácení spisu 36. T 8/98 bylo sděleno, že spis byl dne 12. 11. 1999 zaslán Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně, poté byl spis zaslán Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o stížnosti stěžovatele. V mezidobí byly rovněž činěny dotazy na pobyt svědků důležitých pro toto trestní řízení, včetně dotazů na pobyt stěžovatele, přičemž z vrácených obsílek bylo zjevné, že tento se v místě svého trvalého bydliště nezdržuje (vrácené obsílky ze dne 13. 10. 2000 a 3. 11. 2000). Na podkladě prošetření prostřednictvím Policie ČR byl zjištěn dne 7. 11. 2000 faktický stěžovatelův pobyt, na základě čehož bylo dne 15. 12. 2000 nařízeno hlavní líčení na den 5. 1. 2001, které však bylo odročeno z důvodu onemocnění přísedící a zaslání spisového materiálu na Ústavní soud ke stěžovatelově ústavní stížnosti. Dne 27. 2. 2001 bylo nařízeno hlavní líčení v předmětné trestní věci na 30. 4. 2001, kdy je reálný předpoklad, že ve věci bude meritorně rozhodnuto.
Základ ústavní stížnosti představují stěžovatelovy námitky, že od rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu I. instance zrušeno a věc byla vrácena zpět Okresnímu soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí, mu není známo, že by ve věci bylo jakkoliv pokračováno. Stěžovatel proto postupu okresního soudu vytýká průtahy, které představují zásah do jeho práva na soudní ochranu. K těmto stěžovatelovým námitkám Ústavní soud především konstatuje, že Listina v čl. 38 odst. 2 stanoví každému právo na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů. Při posuzování případného porušení tohoto základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů Ústavní soud postupuje v každé věci případ od případu samostatně a zvažuje, zda s ohledem na okolnosti případu se jedná o průtahy neodůvodněné, či nikoliv. Toto posouzení však může vycházet pouze ze skutečného průběhu řízení a jednotlivých úkonů učiněných obecnými soudy v tomto řízení. Po seznámení se s obsahem spisového materiálu Ústavní soud shledal, že od oznámení stěžovatele podaného dne 11. 4. 1995 (č.l. 1) a sdělení obvinění ze dne 27. 8. 1996 obviněné T. se délka trestního řízení neobvykle prodlužuje. Při celkovém posouzení odůvodněnosti, resp. neodůvodněnosti stěžovatelem namítaných časových průtahů se však Ústavní soud nemohl jednoznačně přiklonit k názoru stěžovatele.
Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí, sp. zn. 3 To 74/98, ze dne 23. 7. 1998, o odvolání dcery obžalované, kterým napadený rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí, shledal, že existuje přímá souvislost mezi událostmi posuzovanými v řízeních ve věci sp. zn. 7 T 34/97 a sp. zn. 36 T 8/98, a proto uložil okresnímu soudu, aby si v novém hlavním líčení připojil ke spisovému materiálu trestní spis sp. zn. 36 T 8/98 a doplnil dokazování ve stanoveném a případně i dalších směrech (č.l. 316-7). Jak plyne ze spisového materiálu a vyjádření Okresního soudu v Ostravě postupoval obecný soud v intencích těchto pokynů. V období 19. 10. 1998 až 20. 5. 1999 však zapůjčil Okresní soud v Ostravě spis sp. zn. 7 T 34/97 Krajskému soudu v Ostravě k rozhodnutí ve věci sp. zn. 36 T 8/98 (č.l. 325 a 328). V navazujícím období pak okresní soud zajišťoval přítomnost obžalované, která se zdržovala v USA. Související trestní spis sp. zn. 36 T 8/98 se po opakovaném vyžádání (č.l. 337, 338) podařilo okresnímu soudu připojit až v měsíci březnu 2000 (č.l. 339). Ke snaze obecného soudu o zajištění svědků důležitých pro nařízení hlavního líčení sdělil obhájce obžalované dne 17. 5. 2000, že se tato bude zdržovat v USA do měsíce srpna 2000 (č.l. 344). Soud zjišťoval prostřednictvím Policie ČR i pobyt stěžovatele (č.l. 350), který se nezdržoval v místě svého trvalého pobytu a byl v této době rovněž krátkodobě hospitalizován (č.l. 356). Jak dále plyne z vyjádření Okresního soudu v Ostravě bylo na den 5. 1. 2001 nařízeno hlavní líčení, které však bylo z důvodu onemocnění přísedící a zaslání spisového materiálu na Ústavní soud odročeno. Další hlavní líčení okresní soud nařídil dne 27. 2. 2001 na den 30. 4. 2001, kdy je podle jeho názoru reálný předpoklad, že ve věci bude meritorně rozhodnuto. Po zvážení výše uvedených okolností běžícího řízení a s ohledem na souvztažnost tohoto řízení s trestním řízením pod sp. zn. 36 T 8/98 Ústavní soud neshledal, že by obecný soud zůstal od rozhodnutí odvolacího soudu v období od 23. 7. 1998 nečinným a neprováděl potřebné úkony. Nemohl proto než konstatovat, že průtahy způsobené obecným soudem samým nebyly natolik závažné, aby je bylo možno označit přímo za zásah do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Ústavní soud současně v této souvislosti poukazuje i na vyjádření Okresního soudu v Ostravě, který v něm informuje o nařízení hlavní líčení na 30. 4. 2001.
Pokud jde o stěžovatelovo přesvědčení, že české úřady proti jeho osobě a jeho rodině uplatňují postup, který považuje za jednoznačnou šikanu, a který je podle jeho názoru zapříčiněn tím, že stěžovatel i jeho rodiče nejsou českého původu, pak k tomuto stěžovatelovu názoru nemohl Ústavní soud zaujmout stanovisko, neboť stěžovatel pro své tvrzení neuvádí v ústavní stížnosti žádné konkrétní důvody a tyto nevyplývají ani z připojeného spisového materiálu.
Při zvážení všech tvrzení stěžovatele Ústavní soud s ohledem na výše uvedenou argumentaci neshledal v poměru k napadeným rozhodnutím nic, co by svědčilo pro jeho zásah, a proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 11. dubna 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu