ECLI:CZ:NSS:2016:5.ADS.92.2016:12
sp. zn. 5 Ads 92/2016 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce:
HOTEL BORNÝ – F, s.r.o., se sídlem Staré Splavy 0249, zastoupený Mgr. Pavlínou
Zámečníkovou, advokátkou se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního
zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 8. 4. 2016,
č. j. 59 Ad 16/2014 – 76,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovené advokátce Mgr. Pavlíně Zámečníkové se odměna ani náhrada
hotových výdajů n e p ř i z n á v a j í .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 29. 4. 2015,
č. j. 59 Ad 16/2014 – 42, bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě,
kterou žalobce (stěžovatel) brojil proti rozhodnutím žalované ze dne 30. 6. 2014,
č. j. 45000/04963/14/020/RB a č. j. 45000/04978/14/020/RB, kterými byla jako opožděná
zamítnuta odvolání stěžovatele proti rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení
Česká Lípa ze dne 30. 4. 2014, č. j. 45001/013208/14/220/PE a č. j. 45001/013210/14/220/PE,
kterými Okresní správa sociálního zabezpečení Česká Lípa zamítla námitky stěžovatele proti jejím
výkazům nedoplatků, jimiž byly dle §104g odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení, stěžovateli předepsány dlužné částky na pojistném na sociální
zabezpečení a penále.
Řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti zmiňovanému usnesení krajského soudu vedl
Nejvyšší správní soud pod sp. zn. 5 Ads 100/2015, přičemž v uvedeném řízení z obchodního
rejstříku zjistil, že ve vztahu ke stěžovateli bylo zahájeno insolvenční řízení na základě vyhlášky
Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 21. 12. 2011, č. j. KSLB 76 INS
24005/2011-A-3. Účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne 21. 12. 2011 v 10:19 hod.
Na základě usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 22. 5. 2015,
č. j. KSLB 76 INS 24005/2011-A-120, bylo rozhodnuto o zjištění úpadku stěžovatele
a o prohlášení konkursu na majetek dlužníka (stěžovatele). Účinky tohoto rozhodnutí nastaly
dne 22. 5. 2015 ve 14:45 hodin. Insolvenčním správcem dlužníka (stěžovatele) byl ustanoven
Ing. Aleš Klaudy, IČO 67222544.
Nejvyšší správní soud účastníky řízení a insolvenčního správce informoval přípisem
ze dne 15. 6. 2015, č. j. 5 Ads 100/2015 – 17, že dle §140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb.,
o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „insolvenční zákon“), došlo zveřejněním rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku
dne 22. 5. 2015 ve 14:45 hod. k přerušení předmětného řízení. Shodný účinek ke shodnému
okamžiku mělo dle §263 odst. 1 insolvenčního zákona rovněž prohlášení konkursu na majetek
dlužníka (stěžovatele). V této souvislosti Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 14. 8. 2015,
č. j. 5 Ads 100/2015 – 18, v souladu s §264 odst. 1 insolvenčního zákona určil insolvenčnímu
správci dlužníka (stěžovatele) lhůtu dvou týdnů od doručení tohoto usnesení, ve které insolvenční
správce mohl podat návrh na pokračování v řízení. Podal-li by insolvenční správce dlužníka
(stěžovatele) takový návrh v určené lhůtě, stal by se účastníkem řízení místo dlužníka -
stěžovatele (§264 odst. 1 insolvenčního zákona). Insolvenční správce dlužníka (stěžovatele)
však předmětný návrh v určené lhůtě nepodal. V takovém případě může daný návrh podat
dlužník (stěžovatel), popřípadě žalovaná s tím, že v takovém případě dlužník (stěžovatel) zůstává
účastníkem řízení (§264 odst. 2 insolvenčního zákona). Stěžovatel této možnosti využil, když
na základě usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 5 Ads 100/2015 – 20,
zdejší soud přípisem ze dne 18. 10. 2015 informoval, že trvá na pokračování řízení.
Usnesením ze dne 3. 11. 2015, č. j. 5 Ads 100/2015 – 25, poté Nejvyšší správní soud
na základě žádosti stěžovatele přiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků a zástupcem
stěžovatele ustanovil Mgr. Pavlínu Zámečníkovou, advokátku.
Následně rozsudkem ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Ads 100/2015 – 37, Nejvyšší správní
soud usnesení krajského soudu ze dne 29. 4. 2015, č. j. 59 Ad 16/2014 – 42, zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, že stěžovatel byl v řízení před krajským soudem
předcházejícím rozhodnutí o zjištění úpadku stěžovatele a o prohlášení konkursu na jeho majetek
ze zákona osvobozen od placení soudních poplatků na základě §11 odst. 2 písm. n) zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nebyly tedy dány podmínky pro zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku.
V následném řízení krajský soud žalobu usnesením ze dne 8. 4. 2016,
č. j. 59 Ad 16/2014 – 76, dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl, neboť ze správního spisu zjistil,
že žalobou napadená rozhodnutí žalované ze dne 30. 6. 2014, č. j. 45000/04963/14/020/RB
a č. j. 45000/04978/14/020/RB, byla žalovanou v přezkumném řízení rozhodnutími ze dne
15. 10. 2014, č. j. 45000/07800/14/020/RB a č. j. 45000/08197/14/020/RB, změněna tak,
že žalovaná odvolání stěžovatele zamítla a odvoláními napadená rozhodnutí Okresní správy
sociálního zabezpečení Česká Lípa ze dne 30. 4. 2014, č. j. 45001/013208/14/220/PE
a č. j. 45001/013210/14/220/PE, potvrdila, když uznala, že tato odvolání stěžovatel podal včas.
Krajský soud tedy s odkazem na příslušnou judikaturu Nejvyššího správního soudu konstatoval,
že je-li původní rozhodnutí správního orgánu v přezkumném řízení změněno, nastává tím
situace, kdy je vydáno nové meritorní rozhodnutí, a proto z povahy věci odpadá možnost soudu
přezkoumat rozhodnutí původní. Jedná se o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení,
pro který je nutno žalobu směřující proti původnímu rozhodnutí odmítnout.
Usnesení krajského soudu ze dne 8. 4. 2016, č. j. 59 Ad 16/2014 – 76, o odmítnutí
žaloby napadla ustanovená zástupkyně dne 28. 4. 2016 jménem stěžovatele blanketní kasační
stížností, která je předmětem nyní posuzované věci vedené Nejvyšším správním soudem
pod sp. zn. 5 Ads 92/2016. Ve zmiňovaném podání zástupkyně sdělila, že se jí dosud nepodařilo
kontaktovat stěžovatele, aby s ním projednala možnost podání kasační stížnosti a zjistila jeho
stanovisko. Z tohoto důvodu zástupkyně uvedla, že doplní kasační stížnost ve lhůtě 30 dnů
ode dne, kdy se jí podaří stěžovatele kontaktovat za účelem projednání věci a kdy jí bude zároveň
umožněno nahlédnout do spisového materiálu.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost neobsahovala žádné důvody, pro které napadá
usnesení krajského soudu, ani petit, Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 16. 5. 2016,
č. j. 5 Ads 92/2016 – 8, stěžovatele vyzval v souladu s §106 odst. 3 s. ř. s., aby ve lhůtě jednoho
měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost tak, že uvede důvody, pro které
napadá usnesení krajského soudu, a co navrhuje (§106 odst. 1 a §37 odst. 3 s. ř. s.). Stěžovatel
byl zároveň řádně poučen o tom, že pokud nedoplní kasační stížnost ve stanovené lhůtě
a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud kasační stížnost odmítne.
Uvedené usnesení bylo stěžovateli doručeno prostřednictvím jeho zástupkyně
dne 23. 5. 2016. Poslední den stanovené měsíční lhůty tak připadl na 23. 6. 2016. V dané lhůtě
ani později však stěžovatel kasační stížnost nedoplnil ani o prodloužení lhůty k doplnění kasační
stížnosti nepožádal.
Podle §106 odst. 3 s. ř. s., nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání,
musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým
byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost
na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost
stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
Ústavní soud již v nálezu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 138/06, publikovaném
pod č. 152, sv. 42 Sb. ÚS uvedl, že „(…) tak závažné procesní oprávnění, jakým je možnost stěžovatele
rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody, nelze činit závislou na právně nejisté
a nepředvídatelné skutečnosti, zda soud vyzve stěžovatele k doplnění náležitostí kasační stížnosti ve smyslu
§106 odst. 3 s. ř. s. či nikoli. To nic nemění na skutečnosti, že pokud je stěžovatel vyzván k doplnění kasační
stížnosti postupem dle §106 odst. 3 s. ř. s., může rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit
její důvody jen ve lhůtě jednoho měsíce v tomto ustanovení zakotvené, pokud nebyla na včasnou žádost stěžovatele
z vážných důvodů soudem prodloužena“. Soudní řád správní zakotvuje koncentraci řízení o kasační
stížnosti, je-li stěžovatel podle §106 odst. 3 s. ř. s. vyzván k doplnění kasační stížnosti. Uplatnit
důvody dosud v kasační stížnosti neuplatněné tedy lze pouze v měsíční lhůtě stanovené
usnesením soudu, kterou lze prodloužit pouze na včasnou žádost stěžovatele. K důvodům
kasační stížnosti uplatněným po uplynutí uvedené lhůty nelze s ohledem na opožděnost takového
doplnění kasační stížnosti přihlížet (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 4. 2009, č. j. 2 As 28/2009 – 28, dostupné na www.nssoud.cz).
V daném případě stěžovatel podal blanketní kasační stížnost, kterou ve stanovené lhůtě
nedoplnil. Z důvodu neodstranění vad kasační stížnosti ve stanovené lhůtě není možné v řízení
o kasační stížnosti pokračovat. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §37 odst. 5,
§46 odst. 1 písm. a), §106 odst. 3 a §120 s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
I v řízení o nyní posuzované kasační stížnosti pokračovalo zastoupení stěžovatele
advokátkou Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, kterou Nejvyšší správní soud stěžovateli ustanovil
již v řízení o předešlé kasační stížnosti. Jak již však bylo řečeno, advokátka podala v nynějším
řízení pouze blanketní kasační stížnost, které nebyla následně doplněna, nelze ji tedy považovat
za plnohodnotný úkon právní služby ve smyslu §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
za nějž by advokátce náležela odměna a náhrada hotových výdajů. Nejvyšší správní soud tedy
ustanovené advokátce odměnu ani náhradu hotových výdajů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 30. června 2016
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu