ECLI:CZ:NSS:2015:5.AS.212.2014:59
sp. zn. 5 As 212/2014 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Brno, Moravské náměstí 6, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2014, č. j. 62 A 101/2014
- 19,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včasnou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora
označeného usnesení Krajského soudu v Brně. Stěžovatel spolu s podáním kasační stížnosti
nezaplatil soudní poplatek, a rovněž nedoložil splnění podmínky zastoupení advokátem
podle §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval usnesením ze dne 19. 1. 2015,
č. j. 5 As 212/2014 – 27, ke splnění poplatkové povinnosti, což však stěžovatel neučinil,
a požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta. Usnesením ze dne
25. 2. 2015, č. j. 5 As 212/2014 - 41, Nejvyšší správní soud stěžovateli nepřiznal osvobození
od soudních poplatků a zástupce z řad advokátů mu neustanovil. Současně byl stěžovatel
v uvedeném usnesení vyzván ke splnění poplatkové povinnosti, současně byl poučen o právních
následcích jejího nesplnění. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 12. 3. 2015; stěžovatel
ve stanovené lhůtě soudní poplatek neuhradil.
Podle ustanovení §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen,
soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty
soud řízení zastaví. Podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li
tak tento nebo zvláštní zákon.
Stěžovatel ve lhůtě stanovené soudem ani následně soudní poplatek nezaplatil,
Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než řízení podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s.
ve spojení s §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavit.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti stěžovatele
zastavil, je již nerozhodné, že stěžovatel rovněž nedoložil splnění podmínky podle ustanovení
§105 odst. 2 s. ř. s.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel s podáním
kasační stížnosti spojil další podání, a to námitku podjatosti a podnět ke kárnému řízení
proti soudcům Krajského soudu v Brně JUDr. Davidu Rausovi, Mgr. Kateřině Kopečkové
a Mgr. Petru Šebkovi.
V případě vznesené námitky podjatosti vzhledem k tomu, že řízení již bylo ukončeno
usnesením, které bylo napadeno kasační stížností, nelze již samostatně rozhodovat o podjatosti
či nepodjatosti soudců, kteří ve věci již rozhodli. Namítá-li účastník řízení podjatost soudce,
může tak učinit pouze ve lhůtě stanovené v §8 odst. 5 soudního řádu správního, navíc do doby,
než je rozhodnuto. Podal-li stěžovatel námitku až poté, kdy dotčení soudci rozhodli, nemůže
Nejvyšší správní soud ex post samostatně zkoumat oprávněnost takové námitky, popř. soudce,
který již rozhodnutí ve věci vydal, z řízení vyloučit; námitkou by se mohl NSS zabývat, pokud
by posuzoval kasační stížnost meritorně, to se však nestalo, neboť řízení muselo být zastaveno.
Co se týče návrhu na zahájení kárného řízení s výše uvedenými soudci, Nejvyšší správní
soud nemá v této věci pravomoc činit opatření. Podle ustanovení §2 s. ř. s. ve správním
soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob
způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním
zákonem, a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Pravomoc správních
soudů je pak upravena ustanovením §4 s. ř. s., podle jehož odstavce 1 soudy ve správním
soudnictví rozhodují o: a) žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem
moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou
osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech
fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, b) ochraně proti nečinnosti správního
orgánu, c) ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu a d) kompetenčních žalobách.
Podle odstavce 2 cit. ustanovení ve správním soudnictví dále soudy rozhodují ve věcech
volebních a ve věcech místního referenda, ve věcech politických stran a politických hnutí
a o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem.
Působnost Nejvyššího správního soudu je upravena v §12 s. ř. s., podle kterého Nejvyšší
správní soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním
soudnictví zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech
v případech stanovených tímto zákonem, a dále rozhoduje v dalších případech stanovených tímto
nebo zvláštním zákonem.
Nejvyšší správní soud je sice kárným soudem dle §3 zák. č. 7/2002 Sb., o řízení
ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů; kárné senáty zdejšího soudu
však rozhodují až o kárných návrzích podaných kárnými navrhovateli. Kárné řízení se zahajuje
na návrh; podle §8 odst. 2 cit. zákona návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti
soudce jsou oprávněni podat:
a) prezident republiky proti kterémukoliv soudci,
b) ministr spravedlnosti proti kterémukoliv soudci,
c) předseda Nejvyššího soudu proti kterémukoliv soudci tohoto soudu a dále proti soudci soudu
nižšího stupně jednajícího ve věcech patřících do pravomoci soudů, v nichž je Nejvyšší soud
vrcholným soudním orgánem,
d) předseda Nejvyššího správního soudu proti kterémukoliv soudci tohoto soudu a proti soudci
soudu nižšího stupně jednajícího ve věcech patřících do pravomoci soudů, v nichž je Nejvyšší
správní soud vrcholným soudním orgánem,
e) předseda vrchního soudu proti kterémukoliv soudci příslušného vrchního soudu a dále proti
soudci soudu nižšího stupně,
f) předseda krajského soudu proti kterémukoliv soudci příslušného krajského soudu a proti
soudci okresního soudu,
g) předseda okresního soudu proti soudci příslušného okresního soudu a proti soudci jiného
okresního soudu.
Má-li stěžovatel za to, že uvedení soudci se dopustili svým jednáním kárného provinění,
je možné uplatnit podnět u předsedy Krajského soudu v Brně (popř. jiného kárného
navrhovatele), který je v daném případě kompetentní k dalšímu postupu.
Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li
řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. března 2015
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu