ECLI:CZ:NSS:2015:5.AS.38.2015:44
sp. zn. 5 As 38/2015 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Krajský soud v Brně, se sídlem Rooseveltova 16, Brno, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2015, č. j. 62 A 133/2014 - 28,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včasnou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora
označeného usnesení Krajského soudu v Brně. Stěžovatel spolu s podáním kasační stížnosti
nezaplatil soudní poplatek a rovněž nedoložil splnění podmínky zastoupení advokátem podle
§105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval usnesením č. j. 5 As 38/2015 – 20,
ze dne 2. 3. 2015 ke splnění poplatkové povinnosti a k doložení splnění podmínky podle
§105 odst. 2 s. ř. s. předložením plné moci udělené advokátovi nebo předložením dokladu
o vysokoškolském právnickém vzdělání stěžovatele. Na to stěžovatel požádal
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta. Usnesením ze dne 8. 4. 2015,
č. j 5 As 38/2015 - 32, Nejvyšší správní soud stěžovateli nepřiznal osvobození od soudních
poplatků a zástupce z řad advokátů mu neustanovil. Současně byl stěžovatel v uvedeném
usnesení vyzván ke splnění poplatkové povinnosti a byl poučen o právních následcích jejího
nesplnění. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 24. 4. 2015; stěžovatel ve stanovené lhůtě
ani později soudní poplatek neuhradil.
Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon
o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Podle
§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační
stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném
uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
Stěžovatel ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem ani následně soudní poplatek
nezaplatil. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než řízení podle §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích zastavit.
S ohledem na skutečnost, že zdejší soud řízení o stěžovatelově kasační stížnosti zastavil,
je již nerozhodné, že stěžovatel rovněž nedoložil splnění podmínky podle §105 odst. 2 s. ř. s.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že s podáním kasační stížnosti
stěžovatel spojil další podání, a to námitku podjatosti proti soudcům krajského soudu,
konkr. JUDr. Davidu Rausovi, Mgr. Kateřině Kopečkové a Mgr. Petru Šebkovi, kteří ve věci
rozhodovali, a dále podnět ke kárnému řízení proti výše uvedeným soudcům.
V případě vznesené námitky podjatosti vzhledem k tomu, že řízení již bylo ukončeno
usnesením, které bylo napadeno kasační stížností, nelze již samostatně rozhodovat o podjatosti
či nepodjatosti soudců, kteří ve věci rozhodli. Namítá-li účastník řízení podjatost soudce,
může tak učinit pouze ve lhůtě stanovené v §8 odst. 5 s . ř. s., navíc do doby, než je rozhodnuto.
Podal-li stěžovatel námitku až poté, kdy dotčení soudci rozhodli, nemůže Nejvyšší správní soud
ex post samostatně zkoumat oprávněnost takové námitky, popř. soudce, který již rozhodnutí
ve věci vydal, z řízení vyloučit; námitkou by se mohl Nejvyšší správní soud zabývat, pokud
by posuzoval kasační stížnost meritorně, to se však nestalo, neboť řízení muselo být zastaveno.
Co se týče návrhu na zahájení kárného řízení s výše uvedenými soudci, Nejvyšší správní
soud nemá v této věci pravomoc činit opatření. Podle §2 s. ř. s. ve správním soudnictví poskytují
soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem
stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem,
a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Pravomoc správních soudů je pak
upravena v §4 s. ř. s., podle jehož odstavce 1 soudy ve správním soudnictví rozhodují o:
a) žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné,
orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným
orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických
a právnických osob v oblasti veřejné správy, b) ochraně proti nečinnosti správního orgánu,
c) ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu a d) kompetenčních žalobách. Podle
odstavce 2 cit. ustanovení ve správním soudnictví dále soudy rozhodují ve věcech volebních
a ve věcech místního referenda, ve věcech politických stran a politických hnutí a o zrušení
opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem.
Působnost Nejvyššího správního soudu je upravena v §12 s. ř. s., podle kterého Nejvyšší
správní soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním
soudnictví zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech
v případech stanovených tímto zákonem, a dále rozhoduje v dalších případech stanovených tímto
nebo zvláštním zákonem.
Nejvyšší správní soud je sice kárným soudem dle §3 zák. č. 7/2002 Sb., o řízení
ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů; kárné senáty zdejšího soudu však
rozhodují až o kárných návrzích podaných kárnými navrhovateli. Kárné řízení se zahajuje
na návrh; podle §8 odst. 2 cit. zákona návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti
soudce jsou oprávněni podat:
a) prezident republiky proti kterémukoliv soudci,
b) ministr spravedlnosti proti kterémukoliv soudci,
c) předseda Nejvyššího soudu proti kterémukoliv soudci tohoto soudu a dále proti soudci
soudu nižšího stupně jednajícího ve věcech patřících do pravomoci soudů, v nichž je Nejvyšší
soud vrcholným soudním orgánem,
d) předseda Nejvyššího správního soudu proti kterémukoliv soudci tohoto soudu a proti
soudci soudu nižšího stupně jednajícího ve věcech patřících do pravomoci soudů, v nichž
je Nejvyšší správní soud vrcholným soudním orgánem,
e) předseda vrchního soudu proti kterémukoliv soudci příslušného vrchního soudu a dále
proti soudci soudu nižšího stupně,
f) předseda krajského soudu proti kterémukoliv soudci příslušného krajského soudu a proti
soudci okresního soudu,
g) předseda okresního soudu proti soudci příslušného okresního soudu a proti soudci jiného
okresního soudu.
Má-li stěžovatel za to, že uvedení soudci se dopustili svým jednáním kárného provinění,
je třeba a priori uplatnit podnět u předsedy Krajského soudu v Brně (popř. jiného kárného
navrhovatele), který je v daném případě kompetentní k dalšímu postupu.
Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li
řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. května 2015
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu