ECLI:CZ:NSS:2011:5.AZS.11.2011:66
sp. zn. 5 Azs 11/2011 - 66
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Kateřiny Šimáčkové
a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: N. M., zast. v řízení o žalobě advokátem Mgr.
Jiřím Petříkem, se sídlem AK Stankovského 144, Čelákovice, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, odbor azylové a migrační politiky, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti
advokáta Mgr. Jiřího Petříka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2011,
č. j. 49 Az 6/2010 - 56,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností se ustanovený zástupce Mgr. Jiří Petřík domáhá zrušení výše
označeného usnesení krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti (z důvodu
zpětvzetí žalobkyní), konkrétně brojí proti výroku III., kterým mu byla stanovena odměna
za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 5 760 Kč.
Žalobkyně proti rozsudku krajského soudu podala dne 13. 4. 2011 kasační stížnost,
kterou následně po doplnění náležitostí ustanoveným advokátem vzala přípisem ze dne
15. 6. 2011 v plném rozsahu zpět. Krajský soud proto podle ust. §108 odst. 2 s. ř. s. usnesením
řízení o kasační stížnosti zastavil, výrokem III přiznal advokátovi odměnu ve výši 5760 Kč podle
§9 odst. 3 písm. f) a §7 bod 5 ve spojení s ust. §11 odst. 1 písm. b) a d) advokátního tarifu,
a to za dva úkony právní služby . Krajský soud nepřiznal advokátem účtovanou odměnu za další
úkon, a to studium spisu (nahlížení do spisu) a účtované cestovné. Soud v odůvodnění mimo jiné
konstatoval, že přihlédl rovněž k tomu, že ustanovený advokát udělil substituční plnou moc pro
nahlédnutí do spisu osobě s trvalým pobytem v Praze 5.
Ustanovený zástupce nesouhlasí se stanovením odměny a nepřiznáním účelně
vynaložených nákladů a domáhá se toho, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí změnil
tak, že přizná ustanovenému zástupci účelně vynaložené náklady za tři úkony právní služby
včetně cestovného dne 23. 5. 2011.
Nejvyšší správní soud se a priori musel zabývat otázkou, zda jsou splněny podmínky
řízení a zda není dán důvod k odmítnutí kasační stížnosti. Soud vycházel z následujících
skutečností a úvah.
Kasační stížnost je přípustná jen tehdy, je-li podána z důvodů uvedených v §103 s. ř. s.;
a contrario neopírá-li se o takové důvody, tj. opírá-li se jen o důvody jiné, přípustná není.
Podle ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. není přípustná kasační stížnost, která směřuje
jen proti výroku o nákladech řízení. Jinými slovy, zákon nepřipouští kasační stížnost, je-li jejím
jediným důvodem napadení výroku o nákladech řízení; pokud je kasační stížností napaden též
jiný výrok, je kasační stížnost zásadně přípustná.
Rozhodnutím o nákladech řízení je nutno rozumět nejen rozhodnutí o náhradě nákladů
řízení (především mezi účastníky řízení), ale i rozhodnutí o placení nákladů řízení. Pod pojem
placení nákladů řízení spadá jak placení nákladů účastníky řízení, tak i placení nákladů státem.
Rozhodnutím o nákladech řízení ve smyslu ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. je tedy i rozhodnutí
o povinnosti zaplatit ustanovenému zástupci hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování
osoby (viz rozsudek NSS ze dne 22. 4. 2004, č . j. 2 Azs 76/2003 - 41, publ. pod č. 644/2005
in Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 20. 9. 2004, č. j. 4 Ans 1/2004 - 53,
uvedl, že „(n)elze za stávající právní úpravy ve správním soudnictví napravit soudem rozhodujícím o kasační
stížnosti případné nesprávné rozhodnutí krajských soudů o nákladech řízení, pokud není současně kasační
stížností napaden též výrok o věci samé“. Rovněž tak v rozsudku ze dne 17. 10. 2006, č. j.
2 As 54/2006 - 96, Nejvyšší správní soud konstatoval: „ Kasační námitku směřující proti výroku
o nákladech řízení nemohl Nejvyšší správní soud přezkoumat, neboť dle ustanovení §104 odst. 2. s. ř. s.
je taková námitka nepřípustná. V této souvislosti zdejší soud uvádí, že systém opravných prostředků v soudním
řízení, aby respektoval ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a respektoval principy materiálního právního
státu, musí nalézt přiměřenou rovnováhu mezi dvěma zájmy: zájmem na spravedlnosti v každém jednotlivém
případě a zájmem na efektivitě působení objektivního práva. Ryze formální důraz kladený na dosažení
spravedlivého výsledku řízení (ve smyslu jeho procesní b ezvadnosti) ve svých důsledcích může oslabovat právní
jistotu, a tedy i efektivitu práva. Jak k tomu opakovaně uvedl Ústavní soud (viz např. nález
ze dne 13. 11. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 15/01, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 24, str. 222-223; obdobně též nález
ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 31, str. 149, žádný právní řád není
a nemůže být z hlediska soustavy procesních prostředků k ochraně práv, jakož i z hlediska soustavy uspořádání
přezkumných instancí, budován ad infinitum. Každý právní řád přináší a nutně musí přinášet i určitý počet chyb.
Účelem přezkumného, resp. přezkumných řízení může být reálně takováto pochybení aproxima tivně
minimalizovat, a nikoliv beze zbytku odstranit. Soustava přezkumných instancí je proto výsledkem poměřování
na straně jedné úsilí o dosažení panství práva, na straně druhé efektivity rozhodování a právní jistoty. Podle
ustanovení §104 odst. 2. s. ř. s. je kasační námitka směřující toliko do výroku o nákladech řízení nepřípustná
a za této situace tedy nemohl Nejvyšší správní soud postupovat jinak, než ji ze svého přezkumu vyloučit.“
(Ke stejnému závěru dospěl rovněž rozšířený senát Nejvyššího správníh o soudu v usnesení č. j.
7 Afs 1/2007-64 ze dne 1. 6. 2010).
Lze poukázat např. rovněž i na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. 6. 2008, sp. zn.
II. ÚS 264/07, v němž soud stran ust. §104 odst. 2 s. ř. s. uvedl, že „(r)ozdílný názor na interpretaci
běžného práva sám o sobě nemůže založit porušení práva základního (mezi mnohými viz např. nález sp. zn. III.
ÚS 31/97, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 8, č. 66). To platí i pro výklad
příslušných ustanovení procesních předpisů upravujících náklady řízení a jejich náhradu. Navíc Ústavní soud při
posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy
jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a k zásahům do výroků o ná kladech řízení se uchyluje pouze
výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý pr oces extrémním způsobem nebo
že bylo zasaženo i jiné základní právo (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 259/05 ze dne 21. března
2006). Kasační stížnost je toliko mimořádným opravným prostředkem, a proto jsou jak důvody kasační stížnosti,
tak i její rozsah, vázány na nejzávažnější případy nezákonností. Mezi tyto případy nepatří dle vůle zákonodárce
(ani dle přesvědčení Ústavního soudu) okruh uvedený právě v ustanovení §104 odst. 2 soudního řádu správního.
Formalistické argumentaci stěžovatele, podle níž jeho stížnost nesměřuje „jen“ proti výroku o nákladech řízení, ale
„také“ proti výrokům ostatním, a proto nebylo možno §104 odst. 2 soudního řádu správního aplikovat, nelze
přisvědčit. Účelu zákona, totiž nezatěžovat Nejvyšší správní soud podružným rozhodováním, by se při takovém
výkladu dalo vyhnout jednoduše tím, že by kasační stížnost napadala kromě výroku o nákladech řízení
i jakýkoliv výrok další. To je možné v zásadě vždy a předmětné ustanovení by takový výklad učinil prázdným.
Navíc vyloučení výroku o nákladech řízení z možnosti podat proti němu mimořádný opravný prostředek (v tomto
případě kasační stížnost), není v českém právním řádu ojedinělé. Rovněž dovolání upravené občanským soudním
řádem nelze podávat proti výroku o nákladech řízení. Vůbec námitka stěžovatele, týkající se údajné neústavnosti
části ustanovení §104 odst. 2 soudního řádu správního, je podle přesvědčení Ústavního soudu v daném případě
účelová. Úprava nepřípustnosti kasační stížnosti v §104 soudního řádu správního je totiž zcela jednoznačná
a vylučuje dvojí interpretaci. Stěžovatel tak mohl a měl vědět, že se nejedná o další opravný prostředek a že tedy
jeho kasační stížnost bude Nejvyšším správním soudem v této části odmítnuta bez meritorního projednání.“
Stejný právní názor vyjádřil Ústavní soud rovněž již dříve v usnesení ze dne 21. 4. 2004,
sp. zn. II. ÚS 1/04, kterým odmítl jako zjevně neopodstatněnou ústavní stížno st v části
napadající usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2003, č. j. 2 Ads 57/2003 - 48,
jímž byla podle §104 odst. 2 s. ř. s. odmítnuta pro nepřípustnost kasační stížnost úspěšného
žalobce směřující jen proti výroku o nákladech řízení.
Pokud tedy byla kasační stížnost v dané věci podána v takto jednoznačné podobě, totiž
směřovala výlučně do výroku o nákladech řízení, nezbylo než kasační stížnost odmítnout, jakožto
návrh, který je podle tohoto zákona nepřípustný [§46 odst. 1 písm . d), §120 s. ř. s.].
Podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. září 2011
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu