ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.10.2008:55
sp. zn. 6 Ads 10/2008 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: B. K., zastoupeného
JUDr. Jiřím Bönischem, advokátem, se sídlem Ječná 29a, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo
financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2006,
č. j. 95764/2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského s oudu v Praze ze
dne 26. 9. 2007, č. j. 6 Ca 352/2006 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepř iz ná vá.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ministra financí ze dne 6. 11. 2006, č. j. 95764/2006, bylo zamítnuto
odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Celního ředitelství Brno ze dne 29. 4. 2004,
č. j. 6250/04 - 0101 - 11, o propuštění ze služebního poměru a toto napadené rozhodnutí bylo
potvrzeno. V odůvodnění rozhodnutí je poukázáno na to, že rozhodnutím správního orgánu
I. stupně byl žalobce propuštěn ze služebního poměru celníka pro porušení služební povinnosti
úmyslně zvlášť závažným způsobem podle §106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb.,
o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů,
přičemž důvod propuštění žalobce je spatřován v tom, že dne 13. 1. 2003 převzal od bulharského
řidiče a ve dnech 30. 10. 2003, 18. 1. 2004 a 29. 1. 2004 převzal od rumunských řidičů
při odbavování zahraničních kamionů úplatek ve výši 5 €. Porušil tak základní povinnost celníka
stanovenou §28 odst. 1 písm. a) zákona č. 186/1992 Sb., protože neplnil svědomitě a řádně
úkoly uložené mu zákony a dalšími obecně závaznými právními předpisy, rozkazy a pokyny
služebních funkcionářů a nadřízených, s nimiž byl řádně seznámen. Žalobce své povinnosti
porušil úmyslně a jeho služební poměr tak podle §108 odst. 3 zákona č. 186/1992 Sb. skončil
doručením rozhodnutí o propuštění. Odvolací správní orgán vyšel z toho, že z doplněných
podkladových materiálů jednoznačně vyplývá, že se žalobce porušení služebních povinností
při výkonu služby dopustil opakovaně ve více případech, když převzal od řidičů kamionů úplatek
činící v jednotlivých případech 5 €. Úvaha služebního funkcionáře, který vydal rozhodnutí
o propuštění ze služebního poměru, že jednání žalobce je „porušením služební povinnosti zvlášť
závažným způsobem“, byla správná. Ačkoliv napadené rozhodnutí skutkový stav ne zcela
dostatečným způsobem zjistilo, jeho vady byly odstraněny v odvolacím řízení, kdy je z dalších
získaných důkazů porušení služební povinnosti odvolatelem naprosto zřejmé. Závěrem odvolací
správní orgán zdůraznil, že služební poměr celníka je pracovněprávní vztah, který klade
na zaměstnance zvýšené nároky na dodržování jeho povinností a na zaměstnavateli (celní správě)
plnícím důležité úkoly státu nelze spravedlivě požadovat, aby při jejich plnění porušování
takových povinností toleroval. Závažnost jednání žalobce je ještě zesílena tím, že se žalobce
porušení služební povinnosti dopustil opakovaně (avšak i samotné jedno porušení služební
povinnosti spočívající v převzetí úplatku by pro propuštění ze služebního poměru bylo zcela
dostatečné). Jednání se žalobce navíc dopustil úmyslně - věděl, že převzetí úplatku je v rozporu
s plněním služebních povinností při celním odbavování (je neslučitelné s požadavkem
na svědomité a řádné plnění svěřených úkolů), a přesto je vědomě a opakovaně převzal.
Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, o níž rozhodl Městský soud v Praze
rozsudkem ze dne 26. 9. 2007, č. j. 6 Ca 352/2006 - 27, tak, že ji zamítl. V odůvodnění svého
rozsudku městský soud uvedl, že námitka žalobce, že napadené rozhodnutí je nezákonné,
neboť správní orgány obou stupňů rozhodovaly na základě nedostatečně zjištěného skutkového
stavu, resp. jimi zjištěný skutkový stav nemá oporu v provedeném dokazování, nebyla shledána
důvodnou. Dále poukázal na to, že žalovaný v souladu s právním názorem vysloveným
Městským soudem v Praze doplnil dokazování o další listinné dů kazy a vycházel i z obsahu spisu
vedeného orgány činnými v trestním řízení. Na základě takto doplněného dokazování žalovaný
učinil závěr o tom, že se žalobce uvedeným jednáním dopustil porušení služební povinnosti
zvlášť závažným způsobem, a to opakovaně, ve více případech a toto jeho jednání zakládalo
důvod pro propuštění ze služebního poměru podle §106 odst. 1 písm. d) a §108 odst. 3 zákona
č. 186/1992 Sb. Podle názoru městského soudu se správní orgán při hodnocení důkazů řádně
vypořádal se všemi důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, toto hodnocení odpovídá
zásadám logiky a skutkové závěry z něho vyvozené mají oporu v provedených důkazech.
V této souvislosti neobstojí námitka žalobce, že se žalovaný při hodnocení důkazů - výpovědí
svědků, bulharského a rumunského řidiče, nevypořádal s jejich tvrzením ohledně barvy uniformy
celníků z Břeclavi. Z výpovědí uvedených svědků totiž žádné takové tvrzení nevyplývá,
tudíž se jeho hodnocením žalovaný ani zabývat nemohl. V případě námitky žalobce, že odkaz
na výpověď nasazeného agenta, jenž měl být přímo svědkem braní úplatků žalobcem, nemá
oporu v provedeném dokazování, zde městský soud uvedl, že obsahem příslušného správního
spisu skutečně není zmiňovaná výpověď agenta nasazeného na Celní úřad Břeclav, ovšem
z obsahu obžaloby ze dne 18. 2. 2005, která je ve správním spisu založena, lze dovodit, že agent
na uvedeném celním úřadu byl využíván. Jeví se tedy jako opodstatněné tvrzení žalovaného,
že při rozhodování mohl vycházet i ze skutečností dokumentovaných orgány činnými v trestním
řízení. Je odůvodnitelné, že tyto podklady nebyly zařazeny do správního spisu, když trestní řízení
nebylo ani pravomocně skončeno. Městský soud konečně nepřisvědčil ani námitce žalobce,
že při zjištění žalovaného, že srovnáním státních poznávacích značek dopravního prostředku
a okamžiku přestupu státní hranice s údaji v počítačové evidenci a s ohledem na rozpis směn
na daném pracovišti byla zjištěna konkrétní osoba, kterou je žalobce, neodpovídá obsahu spisu,
jak se o tom přesvědčil zástupce žalobce nahlédnutím do spisu. V této souvislosti bylo poukázáno
na skutečnost, že správní spis neobsahuje žádnou písemnou žádost o nahlédnutí do spisu
ze strany žalobce či jeho zástupce a rovněž ani záznam o nahlédnutí do spisu z jejich strany.
Na tomto místě městský soud zdůraznil, že soud při přezkoumávání rozhodnutí vychází
ze skutkového stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí a jak již bylo uvedeno,
skutkový stav, který žalovaný zjistil a na jehož základě rozhodoval, má v proved ených důkazech,
které tvoří součást spisu, postačující oporu. Ze všech těchto důvodů dospěl městský soud
k závěru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a žalobu podle §78 odst. 7
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.
Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Stěžovatel má za to, že správní orgán
v I. stupni při svém rozhodování nepostupoval v souladu s §130 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb.,
v tehdejším znění. Namítá, že ani jedno z napadených rozhodnutí nebylo vydáno na základě
náležitě zjištěného stavu věci a nevychází z nepochybného a prokázaného zjištění, že stěžovatel
porušil služební přísahu nebo služební povinnost zvlášť závažným způsobem tak, jak je tento
důvod k propuštění podle §106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb. uveden v napadených
správních rozhodnutích. Jestliže totiž žalovaný dospěl k názoru, že stěžovatel převzal od řidičů
zahraničních kamionů opakovaně a úmyslně úplatek, pak tento závěr musí být náležitě a zcela
jasně podložen učiněnými zjištěními. Ze správního soudu však nelze zjistit, v jakém místě,
při jakém odbavování, v jakých souvislostech odbavování, kým a jakými konkrétními úkony došlo
ke zjištění nabízení úplatků, od kterých konkrétních řidičů, zda stěžovateli a jakým chováním
případně stěžovatel (a další celníci) reagoval na tuto případnou nabídku, tzn. jestli skute čně
stěžovatelem k převzetí úplatku došlo a za jakým účelem. Uvedené nedostatky šetření
tak naprosto odpovídají hodnocení služebního funkcionáře, že žádný z jednotlivých dostupných
důkazů přímo nenasvědčuje převzetí úplatků. Podle úvah služebního funkcionáře je jednání
stěžovatele prokázáno již jednáním řidičů zahraničních kamionů, kteří podle svých výpovědí
nabízeli úplatky za odbavení. Na základě těchto výpovědí učinil prvostupňový i odvolací správní
orgán skutkové zjištění, že stěžovatel od těchto řidičů přijal úplatky ve výši 5 €. Takové zjištění je
podle stěžovatele nesprávné. Uvedený bulharský ani rumunský řidič nevypověděli, že dali
stěžovateli úplatek a uvedený závěr ani z těchto výpovědí nezpochybnitelně nevyplývá. Vady
prvostupňového řízení a rozhodnutí nezhojil tedy ani žalovaný, jako odvolací orgán, když obecně
nastíněná a ničím konkrétně nepodložená hodnocení služebního funkcionáře prvního stupně
nenapravil. Správní orgány samy připouštějí, že „žádný z dostupných důkazů přímo nenasvědčuje
převzetí úplatku“ (správní orgán prvního stupně) a propuštění stěžovatele ze služebního poměru
je „personálním opatřením přímo vyvozeným z jeho jednání“ (správní orgán druhého stupně),
ačkoli jednání stěžovatele nebylo nijak spolehlivě zjištěno a popsáno. Důvody pro přijetí
takového opatření tedy podle stěžovatele nebyly dány. Je tedy zřejmé, že správní uvážení
podle §106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., na kterém je založeno rozhodnutí
o propuštění stěžovatele ze služebního poměru, a které je obsaženo v rozhodnutích obou
správních orgánů, není podloženo řádným procesním způsobem a tímto vybočilo z mezí
a hledisek stanovených zákonem.
Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stí žnosti nesouhlasí se stěžovatelovými účelovými
tvrzeními uvedenými v kasační stížnosti. Zdůrazňuje, že skutkový stav byl v předmětném případě
náležitě zjištěn a popsán a porušení služební povinnosti stěžovatelem spočívající v braní úplatků
bylo dostatečně prokázáno. Nedostatky rozhodnutí o propuštění byly zhojeny v odvolacím řízení,
v nimž si odvolací orgán opatřil další důkazy, které jsou popsány v samotném rozhodnutí
o odvolání a které stěžovatele z braní úplatku usvědčují. S ohledem na výše uvedené je ža lovaný
přesvědčen, že věc byla městským soudem náležitě posouzena a podaná kasační stížnost není
důvodná. Rozsudek městského soudu je v souladu se skutkovým i právním stavem věci. Z těchto
důvodů žalovaný navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí městského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost
podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvody podle §103 odst. 1
písm. b) a d) s. ř. s. a pro tyto důvody je kasační stížnost shledána přípustnou. Nejvyšší správní
soud za této situace napadený rozsudek městského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních
důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti především uplatnil důvod podle §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s., podle něhož lze podat kasační stížnost z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Správní orgány obou stupňů při rozhodování o propuštění stěžovatele ze služebního
poměru vycházely z podkladů, které měly k dispozici orgány činné v trestním řízení. Nejvyšší
správní soud přitom z obsahu svého spisu sp. zn. 4 Ads 86/2008, kde jde o rozhodování
o kasační stížnosti R. B., což je další propuštěný celník ze stejných důvodů ke kterým došlo
k propuštění ze služebního poměru stěžovatele, zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze
dne 22. 3. 2007, sp. zn. 4 To 42/2007, bylo zamítnuto odvolání stě žovatele proti rozsudku
Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 5. 2006, č. j. 3 T 29/2005 - 1355, přičemž posledně
uvedeným rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným jednak trestným činem zneužívání pravomoci
veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tres tního zákona, jednak trestným činem přijímání
úplatků podle §160 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona, kterých se dopustil podle skutkového
zjištění soudu I. stupně v postavení veřejného činitele jako celník Celní správy ČR, Celní úřad
Břeclav, na hraničním přechodu Břeclav - Dálnice, čtyřmi útoky ze dne 13. 1. 2004, 30. 10. 2003,
18. 1. 2004 a 29. 1. 2004, vždy u přepážky při celním odbavování na vstupu ze SR do ČR,
kdy převzal finanční částku ve výši 5 € od bulharského řidiče kamionu I. P. D., od rumunského
řidiče kamionu A. A. U., od neustanoveného rumunského řidiče kamionu SPZ X a od
neustanoveného zahraničního řidiče kamionu, vždy jako úplatek, aby celní odbavení provedl bez
komplikací a časového zdržení. Stěžovateli byl pak uložen úhrnný trest v trvání jednoho roku,
výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušení dobu v trvání dvou roků a byl mu uložen
peněžitý trest ve výši 15 000 Kč. Uvedený rozsudek krajského soudu nabyl právní moci dne 22. 3.
2007.
Podle §64 s. ř. s. nestanoví -li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním
soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu. Podle §135 odst. 1
o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin,
přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal,
jakož i rozhodnutí o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.
Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně byl stěžovatel uznán vinným z převzetí
úplatku ve výši 5 € v těch případech, které uvažoval i správní orgán při rozhodování o propuštění
stěžovatele ze služebního poměru. S ohledem na vázanost soudu rozhodnutím trestního soudu
o tom, že byl spáchán trestný čin, nutno v daném případě vyjít z toho, že se stěžovatel skutečně
dopustil protiprávního jednání, za něž byl propuštěn ze služebního poměru celníka. Námitka
stěžovatele, že ani jedno ze správních rozhodnutí nebylo vydáno na základě náležitě zjištěného
stavu věci a nevychází z nepochybného prokázaného zjištění, že stěžovatel porušil služební
přísahu nebo služební povinnost zvlášť závažným způsobem, nebyla proto shledána důvodnou.
Nejvyšší správní soud tudíž neshledal nezákonnost rozhodnutí městského soudu
o zamítnutí žaloby, kasační stížnost byla proto jako ned ůvodná zamítnuta (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel neměl v řízení úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nepřísluší, žalovanému,
ač byl v řízení úspěšný, toto právo na náhradu nákladů nebylo přiznáno, protože žádnou náhradu
nákladů nepožaloval a z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady v řízení
o kasační stížnosti vznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. února 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu