ECLI:CZ:NSS:2013:6.ADS.38.2012:75
sp. zn. 6 Ads 38/2012 - 75
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: S. C.,
zastoupena JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou, advokátkou, se sídlem Přívozská 10, Ostrava –
Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem
Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 10. 2009, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 8. 2011,
č. j. 20 Ad 11/2010 - 115,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žalovaná n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně, advokátce JUDr. Jarmile Lipnické Pešlové,
se p ř izn á vá odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 800 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí kasační stížností proti shora uvedenému
rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 10. 2009, č. X, kterým byl stěžovatelce odňat částečný
invalidní důchod podle ust. §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
(dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).
[2] Krajský soud si pro účely soudního řízení vyžádal posudek Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm v Ostravě (dále jen „PK MPSV Ostrava“).
Z posudku PK MPSV Ostrava vyplynulo, že se u stěžovatelky k datu napadeného rozhodnutí
jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav daný somatizační poruchou, úzkostně depresivní
poruchou přizpůsobení, ischemickou chorobou srdeční s LBBB s negativním zátěžovým
EKG s normální funkcí LK srdeční, oběhově hypodensním ischemickým ložiskem v bílé hmotě
pravé mozkové hemisféry bez neurologického deficitu, chronickým polytopním VAS
při degenerativních změnách bez kořenových příznaků a nodozní strumou s recidivující
subklinickou hyperthyreozou. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu, který byl k datu vydání napadeného rozhodnutí stabilizován, určila PK MPSV Ost rava
somatizační poruchu, kterou posudkově hodnotila podle kapitoly V, položky 4 písm. a) přílohy
č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění
(dále jen „vyhláška č. 284/1995 Sb.“). Uvedené onemocně ní způsobovalo podle posudku
PK MPSV Ostrava pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 10%, s ohledem na další
chorobné stavy bylo navýšeno o dalších 10% na celkových 20%. U stěžovatelky dále došlo dne
30. 7. 2009 k transuretální resekci neinvazivního tumoru močového měchýře, histologicky
papilární karcinom nízké malignity(G1) a malého rozsahu (pTa) bez onkologické léčby.
Při následných kontrolách nebyla prokázána recidiva nádoru v močových cestách. Tento zjištěný
stav není hodnotitelný podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. a je bez vlivu na posouzení
invalidity k datu napadeného rozhodnutí.
[3] Tato zjištění opřel krajský soud o rozhodnutí žalované ze dne 16. 10. 2009, posudek
o invaliditě ze dne 8. 9. 2009 vypracovaný ve správním říze ní a posudek PK MPSV Ostrava
ze dnů 21. 10. 2010, 24. 3. 2011 a 16. 6. 2011. PK MPSV Ostrava nejprve podala posudek dne
21. 10. 2010 a poté vzhledem k tvrzení stěžovatelky o léčení nádoru močového měchýře, byl
vypracován doplňující posudek ve vztahu k tomuto onemocnění dne 16. 6. 2011.
[4] Krajský soud dále konstatoval, že stěžovatelce byl přiznán v roce 2009 částečný invalidní
důchod na základě posouzení zdravotního stavu a posouzení invalidity polským posudkovým
lékařem podle polských právních předpisů, a to vzhledem k tomu, že částečná invalidita byla
stanovena polským posudkovým lékařem k datu 27. 11. 2002, kdy bylo provádění sociálního
pojištění pro příslušníky České republiky a Polské republiky upraveno dvoustrannou smlouvou ,
a to konkrétně Úmluvou mezi republikou Československou a republikou Polskou o sociálním
pojištění č. 261/1948 Sb. Podle čl. 14 odst. 6 citované úmluvy bylo posouzení invalidity v jednom
státě závazné i pro druhý stát. Proto byl stěžovatelce přiznán českým nositelem pojištění „dílčí“
částečný invalidní důchod podle §44 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
(dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) a podle čl. 14 Úmluvy mezi bývalou Československou
republikou a Polskou republikou o sociálním zabezpečení č. 261/1948 Sb., aniž by invaliditu
hodnotil český posudkový lékař. Tento stav však trval pouze do 1. 5. 2004. Vstupem České
republiky a Polské republiky do Evropské unie byla bilaterální smlouva o sociálním zabezpečení
nahrazena Nařízením Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení
na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (dále jen „nařízení
1408/71/EHS). Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení s výhradou zvláštních ustanovení
tohoto nařízení mají osoby s bydlištěm na území jednoho z členských států, na něž se v ztahuje
toto nařízení, stejná práva a povinnosti podle právních předpisů kteréhokoliv členského státu
jako státní příslušníci uvedeného státu. Podle čl. 40 odst. 4 nařízení 1408/71/EHS rozhodnutí
přijaté institucí členského státu o stupni invalidity osoby uplatňující nárok bude závazné
pro instituci kteréhokoliv jiného příslušného členského státu za předpokladu, že v příloze V je
uznána shoda mezi předpisy těchto států ve věci podmínek vztahujících se na stupeň invalidity.
Vzhledem k tomu, že v příloze č. V nařízení 1408/71/EHS není shoda mezi předpisy České
republiky a Polska ve věci podmínek vztahujících se na stupeň invalidity, je nutno vycházet
z posouzení invalidity podle českých právních předpisů.
[5] Podle čl. 44 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla
k nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby
a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, s výhradou ustanovení odst. 2 a 3 bude
pouze prošetřující instituce zmocněna přijímat rozhodnutí uvedené v čl. 40 odst. 4 nařízení
1408/71/EHS o stupni invalidity žadatele.
[6] Proto není možné od 1. 5. 2004 při hodnocení nároku na částečný invalidní důchod
podle českých právních předpisů vycházet z hodnocení invalidity polských posudkových lékařů.
Jestliže česká kriteria pro posouzení invalidity jsou odlišná od polských, je zcela přirozené,
že i závěr českých posudkových orgánů může být zcela jiný než závěr polských posudkových
orgánů bez toho, že by u stěžovatelky došlo k nějaké změně ve zdravotním stavu oproti době,
kdy byla částečně invalidní.
[7] Zjištěný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky ve výši 20% je nižší
než 33% a nejedná se ani o postižení podle přílohy č. 4 nebo 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
stěžovatelka proto k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí nesplňovala podmínky částečné
invalidity, jak byly vymezeny ust. §44 zákona o důchodovém pojištění ve znění k datu
16. 10. 2009. Krajský soud proto žalobu stěžovatelky zamítl jako nedůvodnou.
II. Kasační stížnost
[8] Proti tomuto rozsudku krajského soudu brojí stěžovatelka kasační stížností ze dne
22. 8. 2011, kterou doplnila prostřednictvím ustanovené zástupkyně podáním ze dne 23. 10. 2012.
[9] Stěžovatelka uvedla, že kasační stížnost podává z důvodu podle ust. §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., neboť rozsudek krajského soudu spočívá na nesprávném posouzení otázky invalidity
stěžovatelky podle vyhlášky č. 284/1995 Sb., což následně vedlo nesprávnému rozhodnutí
o zamítnutí žaloby.
[10] Stěžovatelka je si vědoma rozdílnosti polské a české právní úpravy, přesto se však
domnívá, že natolik diametrálně rozdílné hodnocení (v Polsku invalidita plná a v České republice
ani částečná) je nepravděpodobné a nemožné. Stěžovatelka se domnívá, že PK MPSV Ostrava
při hodnocení její invalidity neměla k dispozici veškeré lékařské zprávy a vyšetření. Polské orgány
stěžovatelce přiznaly rozhodnutím ze dne 12. 2. 2012 plnou invaliditu, a to na základě lékařského
hodnocení ze dne 12. 11. 2009, ve kterém internistka uvádí jako hlavní onemocn ění, na základě
kterého byla stěžovatelce plná invalidita přiznána, karcinom močového měchýře.
[11] Stěžovatelka proto navrhuje, aby bylo provedeno řádné vyšetření onkologické, urologické
a celkově interní příslušnými orgány České republiky, na základě kterýc h by nově posoudila
PK MPSV stupeň poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky.
[12] Stěžovatelka má za to, že v její věci byl krajským soudem nesprávně zjištěn skutkový stav,
což soud vedlo k nesprávnému právnímu závěru. Stěžovatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil krajskému soudu k novému
projednání a rozhodnutí.
[13] Žalovaná se ke kasační stížnosti stěžovatelky přes výzvu Nejvyššího správního soudu
nevyjádřila.
III.Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[14] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§102 s. ř. s.).
Stěžovatelka je též zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[15] Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí důvod podle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
z obsahu kasační stížnosti však vyplývá, že stěžovatelka brojí proti posouzení zdravotního stavu
PK MPSV Ostrava v řízení před krajským soudem. Nejvyšší správní soud tedy předně konstatuje,
že stěžovatelkou tvrzené důvody kasační stížnosti jsou podle svého obsahu podřaditelné
pod důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Neúplné a nepřesvědčivé
posouzení zdravotního stavu se v řízení o dávkách důchodového pojištění podmíněných
dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem považuje podle konstantní judikatury Nejvyššího
správního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003,
č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, publikovaný pod číslem 511/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu, dostupný na www.nssoud.cz) za jinou vadu řízení ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
[16] Stěžovatelka namítá, že PK MPSV Ostrava neměla k dispozici veškeré lékařské zprávy
a vyšetření a ke kasační stížnosti doložila lékařskou zprávu ze dne 12. 11. 2009, v níž internistka
uvádí jako hlavní onemocnění rozhodné pro přiznání invalidity karcinom močového měchýře.
[17] Stěžovatelka jinak neuvádí, jaké lékařské zprávy a vyš etření neměla PK MPSV Ostrava
podle jejího názoru k dispozici. Nejvyšší správní soud konstatuje, že v řízení před krajským
soudem byly zpracovány celkem tři posudky PK MPSV Ostrava. Nejprve byl zpracován posudek
ze dne 21. 10. 2010, poté byl krajským soude m vyžádán doplňující posudek ze dne 24. 3. 2011.
Tento posudek byl krajským soudem vyžádán proto, že stěžovatelka při jednání soudu předložila
lékařskou zprávu z urologie a uvedla tvrzení, že byla na operaci rakoviny močového měchýře.
Krajský soud požadoval zhodnotit nález předložený stěžovatelkou, zda má vliv na posouzení
invalidity ke dni 16. 10. 2009, resp. ke dni odnětí částečného inva lidního důchodu 1. 12. 2009.
PK MPSV Ostrava v doplňujícím posudku ze dne 24. 3. 2011 uvedla, že z uvedených nálezů
nelze stanovit průběh onemocnění, výsledek léčby ani případné reziduální funkční poruchy.
PK MPSV Ostrava uvedla, že bez dalších informací o zdravotním stavu po provedené operaci
močového měchýře se nemůže vyjádřit k požadavku krajského soudu.
[18] Krajský soud poté vyzval stěžovatelku přípisem ze dne 15. 4. 2011, aby předložila další
lékařské nálezy ohledně léčby tumoru močového měchýře, neboť předložené nálezy ze dne
3. 8. 2009 a 9. 12. 2009 jsou nedostačující k objektivnímu posouzení invalidity. Soud stěžovatelk u
vyzval, aby sdělila, zda má další nálezy ohledně léčby močového měchýře, a to zejména z let 2009
a 2010 a tyto soudu předložila. Soud poté požádal PK MPSV Ostrava o vypracování dalšího
doplňujícího posudku.
[19] PK MPSV Ostrava v doplňujícím posudku ze dne 16. 6. 2011 uvedla, že vycházela
z nálezů zaslaných stěžovatelkou krajskému soudu, a to z nálezu MUDr. E. M.-Z. internisty ze
dne 6. 4. 2011, zpráv z urologického odd. Veřejné zdravotní péče s Sandomierzu 29. 7. – 3. 8.
2009, 1. 12. – 3. 12. 2009, 2. 3. – 2. 3. 2010, 22. 6. – 24. 6. 2010 a 5. 4. - 8. 4. 2011, z nálezů
MUDr. S. histologie 17. 8. 2009 a 24. 12. 2010). Dále vycházela PK MSPV Ostrava z úplné
spisové dokumentace krajského soudu a OSSZ Náchod včetně žaloby. Na základě této
zdravotnické dokumentace PK MP SV Ostrava dospěla k závěru, že stav po operaci nádoru
močového měchýře není hodnotitelný dle Přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. a neměl vliv na
posouzení invalidity k datu napadeného rozhodnutí. Podle uvedeného posudku PK MPSV
Ostrava stěžovatelka nebyla plně ani částečně invalidní a nešlo u stěžovatelky o pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33%, nešlo o schopnost vykonávat pro zdravotní
postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek a dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav jí značně neztěžoval obecné životní podmínky.
[20] Pokud jde o lékařskou zprávu ze dne 12. 11. 2009, je třeba konstatovat, že stěžovatelka
měla tuto zprávu předložit na základě výzvy krajského soudu, neboť v době doručení výzvy
krajského soudu ze dne 15. 4. 2011 ji zcela jistě měla k dispozici.
[21] Tato zpráva je tak novou skutečností uplatněnou stěžovatelkou teprve v řízení o kasační
stížnosti. Přitom podle ust. §109 odst. 5 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nepřihlíží ke skutečnostem,
které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí krajského soudu. Nejvyšší
správní soud tedy nemohl k lékařské zprávě ze dne 12. 11. 2009 doložené stěžovatelkou
ke kasační stížnosti přihlédnout. Nejvyšší správní soud také konstatuje, že pokud stěžovatelka
vlastní vinou tuto lékařskou zprávu krajskému soudu k jeho výzvě nepředložila a PK MPSV
Ostrava z ní proto nemohla vycházet, nelze v tomto spatřovat neúplnost posudku PK MPSV
Ostrava a tedy ani vadu řízení před krajským soudem .
[22] K námitce stěžovatelky, že v Polsku jí byl přiznán plný invalidní důchod Nejvyšší správní
soud, odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku krajského soudu, kde krajský soud objasnil,
že po 1. 5. 2004 není možné vycházet pro posouzení invalidity z posudku polských posudkových
lékařů. Nejvyšší správní soud dále odkazuje na svou předcházející judikaturu, zejména
na rozsudek ze dne 28. 4. 2011, č. j. 4 Ads 111/2010 - 130, ze kterého se podává: „Uvedená zjištění
znamenají, že při posuzování nároku na invalidní důchod se b ude aplikovat Nařízení Rady (ES) č. 1408/71,
o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci
Společenství (dále jen „Nařízení 1408“), a Nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí
pravidla k Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71, o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané
osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci společenství (dále jen „prováděcí nařízení“). Základní skutečností
ovlivňující poskytování dávek v invaliditě je pos ouzení zdravotního stavu dané osoby a stanovení stupně invalidity.
Koordinační pravidla se nesnaží zasahovat do jednotlivých systémů, ty si vytvářejí členské státy samy. Jednotlivé
členské státy mají tedy vlastní pravidla pro posuzování zdravotního stavu i pro stanovení toho, zda je osoba
invalidní, případně jaký je stupeň její invalidity. Teoreticky by mohlo dojít k situaci, kdy je osoba
podle posudkových institucí jednoho členského státu invalidní plně, podle druhého částečně a podle třetího vůbec ne.
S ohledem na to, že posuzování zdravotního stavu je poměrně nákladnou zále žitostí, nabízí Nařízení 1408
v článku 40 odst. 4 částečné řešení tohoto problému, a tím je možnost vkladu do Přílohy č. V. Nařízení 1408,
která obsahuje srovnání právních předpisů těch členských států, které o to měly zájem, a srovnání jejich stupňů
invalidity. Česká republika této možnosti nevyužila, z čehož plyne, že provádí posouzení zdravotního stavu sama,
podle svých právních předpisů a svými institucemi. “
[23] S ohledem na předestřenou judikaturu nespatřuje Nejvyšší správní soud rozpor v tom,
že podle posouzení polských orgánů odpovídajícího polské právní úpravě byla stěžovatelka
uznána plně invalidní, zatímco podle posouzení českých orgánů odpovídajícího české právní
úpravě nebyla stěžovatelka uznána ani částečně invalidní.
[24] Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném
lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost
posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost
občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje
podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb ., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové
komise. Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá
tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti
nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skut ečnosti nebo důkazy,
kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.
[25] Stěžovatelka přitom neuvedla žádné relevantní námitky, které by zpochybňovaly
správnost posudku PK MPSV Ostrava. Proto nelze vyhovět ani stěžovatelčině návrhu
na provedení nových vyšetření příslušnými orgány České republiky a vypracování nového
posudku PK MPSV.
[26] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl podle §110
odst. 1 s. ř. s.
IV. Náklady řízení
[27] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší spr ávní soud podle ust. §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatel ka neměla ve věci úspěch, proto jí právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení
podle zákona (srov. ust. §60 odst. 2 s. ř. s.).
[28] Stěžovatelce byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2012,
č. j. 6 Ads 38/2012 - 48, ustanovena zástupkyní JUDr. Jarmila Lipnická Pešlová, advokátka.
Ustanovená zástupkyně stěžovatelky přes výzvu soudu č. j. 6 Ads 38/2012 - 66 ze dne 8. 11. 2012
nesdělila, zda je plátkyní DPH, ani nevyčíslila odměnu za zastupování stěžovatelky. Nejvyšší
správní soud proto vycházel při určení odměny ustanovené zástupkyně stěžovatelky z obsahu
spisu, podle kterého ustanovená zástupkyně stěžovatelky učinila v e věci jeden úkon právní služby,
a to doplnění kasační stížnosti žalobkyně ze dne 23. 10. 2012. Ze spisu nevyplývá, zda je
ustanovená zástupkyně stěžovatelky plátkyní DPH.
[29] Podle ust. §9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“)
se za tarifní hodnotu ve věcech důchodového pojištění považuje částka 1000 Kč. Sazba
mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby je pak podle §7 bod 2 advokátního tarifu
500 Kč. K této odměně náleží náhrada hotových výdajů podle §1 3 odst. 3 advokátního tarifu
ve výši 1 x 300 Kč. Nejvyšší správní soud tedy přiznal ustanovené zástupkyni stěžovatelky ce lkem
odměnu za zastupování a hotové výdaje ve výši 800 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu