ECLI:CZ:NSS:2018:6.AZS.139.2018:14
sp. zn. 6 Azs 139/2018 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj), soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce:
R. R., zastoupený Mgr. Ing. Jakubem Backou, advokátem, se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6,
proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem
Kaplanova 2055/4, Praha 4, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. února
2018, č. j. KRPA-47508-12/ČJ-2018-000022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2018, č. j. 2 A 17/2018 - 35,
takto:
I. Řízení se za s t a vu je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jakubu Backovi, advokátu, se sídlem
Šlejnická 1547/13, Praha 6, se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada
hotových výdajů ve výši 8 228 Kč, která je splatná do jednoho měsíce od právní moci
tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
[1] Žalobce byl dne 3. února 2018 zajištěn hlídkou cizinecké policie poté, co během pobytové
kontroly nepředložil žádný cestovní doklad.
[2] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví žalobce zajistil za účelem správního
vyhoštění podle §124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“). S ohledem na skutečnost, že žalobce pobýval na území České republiky od roku 2007
bez potřebného povolení a nerespektoval dříve uložená rozhodnutí o správním vyhoštění,
dospěl žalovaný k závěru, že v jeho případě existuje nebezpečí, že by mohl mařit výkon
rozhodnutí o správním vyhoštění. To zároveň vylučuje uložení některého ze zvláštních opatření
za účelem vycestování. Žalovaný též konstatoval, že v případě žalobce neexistuje překážka,
která by mu bránila opustit území Evropské unie.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Městský soud v Praze (dále
jen „městský soud“) v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Stěžejní námitku, že se žalovaný
nijak nevyjádřil k probíhajícímu válečnému konfliktu na Ukrajině, který má bránit realizaci
správního vyhoštění žalobce, považoval městský soud za nedůvodnou. Odůvodnění napadeného
rozhodnutí k této otázce je stručné, ale přezkoumatelné a dostatečné, neboť žalovaný posuzoval
možné překážky budoucího správního vyhoštění pouze předběžně. Městský soud též uvedl,
že je mu z jeho úřední činnosti známo, že situace na Ukrajině umožňuje výkon rozhodnutí
o správním vyhoštění do tohoto státu.
[4] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační
stížnost. Nesouhlasí s názorem městského soudu, že se žalovaný s vážnou újmou hrozící
stěžovateli vypořádal dostatečně. Stěžovatel považuje za nezpochybnitelné, že takovou vážnou
újmou může být i válečná situace na Ukrajině. Odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí tvoří
pouze paušalizované tvrzení očividně užívané v obdobných věcech. Stěžovatel též považuje
za nepřijatelné, že se městský soud pokusil sám vypořádat část sporné otázky.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti ve lhůtě k tomu stanovené nevyjádřil.
[6] Z předloženého správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalovaný stěžovateli
rozhodnutím ze dne 3. února 2018, č. j. KRPA-47508-19/ČJ-2018-000022, uložil správní
vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. b) bodu 9 a §119 odst. 1 písm. c) bodů 1 a 2 zákona
o pobytu cizinců a zároveň mu zakázal vstup na území členských států Evropské unie po dobu
4 let. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí odvolání a dne 8. února 2018 požádal
o mezinárodní ochranu.
[7] Následně rozhodl odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra o zajištění
stěžovatele podle §46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů (rozhodnutí ze dne 12. února 2018 č. j. OAM-23/LE-LE05-LE26-PS-2018).
Z toho důvodu vydal žalovaný dne 12. února 2018 příkaz k ukončení zajištění stěžovatele
podle §127 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců.
[8] Podle §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném od 15. srpna 2017, platí,
že v případě, že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění
cizince, o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění
ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně informuje příslušný soud,
který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.
[9] Nejvyšší správní soud připomíná, že ve svém usnesení ze dne 25. září 2017,
č. j. 3 Azs 243/2017 - 24, dospěl k závěru, že pokud krajský (v tomto případě městský) soud
o žalobě proti rozhodnutí o zajištění meritorně rozhodl a Nejvyšší správní soud následně rozhodl
o zastavení řízení v důsledku ukončení zajištění, nebyl cizinci přístup k soudu odepřen „Nárok
na soudní řízení v další instanci (navíc bezvýjimečný), pak není Ústavou či Listinou nikde formulován a právem
na spravedlivý proces ve věcech správního soudnictví ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny, věty první není pokryt
ani nejde o případ podle čl. 2 dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod
uveřejněných pod č. 209/1992 Sb.“ (obdobně srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 8. listopadu 2017, č. j. 6 Azs 291/2017 - 31). Aplikace citovaného ustanovení v řízení
před Nejvyšším správním soudem poté, co městský soud zajištění stěžovatele věcně posoudil,
je proto v souladu s Ústavou, Listinou základních práv a svobod i s mezinárodními smlouvami
o lidských právech, jimiž je České republika vázána.
[10] Z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Azs 320/2017 - 20 ze dne
29. listopadu 2017, č. 3863/2018 Sb. NSS, dále vyplývá, že výše citované ustanovení §172 odst. 6
zákona o pobytu cizinců se uplatní i tehdy, byl-li cizinec ještě před rozhodnutím Nejvyššího
správního soudu o kasační stížnosti „přezajištěn“, tedy byl-li zajištěn samostatným rozhodnutím
jiného správního orgánu (Ministerstva vnitra). „Trvá-li zajištění dále v režimu zákona o azylu,
je vykonáváno na základě jiného rozhodnutí vydaného Ministerstvem vnitra, nikoli na základě rozhodnutí
o zajištění, které bylo vydáno policií a které je žalobou napadeno.“ Jinými slovy, i ukončení zajištění
podle §127 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců spadá pod případy předpokládané v §172
odst. 6 citovaného zákona.
[11] Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že byla naplněna hypotéza §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců – zajištění stěžovatele bylo před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu
ukončeno. Rozhodnutí o zajištění stěžovatele věcně přezkoumal městský soud, byl tedy zároveň
naplněn požadavek vyplývající z čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Kasační stížnost je koncipována
jako mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu
ve správním soudnictví. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání rozhodnout v souladu
s §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), aplikovaným na základě §120 s. ř. s., ve spojení s §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců o zastavení řízení o kasační stížnosti.
[12] Nejvyšší správní soud zvažoval, zda není na místě přerušit řízení a vyčkat rozhodnutí
Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 41/17 (návrh skupiny senátorů na zrušení §172 odst. 6
zákona o pobytu cizinců) či rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce ohledně souladu
§46a odst. 9 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (který obsahuje stejné
podmínky pro zastavení řízení jako §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců), s unijním právem,
předložené mu Nejvyšším správním soudem v usnesení ze dne 23. listopadu 2017,
č. j. 10 Azs 252/2017 - 43. Z důvodů uvedených v dosavadních usneseních, např. ze dne
7. března 2018, č. j. 3 Azs 361/2017 - 28 a č. j. 6 Azs 416/2017 - 25, či například ze dne
19. dubna 2018, č. j. 7 Azs 81/2018 - 26, však Nejvyšší správní soud řízení nepřerušil.
V podrobnostech lze potom odkázat na odstavce 17–22 citovaného usnesení č. j. 3 Azs 361/2017
- 28.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
[14] Stěžovateli byl usnesením městského soudu 5. března 2018, č. j. 2 A 17/2018 - 17,
ustanoven zástupcem advokát, který jej zastupoval i v řízení o kasační stížnosti (poslední věta
§35 odst. 9 s. ř. s.). Odměnu za zastupování v tomto případě hradí stát (§35 odst. 9 s. ř. s.,
věta první za středníkem). Ustanovenému zástupci byla přiznána odměna za dva úkony právní
služby spočívající v poradě s klientem přesahující jednu hodinu [§11 odst. 1 písm. c) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“)], a v sepisu a podání
kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], za nějž mu za každý náleží odměna
ve výši 3 100 Kč [§7 bod 5 aplikovaný na základě §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu]
a 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem
tedy 6 800 Kč. Jelikož ustanovený advokát doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty,
navyšuje se mu přiznaná odměna o 21 % čítajících výši této daně na konečných 8 228 Kč.
Tato částka bude zástupci stěžovatele proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho
měsíce od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2018
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu