ECLI:CZ:NSS:2018:7.AZS.81.2018:26
sp. zn. 7 Azs 81/2018 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: K. H. A., zastoupený
Mgr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované:
Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/44, Praha 4,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2018,
č. j. 4 A 135/2017 - 44,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ing. Jakubu Backovi, advokátovi, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 8 228 Kč, která mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná vydala dne 18. 9. 2017 rozhodnutí č. j. KRPA-337215-13/ČJ-2017-000022-
MIG, kterým zajistila žalobce podle §129 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále
též „zákon o pobytu cizinců“), za účelem jeho předání podle nařízení Evropského parlamentu
a Rady č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského
státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí
země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, do Rumunska. Doba
zajištění žalobce byla stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. Žalobce napadl
uvedené rozhodnutí žalobou, kterou Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) zamítl
rozsudkem ze dne 14. 11. 2017, č. j. 2 A 112/2017 - 33. Žalobce napadl rozsudek kasační
stížností, kterou zdejší soud odmítl usnesením ze dne 21. 2. 2018, č. j. 10 Azs 385/2017 - 17.
[2] Dále žalovaná vydala dne 13. 10. 2017 rozhodnutí č. j. KRPA-337215-25/ČJ-2017-
000022, kterým rozhodla podle §129 odst. 6 zákona o pobytu cizinců o prodloužení doby
zajištění žalobce za účelem jeho předání o 30 dnů. Toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou
u městského soudu, který ji zamítl rozsudkem ze dne 7. 12. 2017, č. j. 1 A 123/2017 - 39. Žalobce
napadl uvedený rozsudek kasační stížností, kterou zdejší soud věcně neprojednal, neboť zjistil,
že jsou splněny podmínky pro zastavení řízení o kasační stížnosti a řízení usnesením ze dne
29. 3. 2018, č. j. 7 Azs 416/2017 - 27, zastavil.
[3] Dne 15. 11. 2017 vydala žalovaná rozhodnutí č. j. KRPA-337215-29/ČJ-2017-000022,
kterým rozhodla podle §129 odst. 6 zákona o pobytu cizinců o prodloužení doby zajištění
žalobce za účelem jeho předání o dalších 30 dnů. Toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou
u městského soudu, který ji zamítl shora označeným rozsudkem.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností
ze dne 1. 3. 2018, která byla doručena Nejvyššímu správnímu soudu téhož dne. K jejímu
věcnému projednání nicméně Nejvyšší správní soud nepřistoupil, neboť před rozhodnutím věci
(po učinění všech nezbytných úkonů nutných pro rozhodnutí) zjistil, že jsou splněny podmínky
pro zastavení řízení o kasační stížnosti.
[5] Podle §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 15. 8. 2017 „[v] případě,
že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince,
o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění
ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně informuje příslušný soud,
který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.“
[6] Citované ustanovení §176 odst. 6 zákona o pobytu cizinců je třeba nicméně aplikovat
v souladu se závěrem Nejvyššího správního soudu přijatým v rozsudku ze dne 29. 11. 2017,
čj. 6 Azs 320/2017 - 20, podle něhož „Nelze-li se dle §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců na území
České republiky domoci u soudu vyslovení nezákonnosti rozhodnutí o zajištění policií ani v jednom stupni řízení
z důvodu, že omezení osobní svobody již dle tohoto rozhodnutí netrvá, je taková vnitrostátní úprava
neaplikovatelná pro rozpor s právem Evropské unie, a to s čl. 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady
2008/115/ES o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících
státních příslušníků třetích zemí a s čl. 6 a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie ve spojení s čl. 5 odst. 4
a 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.).“
[7] V projednávané věci byl stěžovatel zajištěn a následně opakovaně došlo k prodloužení
zajištění (rozhodnutím ze dne 13. 10. 2017, č. j. KRPA-337215-25/ČJ-2017-000022 a žalobou
napadeným rozhodnutím ze dne 15. 11. 2017, č. j. KRPA-337215-29/ČJ-2017-000022).
Ze správního spisu vedeného žalovanou dále vyplývá, že žalovaná vydala i další rozhodnutí
o prodloužení zajištění. Z úřední činnosti je zdejšímu soudu nicméně známo (viz řízení ve věci
vedené pod sp. zn. 7 Azs 416/2017), že stěžovatel byl již propuštěn ze zařízení pro zajištění
cizinců, jak vyplývá ze sdělení žalované ze dne 20. 3. 2018, č. j. KRPA-337215-62/ČJ-2017-
000022, jež bylo zdejšímu soudu doručeno v rámci výše uvedeného řízení.
[8] Jak přitom vyplývá z výše provedené rekapitulace, městský soud se věcí žalobce meritorně
zabýval; žalobu zamítl rozsudkem ze dne 18. 1. 2018. Stěžovatel napadl rozsudek shora
identifikovanou kasační stížností podanou po nabytí účinnosti zákona č. 222/2017 Sb., kterým
byl do §172 zákona o pobytu cizinců vložen výše citovaný nový odst. 6. Všechny podmínky
pro aplikaci tohoto ustanovení jsou tedy splněny (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 11. 2017, č. j. 3 Azs 303/2017 - 36, či ze dne 25. 9. 2017, č. j. 3 Azs 243/2017 - 24).
[9] Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že usnesením ze dne 23. 11. 2017,
č. j. 10 Azs 252/2017 - 43, položil zdejší soud Soudnímu dvoru Evropské unie následující
předběžnou otázku: „Brání výklad čl. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU (Úř. věst.
L 180, 29. 6. 2013, s. 96) ve spojení s čl. 6 a 47 Listiny základních práv Evropské unie takové vnitrostátní
právní úpravě, která znemožňuje Nejvyššímu správnímu soudu přezkoumat soudní rozhodnutí ve věcech zajištění
cizince poté, co je cizinec ze zajištění propuštěn?“ Nejvyšší správní soud se nicméně domnívá,
že položení této předběžné otázky není důvodem pro přerušení řízení podle §48 odst. 3 písm. d)
s. ř. s. Podle něj platí: „Předseda senátu řízení usnesením může přerušit, jestliže (…) zjistí, že probíhá jiné
řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé, nebo takové řízení sám vyvolá.“ Jde tedy
pouze o přerušení fakultativní, nikoli obligatorní. Zároveň nejsou splněny ani podmínky
pro obligatorní přerušení řízení podle §48 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť ten dopadá pouze
na přerušení toho konkrétního řízení, v němž byla předběžná otázka položena.
[10] Nejvyšší správní soud ostatně o zastavení řízení podle této nové úpravy rozhodl
po položení předběžné otázky již i v jiných řízeních (viz usnesení ze dne 22. 11. 2017,
č. j. 6 Azs 26/2017 - 24, ze dne 30. 11. 2017, č. j. 3 Azs 301/2017 - 25, ze dne 14. 12. 2017,
č. j. 9 Azs 261/2017 - 58, ze dne 7. 3. 2018, č. j. 3 Azs 361/2017 - 28, a zejména usnesení ze dne
29. 3. 2018, č. j. 7 Azs 416/2017 - 28, kterým Nejvyšší správní soud zastavil řízení o kasační
stížnosti stěžovatele v obdobné věci). V usnesení ze dne 7. 3. 2018, č. j. 3 Azs 361/2017 - 28,
zdejší soud mj. uvedl, že zastavení řízení o kasační stížnosti po meritorním přezkumu ze strany
krajského soudu neodporuje čl. 36 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, ani právu EU.
K problémům nastíněným v předběžné otázce ve vztahu k zajištění podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, pak uvedl: „Omezení možnosti sjednocovat judikaturu Nejvyššího správního soudu je dle názoru
senátu především problémem vnitrostátním a souvisí s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2
Listiny základních práv a svobod. Citované články procedurální směrnice i Listiny základních práv EU
však směřují primárně k ochraně práva na osobní svobodu zajištěných osob a nelze z nich nikterak dovodit,
jaké procesní prostředky by tyto osoby měly mít na úrovni vnitrostátního práva k dispozici pro účely ochrany
souvisejících práv po propuštění, tím méně pak z nich lze vyčíst nárok na nějaký procesní prostředek
ke sjednocování judikatury členského státu k uvedeným otázkám. Takový požadavek by ostatně při rozdílností
právních systémů jednotlivých zemí Evropské unie bylo sotva možné realizovat.“ Uvedené usnesení
se vypořádalo i s návrhem senátorů na zrušení §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, který
je veden u Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 41/17. Ani tato skutečnost mu však nebránila
v zastavení řízení. Podrobněji viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2018,
č. j. 3 Azs 361/2017 - 28.
[11] Stejně tak lze poukázat na nedávné usnesení 6. senátu zdejšího soudu (ze dne 7. 3. 2018,
č. j. 6 Azs 416/2017 - 26), kterým bylo rovněž zastaveno řízení o kasační stížnosti z důvodu,
že zajištění cizince (který byl zajištěn rovněž za účelem předání do Rumunska) bylo
před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ukončeno. Soud v něm mj. uvedl, že byla
naplněna hypotéza §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, neboť „zajištění stěžovatele bylo
před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ukončeno. Rozhodnutí o prodloužení zajištění stěžovatele věcně
přezkoumal městský soud, byl tedy zároveň naplněn požadavek vyplývající z čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Kasační stížnost
je koncipována jako mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním
soudnictví. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání rozhodnout v souladu s §47 písm. c) s. ř. s.,
aplikovaným na základě §120 s. ř. s., ve spojení s §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců o zastavení řízení
o kasační stížnosti.“ Dále 6. senát uvedl, že „zvažoval, zda není na místě přerušit řízení a vyčkat rozhodnutí
Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 41/17 (návrh skupiny senátorů na zrušení §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců) či rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce ohledně souladu §46a odst. 9 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (který obsahuje stejné podmínky pro zastavení řízení
jako §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců), s unijním právem, předložené mu Nejvyšším správním soudem
v usnesení ze dne 23. listopadu 2017, č. j. 10 Azs 252/2017 - 43.“ Dospěl však k závěru, že „pochybnosti
skupiny senátorů ani desátého senátu o souladu nyní aplikované právní úpravy s ústavním pořádkem či unijním
právem nesdílí.“
[12] S ohledem na výše uvedené Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než řízení o kasační
stížnosti podle §47 písm. c) s. ř. s. (v návaznosti na ustanovení §172 odst. 6 zákona o pobytu
cizinců) zastavit.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti vychází z §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li
řízení zastaveno.
[14] Stěžovateli byl krajským soudem ustanoven advokát. Podle poslední věty §35 odst. 9
s. ř. s. platí, že zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje
navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát (§35 odst. 9 ve spojení s §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud určil odměnu
ve výši 8 228 Kč [dva úkony právní služby po 3 100 Kč dle §7 a §9 odst. 4 písm. d) a §11
odst. 1 písm. c) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (sepsání kasační
stížnosti a porada s klientem přesahující jednu hodinu), a dva režijní paušály po 300 Kč za jeden
úkon právní služby dle §13 odst. 3 téže vyhlášky]. Částka 6 800 byla dále navýšena o částku
1 428 Kč odpovídající DPH ve výši 21 %. Celková částka 8 228 Kč bude k rukám advokáta
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. dubna 2018
Mgr. David Hipšr
předseda senátu