ECLI:CZ:NSS:2017:6.AZS.269.2017:24
sp. zn. 6 Azs 269/2017 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Z. M., zastoupen
Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Sevastopolská 378/16, 101 00 Praha 10,
proti žalovanému: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Odbor cizinecké
policie, se sídlem Masarykova 27, 400 01 Ústí nad Labem, týkající se žaloby proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 6. 2017, č. j. KRPU-97339-48/ČJ-2017-040022, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2017, č. j. 41 A 5/2017 -
39,
takto:
I. Řízení se za s t a v uj e .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi Mgr. Jindřichu Lechovskému,
se p ři zn áv á odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti v částce
4 114 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 5. 2017, č. j. KRPU-97339-31/ČJ-2017-040022, byl
žalobce zajištěn podle §129 odst. 1 a 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, v relevantním znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“),
za účelem jeho předání podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013,
kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti
o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní
příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“). Doba trvání zajištění
byla stanovena na 30 dní od omezení svobody dne 9. 5. 2017 v 14:30 hod. Rozhodnutím ze dne
7. 6. 2017, č. j. KRPU-97339-48/ČJ-2017-040022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný
podle §129 odst. 6 zákona o pobytu cizinců prodloužil dobu trvání zajištění žalobce o 33 dnů,
tj. do 10. 7. 2017.
[2] Žalobu proti napadenému rozhodnutí Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský
soud“) zamítl rozsudkem ze dne 3. 7. 2017, č. j. 41 A 5/2017 – 39 (dále jen „napadený
rozsudek“).
[3] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností,
kterou opírá o důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), a navrhuje zdejšímu soudu, aby napadený rozsudek
zrušil. Jádro stížnostní argumentace spočívá v nedostatečném zohlednění stěžovatelova
zdravotního stavu, neboť podle jeho názoru měl být považován za zranitelnou osobu,
což se mohlo promítnout do dalšího postupu žalovaného a možnosti předat jej podle nařízení
Dublin III do Polska. Zranitelnost cizince je třeba posoudit i v řízení o zajištění podle §129
zákona o pobytu cizinců a vyvodit z toho případné důsledky pro realizovatelnost účelu zajištění.
[4] Z obsahu správního spisu vyplynulo, že stěžovatel se rozhodl pro dobrovolný návrat
do země původu a Ministerstvo vnitra vyhovělo jeho žádosti o uhrazení s tím souvisejících
nákladů. Žalobce byl předán na hraniční přechod na mezinárodním letišti dne 3. 7. 2017 a odletěl
do Erbilu v Iráku. Zajištění stěžovatele tak bylo ukončeno ke dni 3. 7. 2017, tedy před podáním
kasační stížnosti ze dne 15. 8. 2017.
[5] Nejprve se tedy Nejvyšší správní soud musel vypořádat s důsledky novelizace zákona
o pobytu cizinců provedené zákonem č. 222/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, a další související zákony. S účinností od 15. 8. 2017 totiž ustanovení §172 odst. 6
zákona o pobytu cizinců zní: V případě, že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu
o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince, o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince
nebo proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie
neprodleně informuje příslušný soud, který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti
použijí obdobně. Podle čl. II odst. 1 první části zákona č. 222/2017 Sb. platí, že řízení podle zákona
č. 326/1999 Sb. zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončené se dokončí
a práva a povinnosti s ním související se posuzují podle zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona. Nejvyšší správní soud toto ustanovení v rozsudku ze dne 24. 8. 2017,
č. j. 2 Azs 229/2017 – 41, vyložil tak, že §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců v nyní účinném
znění lze aplikovat pouze v řízeních zahájených po nabytí účinnosti zákona č. 222/2017 Sb.
Kasační stížnost stěžovatele byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena dne 15. 8. 2017,
z časového hlediska je tedy aplikace nového znění §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců
přípustná.
[6] V usnesení ze dne 25. 9. 2017, č. j. 3 Azs 243/2017 - 24, dospěl Nejvyšší správní soud
k závěru, že pokud krajský soud o žalobě proti rozhodnutí o zajištění meritorně rozhodl
a Nejvyšší správní soud následně rozhodl o zastavení řízení v důsledku ukončení zajištění, nebyl
cizinci přístup k soudu odepřen: „Nárok na soudní řízení v další instanci (navíc bezvýjimečný), pak není
Ústavou či Listinou nikde formulován a právem na spravedlivý proces ve věcech správního soudnictví ve smyslu
čl. 36 odst. 2 Listiny, věty první není pokryt ani nejde o případ podle čl. 2 dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě
o ochraně lidských práv a základních svobod uveřejněných pod č. 209/1992 Sb.“
[7] V nyní projednávané věci Nejvyšší správní soud neshledal důvod se od citovaného
právního názoru odchýlit. Obzvláště za situace, kdy stěžovatel podal kasační stížnost ve věci
rozhodnutí ze dne 10. 5. 2017 o zajištění ještě před účinností uvedené novely zákona o pobytu
cizinců, a Nejvyšší správní soud ji meritorně přezkoumal rozsudkem ze dne 14. 11. 2017,
č. j. 5 Azs 223/2017 - 27, a neshledal zajištění stěžovatele, ani navazující závěry krajského soudu,
nezákonnými. Argumentace obsažená v kasační stížnosti ve věci zajištění stěžovatele byla totožná
jako v kasační stížnosti podané ve věci rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění nyní
posuzované. Stěžovatel shledává nezákonnost napadeného rozhodnutí v nedostatečném
zohlednění jeho zdravotního stavu již při samotném zajištění a nad rámec kasační stížnosti
podané ve věci rozhodnutí o zajištění nijak nebrojí proti napadenému rozhodnutí o prodloužení
doby zajištění. Nejvyšší správní soud proto zcela odkazuje na citovaný rozsudek ze dne
14. 11. 2017, v němž se podrobně vypořádal s argumentací stěžovatele, kterou zpochybňoval
napadené rozhodnutí i rozsudek krajského soudu v této věci.
[8] Jelikož ze správního spisu bez pochybností vyplývá, že zajištění stěžovatele bylo
před podáním kasační stížnosti ukončeno, a byla tak naplněna hypotéza §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců, nevyžadoval Nejvyšší správní soud stanovisko stěžovatele a žalovaného.
Rozhodnutí o prodloužení zajištění stěžovatele věcně přezkoumal krajský soud (rozhodnutí
o zajištění dokonce i Nejvyšší správní soud), byl tedy zároveň naplněn požadavek vyplývající
z čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod. Kasační stížnost je koncipována jako mimořádný opravný prostředek
proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví. Nejvyššímu
správnímu soudu proto nic nebrání rozhodnout v souladu s §47 písm. c) s. ř. s., aplikovaným
na základě §120 s. ř. s., ve spojení s §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců o zastavení řízení
o kasační stížnosti.
[9] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
[10] Zástupcem stěžovatele byl usnesením krajského soudu ze dne 13. 6. 2017,
č. j. 41 A 5/2017 - 24, ustanoven advokát Mgr. Jindřich Lechovský, jehož odměnu a hotové
výdaje podle §35 odst. 9 s. ř. s. hradí stát. Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní
soud přiznal odměnu za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti) a dále 300 Kč
jako paušální náhradu hotových výdajů v souladu v souladu s §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1
písm. d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), celkem tedy 3 400 Kč. Zástupce doložil,
že je plátcem daně z přidané hodnoty, proto je odměna navýšena o částku odpovídající této dani
(tj. 21 %), kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů
odvést, tedy o částku 714 Kč. Částka v celkové výši 4 114 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2017
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu