ECLI:CZ:NSS:2018:7.AZS.415.2017:25
sp. zn. 7 Azs 415/2017 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: R. A. A., zastoupen Mgr.
Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované: Policie
České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kaplanova
2055/44, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 7. 12. 2017, č. j. 2 A 127/2017 – 39,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi Mgr. Ing. Jakubu Backovi
se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 8 228 Kč,
která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná vydala dne 18. 9. 2017 rozhodnutí č. j. KRPA-337199-13/ČJ-2017-000022-
MIG, kterým zajistila žalobce podle §129 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o pobytu cizinců“), za účelem jeho předání podle Nařízení Evropského parlamentu
a Rady č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského
státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí
země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, do Rumunska. Doba
zajištění žalobce byla stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody.
[2] Rozhodnutím ze dne 13. 10. 2017, č. j. KRPA-337199-27/ČJ-2017-000022, žalovaná
rozhodla podle §129 odst. 6 zákona o pobytu cizinců o prodloužení doby zajištění žalobce
za účelem jeho předání o 30 dnů. Toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou u Městského soudu
v Praze, který ji zamítl shora označeným rozsudkem.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností
ze dne 21. 12. 2017, která byla doručena Nejvyššímu správnímu soudu téhož dne. K jejímu
věcnému projednání nicméně Nejvyšší správní soud nepřistoupil, neboť před rozhodnutím věci
(po učinění všech nezbytných úkonů nutných pro rozhodnutí) zjistil, že jsou splněny podmínky
pro zastavení řízení o kasační stížnosti.
[4] Podle §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 15. 8. 2017 „[v] případě,
že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince,
o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění
ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně informuje příslušný soud,
který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.“
[5] V projednávané věci byl stěžovatel zajištěn a následně došlo k prodloužení zajištění
(žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 13. 10. 2017, č. j. KRPA-337199-27/ČJ-2017-000022).
Zdejšímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná vydala i další rozhodnutí o prodloužení
zajištění (viz řízení ve věci sp. zn. 9 Azs 21/2018 a 9 Azs 43/2018). Nejvyšší správní soud
však před rozhodnutím ve věci (ve které je přezkoumáváno rozhodnutí o prodloužení zajištění
ze dne 13. 10. 2017) zjistil, že zajištění stěžovatele již bylo ukončeno. Z výpisu z evidenční karty
žadatele o mezinárodní ochranu č. X totiž vyplývá, že stěžovatel byl dne 15. 3. 2018 ze zařízení
pro zajištění cizinců propuštěn.
[6] Jak přitom vyplývá z výše uvedeného, městský soud se věcí žalobce meritorně zabýval;
žalobu zamítl rozsudkem ze dne 7. 12. 2017. Stěžovatel napadl rozsudek shora identifikovanou
kasační stížností podanou po nabytí účinnosti zákona č. 222/2017 Sb., kterým byl do §172
zákona o pobytu cizinců vložen výše citovaný nový odst. 6. Všechny podmínky pro aplikaci
tohoto ustanovení jsou tedy splněny (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 11. 2017, č. j. 3 Azs 303/2017 - 36, či ze dne 25. 9. 2017, č. j. 3 Azs 243/2017 – 24).
[7] Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že usnesením ze dne 23. 11. 2017,
č. j. 10 Azs 252/2017 - 43, položil zdejší soud Soudnímu dvoru Evropské unie následující
předběžnou otázku: „Brání výklad čl. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU (Úř. věst.
L 180, 29. 6. 2013, s. 96) ve spojení s čl. 6 a 47 Listiny základních práv Evropské unie takové vnitrostátní
právní úpravě, která znemožňuje Nejvyššímu správnímu soudu přezkoumat soudní rozhodnutí ve věcech zajištění
cizince poté, co je cizinec ze zajištění propuštěn?“ Nejvyšší správní soud se nicméně domnívá,
že položení této předběžné otázky není důvodem pro přerušení řízení podle §48 odst. 3 písm. d)
s. ř. s. Podle něj platí: „Předseda senátu řízení usnesením může přerušit, jestliže (…) zjistí, že probíhá jiné
řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé, nebo takové řízení sám vyvolá.“ Jde tedy
pouze o přerušení fakultativní, nikoli obligatorní. Zároveň nejsou splněny ani podmínky
pro obligatorní přerušení řízení podle §48 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť ten dopadá pouze
na přerušení toho konkrétního řízení, v němž byla předběžná otázka položena.
[8] Nejvyšší správní soud ostatně o zastavení řízení podle této nové úpravy rozhodl
po položení předběžné otázky již i v jiných řízeních (viz usnesení ze dne ze dne 30. 11. 2017,
č. j. 3 Azs 301/2017 - 25, ze dne 14. 12. 2017, č. j. 9 Azs 261/2017 - 58, ze dne 7. 3. 2018,
č. j. 3 Azs 361/2017 - 28 atp.). Např. v posledně citovaném usnesení zdejší soud mj. uvedl,
že zastavení řízení o kasační stížnosti po meritorním přezkumu ze strany krajského soudu
neodporuje čl. 36 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, ani právu EU. K problémům
nastíněným v předběžné otázce ve vztahu k zajištění podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
pak uvedl: „Omezení možnosti sjednocovat judikaturu Nejvyššího správního soudu je dle názoru senátu
především problémem vnitrostátním a souvisí s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny
základních práv a svobod. Citované články procedurální směrnice i Listiny základních práv EU však směřují
primárně k ochraně práva na osobní svobodu zajištěných osob a nelze z nich nikterak dovodit, jaké procesní
prostředky by tyto osoby měly mít na úrovni vnitrostátního práva k dispozici pro účely ochrany souvisejících
práv po propuštění, tím méně pak z nich lze vyčíst nárok na nějaký procesní prostředek ke sjednocování
judikatury členského státu k uvedeným otázkám. Takový požadavek by ostatně při rozdílností právních systémů
jednotlivých zemí Evropské unie bylo sotva možné realizovat.“ Uvedené usnesení se vypořádalo
i s návrhem senátorů na zrušení §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, který je veden
u Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 41/17. Ani tato skutečnost mu však nebránila v zastavení
řízení. Podrobněji viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2018, č. j. 3 Azs
361/2017 - 28.
[9] Stejně tak lze poukázat na nedávné usnesení 6. senátu zdejšího soudu (ze dne 7. 3. 2018,
č. j. 6 Azs 416/2017 - 26), kterým bylo rovněž zastaveno řízení o kasační stížnosti z důvodu,
že zajištění cizince (který byl zajištěn rovněž za účelem předání do Rumunska) bylo
před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ukončeno. Soud v něm mj. uvedl, že byla
naplněna hypotéza §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, neboť „zajištění stěžovatele bylo
před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ukončeno. Rozhodnutí o prodloužení zajištění stěžovatele věcně
přezkoumal městský soud, byl tedy zároveň naplněn požadavek vyplývající z čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Kasační stížnost
je koncipována jako mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním
soudnictví. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání rozhodnout v souladu s §47 písm. c) s. ř. s.,
aplikovaným na základě §120 s. ř. s., ve spojení s §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců o zastavení řízení
o kasační stížnosti.“ Dále 6. senát uvedl, že „zvažoval, zda není na místě přerušit řízení a vyčkat rozhodnutí
Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 41/17 (návrh skupiny senátorů na zrušení §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců) či rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce ohledně souladu §46a odst. 9 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (který obsahuje stejné podmínky pro zastavení řízení
jako §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců), s unijním právem, předložené mu Nejvyšším správním soudem
v usnesení ze dne 23. listopadu 2017, č. j. 10 Azs 252/2017 - 43.“ Dospěl však k závěru, že „pochybnosti
skupiny senátorů ani desátého senátu o souladu nyní aplikované právní úpravy s ústavním pořádkem či unijním
právem nesdílí.“
[10] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti
podle §47 písm. c) s. ř. s. v návaznosti na §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců zastavil.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
[12] Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za dva úkony
právní služby – doložená porada advokáta s klientem dne 21. 12. 2017 přesahující jednu hodinu
a podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. c) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění
pozdějších předpisů] v celkové výši 6 200 Kč [§9 odst. 4 písm. d) a §7 bod 5. téže vyhlášky],
k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky). Vzhledem
k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, odměna je dále zvýšena o částku
odpovídající této dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad
hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění
pozdějších předpisů. Částka daně, vypočtená podle citovaného zákona, činí 1 428 Kč. Celkem
tedy odměna ustanoveného advokáta činí částku ve výši 8 228 Kč. Tato částka mu bude
vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2018
Mgr. David Hipšr
předseda senátu