ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.248.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 248/2011-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 1. března 2011 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 11. 2010, sp. zn. 55 To 536/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 126/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 7. 2010, sp. zn. 1 T 126/2010, byl obviněný M. H. uznán vinným dvěma přečiny krádeže, a to podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, dvěma přečiny krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a dvěma přečiny porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, resp. odst. 1, 2 tr. zákoníku. Podle §178 odst. 2 a §43 odst. 1 tr. zákoníku byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, se zařazením pro jeho výkon podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto také o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody. Tímž rozsudkem byli odsouzeni také spoluobvinění L. B. , L. S. , M. M. a R. T.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný M. H. odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl rozsudkem ze dne 29. 11. 2010, sp. zn. 55 To 536/2010. Předně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ohledně M. H. zrušil rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak rozhodl tak, že podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil ve výroku o vině a trestu rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 6 T 35/2010, a při vázanosti skutkovými zjištěními v tomto zrušeném rozsudku jej nově uznal vinným v bodě I. přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě II. přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Podle §178 odst. 2, §43 odst. 1 a §45 odst. 1 tr. zákoníku jej pak odsoudil k společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, se zařazením pro jeho výkon podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. také nově rozhodl o náhradě škody.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce včas dovolání, ve kterém uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutků odvolacím soudem spatřuje v jejich právním posouzení jako přečiny krádeže pouze podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, a nesouhlasí s tím souvisejícím právním názorem, že pachatele nelze uznat vinným za jeden spáchaný skutek proti majetku přečiny krádeže podle §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce namítá, že každý skutek by měl být zásadně posouzen podle všech zákonných ustanovení, která lze na něj vztáhnout, pokud to vzájemný poměr znaků předmětných skutkových podstat zjevně nevylučuje. Krajský soud sice správně uvedl, že ustanovení §205 odst. 1, 2 tr. zákoníku upravuje dvě samostatné skutkové podstaty přečinu krádeže, ale nezohlednil skutečnost, že každá z nich je, vedle znaku přisvojení si cizí věci formou zmocnění, jenž je shodně vyjádřen v obou skutkových podstatách, vymezena zcela odlišnými podmínkami. Rozhodné znaky obou těchto skutkových podstat je tak podle názoru nejvyššího státního zástupce možno naplnit samostatně, ale také současně jedním jednáním. V daném případě pro všechny dílčí skutky popsané ve výroku o vině rozsudku krajského soudu platí, že se jich obviněný dopustil, ačkoliv byl v posledních třech letech pro jinou krádež potrestán (§205 odst. 2 tr. zákoníku), ale vzhledem k celkové výši škody si tím také přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou /§205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku/, a v bodech I./4, 5 a II./1 navíc tento čin spáchal vloupáním /§205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku/.
S ohledem na odlišnost zákonných znaků skutkových podstat podle §205 odst. 1 písm. a) – e) tr. zákoníku a podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, je podle názoru nejvyššího státního zástupce nelze stavět do vzájemného poměru speciality a právní posouzení podle §205 odst. 2 tr. zákoníku v sobě nezahrnuje též znaky přečinu uvedené v ustanovení §205 odst. 1 tr. zákoníku, který není ani fakticky konzumován tím, že subjekt vyhovuje definici speciální recidivy popsané v §205 odst. 2 tr. zákoníku. Přečin krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku obecně nelze ani mít za prostředek, resp. vedlejší produkt relativně malého významu, ve srovnání s přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Právní posouzení skutku odvolacím soudem pouze podle §205 odst. 2 tr. zákoníku tak dostatečně nepostihuje celou povahu jednání obviněného a nelze ji plnohodnotně zohlednit pouze v rámci stanovení druhu a výměry trestu ve smyslu §39 odst. 2 tr. zákoníku, jak uvedl odvolací soud. Podle názoru nejvyššího státního zástupce to je možné pouze právním posouzením skutku jako jednočinného souběhu přečinů podle §205 odst. 1 písm. a), resp. i písm. b) tr. zákoníku a podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (a dalších deliktů).
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř., za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř., zrušil dovoláním napadený rozsudek krajského soudu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném obsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný M. H. ve vyjádření k dovolání uvedl, že ustanovení §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku obsahuje dvě samostatné skutkové podstaty, kdy je recidiva sankcionována vyšší sazbou trestu odnětí svobody, na rozdíl od krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud by byl pachatel za jeden konkrétní přečin krádeže posuzován současně podle obou uvedených ustanovení trestního zákoníku, měl by mu být podle §43 tr. zákoníku uložen úhrnný trest, což by bylo v neprospěch pachatele a v rozporu se zásadami trestního práva. Proto považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání není důvodné.
V této věci spornou otázku, zda jedním jednáním pachatel může naplnit znaky skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, a současně i znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, řešil Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 7 Tdo 23/2011. V tomto usnesení bylo uvedeno, že Nejvyšší soud při řešení otázky správného právního posouzení jednání pachatele, který si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a naplní nejen některé alternativní znaky uvedené v ustanovení §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, ale současně také byl za některé z těchto alternativních jednání uvedených v odst. 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, což je znakem ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku, vycházel ze znění ustanovení §205 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Konstatoval přitom, že v každém z těchto ustanovení jde o samostatnou skutkovou podstatu, a dále uvedl následující:
Znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku a znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku jsou shodné v základní definici krádeže, která spočívá v tom, že pachatel si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní. V tomto ohledu obě ustanovení poskytují ochranu stejnému objektu před stejným jednáním. Již tím je zpochybněna možnost jednočinného souběhu obou přečinů. Připustit takový souběh by v podstatě znamenalo, že to, co je materiálně jednou krádeží, např. při odcizení jediné věci, by bylo dvěma přečiny krádeže. Taková konstrukce vyznívá nelogicky a nedává žádný smysl. Jednočinný souběh je namístě tam, kde jedno jednání směřuje proti různým objektům, a nikoli v případě, kdy dvě skutkové podstaty chrání stejný objekt před stejným jednáním.
Důvodem, pro který ke znakům „přisvojí si cizí věc tím, že se jí zmocní“ přistupují u obou skutkových podstat ještě další okolnosti, je to, že uvedené znaky bez dalšího nestačí k trestnosti činu. Trestnost krádeže je totiž podmíněna v obou případech současným naplněním ještě dalších okolností, které ve skutečnosti vyjadřují dolní hranici trestnosti. Tento spodní limit trestnosti krádeže vyjadřují obě ustanovení jinak, a to diferencovaně jak co do povahy oněch doprovodných okolností, tak co do typové závažnosti, kterou jim zákon přisuzuje stanovením rozdílné trestní sazby.
Jednání, jímž si pachatel přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, je podle §205 odst. 1 tr. zákoníku trestné za podmínky, že k tomu přistupuje ještě alespoň některá z okolností uvedených pod písm. a) až e), tj. a) způsobení škody nikoli nepatrné, b) spáchání činu vloupáním, c) pokus bezprostředně po činu uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, d) spáchání činu ve věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, e) spáchání činu na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob. Ustanovení §205 odst. 1 tr. zákoníku stanoví trest odnětí svobody až na dvě léta nebo zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Jednání, jímž si pachatel přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, je podle §205 odst. 2 tr. zákoníku trestné za podmínky, že pachatel byl za čin uvedený v §205 odst. 1 tr. zákoníku v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Podmínkou trestnosti krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku tedy je tzv. zpětnost. Ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku stanoví trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta.
Jestliže si pachatel přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, za splnění podmínek tzv. zpětnosti, pak není žádného rozumného, přesvědčivého a logického důvodu hledat splnění spodního limitu trestnosti činu v jiných okolnostech, zvláště pak ne v typově méně závažných okolnostech. Trestní odpovědnost takového pachatele již není na žádných dalších okolnostech závislá. Trestní zákoník považuje tzv. zpětnost za typově závažnější než jiné okolnosti určující spodní limit trestnosti. To je vyjádřeno tím, že na přečin podle §205 odst. 2 tr. zákoníku je stanovena přísnější trestní sazba. Konstrukce, na které jsou založena ustanovení §205 odst. 1 tr. zákoníku a §205 odst. 2 tr. zákoníku, spočívá v tom, že zákonodárce z doprovodných okolností určujících spodní limit trestnosti krádeže vyčlenil tzv. zpětnost a nadřadil ji nad ostatní okolnosti. Tato konstrukce nesměřuje k tom, aby na jeden skutek byla aplikována obě ustanovení zároveň, ale k tomu, aby v případě tzv. zpětnosti bylo aplikováno jen přísnější ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku. Jestliže jsou kromě tzv. zpětnosti zároveň dány i okolnosti, které jinak odpovídají znakům uvedeným v §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, popř. některá z nich, je namístě, aby je soud zhodnotil z toho hlediska, zda jde o obecné přitěžující okolnosti (§42 tr. zákoníku), a aby k nim takto přihlédl při ukládání trestu v rámci přísnější trestní sazby stanovené v §205 odst. 2 tr. zákoníku. Rozhodně nejde o důvod, pro který by měl skutek posouzený jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku být zároveň kvalifikován ještě jako další přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku a pro který by mělo jít o jednočinný souběh obou přečinů krádeže.
Na tomto právním názoru Nejvyšší soud setrvává a neshledal důvod odchýlit se od něj ani v této trestní věci. Právní posouzení jednání obviněného v bodech ad I. a II. pouze podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (vedle §178 tr. zákoníku) jako dva přečiny krádeže, proto považuje Nejvyšší soud za správné, z hlediska dovolacích námitek tak napadený rozsudek nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nebyl naplněn uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš