ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.688.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 688/2011 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 6. 2011 o dovolání obviněného M. S. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 6 To 276/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 2 T 221/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. 1. 2010, sp. zn. 2 T 221/2005, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř., podle §229 odst. 2 tr. ř. a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Novém Jičíně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 24. 5. 2005 v 17,20 hodin na silnici č. I/48 označené jako hlavní silnice řídil osobní vozidlo zn. Škoda Superb ve směru od N. J. na P., okr. N. J., v úseku před křižovatkou s místní komunikací č. 482, kde byla rychlost omezena na 50 km/h, jel rychlostí nejméně o 42 km/h vyšší v levém jízdním pruhu při předjíždění nákladního vozidla jedoucího v pravém pruhu, čelně při tom narazil do levého boku vozidla zn. SEAT Cordoba, které do křižovatky přijelo zprava po vedlejší silnici označené dopravní značkou „Stůj, dej přednost v jízdě!“ a které řídil A. P., a při tomto nárazu A. P. a jeho spolujezdkyně H. P. utrpěli zranění popsaná ve výroku o vině, kterým na místě podlehli, a spolujezdci ve vozidle zn. Škoda Superb Ing. S. Š. a T. M. utrpěli zranění popsaná ve výroku o vině, pro která byli v léčení několik týdnů. Podle zjištění Okresního soudu v Novém Jičíně ke střetu došlo jednak v důsledku překročení povolené rychlosti obviněným, jednak v důsledku toho, že poškozený A. P. nedal dostatečně přednost vozidlu obviněného.
Odvolání, které podali obviněný proti výroku o vině a dalším výrokům a dva poškození proti výroku o náhradě škody, byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze 31. 8. 2010, sp. zn. 6 To 276/2010, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V obsáhle zpracovaném dovolání uplatnil námitky vyznívající v názor, že za střet je v celém rozsahu odpovědný poškozený A. P. jako řidič vozidla zn. SEAT Cordoba. Tyto námitky obviněný podpořil odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 7 Tdo 38/2009. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, a to jiným samosoudcem.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Soudy rozhodovaly ve věci znovu poté, co jejich předcházející rozhodnutí, jimiž obviněného odsoudily pro trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 7 Tdo 38/2009, zrušena s tím, že Okresnímu soudu v Novém Jičíně bylo přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. V citovaném usnesení Nejvyšší soud vyložil, proč je nepřijatelný původní právní názor soudů prvního a druhého stupně, že výlučným viníkem nehody je obviněný. V této souvislosti Nejvyšší soud vysvětlil význam a vzájemný vztah povinností, které oba účastníci nehody porušili, a zároveň vymezil podmínky, za nichž lze činit za střet odpovědným řidiče vozidla, které překročilo povolenou rychlost, avšak kterému nedalo druhé vozidlo přednost.
Nový výrok o vině obviněného trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. již je slučitelný se zásadami vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 7 Tdo 38/2009. Soudy nově rozhodly poté, co konstatovaly, že tu jsou dvě příčiny střetu, a sice jednak to, že poškozený nedal přednost v jízdě obviněnému, jednak to, že obviněný výrazně (téměř dvojnásobně) překročil povolenou rychlost. Zároveň soudy se zřetelem ke konkrétním okolnostem, ovlivněným zejména nevhodným stavebně technickým řešením křižovatky, její menší přehledností, povahou a hustotou provozu, přiměřeně zhodnotily stupeň příčinného významu porušení povinností obou účastníků nehody pro samotnou srážku a míru jejích následků. Toto hodnocení pak vyznělo v odpovídající závěr, že s ohledem na významné spoluzavinění poškozeného není důvodu kvalifikovat jednání obviněného podle přísnějšího ustanovení §224 odst. 2 tr. zák.
I když primární příčinou střetu bylo to, že poškozený nedal přednost, nelze pominout, že tu byly dostatečné důvody k tomu, aby za další příčinu bylo považováno překročení povolené rychlosti obviněným. Tyto důvody spočívají v tom, že již samotné uspořádání křižovatky místní komunikace zcela okrajového významu se čtyřproudovou velmi frekventovanou hlavní silnicí objektivně ztěžovalo projetí křižovatky vozidlům přijíždějícím po místní komunikaci. Ostatně ze spisu je patrno, že křižovatka byla obecně označována za „křižovatku smrti“, za „šílenou křižovatku“ apod. Omezení rychlosti jízdy na hlavní silnici na 50 km/h se tedy jeví jako nutné pro to, aby se řidičům přijíždějícím na křižovatku po místní komunikaci, byť mají povinnost zastavit a dát přednost v jízdě, vůbec umožnilo bezpečné projetí křižovatky. V této spojitosti je významné zjištění, že obviněný velmi dobře znal kritický úsek. Z toho vyplývá, že pro něho byl seznatelný také význam omezení rychlosti jízdy v tomto úseku. Mohl tedy snadno předvídat, že při tak velkém překročení povolené rychlosti, k jakému se uchýlil, se může ocitnout v situaci, kdy nebude schopen reagovat na přítomnost vozidla, které případně vjede do křižovatky z vedlejší silnice. Navíc tu byly ještě další okolnosti, jimiž byla reakce obviněného na takovou situaci znesnadněna, zejména to, že obviněný jel v levém jízdním pruhu, předjížděl rozměrné nákladní vozidlo jedoucí v pravém jízdním pruhu a měl tímto vozidlem zakrytý výhled do zóny, v níž se pohybovalo vozidlo vjíždějící do křižovatky z vedlejší silnice. Obviněný téměř dvojnásobným překročením povolené rychlosti jízdy navodil takový průběh dopravní situace, že vozidlo, které mu jinak mělo dát přednost, nestačilo včas projet křižovatkou, a sám se zbavil možnosti na přítomnost tohoto vozidla v křižovatce adekvátně reagovat. Pokud poškozený nedal přednost, bylo to spíše důsledkem chybného vyhodnocení situace v silničním provozu než projevem nějaké zásadní nedisciplinovanosti. Spolupůsobení obou příčin střetu bylo v konkrétní situaci srovnatelné a žádná z nich nepřevažovala natolik, aby ji bylo možno označit za dominantní. Za tohoto stavu je výrok o vině, v kterém bylo jednání obviněného posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., aniž bylo zároveň použito kvalifikace podle §224 odst. 2 tr. zák., proporcionálním vyjádřením míry, v níž se na nehodě podíleli oba účastníci střetu.
Napadené usnesení evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
K délce dovolacího řízení pokládá Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že obviněný podal dovolání u Okresního soudu v Novém Jičíně dne 13. 12. 2010, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu až dne 23. 5. 2011. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. června 2011
Předseda senátu :
JUDr. Petr Hrachovec
7 Tdo 688/2011 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 6. 2011 o dovolání obviněného M. S. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 6 To 276/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 2 T 221/2005 takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. 1. 2010, sp. zn. 2 T 221/2005, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř., podle §229 odst. 2 tr. ř. a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Novém Jičíně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 24. 5. 2005 v 17,20 hodin na silnici č. I/48 označené jako hlavní silnice řídil osobní vozidlo zn. Škoda Superb ve směru od N. J. na P., okr. N. J., v úseku před křižovatkou s místní komunikací č. 482, kde byla rychlost omezena na 50 km/h, jel rychlostí nejméně o 42 km/h vyšší v levém jízdním pruhu při předjíždění nákladního vozidla jedoucího v pravém pruhu, čelně při tom narazil do levého boku vozidla zn. SEAT Cordoba, které do křižovatky přijelo zprava po vedlejší silnici označené dopravní značkou „Stůj, dej přednost v jízdě!“ a které řídil A. P., a při tomto nárazu A. P. a jeho spolujezdkyně H. P. utrpěli zranění popsaná ve výroku o vině, kterým na místě podlehli, a spolujezdci ve vozidle zn. Škoda Superb Ing. S. Š. a T. M. utrpěli zranění popsaná ve výroku o vině, pro která byli v léčení několik týdnů. Podle zjištění Okresního soudu v Novém Jičíně ke střetu došlo jednak v důsledku překročení povolené rychlosti obviněným, jednak v důsledku toho, že poškozený A. P. nedal dostatečně přednost vozidlu obviněného.
Odvolání, které podali obviněný proti výroku o vině a dalším výrokům a dva poškození proti výroku o náhradě škody, byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze 31. 8. 2010, sp. zn. 6 To 276/2010, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V obsáhle zpracovaném dovolání uplatnil námitky vyznívající v názor, že za střet je v celém rozsahu odpovědný poškozený A. P. jako řidič vozidla zn. SEAT Cordoba. Tyto námitky obviněný podpořil odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 7 Tdo 38/2009. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, a to jiným samosoudcem.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Soudy rozhodovaly ve věci znovu poté, co jejich předcházející rozhodnutí, jimiž obviněného odsoudily pro trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 7 Tdo 38/2009, zrušena s tím, že Okresnímu soudu v Novém Jičíně bylo přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. V citovaném usnesení Nejvyšší soud vyložil, proč je nepřijatelný původní právní názor soudů prvního a druhého stupně, že výlučným viníkem nehody je obviněný. V této souvislosti Nejvyšší soud vysvětlil význam a vzájemný vztah povinností, které oba účastníci nehody porušili, a zároveň vymezil podmínky, za nichž lze činit za střet odpovědným řidiče vozidla, které překročilo povolenou rychlost, avšak kterému nedalo druhé vozidlo přednost.
Nový výrok o vině obviněného trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. již je slučitelný se zásadami vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 7 Tdo 38/2009. Soudy nově rozhodly poté, co konstatovaly, že tu jsou dvě příčiny střetu, a sice jednak to, že poškozený nedal přednost v jízdě obviněnému, jednak to, že obviněný výrazně (téměř dvojnásobně) překročil povolenou rychlost. Zároveň soudy se zřetelem ke konkrétním okolnostem, ovlivněným zejména nevhodným stavebně technickým řešením křižovatky, její menší přehledností, povahou a hustotou provozu, přiměřeně zhodnotily stupeň příčinného významu porušení povinností obou účastníků nehody pro samotnou srážku a míru jejích následků. Toto hodnocení pak vyznělo v odpovídající závěr, že s ohledem na významné spoluzavinění poškozeného není důvodu kvalifikovat jednání obviněného podle přísnějšího ustanovení §224 odst. 2 tr. zák.
I když primární příčinou střetu bylo to, že poškozený nedal přednost, nelze pominout, že tu byly dostatečné důvody k tomu, aby za další příčinu bylo považováno překročení povolené rychlosti obviněným. Tyto důvody spočívají v tom, že již samotné uspořádání křižovatky místní komunikace zcela okrajového významu se čtyřproudovou velmi frekventovanou hlavní silnicí objektivně ztěžovalo projetí křižovatky vozidlům přijíždějícím po místní komunikaci. Ostatně ze spisu je patrno, že křižovatka byla obecně označována za „křižovatku smrti“, za „šílenou křižovatku“ apod. Omezení rychlosti jízdy na hlavní silnici na 50 km/h se tedy jeví jako nutné pro to, aby se řidičům přijíždějícím na křižovatku po místní komunikaci, byť mají povinnost zastavit a dát přednost v jízdě, vůbec umožnilo bezpečné projetí křižovatky. V této spojitosti je významné zjištění, že obviněný velmi dobře znal kritický úsek. Z toho vyplývá, že pro něho byl seznatelný také význam omezení rychlosti jízdy v tomto úseku. Mohl tedy snadno předvídat, že při tak velkém překročení povolené rychlosti, k jakému se uchýlil, se může ocitnout v situaci, kdy nebude schopen reagovat na přítomnost vozidla, které případně vjede do křižovatky z vedlejší silnice. Navíc tu byly ještě další okolnosti, jimiž byla reakce obviněného na takovou situaci znesnadněna, zejména to, že obviněný jel v levém jízdním pruhu, předjížděl rozměrné nákladní vozidlo jedoucí v pravém jízdním pruhu a měl tímto vozidlem zakrytý výhled do zóny, v níž se pohybovalo vozidlo vjíždějící do křižovatky z vedlejší silnice. Obviněný téměř dvojnásobným překročením povolené rychlosti jízdy navodil takový průběh dopravní situace, že vozidlo, které mu jinak mělo dát přednost, nestačilo včas projet křižovatkou, a sám se zbavil možnosti na přítomnost tohoto vozidla v křižovatce adekvátně reagovat. Pokud poškozený nedal přednost, bylo to spíše důsledkem chybného vyhodnocení situace v silničním provozu než projevem nějaké zásadní nedisciplinovanosti. Spolupůsobení obou příčin střetu bylo v konkrétní situaci srovnatelné a žádná z nich nepřevažovala natolik, aby ji bylo možno označit za dominantní. Za tohoto stavu je výrok o vině, v kterém bylo jednání obviněného posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., aniž bylo zároveň použito kvalifikace podle §224 odst. 2 tr. zák., proporcionálním vyjádřením míry, v níž se na nehodě podíleli oba účastníci střetu.
Napadené usnesení evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
K délce dovolacího řízení pokládá Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že obviněný podal dovolání u Okresního soudu v Novém Jičíně dne 13. 12. 2010, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu až dne 23. 5. 2011. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. června 2011
Předseda senátu :
JUDr. Petr Hrachovec
7 Tdo 688/2011 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 6. 2011 o dovolání obviněného M. S. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 6 To 276/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 2 T 221/2005 takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. 1. 2010, sp. zn. 2 T 221/2005, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř., podle §229 odst. 2 tr. ř. a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Novém Jičíně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 24. 5. 2005 v 17,20 hodin na silnici č. I/48 označené jako hlavní silnice řídil osobní vozidlo zn. Škoda Superb ve směru od N. J. na P., okr. N. J., v úseku před křižovatkou s místní komunikací č. 482, kde byla rychlost omezena na 50 km/h, jel rychlostí nejméně o 42 km/h vyšší v levém jízdním pruhu při předjíždění nákladního vozidla jedoucího v pravém pruhu, čelně při tom narazil do levého boku vozidla zn. SEAT Cordoba, které do křižovatky přijelo zprava po vedlejší silnici označené dopravní značkou „Stůj, dej přednost v jízdě!“ a které řídil A. P., a při tomto nárazu A. P. a jeho spolujezdkyně H. P. utrpěli zranění popsaná ve výroku o vině, kterým na místě podlehli, a spolujezdci ve vozidle zn. Škoda Superb Ing. S. Š. a T. M. utrpěli zranění popsaná ve výroku o vině, pro která byli v léčení několik týdnů. Podle zjištění Okresního soudu v Novém Jičíně ke střetu došlo jednak v důsledku překročení povolené rychlosti obviněným, jednak v důsledku toho, že poškozený A. P. nedal dostatečně přednost vozidlu obviněného.
Odvolání, které podali obviněný proti výroku o vině a dalším výrokům a dva poškození proti výroku o náhradě škody, byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze 31. 8. 2010, sp. zn. 6 To 276/2010, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V obsáhle zpracovaném dovolání uplatnil námitky vyznívající v názor, že za střet je v celém rozsahu odpovědný poškozený A. P. jako řidič vozidla zn. SEAT Cordoba. Tyto námitky obviněný podpořil odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 7 Tdo 38/2009. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, a to jiným samosoudcem.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Soudy rozhodovaly ve věci znovu poté, co jejich předcházející rozhodnutí, jimiž obviněného odsoudily pro trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 7 Tdo 38/2009, zrušena s tím, že Okresnímu soudu v Novém Jičíně bylo přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. V citovaném usnesení Nejvyšší soud vyložil, proč je nepřijatelný původní právní názor soudů prvního a druhého stupně, že výlučným viníkem nehody je obviněný. V této souvislosti Nejvyšší soud vysvětlil význam a vzájemný vztah povinností, které oba účastníci nehody porušili, a zároveň vymezil podmínky, za nichž lze činit za střet odpovědným řidiče vozidla, které překročilo povolenou rychlost, avšak kterému nedalo druhé vozidlo přednost.
Nový výrok o vině obviněného trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. již je slučitelný se zásadami vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 7 Tdo 38/2009. Soudy nově rozhodly poté, co konstatovaly, že tu jsou dvě příčiny střetu, a sice jednak to, že poškozený nedal přednost v jízdě obviněnému, jednak to, že obviněný výrazně (téměř dvojnásobně) překročil povolenou rychlost. Zároveň soudy se zřetelem ke konkrétním okolnostem, ovlivněným zejména nevhodným stavebně technickým řešením křižovatky, její menší přehledností, povahou a hustotou provozu, přiměřeně zhodnotily stupeň příčinného významu porušení povinností obou účastníků nehody pro samotnou srážku a míru jejích následků. Toto hodnocení pak vyznělo v odpovídající závěr, že s ohledem na významné spoluzavinění poškozeného není důvodu kvalifikovat jednání obviněného podle přísnějšího ustanovení §224 odst. 2 tr. zák.
I když primární příčinou střetu bylo to, že poškozený nedal přednost, nelze pominout, že tu byly dostatečné důvody k tomu, aby za další příčinu bylo považováno překročení povolené rychlosti obviněným. Tyto důvody spočívají v tom, že již samotné uspořádání křižovatky místní komunikace zcela okrajového významu se čtyřproudovou velmi frekventovanou hlavní silnicí objektivně ztěžovalo projetí křižovatky vozidlům přijíždějícím po místní komunikaci. Ostatně ze spisu je patrno, že křižovatka byla obecně označována za „křižovatku smrti“, za „šílenou křižovatku“ apod. Omezení rychlosti jízdy na hlavní silnici na 50 km/h se tedy jeví jako nutné pro to, aby se řidičům přijíždějícím na křižovatku po místní komunikaci, byť mají povinnost zastavit a dát přednost v jízdě, vůbec umožnilo bezpečné projetí křižovatky. V této spojitosti je významné zjištění, že obviněný velmi dobře znal kritický úsek. Z toho vyplývá, že pro něho byl seznatelný také význam omezení rychlosti jízdy v tomto úseku. Mohl tedy snadno předvídat, že při tak velkém překročení povolené rychlosti, k jakému se uchýlil, se může ocitnout v situaci, kdy nebude schopen reagovat na přítomnost vozidla, které případně vjede do křižovatky z vedlejší silnice. Navíc tu byly ještě další okolnosti, jimiž byla reakce obviněného na takovou situaci znesnadněna, zejména to, že obviněný jel v levém jízdním pruhu, předjížděl rozměrné nákladní vozidlo jedoucí v pravém jízdním pruhu a měl tímto vozidlem zakrytý výhled do zóny, v níž se pohybovalo vozidlo vjíždějící do křižovatky z vedlejší silnice. Obviněný téměř dvojnásobným překročením povolené rychlosti jízdy navodil takový průběh dopravní situace, že vozidlo, které mu jinak mělo dát přednost, nestačilo včas projet křižovatkou, a sám se zbavil možnosti na přítomnost tohoto vozidla v křižovatce adekvátně reagovat. Pokud poškozený nedal přednost, bylo to spíše důsledkem chybného vyhodnocení situace v silničním provozu než projevem nějaké zásadní nedisciplinovanosti. Spolupůsobení obou příčin střetu bylo v konkrétní situaci srovnatelné a žádná z nich nepřevažovala natolik, aby ji bylo možno označit za dominantní. Za tohoto stavu je výrok o vině, v kterém bylo jednání obviněného posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., aniž bylo zároveň použito kvalifikace podle §224 odst. 2 tr. zák., proporcionálním vyjádřením míry, v níž se na nehodě podíleli oba účastníci střetu.
Napadené usnesení evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
K délce dovolacího řízení pokládá Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že obviněný podal dovolání u Okresního soudu v Novém Jičíně dne 13. 12. 2010, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu až dne 23. 5. 2011. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. června 2011
Předseda senátu :
JUDr. Petr Hrachovec