ECLI:CZ:NSS:2008:8.AS.30.2008:27
sp. zn. 8 As 30/2008 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: A. H., zastoupeného
JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem Puškinova 5, Vyškov, proti žalované: Policie ČR,
Okresní ředitelství Vyškov, Obvodní oddělení Slavkov u Brna, se sídlem Palackého náměstí
65, Slavkov u Brna, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
14. 4. 2008, čj. 29 Ca 78/2008 - 8,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal žalobou podanou u Krajského soudu v Brně zrušení rozhodnutí
žalované ze dne 7. 2. 2008, čj. ORVY 8380/ČJ-15-2007 a rozhodnutí žalované ze dne
11. 12. 2007, čj. ORVY 8380/ČJ-15-2007. Žalobu odůvodnil tím, že dne 14. 11. 2007 podal
na Policii ČR, Okresní ředitelství Vyškov, Obvodní oddělení Slavkov u Brna, trestní oznámení.
Dále dodal, že „Policie ČR rozhodla čj. ORVY 8380/ČJ-15-2007 ze dne 11. 12. 2007 o odložení trestního
oznámení AA. Toto rozhodnutí žalobce obdržel dne 22. 12. 2007. Proti tomuto rozhodnutí podal dne
10. 1. 2008 žalobce odvolání. Policie ČR rozhodnutím čj. ORVY-8380/ČJ-15-2007 ze dne 7. 2. 2008
potvrdila prvoinstanční rozhodnutí Policie ČR.“.
Krajský soud žalobu usnesením ze dne 14. 4. 2008, čj. 29 Ca 78/2008 - 8, odmítl.
S odkazem k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2003, čj. Na 579/2003 - 10,
www.nssoud.cz, krajský soud uzavřel, že se žalobce domáhá vydání rozhodnutí soudu,
které je mimo pravomoc soudů ve správním soudnictví ve smyslu §4 s. ř. s. Správní soudy
totiž nemají kompetenci rozhodovat v trestním řízení, vyřizovat stížnosti na nesprávný postup
či nečinnost orgánů činných v trestním řízení, neboť jim zákon žádnou kontrolní, dozorčí
či rozhodovací činnost v trestních věcech nesvěřil.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení krajského soudu kasační stížností.
Ač její důvody nepodřadil §103 odst. 1 s. ř. s., uvedl, že byl rozhodnutím krajského soudu
a žalovaného zkrácen na svých právech vyplývajících z článku 2 odst. 3, 4 Ústavy a článku 1,
článku 2 odst. 3 a článku 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
Dále dodal, že krajský soud porušil také článek 17 odst. 1 – 5 a článek 21 odst. 1 Listiny. Krajský
soud podle stěžovatele porušil také článek 90 Ústavy a článek 36 odst. 1, 2 Listiny. Stěžovatel
krajskému soudu rovněž vytkl, že opomněl určit, „kdo má pravomoc (příslušnost) přezkoumat rozhodnutí
Policie ČR o odložení věci“, založil žalobci povinnost „donutit Policii ČR zákonným způsobem k vydání
takového rozhodnutí, které by bylo přezkoumatelné soudem“ ač si musí být vědom, že „jediný zákonný
nástroj v demokratické společnosti jak prosadit zákonnost, je on sám“, a opomněl skutečnost,
že pro žalobce jsou písemnosti žalovaného napadené žalobou rozhodnutími, „kterými zakládají
žalobci povinnost strpět jednání na městském úřadě ve Slavkově u Brna, protože toto jednání, podle orgánu moci
výkonné a soudní, je zákonné“. Stěžovatel tvrdí, že je nezákonné, aby soud nečinně přihlížel vadnému
postupu orgánů, jímž občané utrpěli újmu na právech vyplývajících z článků 6 a 13 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel zpochybnil závěr krajského soudu, podle nějž posuzovaná věc nespadá
o pravomoci soudů ve správním soudnictví. Krajský soud v této souvislosti poukázal na usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2003, čj. Na 579/2003 - 10 (www.nssoud.cz), podle
nějž ze soudního řádu správního ani z žádného jiného zákona nevyplývá, že by správním soudům
byla založena kompetence rozhodovat ve věci samé v soudně trestních věcech nebo ve věcech
přestupkových, přezkoumávat postup orgánů činných v trestním řízení nebo prošetřovat
a vyřizovat stížnosti na jejich tvrzený nesprávný postup. Podobný závěr ve vztahu ke státnímu
zastupitelství učinil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 10. 2005, čj. 6 As 58/2004 - 45
(č. 1407/2007 Sb. NSS), a ohledně řízení o ochraně před nezákonným zásahem také v rozsudku
ze dne 28. 4. 2005, čj. 2 Aps 2/2004 - 69 (č. 623/2005 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud ani v nyní
posuzované věci neshledal důvodu, aby se od své ustálené judikatury odchýlil. Jakkoliv na základě
této judikatury nelze učinit závěr, že je jakékoliv rozhodnutí Policie ČR, resp. jakýkoliv postup
či nečinnost Policie ČR, vyňato z přezkumu soudů ve správním soudnictví, lze uzavřít, že je tomu
tak v případech, kdy Policie ČR jedná jako orgán činný v trestním řízení. Stěžovatel se domáhal
přezkumu rozhodnutí, kterým bylo odloženo jeho trestní oznámení, tedy ve věci, kde Policie ČR
vystupovala právě v roli orgánu činného v trestním řízení.
Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že žalovaná uzavřela, že nedošlo
ani ke spáchání přestupku. Jakkoliv skutková zjištění v posuzované věci nevedou k závěru,
že je přezkoumáváno rozhodnutí vydané v řízení o přestupcích, Nejvyšší správní soud nad rámec
nutného odůvodnění doplňuje, že by stěžovatel v takovém řízení zcela zřejmě nedisponoval
žalobní legitimací (srov. §72 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších
předpisů, a dále rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2007,
čj. 2 As 46/2006 - 100, www.nssoud.cz, a ze dne 29. 8. 2007, čj. 2 As 73/2006 - 53,
č. 1393/2007 Sb. NSS).
Vytkl-li stěžovatel krajskému soudu, že opomněl určit, kdo má pravomoc přezkoumat
rozhodnutí Policie ČR o odložení věci, nelze mu přisvědčit. Z žádného zákonného ustanovení
totiž takovou poučovací povinnost krajského soudu nelze seznat. Stěžovateli nelze přisvědčit
ani v námitce, že mu rozhodnutí žalované a krajského soudu zakládají povinnost strpět jednání
na Městském úřadu ve Slavkově u Brna, které je podle nich zákonné. Především je třeba uvést,
že závěr žalované, podle nějž ve věci nedošlo ke spáchání trestného činu ani přestupku, nemůže
vést bez dalšího k úvaze o zákonnosti postupu městského úřadu. Ta však nebyla předmětem
žaloby podané krajskému soudu, neboť žaloba napadala pouze rozhodnutí žalované. Případné
nezákonnosti způsobené rozhodnutím, nezákonným zásahem, nebo nečinností městského úřadu
jako orgánu veřejné správy se pak lze bránit odpovídajícím typem žaloby podle soudního řádu
správního. Takovou žalobu však v nyní posuzované věci stěžovatel nepodal.
Nejvyšší správní soud shledal napadené usnesení krajského soudu zákonným,
proto kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu podle obsahu spisu žádné náklady
nevznikly (§60 odst. 1 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. října 2008
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu