ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.434.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 434/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. května 2010 o dovolání obviněného P. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 3 To 244/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 72 T 147/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. 72 T 147/2008, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že dne 7. 6. 2008 v době kolem 13.30 hod. v O. na hřišti v blízkosti křižovatek ulic G. a U., kam pod lživou záminkou, aby vyhledal svoji pětiletou ztracenou dceru, poslal nezletilého, jenž jezdil v O. po ulici Č. na jízdním kole, znenadání ho srazil z jízdního kola na zem a jízdní kolo zn. MTB Vertec 540 odcizil, čímž matce napadeného L. M. způsobil škodu ve výši 5.347,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný podle §234 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvoláních obviněného a státního zástupce v neprospěch obviněného podaných proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 3 To 244/2009, tak, že
I. podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově uznal vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., a to proto, že skutek, jenž popsal zcela ve shodě s tím, jak o něm rozhodl soud prvního stupně, obviněný P. K. spáchal, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2005, sp. zn. 2 T 26/2005, který nabyl právní moci 11. 3. 2005, odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a osmi měsíců, který vykonal dne 4. 9. 2007.
Za tento trestný čin obviněného odsoudil podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a osmi měsíců, pro jehož výkon ho zařadil podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Rozhodl též o náhradě škody.
II. Odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě prostřednictvím obhájkyně s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolání, jež zaměřil výhradně proti výroku o vině, ve kterém považoval za nesprávné, že byl uznán vinným jako zvlášť nebezpečný recidivista, přestože nebyly splněny podmínky §41 odst. 1 tr. zák. Poukázal na to, že podle uvedeného ustanovení musí uplynout krátká doba od posledního odsouzení, případně zde musí být jiná skutečnost, která podstatně zvyšuje nebezpečnost činu pro společnost. Obviněný zdůraznil, že se činu dopustil dne 7. 6. 2008, předcházející odsouzení na podkladě rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2005, z něhož krajský soud zvlášť nebezpečnou recidivu dovodil, se týkalo činu spáchaného dne 4. 1. 2005. Mezi tímto posledním odsouzením a spácháním skutku v projednávané věci uběhly tři roky. Za posledních deset let se nedopustil více než tří skutků, které je možno považovat za zvlášť závažné úmyslné trestné činy včetně toho, za který byl odsouzen jako zvlášť nebezpečný recidivista, z nichž zištné důvody lze přičíst jen dvěma z nich. Třetí jednání, které soud kvalifikoval jako těžké ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., bylo zkratové, když společně se známým požíval alkohol, a došlo mezi nimi k roztržce. Připustil, že jeho poslední jednání je posuzováno přísněji, neboť se jednalo o útok na desetiletého chlapce, ale soud by měl vzít v úvahu také to, že útok byl jediný, nebyl nijak silný a nedošlo k fyzickému poranění ani psychické újmě, což správně konstatoval ve svém rozhodnutí okresní soud. Obviněný se se závěry tohoto nižšího soudu ztotožnil, protože s ohledem na judikaturu správně zdůraznil, že zvlášť nebezpečná recidiva je mimořádný institut, při jehož aplikaci je potřeba postupovat velmi opatrně, a jehož podmínky je nutno vykládat restriktivně.
Z těchto důvodů shora uvedených obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 3 To 244/2009, a věc aby přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedlo, že dovolání je zjevně neopodstatněné, protože obviněný se v poměrně krátké a nedávné době dopustil celkem třikrát zvlášť závažného trestného činu. Z trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 186/2004, u níž sice ve vztahu ke zvlášť nebezpečné recidivě nelze shledávat znak potrestání, lze dovodit obraz vývoje pachatele. Ve věci pod sp. zn. 2 T 26/2005 Okresního soudu v Ostravě, se jednalo o trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a osmi měsíců, jenž vykonal dne 4. 9. 2007. Nyní posuzovaného trestného činu se obviněný dopustil vůči nezletilci lstivým způsobem. Podstatné zvýšení nebezpečnosti činu pro společnost a naplnění znaků zvlášť nebezpečné recidivy po stránce materiální shledal státní zástupce nejen v gradaci páchané trestné činnosti, ale i v krátkosti doby od posledního propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Ze všech uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Když Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), jakož i to, že splňuje formální náležitosti podle §265f tr. ř., zjistil, že toto dovolání koresponduje s označeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť námitky proti neopodstatněnému použití zvlášť nebezpečné recidivy naplňují podmínku nesprávného právního posouzení skutku.
Za zvlášť nebezpečného recidivistu se podle §41 odst. 1 tr. zák. považuje pachatel, který znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán, jestliže tato okolnost pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
O zvlášť nebezpečnou recidivu podle §41 odst. 1 tr. zák. jde tehdy, je-li současně naplněn formální a materiální znak. Formální hledisko předpokládá, že pachatel byl v minulosti potrestán za zvlášť závažný úmyslný trestný čin, k tomuto potrestání lze přihlížet, a je souzen pro jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin, který spáchal opětovně. Materiální znak spočívá v tom, že projednávaný zvlášť závažný úmyslný trestný čin pro svou závažnost zvyšuje podstatně stupeň nebezpečnosti pro společnost.
Pokud jde o formální stránku, v projednávané věci o jejím naplnění nevznikají žádné pochybnosti, neboť obviněný tím, že se nyní dopustil trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., spáchal ve smyslu §41 odst. 2 tr. zák. zvlášť závažný úmyslný trestný čin, a byl rovněž pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. uznán vinným a odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2005, sp. zn. 2 T 26/2005. Toto odsouzení představuje znak potrestání, protože obviněnému byl citovaným rozsudkem uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, který vykonal dne 4. 9. 2007.
Kritéria rozhodná pro určení materiální stránky jsou v §41 odst. 1 tr. zák. vyjádřena tím, že pachatele trestného činu je možné považovat za zvlášť nebezpečného recidivistu jen tehdy, jestliže okolnosti uvedené v tomto ustanovení pro svou závažnost podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost, která je vyjádřena v §3 odst. 4 tr. zák., a pro okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §88 odst. 1 tr. zák., čímž je kladen důraz na nutnost individuálního posuzování každého případu nejen z hlediska naplnění formálních podmínek zvlášť nebezpečné recidivy, nýbrž i z hlediska její skutečné nebezpečnosti pro společnost.
Skutečnost, že splnění materiálního předpokladu nelze dovozovat ze samotných okolností, které naplňují formální podmínky §41 tr. zák. ovšem umožňuje přihlížet k tomu, s jakou intenzitou byly formální znaky zvlášť nebezpečné recidivy naplněny, protože právě tato intenzita je významným kritériem pro posouzení, zda stupeň nebezpečnosti činů pro společnost je v daném případě podstatně zvyšován. Materiální význam předchozích potrestání nelze posuzovat mechanicky jen podle jejich počtu, nýbrž je třeba zároveň přihlížet k délce vykonaných trestů a intervalům mezi jednotlivými výkony trestu a spácháním další trestné činnosti. Posouzení materiální podmínky §41 tr. zák. nelze provést bez poznání předchozí trestné činnosti pachatele a je tak potřeba věnovat pozornost i konkrétním okolnostem předchozích trestných činů. Rozhodným je proto i způsob provedení činu a časový odstup od výkonu trestu, který byl pachateli uložen za předchozí trestný čin, jako i to, za jakých pohnutek a psychických impulsů ke spáchání trestného činu došlo. Na nebezpečnost osoby pachatele lze z intenzity účinku trestného činu usuzovat jen při současném uvážení dalších okolností případu kromě způsobu provedení činu, a i při méně závažném účinku lze činit závěry o značné nebezpečnosti pachatele, jestliže jeho úmysl směřoval ke způsobení těžšího účinku, než jaký nastal, nebo když způsob provedení činu prozrazoval vysoký stupeň jeho odhodlanosti k páchání trestné činnosti. Nebezpečnost osoby pachatele (posuzovaná zejména podle recidivy) je sice významnou složkou nebezpečnosti činu pro společnost, není však možno ji posuzovat izolovaně a odtrhávat od ostatních složek, to je od toho, jaké činy pachatel spáchal a jaké činy z jeho strany v budoucnosti hrozí. (srov. rozhodnutí č. I/1969, s. 49 až 57 Sb. rozh. r.).
Mezi hlediska, jež musí vzít soud při aplikaci §41 odst. 1 tr. zák. v úvahu, vždy patří mimo jiné zhodnocení následků trestného činu. Materiální korektiv se v případě aplikace citovaného ustanovení musí náležitě uplatnit rovněž tehdy, pokud se spáchaný skutek co do závažnosti výrazněji odchyluje od typických jednání subsumovaných pod skutkovou podstatu některého ze zvlášť závažných trestných činů podle §41 odst. 2 tr. zák., a je rovněž nutné hodnotit vzájemný vztah projednávaného skutku a zvlášť závažného trestného činu, pro nějž byl pachatel potrestán v minulosti, a to v kontextu jeho celého dosavadního života a případné další předchozí trestné činnosti. K posuzování materiální stránky zvlášť nebezpečné recidivy je nutné pečlivě hodnotit všechny osobnostní charakteristiky pachatele, aby bylo možno vyslovit zcela konkrétní úvahy o stupni jeho narušení a o možné prognóze jeho dalšího vývoje. Je proto třeba zhodnotit jeho celkový osobní profil, charakterové a psychické vlastnosti, věk apod. Z obecných pravidel vyměřování trestů vyplývá, že nelze tu samou skutečnost přičítat k tíži pachatele dvakrát – jednou jako znak skutkové podstaty trestného činu a podruhé jako znak podstatně zvyšující stupeň společenské nebezpečnosti, tudíž se zde analogicky uplatní zákaz dvojího přičítání, vyslovený v ustanovení §31 odst. 3 tr. zák. (viz nález Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 747/06, Sb. nálezů a usnesení ÚS, svazek č. 45, nález č. 62, str. 53).
Se zřetelem na všechna tato rozvedená kritéria je vhodné poukázat na to, že narozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud, na podkladě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného P. K., trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. při nezměněných skutkových okolnostech s ohledem na rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2005, sp. zn. 2 T 26/2005, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a osmi měsíců, který vykonal dne 4. 9. 2007, kvalifikoval též podle §41 odst. 1 tr. zák. jako spáchaný zvlášť nebezpečným recidivistou. Odvolací soud své závěry o naplnění materiálního znaku zvlášť nebezpečné recidivy v odůvodnění rozsudku podrobně rozvedl na straně 5-6, kde zejména zdůraznil, že se obviněný nyní vytýkaného jednání dopustil vůči desetiletému chlapci, jehož lstivě vylákal na odlehlé místo. Rovněž zmínil i postoj obviněného k vytýkanému jednání a poukázal také i na krátkou dobu, která uplynula od posledního odsouzení do spáchání nyní vytýkaného jednání, což jsou okolnosti, které podle odvolacího soudu podstatně zvyšují nebezpečnosti činu obviněného natolik, že je nelze kvalifikovat jako běžný čin, ale je nutné přistoupit ke zpřísněnému postihu ve smyslu zvlášť nebezpečné recidivy.
Nejvyšší soud, aby mohl dostatečně pečlivě uvážit, zda se lze s uvedeným závěrem odvolacího soudu ztotožnit, si vyžádal spisy o předchozích odsouzeních obviněného vyplývajících z opisu rejstříku trestů, a to Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 71 T 186/2004, a téhož soudu sp. zn. 2 T 26/2005. Podle obsahu zejména rozsudků v těchto věcech vydaných ověřil, že:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2005, sp. zn. 2 T 26/2005, který nabyl právní moci téhož dne, byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví §222 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „dne 4. 1. 2005, po předchozí slovní rozepři z důvodu hlučného chování a rušení poškozeného, ve spánku po noční směně, poté, co jej poškozený udeřil otevřenou dlaní do obličeje, fyzicky napadl poškozeného tak, že na něj opakovaně zaútočil rukou ozbrojenou kuchyňským nožem o délce ostří asi 14 cm, kterým se jej snažil bodnout do oblasti břicha, kdy se poškozenému podařilo nejméně čtyři rány vykrýt, avšak při posledním útoku bodl poškozeného do břicha a takto mu způsobil bodné poranění o délce rány 2,5 cm v oblasti nadbřišku vpravo s bodným kanálem pronikajícím stěnou břišní do dutiny břišní, což si vyžádalo jeho hospitalizaci v délce jednoho týdne a následnou dobu léčení v trvání 2-3 týdnů“.
Ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 71 T 186/2004, byl obviněný rozsudkem ze dne ze dne 25. 11. 2004, jenž nabyl právní moci dne 22. 1. 2005, uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., který spáchal tak, že „dne 22. 5. 2004 kolem 19.00 hod. na chodbě domu na schodech ve třetím patře, napadl poškozeného J. L., a to tak, že ho opakovaně udeřil pěstí do obličeje a hlavy, a bezprostředně poté, co poškozený upadl, mu vytrhl z jedné ruky láhev vodky v ceně 125,- Kč a z druhé ruky finanční hotovost ve výši 375,- Kč, čímž poškozenému způsobil hematom a otok pravého ucha, podlitiny v obličeji, tržnou ránu na temeni hlavy.“ Odsouzen byl k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, a podle §60a odst. 1 tr. zák. byl nad ním byl vysloven dohled. Z obsahu tohoto spisu se též podává, že Okresní soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 5. 10. 2009, sp. zn. 71 T 186/2004, podle §60 odst. 1 tr. zák., že obviněný tento shora uvedený trest odnětí svobody vykoná. Z obsahu předmětného rozhodnutí je zřejmé, že důvodem k uvedené přeměně byla trestná činnost obviněným spáchaná ve zkušební době, jíž je čin, který je předmětem dovolání v nyní projednávané věci.
Nejvyšší soud na podkladě těchto zjištění shledal, že byť se obviněný v nyní posuzované věci nedopustil trestného jednání, které by vykazovalo násilí velké intenzity, nebo které by mělo významné následky, jeho čin v dovolání posuzovaný, i činy, jichž se dopustil dříve a které s projednávanou věcí jakkoli souvisí, mají vysokou společenskou nebezpečnost s ohledem na prostředky, které obviněný volil a též i proto, že vždy útočil proti osobám, které jsou proti němu v určité nevýhodě. V projednávané věci to je desetiletý chlapec, u trestného činu ublížení na zdraví to byl kamarád, kterého obviněný napadl ve spánku, v případě prvního trestného činu loupeže se jednalo o muže ve věku 73 let. Vždy šlo o oběti, které se mohly obviněnému stěží bránit. Při posuzování volby prostředků, jimiž obviněný vůči těmto osobám útočil, nelze přehlédnout, že starého muže srazil ze schodů, spícího kamaráda napadl opakovaně nožem, malého chlapce nejprve lstivě vylákal na místo bez lidí, kde jej jedoucího na kole, z tohoto srazil.
Srovnají-li se tyto jednotlivé činy, jež jsou všechny zvlášť závažnými úmyslnými trestnými činy, v časové posloupnosti, je zřejmé, že se jich obviněný dopustil, v poměrně krátkém časovém sledu – dne 22. 5. 2004, dne 4. 1. 2005 a dne 7. 6. 2008. Pokud jde o poslední, nyní projednávaný čin, větší časový odstup je způsoben výkonem trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a osmi měsíců za předchozí trestnou činnost, jak je ve výroku napadeného rozhodnutí uvedeno.
Nejvyšší soud tak při hodnocení všech skutečností, které jsou na základě shora obecně vymezených kritérií významnými okolnostmi, které je při posuzování materiální stránky zvlášť nebezpečné recidivy nutné posuzovat, shledal, že ačkoli obviněný činem, který je předmětem dovolacího řízení, nezpůsobil nezletilému chlapci žádné zranění, nelze tuto skutečnost s ohledem na všechna další zjištění jakkoli bagatelizovat, a zejména při hodnocení osoby obviněného z této skutečnosti nelze usuzovat na to, že by nebyl nebezpečným, protože je významné i to, jaké následky způsobil v dalších věcech, pro něž byl v minulosti odsouzen. Je tak nezbytné zohlednit, že v jiné věci použil opakovaně nože nebo brutálně staršího muže srazil pěstí ze schodů.
Vedle těchto výrazně nebezpečných aspektů je nutné mít na zřeteli i to, že především v nyní projednávané věci, nejde o nahodilé jednání, ale o promyšlený čin, o čemž svědčí právě výběr oběti i vlastní způsob jeho provedení, při němž obviněný záměrně zvolil dítě, u kterého správně předpokládal, že neprohlédne jeho velmi výmluvnou lest, podrobí se jeho přání (údajně hledat pětiletou dcerku) a bude jako jezdec na kole téměř bez možnosti se obviněnému jakkoli ubránit. Nutné je připomenout i to, že všechny tyto přípravné kroky obviněný podnikl proto, aby realizoval svůj záměr a zmocnil se kola nezletilého.
Nejvyšší soud se zřetelem na tato zjištění, a i v návaznosti na skutečnosti uvedené již odvolacím soudem v napadeném rozhodnutí, s ohledem na osobu pachatele, charakter jeho trestné činnosti, která v sobě vždy zahrnovala prvky násilí, lstivosti a agrese, intenzitu nebezpečnosti, a to, že předchozí tresty nesplnily svůj účel i přesto, že mu v jednom případě byl uložen podmíněný trest odnětí svobody, a poté trest odnětí svobody v dolní hranici trestní sazby, jde o skutečnosti, které v nyní projednávané věci zvyšují podstatně stupeň nebezpečnosti pro společnost a vysoce převyšující obvyklou povahu trestných činů loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Ze všech rozvedených důvodů se Nejvyšší soud ztotožnil s tím, že odvolací soud čin obviněného posoudil jako spáchaný za podmínek zvlášť nebezpečné recidivy podle §41 odst. 1 tr. zák., kterou shledal naplněnu nejen po stránce formální, ale i materiální, jak odvolací soud správně dovodil.
Když Nejvyšší soud nezjistil v napadeném rozhodnutí vady, které obviněný v dovolání vytýkal, ale naopak dospěl k závěru, že použitá právní kvalifikace koresponduje s výsledky provedeného dokazování i se všemi kritérii z hlediska §41 odst. 1 tr. zák. významnými, námitky obviněného posoudil jako zjevně neopodstatněné, a proto dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. května 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová