ECLI:CZ:NSS:2018:9.ADS.220.2017:46
sp. zn. 9 Ads 220/2017-46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: M. R.,
zast. Mgr. Alicjí Kellerberg Klimeš, LL.M., advokátkou se sídlem Horní 1433/2, Havířov, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 25. 7. 2016, čj. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2017, čj. 18 Ad 51/2016-97,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Alicji Kellerberg Klimeš LL.M., advokátce,
se p ř i z n á v á za zastupování v řízení o kasační stížnosti odměna a náhrada
hotových výdajů ve výši 4 719 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím žalované ze dne 6. 5. 2016, čj. X, snížila žalovaná žalobci (dále
„stěžovatel“) výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro
invaliditu druhého stupně. Námitky proti danému rozhodnutí žalovaná zamítla rozhodnutím
specifikovaným v záhlaví tohoto rozsudku. Podanou žalobu následně Krajský soud v Ostravě
(dále jen „krajský soud“) dle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. Kasační stížností se stěžovatel domáhá
zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku krajského soudu.
[2] Krajský soud v soudním řízení nechal vypracovat posudkovou komisí Ministerstva práce
a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“) lékařský posudek ze dne 4. 5. 2017, dle kterého bylo
zdravotní postižení stěžovatele zařazeno dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí
č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), do kapitoly
XIII, oddílu E, položky 1c. PK MPSV ohodnotila stěžovatelovo procentní snížení pracovní
schopnosti o 40 % se zvýšením o 10 % na celkových 50 %. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu uvedla PK MPSV stav po dekompresní stabilizační operaci
segmentu L5/S1 s přetrvávající chronickou axonopathií L5 vlevo, akreparézou s dysestésií
a hyperpatií distálního bérce levé dolní končetiny. Nebylo to však takové poškození, aby mohlo
být zařazeno do položky 1d daného oddílu a kapitoly. Invalidita III. stupně byla na základě
posudku v roce 2015 stanovena na přechodnou dobu krátce po provedeném operačním zákroku.
PK MPSV zhodnotila veškerou lékařskou dokumentaci, kterou měla k dispozici, a to i lékařskou
zprávu MUDr. I. B. ze dne 4. 4. 2017. Krajský soud se ztotožnil s posouzením, které provedla
PK MPSV v posudku.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[3] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku z důvodu
nedostatků v posudku PK MPSV. Tento posudek obsahuje výčet lékařských zpráv a jejich
částečné citace. Neobsahuje ovšem žádné komentáře, je psán pouze odborným jazykem. Jeho
obsah je tak pro laiky, mezi něž patří i krajský soud, nesrozumitelný a tedy nepoužitelný.
[4] PK MPSV nedostatečně odůvodnila klasifikaci zdravotního stavu stěžovatele. Byl pouze
zařazen do určité kategorie podle vyhlášky o posuzování invalidity, avšak z posudku nevyplývá,
jakými úvahami se PK MPSV řídila.
[5] Z posudku nelze ani zjistit, proč nebyl stěžovatelův zdravotní stav zařazen do kapitoly
XIII, oddílu E, položky 1d vyhlášky o posuzování invalidity, do které spadá závažná paréza,
přičemž z posudku MUDr. I. B. ze dne 4. 4. 2017 vyplývá, že stěžovatel trpí těžkou parézou levé
dolní končetiny. PK MPSV opřela svůj závěr o poškození páteře o vyšetření z listopadu roku
2016, jejímž cílem však bylo pouze vyšetření jednoho úseku páteře. Bylo na místě doplnit
vyšetření o celkové vyšetření páteře tak, aby bylo porovnatelné s obdobným vyšetřením v době
před operací, na kterém byla porucha více úseků prokázána.
[6] Z posudku ani nevyplývá, proč nebylo stěžovatelovo postižení zařazeno do kapitoly VI
(postižení nervové soustavy), položky 8g vyhlášky o posuzování invalidity.
[7] Dalším nedostatkem posudku je i to, že se nezabýval tím, v jakých konkrétních hlediscích
došlo ke zlepšení zdravotního stavu oproti pooperačnímu stavu.
[8] Odůvodnění napadeného rozsudku je velmi stručné. Byly do něj v podstatě pouze
převzaty závěry z posudku PK MPSV. Již tato stručnost činí napadený rozsudek
nepřezkoumatelným.
[9] Žalovaná ve vyjádření k podané kasační stížnosti uvedla, že krajský soud postupoval
v souladu s právními předpisy, neboť nechal zpracovat zdravotní posudek ke dni vydání
napadeného rozhodnutí.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátkou ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s.
Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů, ověřil, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[11] Nejdříve se Nejvyšší správní soud musel zabývat namítanou nepřezkoumatelností.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je vadou rozhodnutí, ke které jsou správní soudy povinny
přihlížet i bez námitky, tedy z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum
rozhodnutí soudu je možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria
přezkoumatelnosti, tedy že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek
relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku
rozhodnutí.
[12] Stěžovatel koncipoval všechny námitky vznesené v kasační stížnosti jako námitky
nepřezkoumatelnosti, avšak ne všechny jimi jsou (k tomu viz dále). Nejvyšší správní soud k jejich
vypořádání musí nejprve posoudit, zda při namítaném nedostatku vypořádání či nedostatečných
informací existovala povinnost daná zákonem či ze zákona dovozená judikaturou, aby byly
v posudku PK MPSV či napadeném rozsudku namítané chybějící úvahy uvedeny. Následně pak
již kasační soud musí zhodnotit, zda je nedostatek v posudku či rozsudku obsažen.
[13] Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou, medicínskou (důchod
podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí
především na odborném lékařském posouzení. Správní soud tedy sám zdravotní stav
nepřezkoumává. Správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního
zabezpečení ve věci invalidity a změně jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti
proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise
je úplný, přesvědčivý a určitý (srov. konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu,
např. rozsudek ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54, ze dne 3. 4. 2013 čj. 6 Ads 158/2012-24,
ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013-20), případně, bylo-li to namítáno, zda byla příslušná
posudková komise řádně obsazena. Správní soudy tedy nemohou posuzovat rozpor mezi
jednotlivými lékařskými zprávami, ale musí se spolehnout na vypořádání, které učiní posudková
komise. V případě, že se k tvrzeným rozporům vyjádří a soud takové vypořádání zhodnotí jako
úplné, přesvědčivé a určité, převezme závěry, ke kterým posudková komise dospěla jako správné
a dále z nich vychází.
[14] Jak plyne z výše uvedeného přehledu judikatury, kritéria kladená na posudky posudkových
komisí nejsou nastavena tak dalece, aby posudkové komise musely přepisovat do „laické“ řeči
závěry, které plynou ze všech zdravotních zpráv, které jí byly předloženy. Posudek obstojí
v případě, kdy je určitý, úplný a přesvědčivý, na což ostatně poukazoval i stěžovatel v kasační
stížnosti. K naplnění takových kritérií postačí, pokud z posudku bude zřejmé, z jakých podkladů
posudkové komise vycházely, jaké z nich plynou závěry, do jaké kategorie dle vyhlášky
o posuzování invalidity je posuzovaný zařazen a s jakým procentuálním zdravotním omezením.
Posudkové komise by zároveň měly odpovědět na jakékoliv otázky a námitky, které posuzovaný
má v průběhu řízení stran jeho zdravotního stavu, ke kterým je třeba lékařských odborných
znalostí. Námitka nesrozumitelnosti posudku z důvodu použití pouze odborného jazyka
je nedůvodná.
[15] Dle stěžovatele nejsou v posudku uvedeny úvahy PK MPSV. V posudku na straně páté
v části posudkové zhodnocení byl jako rozhodující příčina stěžovatelova zdravotního stavu
stanoven stav po dekompresní stabilizační operaci segmentu L5/S1 s přetrvávající chronickou
axonopathií L5 vlevo, akreparézou s dysestésií a hyperpatií distálního bérce levé dolní končetiny.
PK MPSV dodala, že se jedná o středně těžké funkční postižení páteře v jejím lumbosakrálním
úseku s často recidivujícími projevy kořenového dráždění a s funkčně významným neurologickým
nálezem. Dle Nejvyššího správního soudu je takovéto odůvodnění zdravotního stavu stěžovatele
dostatečné. Úvahy PK MPSV jsou seznatelné z celkového posudku, neboť komise nejprve
citovala lékařské zprávy stran jejich objektivních nálezů, a následně z nich, a to i na základě
vlastního přezkumu stěžovatelova zdravotního stavu, dospěla k řečenému závěru. Jakékoliv další
úvahy nad rámec uvedeného by sice mohly způsobit větší přesvědčivost posudku,
ale překračovaly by nutné odůvodnění, jelikož daný posudek je dle Nejvyššího správního soudu
a ostatně i krajského soudu dostatečně úplný, přesvědčivý a určitý.
[16] Námitka, dle které je rozsudek nepřezkoumatelný z důvodu jeho malému rozsahu,
je taktéž nedůvodná. Náležitosti rozsudku nelze hodnotit dle jeho délky, ale obsahu. Rozsudek
krajského soudu obsahoval zhodnocení skutkového stavu věci, vlastní úvahy krajského soudu
i závěry, ke kterým dospěl. Nelze o něm říci, že by byl nepřezkoumatelný i přes jeho stručnost.
[17] Následující námitky (odst. [19] - [21]) sice stěžovatel označil jako námitky
nepřezkoumatelnosti, svým obsahem však nesměřují do nevypořádání některých námitek nebo
nesrozumitelnosti, ale představují argumentaci proti nesprávnému právnímu posouzení
na základě skutkových zjištění. Tento typ vad, na rozdíl od vady nepřezkoumatelnosti, nemá
kasační soud povinnost (a ani není oprávněn) přezkoumáva t bez vznesené námitky (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Zároveň je vázán úlohou, kterou Nejvyšší správní soud v systému správního soudnictví má,
a to přezkum rozhodnutí krajského soudu. Je to krajský soud, který se jako první musí vyjádřit
ke vzneseným námitkám a až kasační soud tyto jeho úvahy může podrobit přezkumu. Pokud však
taková námitka nebyla v řízení před krajským soudem vznesena a je nově uplatněna až v řízení
před Nejvyšším správním soudem, není přípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.).
[18] Stejnou konstrukci je nutno aplikovat i na nyní posuzovanou věc. Stěžovatel v žalobě
namítal některé nedostatky, které mělo napadené rozhodnutí. Krajský soud nechal vypracovat
nový zdravotní posudek. Stěžovatel tento posudek obdržel a mohl se k němu vyjádřit. Při jednání
ze dne 22. 6. 2017 vznesl námitku, dle které PK MPSV nečetla posudek MUDr. B. ze dne
4. 4. 2017. Na tuto námitku krajský soud v napadeném rozsudku odpověděl, že tato zpráva byla
obsažena ve výčtu zpráv, ze kterých PK MPSV vycházela, a tedy ji nepochybně hodnotila.
Stěžovatel tak v kasační stížnosti mohl rozporovat tuto úvahu krajského soudu, což také činí.
Ostatní námitky mířící do nesprávnosti posudku PK MPSV však nejsou dle výše uvedených
zákonných limitů přezkumu přípustné, jelikož je stěžovatel měl a mohl vznést již před krajským
soudem, ale neučinil tak.
[19] Kasační soud nesouhlasí se stěžovatelem, že z posudku není zjistitelné, proč nebyl jeho
zdravotní stav zařazen do kapitoly XIII, oddílu E, položky 1d vyhlášky o posuzování invalidity,
do které spadá závažná paréza, přičemž z posudku MUDr. I. B. ze dne 4. 4. 2017 vyplývá, že
stěžovatel trpí těžkou parézou levé dolní končetiny. Lékařský posudek MUDr. I. B. je v posudku
uveden, a to v rozsahu objektivního zhodnocení zdravotního stavu stěžovatele. Je pravda, že
MUDr. I. B. provedla na základě takto zjištěného zdravotního stavu diagnózu postižení, které
stěžovatele sužuje. Z posudku PK MPSV je však zřejmé, že se s tímto posouzením posudkoví
lékaři neztotožnili. V posudku je zcela jasně uvedeno, že zdravotní postižení není takového
stupně a rozsahu, aby umožňovalo zařazení do položky 1d, jelikož nejsou naplněna kritéria u
dané položky vyžadovaná (nejedná se o těžké postižení více úseků páteře s trvalými projevy
kořenového dráždění, trvale funkčně významným neurologickým nálezem ani se nejedná o těžké
poškození nervů či závažné parézy, svalové atrofie a závažné poruchy funkce svěračů). Jak již
uvedl krajský soud, posudkoví lékaři PK MPSV měli daný posudek ze dne 4. 4. 2017 k dispozici a
vycházeli z něj. To, že dospěli k jinému závěru ohledně stěžovatelova onemocnění, nečiní jejich
posudek nesprávný. V řízení před správními soudy jsou to totiž právě posudkoví lékaři, kteří jsou
oprávněni ke zhodnocení zdravotního stavu a zejména k zařazení do určité kategorie dle vyhlášky
o posuzování invalidity. K této námitce lze také uvést, že zdravotní stav v řízení před správními
soudy se posuzuje zpětně ke dni vydání napadeného rozhodnutí (zde k 25. 7. 2016). Zdravotní
dokumentace vyjadřující se ke stavu po tomto dni (zpráva ze dne 4. 4. 2017) tak není pro soudní
řízení vypovídající.
[20] Námitka, že PK MPSV opřela závěr o poškození páteře pouze o vyšetření z listopadu
roku 2016, jejímž cílem však bylo vyšetření jediného úseku páteře, je dle §104 odst. 4 s. ř. s.
nepřípustná. Jak již bylo uvedeno, stěžovatel takto koncipovanou námitku mohl vznést před
krajským soudem, ale neučinil tak. Stejně tak je nepřípustná i námitka, že měl být zařazen
do kapitoly VI (postižení nervové soustavy), položky 8g vyhlášky o posuzování invalidity.
[21] Námitka, dle které se posudek PK MPSV nezabýval tím, v jakých konkrétních hlediscích
došlo ke zlepšení zdravotního stavu oproti pooperačnímu stavu, je také nepřípustná. Stěžovatel
v žalobě pouze zcela obecně uvedl, že se jeho zdravotní stav po operaci zhoršil. Posudek
PK MPSV uvedl, že posudkový závěr, který stěžovatele původně zařadil do III. stupně invalidity,
byl vypracován na přechodnou dobu krátce po provedeném operačním zákroku a stěžovatelův
zdravotní stav se naopak po operaci zlepšil. Pokud stěžovatel chtěl tento názor konkrétně
rozporovat, tedy například požadavkem, aby bylo vysvětleno, v jakých konkrétních parametrech
se jeho stav oproti stavu pooperačnímu zlepšil, měl tak učinit v řízení před krajským soudem.
[22] Nejvyšší správní soud nijak nerozporuje závažnost stěžovatelova aktuálního zdravotního
omezení. Jak již bylo ovšem uvedeno, soud přezkoumává zdravotní stav ke dni vydání
napadeného rozhodnutí a pouze v rozsahu ke kterému je k tomu oprávněn i s ohledem na řádně
uplatněné námitky. Pokud je stěžovatel toho názoru, že se jeho zdravotní stav od roku 2016
zhoršil, může požádat o nové posouzení. V něm může konkrétně namítat své zdravotní problémy
a omezení a případně i vznést ty námitky, které již v řízení před Nejvyšším správním soudem
nebyl oprávněn učinit.
IV. Závěr a náklady řízení
[23] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil, proto kasační stížnost podle
§110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[24] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto dle uvedených ustanovení
nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná, která by jinak měla právo na náhradu nákladů
řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec její úřední povinnosti.
[25] Dle §35 odst. 9 věty první s. ř. s. hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného
zástupce hradí stát. V řízení o kasační stížnosti vykonala ustanovená zástupkyně tři úkony právní
služby v podobě první porady s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, doplnění kasační
stížnosti a porady s klientem přesahující jednu hodinu [§11 odst. 1 písm. b), d) a c) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)]. Za každý z těchto
úkonů náleží odměna ve výši 1 000 Kč (§7 bod 3. ve spojení s §9 odst. 2 advokátního tarifu)
a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Ustanovená
zástupkyně je plátcem DPH, a proto se částka zvyšuje o příslušnou sazbu DPH, celkem o 819 Kč.
V souhrnu tedy stát ustanovené advokátce Mgr. Alicji Kellerberg Klimeš, LL.M., hradí odměnu
za zastupování a náhradu hotových výdajů ve výši 4 719 Kč, která jí bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 18. září 2018
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu