ECLI:CZ:NSS:2022:9.AS.132.2022:17
sp. zn. 9 As 132/2022 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, v řízení na ochranu
proti nečinnosti žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 17. 6. 2022, č. j. 5 A 32/2019-26,
takto:
I. Kasační stížnost proti výroku I. a IV. usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 17. 6. 2022, č. j. 5 A 32/2019-26, se od m ít á .
II. Ve zbývající části se kasační stížnost zamí t á.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem a postoupenou
Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal ochrany proti nečinnosti žalované
spočívající v nevyřízení žádosti o poskytnutí informací v oblasti výchovy, vzdělávání
a informatiky. Součástí žaloby byl i návrh na vydání předběžného opatření, na osvobození
od soudních poplatků a na ustanovení zástupce.
[2] Městský soud výrokem I. v záhlaví uvedeného usnesení odmítl návrh na vydání
předběžného opatření, výrokem II. nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, výrokem
III. neustanovil žalobci zástupce a výrokem IV. ho vyzval k zaplacení soudního poplatku.
[3] Návrh na vydání předběžného opatření nařizujícího žalované, „aby se zdržela všech
dehonestujících a diskriminačních výroků při výkonu své funkce, které snižují důstojnost žalobce“, odmítl,
jelikož se žalobce může domáhat ochrany svých soukromých práv výlučně v občanském soudním
řízení. K osvobození od soudních poplatků městský soud uvedl, že z judikatury Nejvyššího
správního soudu (dále také „NSS“) plyne, že při zvažování, zda osvobození přiznat, je třeba
zohlednit, aby nedocházelo ke zneužívání tohoto institutu. Žalobci osvobození od soudních
poplatků nepřiznal, jelikož je účastníkem mnoha řízení týkajících se poskytování informací podle
zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), a jeho procesní aktivita se jeví jako neuvážené
nadužívání institutu osvobození od soudních poplatků k tomu, aby bezplatně vedl spory podle
své libosti. Jelikož žalobce nesplnil základní podmínku pro osvobození od soudních poplatků,
nemohl mu městský soud ani ustanovit zástupce.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost,
ve které uvedl, že městský soud byl od roku 2018 nečinný, následně mu zaslal ve stejný den
oznámení o změně senátu s poučením o možnosti podání námitky podjatosti a napadené
usnesení, a to bez zkoumání jeho majetkových poměrů. Nesouhlasí s argumentací městského
soudu, která je výrazem justiční arogance a despektu k jeho osobě. Napadené usnesení popírá
ústavně zaručené právo na informace a je založeno na pouhých domněnkách senátu,
který se stěžovateli jeví jako funkčně nezpůsobilý k rozhodování o správní žalobě, což zakládá
důvod k námitce podjatosti. Na základě výše uvedeného navrhuje usnesení městského soudu
zrušit a věc vrátit k novému projednání.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Stěžovatele v nynějším řízení netíží poplatková
povinnost, ani povinnost být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, jelikož podává
kasační stížnost proti procesnímu usnesení krajského (městského) soudu, kterým se nekončí
řízení o žalobě (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19,
č. 3271/2015 Sb. NSS).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Prvním výrokem daného usnesení městský soud odmítl návrh na vydání předběžného
opatření. Proti tomuto výroku, který je podle své povahy dočasný, není dle §104 odst. 3 písm. c)
s. ř. s. přípustná kasační stížnost (srov. obdobně usnesení NSS ze dne 22. 12. 2004,
č. j. 5 As 52/2004-172, č. 507/2005 Sb. NSS). Kasační stížnost je proto v části týkající se tohoto
výroku nutné odmítnout dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[8] Ze shodného důvodu NSS odmítl kasační stížnost proti výroku IV. napadeného usnesení,
kterým byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku, což je rozhodnutí, kterým se podle
§104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. pouze upravuje vedení řízení, a kasační stížnost je proti němu
tedy taktéž nepřípustná (viz usnesení NSS ze dne 27. 2. 2006, č. j. 5 As 15/2005-47,
č. 973/2006 Sb. NSS).
[9] Co se týče zbývajících výroků napadeného usnesení, stěžovatel namítá, že městský soud
nezkoumal jeho majetkové poměry, a přesto zamítl jeho návrh na osvobození od soudních
poplatků. Městský soud se ovšem jeho majetkovými poměry nezabýval, jelikož posoudil jeho
procesní aktivitu jako nadužívání institutu osvobození od soudních poplatků, přičemž odkázal
na rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 - 66, č. 2601/2012 Sb. NSS,
podle kterého platí: „I když účastník je nemajetný, takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména
pro povahu sporu či sporů, které účastník vede.“ V dané věci se stěžovatel domáhá poskytnutí informací
ohledně činnosti žalované v oblasti výchovy, vzdělávání a informatiky. V žalobě uvedl, že dané
informace požaduje k soustavnému sběru informací od veřejné správy a samosprávy za obecně
prospěšným účelem zjišťováním úrovně dodržování základních lidských práv a svobod
ve výkonu vazby, trestu i v zabezpečovací detenci.
[10] Obdobným druhem sporu stěžovatele a shodné žalované se NSS zabýval
již např. v rozsudku ze dne 17. 5. 2021, č. j. 3 As 109/2021 - 165, v jehož odst. [10] uvedl,
že stěžovatel „se žalovanou (respektive s různými vězeňskými zařízeními) vede množství ‚sporů‘ týkajících
se poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují před soudy
(jen u Nejvyššího správního soudu je do této chvíle vedeno téměř 300 řízení o kasačních stížnostech stěžovatele).
Taková řízení má stěžovatel plné právo vést, dává-li mu objektivní právo procesní možnosti tak činit. Není však
důvod, aby náklady na vedení těchto řízení za stěžovatele nesl stát formou osvobozování od soudních
poplatků. Osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím osobám s nízkými příjmy vést
bezplatně řízení podle své libosti.“
[11] Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti známo, že stěžovatel svými žádostmi
o informace zahlcuje jak povinné subjekty, tak správní soudy (jen NSS eviduje již přes 400 řízení,
v nichž stěžovatel vystupuje jako účastník). Právo na informace je sice skutečně garantované
ústavním pořádkem, konkrétně článkem 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, nicméně
v případě stovek žádostí o informace podaných stěžovatelem se zjevně jedná o šikanózní
uplatňování práva. V takovém případě lze po stěžovateli požadovat, aby se zaplacením soudního
poplatku sám podílel na financování soudního řízení. Městský soud tedy nebyl povinen zkoumat
jeho majetkové poměry. Jelikož stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození
od soudních poplatků, nemohl mu být pro řízení o žalobě ustanoven ani zástupce (§35 odst. 10
s. ř. s.).
[12] Pokud stěžovatel namítá, že postup městského soudu zakládá důvod podjatosti, lze v tom
spatřovat kasační námitku ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Ani tato námitka však není
důvodná. Důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci může být pouze jeho
vztah k dané věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům (srov. usnesení NSS ze dne
31. 10. 2019, č. j. Nao 186/2019 - 45, odst. [8]). Dle §8 odst. 1 poslední věty s. ř. s. platí, že
důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo
v jeho rozhodování v jiných věcech. Samotná skutečnost, že senát městského soudu zamítl stěžovatelův
návrh na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce, nemůže založit podjatost
členů tohoto senátu.
[13] K námitce, že městský soud napadené usnesení vydal ve stejný den jako poučení o složení
nově zřízeného senátu 17 A, NSS odkazuje na rozsudek ze dne 1. 6. 2016, č. j. 3 As 216/2015-16,
ve kterém uvedl, že „soud má povinnost zpravit účastníky řízení o možnosti vyjádřit se k osobám soudců
a přísedících (…). Procesní předpis také nikde výslovně neupravuje, v jaké fázi řízení má být
účastník poučen. Je tedy na soudu, aby s přihlédnutím k zásadě rychlosti a hospodárnosti
řízení zvolil pro poučení vhodný okamžik; ze zákona lze pouze dovodit,
že by se ho účastníku mělo dostat nejpozději před meritorním projednáním věci. Pokud
tedy Městský soud v Praze nezaslal stěžovatelce poučení o možnosti vznést námitku podjatosti ve fázi, kdy teprve
řešil otázku poplatkové povinnosti a kdy nebylo (a stále není) zřejmé, zda vůbec nějaké řízení povede, nelze mu
v tomto směru ničeho vytknout“ (zvýraznění provedl nyní NSS). Městský soud proto nepochybil,
když stěžovateli zaslal poučení o složení senátu společně s usnesením o neosvobození
od soudního poplatku a neustanovení zástupce.
[14] Ohledně tvrzených průtahů v řízení NSS připomíná, že je stěžovatel nemůže úspěšně
napadat v současném řízení o kasační stížnosti proti napadenému usnesení, ale mohl se bránit
prostřednictvím návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
III. Závěr a náklady řízení
[15] Nejvyšší správní soud pro výše uvedené důvody výrokem I. odmítl kasační stížnost
dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. v rozsahu, ve kterém směřovala proti výroku I. a IV. napadeného
usnesení městského soudu. Výrokem II. zamítl kasační stížnost proti výroku II. a III. napadeného
usnesení dle §110 odst. 1 s. ř. s.
[16] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud nerozhodoval, jelikož o nich přísluší
rozhodnout městskému soudu podle výsledku řízení ve věci samé v rozhodnutí, jímž se toto
řízení končí (§61 odst. 1 s. ř. s.; srov. již citované usnesení rozšířeného senátu
č. j. 1 As 196/2014-19, především odst. [27]), nebo novější rozsudek NSS ze dne 20. 1. 2022,
č. j. 9 As 225/2021-19, odst. [27]).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2022
JUDr. Radan Malík
předseda senátu