ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.140.2015:24
sp. zn. 9 As 140/2015 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce:
V. P, zast. JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem se sídlem Ondříčkova 1304/9, Praha 3,
proti žalovanému: Městský úřad Lipník nad Bečvou, se sídlem náměstí T. G. Masaryka
89/11, Lipník nad Bečvou, zast. JUDr. Miroslavem Svatoněm, advokátem se sídlem náměstí T.
G. Masaryka 93, Lipník nad Bečvou, ve věci ochrany před nezákonným zásahem, v řízení o
kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci
ze dne 27. 5. 2015, č. j. 65 A 22/2014 – 56,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 5. 2015,
č. j. 65 A 22/2014 – 56, se ve výroku II. a IV. z r ušuj e a věc se v tomto rozsahu
v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ve zbytku se kasační stížnost zamí t á .
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Kasační stížností brojí žalovaný (dále jen „stěžovatel“) proti v záhlaví označenému
rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský soud“),
kterým bylo určeno, že blokace řidičského oprávnění žalobce provedená v registru řidičů ke dni
11. 6. 2014 (výrok I.) a povinnost k odevzdání jeho řidičského průkazu uvedená v písemnosti
stěžovatele ze dne 16. 6. 2014, č. j. MU/12504/2014/OSČaŽÚ-ERPR, (výrok II.) byly
nezákonným zásahem. Dále jím bylo zastaveno řízení v části, v níž se žalobce domáhal zákazu
pokračování v blokaci řidičského oprávnění do doby pravomocného rozhodnutí o námitkách
proti záznamu bodů v bodovém hodnocení řidičů a příkazu tuto blokaci odstranit a vrátit
odevzdaný řidičský průkaz (výrok III.). Stěžovatel byl rovněž zavázán k náhradě nákladů řízení
žalobci (výrok IV.).
[2] Žalobce v žalobě uvedl, že mu bylo dne 12. 5. 2014 doručeno oznámení o dosažení
celkového počtu 12 bodů v bodovém hodnocení řidičů a výzva k odevzdání řidičského průkazu
v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Proti záznamu bodů v bodovém hodnocení podal
podle §123f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o silničním provozu“), písemné námitky. S ohledem na to, že námitky byly podány do pěti dnů
od doručení tohoto oznámení a byl namítán záznam, kterým bylo dosaženo 12 bodů, došlo
podle §123f odst. 4 zákona o silničním provozu k přerušení běhu lhůt stanovených v §123c
odst. 3 zákona o silničním provozu pro pozbytí řidičského oprávnění a odevzdání řidičského
průkazu až do doby, kdy nabude právní moci rozhodnutí o zamítnutí námitek. Stěžovatel
ho posléze vyzval k doplnění podání, protože obsahuje pouze obecné námitky. V reakci na tuto
výzvu proto přípisem sdělil, že jeho podání netrpí žádnými vadami, což náležitě odůvodnil.
Stěžovatel mu následně oznámil přípisem ze dne 16. 6. 2014, č. j. MU/12504/2014/OSČaŽÚ-
ERPR, že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední a že k 11. 6. 2014 došlo k pozbytí
řidičské oprávnění, z čehož plyne povinnost odevzdat řidičský průkaz. Žalobce řidičský průkaz
odevzdal a nechal si vystavit výpis z registru řidičů, ze kterého plyne, že již od 11. 6. 2015
má v registru řidičů provedenou „blokaci“z důvodu „bodové hodnocení“.
[3] Krajský soud žalobu usnesením ze dne 1. 10. 2014, č. j. 65 A 22/2014 – 18, původně
odmítl. Toto usnesení bylo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2015,
č. j. 9 As 287/2014 – 48, zrušeno.
[4] V nyní napadeném rozsudku soud nejprve dospěl k závěru, že řízení o námitkách proti
provedenému záznamu bodů v registru řidičů podle §123f zákona o silničním provozu,
je řízením o žádosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2011,
č. j. 2 As 19/2011 – 87, se totiž toto řízení vede z moci úřední. Stěžovateli nelze přisvědčit v tom,
že podání námitek je pouhým podnětem k zahájení řízení z moci úřední a na správním orgánu je,
zda zahájí řízení. Řízení o námitkách probíhá v rámci řízení o záznamu bodů a je jeho další fází
(obdobně jako odvolací řízení). Pokud řidič podá námitky proti provedení záznamu bodů
v registru řidičů, řídí se postup správního orgánu §123f zákona o silničním provozu. Zákon
hovoří o neodůvodněných námitkách, tedy nejen o námitkách nedůvodných ve smyslu věcném,
ale i o námitkách s absentujícím odůvodněním. V případě, že stěžovatel shledal námitky
neodůvodněnými, měl vydat rozhodnutí o jejich zamítnutí, a nikoliv je vypořádat sdělením,
že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, neboť žalobcova podání neobsahují žádnou
konkrétné skutečnost, kterou by měl být konkrétní záznam zpochybněn. Soud proto shledal
žalobu důvodnou. Doručením námitek měl být běh lhůt stanovených v §123c odst. 3 zákona
o silničním provozu přerušen až do dne, v němž rozhodnutí o námitkách nabude právní moci
(viz §123f odst. 4 zákona o silničním provozu). Stěžovatel neměl bez dalšího provést blokaci
řidičského oprávnění žalobce a vyzvat jej k odevzdání řidičského průkazu.
[5] Soud podle §47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), řízení částečně zastavil, neboť část žaloby vzal žalobce
zpět s ohledem na skutečnost, že již proběhlo po opakovaném podání řízení o námitkách proti
záznamu bodů, v němž bylo pravomocně rozhodnuto o jejich zamítnutí.
II. Obsah kasační stížnosti
[6] Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel ve výroku I., II. a IV. kasační stížností,
ve které uplatňuje námitky, jež podřazuje pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[7] Nezákonnost výroku I. spatřuje stěžovatel v tom, že zákon č. 500/2004 Sb., správní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), který upravuje i řízení o námitkách proti
záznamu bodů, zná pouze dva typy řízení: řízení o žádosti a řízení vedené z moci úřední. Je-li
řízení o námitkách proti záznamu bodů řízením vedeným z moci úřední, jsou jeho zahájení,
průběh a ukončení závazně upraveny správním řádem.
[8] Stěžovatel byl proto nejprve povinen posoudit oprávněnost námitek. Pokud je neshledal
oprávněnými, nemohl konstatovat splnění podmínky pro zahájení řízení z moci úřední a toto
řízení zahájit. Oprava záznamu o dosažení počtu stanovených bodů v registru řidičů neprobíhá
v řízení. To se zahajuje z moci úřední až po zjištění, že námitky oprávněné nejsou. Bez obsahu
námitek není co posuzovat. Bezobsažné podání se námitkami nestane.
[9] Stěžovatel žalobcovy námitky neshledal nedůvodnými, jak uvádí soud. To se stejně jako,
že by „námitky“ byly shledány oprávněnými, nemohlo stát právě proto, že byly bezobsažné.
„Námitky“ neposkytovaly pro posouzení jejich oprávněnosti či nedůvodnosti podklad.
Bezobsažné podání nemůže být jako námitka projednáno, a tudíž nemůže mít ani vliv na běh lhůt
dle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu.
[10] Nefunkčnost právní konstrukce zastávané krajským soudem lze demonstrovat na případu,
kdy řidič podá bezobsažnou „námitku“, ve které neuvede, proti jakému záznamu bodů směřuje.
Na výzvu správní orgánu k doplnění nebude reagováno. Dle krajského soudu je taková
„námitka“ neodůvodněná a je ji třeba zamítnout. Dle §123f odst. 3 zákona o silničním provozu
je zamítnutí námitky obligatorně spojeno s potvrzením záznamu. Na základě bezobsažných
„námitek“ neobsahujících určení napadeného záznamu bodů nelze rozhodnout, který záznam
se potvrzuje, nelze tedy vůbec rozhodnout. V takovém případě je otázkou, jaký bude mít taková
„námitka“ vliv na přerušení lhůty uvedené v §123c odst. 3 zákona o silničním provozu,
jestliže z ní nebude zjevné, zda směřuje i proti záznamu bodů, jímž bylo dosaženo 12 bodů.
Výklad zastávaný soudem je formální a neúčelný, neboť by vedl k nulovému přezkumu záznamu
bodů a automatickému zamítnutí bezobsažných námitek. Tím by byla v rozporu s §123f odst. 2
zákona o silničním provozu znemožněna první fáze postupu po podání námitek - posouzení
oprávněnosti námitek a při jejím shledání provedení opravy záznamu.
[11] Žalobce se mohl před podáním námitek seznámit se všemi podklady (§123b odst. 2
zákona o silničním provozu) pro provedené záznamy bodů. Mohl tak učinit i po stěžovatelově
výzvě. Před podáním námitek, tak i ve lhůtě stanovené k jejich doplnění se k němu mohl dostavit
a po jeho poučení a seznámení se s podklady záznamů bodů učinit námitky ústně do protokolu.
Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2012, č. j. 3 As 19/2011 – 74, plyne,
že obsah námitky je rozhodující pro další postup ve věci. Absence určité výseče obsahu námitky
neznamená, že by se s touto výsečí měl správní orgán zabývat, ale naopak, že se s ní zabývat
nemůže. Absence celého obsahu námitky způsobuje, že se jí správní orgán vůbec zabývat
nemůže, resp. pouze tak, že podatele vyzve k jejímu doplnění.
[12] Žalobce nebyl výzvou k odstranění vad podání nijak krácen na jeho právech. Naopak
mu bylo umožněno je hájit. Byl zároveň upozorněn na právní následek nedoplnění a byla
mu stanovena lhůta. Většina řidičů takovou výzvu s povděkem kvituje.
[13] Důvodem stížnosti je dále nezákonnost výroku II. napadeného rozsudku. Sdělením
o pozbytí řidičského oprávnění nebyla řidiči uložena povinnost odevzdat řidičský průkaz.
Sdělením byl upozorněn na vznik této povinnosti, což nemůže být samo o sobě nezákonným
zásahem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 - 65).
[14] Důvodem stížnosti je konečně nezákonnost výroku IV. napadeného rozsudku. Žalobce
znovu podal bezobsažné námitky, v tomto případě je ale k výzvě doplnil, a tak bylo o čem jednat
a rozhodnout. Pozdější chování stěžovatele se týkalo jiné a odlišné věci, nemělo s nynější věcí
spojitost a nadto bylo způsobeno žalobcem. Nebylo proto důvodné zpětvzetí jednoho žalobního
návrhu přičítat stěžovateli a žalobci přiznat plnou náhradu nákladů řízení.
[15] Žalobce nevyužil svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti.
III. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
[16] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná a stěžovatel
je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Na základě kasační stížnosti přezkoumal napadené
rozhodnutí krajského soudu v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. a vázán rozsahem a důvody,
které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost
je částečně důvodná.
[17] Stěžovatel spatřuje nezákonnost výroku I. napadeného rozsudku v tom, že řízení
o námitkách proti provedenému záznamu dle §123f zákona o silničním provozu byl z moci
úřední oprávněn zahájit až poté, co posoudil jejich oprávněnost. Protože však námitky nebyly
odůvodněné, nemohl je vyřídit a jejich podání nemohlo mít vliv na běh lhůty dle §123c odst. 3
zákona o silničním provozu.
[18] Podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu platí: Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou
působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů, neprodleně písemně
nebo elektronickou cestou oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu
a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič
pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno.
[19] Dle §123f téhož zákona: (1) Nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů,
může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému
k provádění záznamu. (2) Shledá-li obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky oprávněné, nejpozději
do 10 pracovních dnů ode dne, kdy mu byly námitky doručeny, provede opravu záznamu o dosaženém počtu
stanovených bodů v registru řidičů a neprodleně písemně vyrozumí o provedené opravě záznamu řidiče. (3)
Shledá-li příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky
zamítne a provedený záznam potvrdí. (4) Podá-li řidič námitky proti provedenému záznamu, kterým bylo
dosaženo celkového počtu 12 bodů, běh lhůt stanovených v §123c odst. 3 se přerušuje ode dne doručení námitek
příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do dne, v němž rozhodnutí podle odstavce 3 nabude
právní moci.
[20] Z posledně citovaného ustanovení vyplývá, že zákon o silničním provozu výslovně
spojuje přerušení běhu lhůt stanovených v §123c odst. 3 zákona o silničním provozu nikoliv
se zahájením řízení o námitkách, ale se samotným podáním námitek proti provedenému
záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů. Pokud byly takové námitky doručeny
správnímu orgánu, běh lhůt se přerušuje ode dne jejich doručení. Otázka, zda je řízení
o námitkách dle §123f zákona o silničním provozu řízením o žádosti či řízením z moci úřední,
je z toho pohledu pro posouzení otázky vlivu podání námitek na přerušení běhu lhůt relativně
bezvýznamné.
[21] Pokud stěžovatel i krajský soud poukazovali na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 5. 2011, č. j. 2 As 19/2011 – 87, je nutné upozornit, že soud se v této věci vyslovil
pouze k typové povaze řízení o záznamu bodů jako celku, aniž by se zabýval otázkou, na jakém
principu je zahajováno řízení o námitkách proti záznamu bodu dle §123f zákona o silničním
provozu (které zde označuje za další fázi záznamového řízení vyvolanou podáním námitek),
když její námitky přirovnal například k odvolání. I to je nepochybně v dispozici účastníka
a je jím zahájeno odvolací řízení, ačkoliv půjde o řízení vedené z moci úřední. Pro posouzení věci
však není podstatné, zda přezkoumání námitek je pouze určitou fází řízení o záznamu bodů,
nebo se podáním námitek zahajuje samostatné řízení a zda v takovém případě jde o řízení
o žádosti nebo řízení zahájené z moci úřední.
[22] Smyslem §123f odst. 1 zákona o silničním provozu je umožnit řidiči uplatnit proti
nesprávně provedenému záznamu bodů v registru řidičů obranu v podobě námitek. Podáním
námitek vzniká příslušnému obecnímu úřadu povinnost buď námitkám vyhovět a provést opravu
záznamu o dosaženém počtu stanovených bodů v registru řidičů dle §123f odst. 2 zákona
o silničním provozu nebo o nich rozhodnout podle §123f odst. 3 téhož zákona. Zákon
nepřipouští, aby obecní úřad k podaným námitkám nepřihlížel a postupoval jinak, než je shora
uvedeno. Výklad, podle kterého správní orgán o námitkách vůbec nemusí rozhodnout
či jim vyhovět, by vedl k neudržitelným závěrům. Zákon výslovně spojuje pouhé podání námitek
s přerušením běhu lhůt stanovených v §123c odst. 3 zákona o silničním provozu, a to až do dne
právní moci rozhodnutí o jejich zamítnutí. Mohla by tak nastat situace, kdy podání námitek
přeruší běh uvedených lhůt, ale protože o nich nebylo správním orgánem vůbec rozhodnuto,
účinek podaných námitek na běh lhůt by stále trval.
[23] Pokud stěžovatel namítá, že námitky nebyly ani k jeho výzvě odůvodněny, je nutné
přisvědčit žalobci v tom, že jak správní řád, tak ani zákon o silničním provozu nestanoví,
že by povinnou náležitostí námitek bylo jejich odůvodnění. V této souvislosti je třeba poukázat
na to, že pokud má být součástí podání ve správním řízení jeho odůvodnění, pak právní předpisy
takovou povinnost výslovně stanoví. Lze poukázat například na úpravu odvolání obsaženou
v §82 odst. 2 správního řádu, která naopak výslovně vyžaduje v odvolání údaj o tom, v čem
je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu
předcházelo. Obdobně lze poukázat například na §114 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb.,
o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož návrh vedle obecných
náležitostí podání podle správního řádu musí obsahovat mj. v čem je spatřováno porušení
zákona, v jehož důsledku navrhovateli hrozí nebo vznikla újma na jeho právech a návrhy
na provedení důkazů.
[24] Dle soudu nelze požadavek odůvodnění dovodit ani z §123f odst. 3 zákona o silničním
provozu, který správnímu orgánu ukládá neodůvodněné námitky zamítnout a provedený záznam
potvrdit. Výkladem uvedeného ustanovení, a to mimo jiné i v kontextu s §123f odst. 2
téhož zákona, je totiž nutné dovodit, že použití pojmu neodůvodněné námitky je legislativním
pochybením zákonodárce, který měl bezesporu na mysli pojem nedůvodné námitky. Zákon
předpokládá v §123f zákona o silničním provozu výslovně pouze dva alternativní postupy
obecního úřadu, vyjádřené v odstavcích 2 a 3. Jestliže by vyhodnotil odůvodněné námitky
jako neoprávněné (nedůvodné), nemohl by postupovat ani dle §123f odst. 2 a provést opravu
záznamu, a při striktním jazykovém výkladu ani dle §123f odst. 3 a námitky zamítnout
a provedený záznam potvrdit, neboť zamítnutí námitek připouští pouze v případě jejich
neodůvodněnosti (v případě absence jejich odůvodnění). Odůvodněné námitky by proto
při striktním jazykovém výkladu nemohly být zamítnuty, a to ať by byly odůvodněny jakkoliv.
Je tak zřejmé, že zákonodárce zamýšlel zavést jako kritérium pro posouzení, zda má správní
orgán postupovat dle odst. 2 nebo 3 §123f zákona o silničním provozu to, zda jsou námitky
důvodné (když v odst. 2 používá termín oprávněné) či nedůvodné.
[25] Nejvyšší správní soud musí s ohledem na výše uvedené korigovat krajský soud v tom,
že pojem neodůvodněné námitky znamená jak námitky s absentujícím odůvodněním,
tak i námitky nedůvodné. Pojmy důvodné námitky a odůvodněné námitky je nutno rozlišovat, protože
i neodůvodněné námitky (námitky bez odůvodnění) mohou být shledány důvodnými a opačně
i odůvodněnost námitek sama o sobě neimplikuje jejich důvodnost.
[26] Skutečnost, že námitky nejsou odůvodněné, nebrání ve zkoumání jejich důvodnosti,
jak se domnívá stěžovatel. Z dřívější judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že příslušný
obecní úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu
bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam
(tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu §123b odst. 1
a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto
podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou
k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost
a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 - 44). I při absenci konkrétních
námitek se obecní úřad v rámci svého přezkumu musí pohybovat v uvedených mezích.
V takovém případě mu však nelze vyčítat, pokud tak činí pouze v obecné rovině. Jeho úlohou
bezesporu není, aby za řidiče domýšlel nenamítané důvody směřující proti záznamu,
nýbrž se musí povšechně zabývat uvedenými okruhy přezkumu. Situace je ostatně obdobná
tomu, kdy účastník řízení podá neodůvodněné odvolání proti rozhodnutí správního orgánu
I. stupně. I v takovém případě i bez námitek uvedených v odvolání odvolací správní orgán
zásadně přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo,
s právními předpisy; to ovšem neznamená, že by odvolací přezkum byl zcela bezbřehý.
[27] Soud zdůrazňuje, že stěžovatelem uváděný rozsudek ze dne 4. 1. 2012,
č. j. 3 As 19/2011 - 74, není s tímto závěrem jakkoliv v kolizi. Z tohoto rozhodnutí v žádném
případě neplyne, že absentující odůvodnění námitek vedlo k tomu, že by se jimi správní orgán
nemusel zabývat, neboť se v něm mimo jiné podává, že obsah námitek řidiče (a obsah
samotného oznámení o uložení pokuty) je určující pro to, „zda lze při zápisu do registru vycházet pouze
z tohoto oznámení, či zda v řízení vyvstaly pochybnosti o údajích zde zaznamenaných a je tudíž nutné tyto údaje
prokázat pomocí dalších důkazů.“ Toto rozhodnutí je tak zcela v souladu s výše vysloveným závěrem,
neboť z něj mimo jiné plyne, že míra konkrétnosti vznesených námitek předurčuje následnou
kvalitu jimi vyvolaného přezkum. V případě neodůvodněných námitek tedy bude následovat
pouze obecný přezkum, protože správnímu orgánu není umožněno, aby reagoval na konkrétní
argumentaci. Správní orgán v takových případech může zásadně vycházet z obsahu samotných
oznámení o uložení pokuty, ze kterých ověří, zda došlo ke správnému zápisu bodů v bodovém
hodnocení řidičů.
[28] Pokud stěžovatel demonstruje nesprávnost právní konstrukce zastávané krajským
soudem na případu námitek, ve kterých není uvedeno, proti kterým záznamům bodů se podává,
je nutné upozornit, že v nynější věci byly podány námitky proti všem záznamům bodů v registru
řidičů, zejména proti záznamu, kterým bylo dosaženo 12 bodů. Uvedený příklad se tak zcela míjí
s námitkami podanými v projednávané věci, a soud se proto související argumentací nezabýval.
[29] Ze shora uvedeného plyne, že podáním neodůvodněných námitek proti provedenému
záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, byla naplněna hypotéza právní normy
obsažená v §123f odst. 4 zákona o silničním provozu a běh lhůt k odevzdání řidičského průkazu
a k pozbytí řidičského oprávnění tím byl přerušen, a to i pokud nebyly námitky k výzvě
stěžovatele odůvodněny. Soud proto neshledal důvodnou námitku nezákonnosti
výroku I. napadeného rozsudku.
[30] Stěžovatel dále namítá nezákonnost výroku II. napadeného rozsudku krajského soudu,
neboť sdělením o pozbytí řidičského oprávnění nebyla žalobci uložena povinnost. Ta vznikla
přímo ze zákona a stěžovatel byl pouze upozorněn na její vznik.
[31] Uvedeným výrokem, korespondujícím s žalobním návrhem, bylo určeno, že „povinnost
k odevzdání řidičského průkazu uvedená v písemnosti ‚Sdělení o pozbytí řidičských oprávnění‘ vydaná Městským
úřadem Lipník nad Bečvou, č. j. MU/12504/2014/OSČaŽÚ-ERPR, byla nezákonným zásahem.“
V žalobě žalobce dovozoval, že toto sdělení „je rovněž nezákonný zásahem, resp. součástí a důsledkem
nezákonné zásahu v podobě blokace řidičského oprávnění.“
[32] Při posouzení této námitky soud vyšel ze své dřívější judikatury. V rozsudku ze dne
17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 - 65, č. 603/2005 Sb. NSS, který cituje i stěžovatel, dospěl soud
k závěru, že „ochrana podle §82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň -
splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka)
nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu)
správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku
bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat
nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna,
nelze ochranu podle §82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ Uvedené podmínky (šestá podmínka byla
v důsledku novelizace soudního řádu správního provedené s účinností od 1. 1. 2012 vypuštěna)
musí být splněny kumulativně, tj. pokud byť jen jediná z nich nebude splněna, nemůže žaloba
na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu uspět.
[33] V citovaném rozhodnutí se dále uvádí, že „[p]řípis správního orgánu určité osobě, který obsahuje
sdělení o stavu určitých věcí nebo určitého řízení, přímo nevynutitelnou výzvu, aby něco učinila, a informaci
o případných negativních důsledcích, které tuto osobu za určitých zákonem předvídaných podmínek mohou
postihnout, ještě nelze považovat za zkrácení subjektivních práv této osoby, jakkoli samozřejmě takovou osobu
mohou znejistět v náhledu na její právní pozici a vyvolat v ní pocit jistého ohrožení. Právní řád totiž neposkytuje
a ani nemůže poskytovat ochranu před subjektivním (a nezřídka i psychologicky zcela pochopitelným a z lidského
hlediska důvodným) pocitem ohrožení či nejistoty, nýbrž jen ochranu subjektivních práv, tedy konkrétních práv
určité osoby.“
[34] Soud ze správního spisu ověřil, že obsahem přípisu ze dne 16. 6. 2014,
č. j. MU/12504/2014/OSČaŽÚ-ERPR, je mimo jiné sdělení, že nebyly shledány důvody
k zahájení řízení z moci úřední a že z důvodu pozbytí řidičského oprávnění má žalobce dle §123c
odst. 3 zákona o silničním provozu povinnost odevzdat řidičský průkaz. Zároveň byl žalobce
upozorněn, že pokud tuto povinnost nesplní, může mu být uložena pokuta dle §46 zákona
č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“).
[35] V projednávané věci nejsou splněny již první dvě podmínky uvedené v bodě [32] tohoto
rozsudku, a žaloba proto v části, ve které se žalobce domáhal určení, že povinnost k odevzdání
řidičského průkazu stanovené v přípisu ze dne 16. 6. 2014 byla nezákonným zásahem, měla být
zamítnuta.
[36] Přípis ze dne 16. 6. 2014 měl sice žalobce přimět, aby něco učinil (odevzdal řidičský
průkaz), ale ve své podstatě mu pouze poskytuje informaci o povinnosti vzniklé přímo ze zákona,
která dle stěžovatelova mínění stále trvá, resp. nedošlo k přerušení běhu lhůt k její realizaci. Přípis
žádná práva žalobce sám o sobě přímo nezkracuje, ale má charakter toliko informativní
a apelační. Přípis ani nehovoří o sankci, která by následovala v případě nesplnění v něm uvedené
zákonné povinnosti. Poukaz na možnost uložení pokuty dle přestupkového zákona, sám o sobě
nesvědčí o zásahu do právní sféry žalobce. Tímto zásahem by bylo teprve rozhodnutí o uložení
sankce, které by bylo případně přezkoumatelné soudem v řízení podle §65 a násl. s. ř. s.
[37] Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil námitku nezákonnosti výroku II.
napadeného rozsudku krajského soudu jako důvodnou.
[38] Konečně stěžovatel namítá nezákonnost výroku IV. napadeného rozsudku, který se týká
povinnosti hradit náklady řízení. Nesouhlasí s tím, že mu krajský soud přičetl způsobení zpětvzetí
jednoho ze žalobních návrhů a že žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení.
[39] Co se týče výroku o nákladech řízení, krajský soud vyšel z toho, že žalobce měl ve věci
plný úspěch, a proto mu dle §60 odst. 1 s. ř. s. přiznal plné právo na náhradu nákladů řízení.
Vyhověl jeho žalobním návrhům na určení, že blokace jeho řidičského oprávnění provedená
v registru řidičů ke dni 11. 6. 2014 (žalobní návrh I.) a povinnost k odevzdání řidičského průkazu
uvedená v písemnosti stěžovatele ze dne 16. 6. 2014 (žalobní návrh II.), byly nezákonným
zásahem. Řízení v části, ve které se domáhal, aby bylo zakázáno pokračování v blokaci řidičského
oprávnění do doby pravomocného rozhodnutí o námitkách proti záznamu bodů v bodovém
hodnocení řidičů a příkazu tuto blokaci odstranit a vrátit odevzdaný řidičský průkaz (žalobní
návrh III.), bylo zastaveno, protože žalobce vzal podaný návrh zpět. Dle soudu tak učinil
v důsledku pozdějšího chování stěžovatele.
[40] Dle Nejvyššího správního soudu krajský soud k posouzení otázky, zda žalobce vzal
částečně podaný návrh zpět právě pro pozdější chování stěžovatele, neměl dostatečné podklady.
Podle §60 odst. 3, věta druhá, s. ř. s., platí, že [v]zal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější
chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo
na náhradu nákladů řízení. Podle citovaného ustanovení se soud mimo jiné musí zabývat tím, zda
chování odpůrce (zde stěžovatele) mělo souvislost s podáním návrhu (zde žaloby). Pokud
by na tuto otázku odpověděl záporně, nemohl by náhradu nákladů řízení přiznat. Jestliže
by proto byla pravdivá tvrzení obsažená v kasační stížnosti ohledně důvodu, proč bylo později
o námitkách rozhodnuto, nebylo by na místě podle §60 odst. 3, věta druhá, s. ř. s. postupovat,
neboť rozhodnutí o námitkách nebylo důsledkem podání žaloby, nýbrž důsledkem podání
nových a odůvodněných námitek, o kterých mohl stěžovatel dle svého mínění konečně
rozhodnout, což ostatně tvrdil v nyní posuzovaném případě od samého počátku, a to navíc
v jiném řízení.
[41] S ohledem na závazný závěr Nejvyššího správního soudu, že žaloba měla být v části
zamítnuta, nemůže bez dalšího obstát závěr o plném procesním úspěchu žalobce. Výrok IV.
napadeného rozsudku o nákladech řízení by proto musel být zrušen a to i bez ohledu
na posouzení otázky, zda je možné stěžovateli přičítat částečné zpětvzetí žaloby, neboť jde
o výrok ve smyslu §109 odst. 3 s. ř. s. závislý na výroku č. II. napadeného rozsudku. Krajský
soud bude muset tuto skutečnost promítnout do svých úvah o přiznání náhrady nákladů řízení
v novém rozhodnutí, ve kterém je dle §110 odst. 3 s. ř. s. povinen rozhodnout i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti. Zcela nadbytečné by proto bylo, aby se Nejvyšší správní soud
nyní vyslovil k otázce, komu a případně v jakém rozsahu mělo být přiznáno právo na náhradu
nákladů řízení. Rovněž by bylo předčasné, aby posuzoval pravdivost stěžovatelových tvrzení
ohledně důvodů, pro které o námitkách rozhodl.
IV. Závěr a náklady řízení
[42] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Napadený
rozsudek krajského soudu proto dle §110 odst. 1, věty první, s. ř. s. ve výroku II. a IV. zrušil
a věc vrátil krajskému soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení. O věci při tom rozhodl
bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[43] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti, jak již bylo uvedeno výše, rozhodne krajský
soud v novém rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu