ECLI:CZ:NSS:2009:9.AS.49.2008:52
sp. zn. 9 As 49/2008 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: M.
K., zastoupený JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem se sídlem nám. Přemysla
Otakara II. 32/117, České Budějovice, adresa pro doručování: Tovačovského 3161,
Kroměříž, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se
sídlem Moravské náměstí č. 1, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2007, sp.
zn. ZKI-O-88/363/2007, ve věci opravy chyby v katastrálním operátu, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2008, č. j. 31 Ca 144/2007 –
34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení
v záhlaví označeného pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský
soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Zeměměřického
a katastrálního inspektorátu v Brně (dále jen „žalovaný“) ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. ZKI-
O-88/363/2007; tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele,
a to při současné změně napadeného rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj,
katastrálního pracoviště Kroměříž (dále jen „katastrální úřad“), ze dne 11. 5. 2007,
sp. zn. OR-188/2006-708/49, jež spočívala ve změně výroku citovaného rozhodnutí,
přičemž nový výrok zní: „Nesouhlasu pana M. K. a paní V. K. s neprovedením opravy chyby
v katastru nemovitostí, týkající se velikosti parcely č. 59/4, se nevyhovuje. Parcela č. 59/4 bude
v souboru popisných informací katastrálního operátu v katastrálním území Koryčany nadále evidována
s výměrou 11 m2.“ Katastrální úřad potažmo žalovaný odvolací orgán totiž neshledal
důvody ke změně výměry parcely č. 59/4 z 11 m2 na 12 m2, jak požadoval st ěžovatel ve
své žádosti o opravu ze dne 19. 6. 2006, resp. v následném nesouhlasu s oznámením
o neprovedení opravy v údajích katastru nemovitostí ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. OR-
188/2006-708. Oba správní orgány přitom vycházely z toho, že v roce 1999 proběhla
obnova katastrálního operátu a že v případě pozemku p. č. 59/4 došlo k opravě chybného
výpočtu jeho výměry z 12 m2 na 11 m2; nesouhlas stěžovatele s takto dnes evidovanou
výměrou, resp. s neprovedením její opravy (zpět z 11 m2 na 12 m2) byl proto vyhodnocen
jako nedůvodný s tím, že při vedení a obnově katastrálního operátu nebyly zjištěny chyby,
které by měl katastrální úřad ve smyslu §8 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 344/1992 Sb.,
o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů,
opravit.
Napadeným rozsudkem krajský soud shledal žalobu jako nedůvodnou a podle §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), ji zamítl.
Předně se přitom zabýval otázkou své příslušnosti k rozhodování a s odkazem
na rozhodnutí zvláštního senátu zřízeného dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování
některých kompetenčních sporů (č. j. Konf 48/2005 – 5 ze dne 28. 6. 2005,
č. j. Konf 8/2005 – 16 ze dne 22. 6. 2005 a č. j. Konf 90/2004 – 12 ze dne 15 6. 2005),
konstatoval, že rozhodování o žalobách brojících proti rozhodnutí ve věci opravy chyb
v katastrálním operátu není svěřeno obecným soudům rozhodujícím podle části páté
občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb.). Současně poukázal na rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2006, č. j. 2 As 58/2005 – 125, dle kterého:
„Navrhovatel, který požaduje provedení opravy chybného údaje, má právo na to, aby katastrální úřad
opravu provedl; jistě jen za předpokladu, že skutečně došlo k zapsání skutečností odporujících listinám,
které byly podkladem zápisu. Bylo-li mu toto právo odepřeno, musí mít nárok na přezkoumání
správnosti takového úkonu. Jde tedy o úkon zasahující do jeho práv ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. a nelze
jej vyloučit podle §70 písm. a) s. ř. s.“
Dále pak krajský soud v návaznosti na jednotlivé žalobní námitky konstatoval,
že v souzené věci nemohlo dojít k zásahu do práv dalších subjektů, a proto nebyl
žalovaný povinen přibrat jako účastníky řízení vlastníky sousedních pozemků. Ve vztahu
k námitce zásahu do vlastnického práva stěžovatele krajský soud odkázal na to,
že opravou chyb v katastrálním operátu se nemění právní vztahy k nemovitostem
a rozhodnutí z takového řízení vzešlé tak nemá hmotněprávní, nýbrž jen evidenční účinky
a nezasahuje se jím do soukromoprávních vztahů. Připomněl přitom, že předmět
vlastnictví, tedy pozemek stěžovatele, zůstává stejný jako před změnou výměry, neboť
podle §5 odst. 7 katastrálního zákona platí, že právní vztahy nemohou být dotčeny revizí
údajů katastru, opravou chyb v katastrálním operátu ani obnovou katastrálního operátu,
pokud jejich změna není doložena listinou. Dle krajského soudu tedy zákon sám, bez
nutnosti dalšího výkladu, upravuje, že zpřesněním výměry parcely nejsou dotčeny právní
vztahy k pozemku, tedy i právo vlastnické. Závěrem, ohledně namítaného neprovedení
důkazu znaleckým posudkem Ing. M., obsaženým ve spise Okresního soudu v Kroměříži,
sp. zn. 5 C 3/80, krajský soud uvedl, že vyšel z tohoto posudku založeného ve správním
spise, neboť předmětný soudní spis byl již skartován, a dospěl k tomu, že rozsah
přezkumu, resp. dokazování, které stěžovatel požaduje, zjevně neodpovídá rozsahu řízení,
které předcházelo vydání napadeného správního rozhodnutí. Z §19 odst. 1 katastrálního
zákona totiž dovodil, že nikoliv znalecký posudek, ale geometrický plán je neoddělitelnou
součástí listin, podle nichž má být proveden zápis do katastru, je-li třeba předmět zápisu
zobrazit do katastrální mapy. Předmětem řízení nebylo hodnocení správnosti zaměření
hranice, ale oprava chyby geometrického plánu, který je tou listinou, která byla v řízení
posuzována. Stejně tak nové vytýčení hranic mezi pozemky jde dle krajského soudu nad
rámec řízení o opravě katastrálního operátu.
V kasační stížnosti uplatnil stěžovatel zákonné důvody obsažené v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., tj. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení a vady řízení před správním orgánem.
Zmíněnou nezákonnost stěžovatel spatřuje především v tom, že krajský soud
nevzal na vědomí, že spolu s manželkou V. K. nabyli vlastnické právo k parcele o výměře
12 m2, přičemž pro stanovení kupní ceny byla tato výměra určující. Domnívá se proto, že
jakákoli změna výměry předmětného pozemku se projeví v jeho právním postavení jako
kupujícího. Kupní cena je nezbytnou náležitostí kupní smlouvy, a proto vrchnostenským
zásahem správního orgánu došlo k následnému nesouladu mezi cenou dohodnutou a
cenou nově vzniklou v důsledku zkrácení výměry pozemku. Kupní cena se tím stala
neurčitou, což dle stěžovatele způsobuje neplatnost právního úkonu a zasahuje do jeho
vlastnického práva. Za nesprávné považuje stěžovatel rovněž závěry krajského soudu,
pokud jde o námitku týkající se provedení nového znaleckého posudku za účelem zjištění
případné chyby ve stanovení hranic, jak vyplývá z řízení před Okresním soudem
v Kroměříži pod sp. zn. 5 C 3/80. Dle jeho názoru měl být připuštěn znalecký posudek,
kterého se domáhal a který by metodou identifikace parcel, s případnou revizí
geometrického plánu, podle něhož vznikl pozemek parc. č. 59/4, a jejich porovnáním
s posudkem Ing. M. mohl zjistit, zda přetrvává v katastru nemovitostí chyba.
Namítané vady řízení stěžovatel spatřuje ve skutečnosti, že správní orgány
nepřibraly jako účastníky řízení vlastníky sousedních pozemků, neboť je zcela zřejmé,
že pokud se domáhá zvětšení výměry, resp. obnovení výměry svého pozemku, musí se tak
nutně stát na úkor výměry pozemku sousedního. Z toho, že správní orgány v tomto
směru nedostály svým procesním povinnostem, přitom dovozuje možné dopady
na věcnou příslušnost soudu. Pokud by byli přibráni další účastníci řízení, jednalo
by se podle jeho názoru o přezkumné řízení podle hlavy páté občanského soudního řádu
a tato otázka měla být v dané věci krajským soudem řešena jako prvořadá.
S ohledem na shora uvedené stěžovatel navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen
a věc vrácena krajskému soudu k novému projednání a k rozhodnutí.
Žalovaný se k předložené kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), ověřil při tom, zda napadený
rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2,
3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Smyslem vedení katastru nemovitostí je, aby bez dalšího poskytoval veřejnosti
potřebnou informaci o vlastnických a dalších právech k jednotlivým nemovitostem.
Institut opravy chyby v katastrálním operátu, jenž tvoří soubor geodetických informací,
soubor popisných informací, souhrnné přehledy o půdním fondu, dokumentace výsledků
šetření a měření a sbírka listin, umožňuje opravu chybného údaje v katastru nemovitostí
při splnění podmínek pro opravu chyby podle §8 katastrálního zákona.
Podle §8 odst. 1 katastrálního zákona na písemný návrh vlastníka nebo jiného
oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru,
které vznikly buď zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, nebo nepřesností
při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu
výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem.
Podle odst. 2 téhož ustanovení katastrální úřad opraví chybné údaje katastru, které vznikly
nesprávnostmi v listinách, podle nichž byly zapsány, na základě opravy listiny provedené
tím, kdo listinu vyhotovil nebo kdo je oprávněn opravu listiny provést. Podrobnější
podmínky a postup pak upravuje prováděcí vyhláška č. 26/2007 Sb. ve svém šestém
oddílu nazvaném činnosti při vedení katastru, který postihuje rovněž problematiku opravy
chyb v katastrálním operátu (§52 a §53).
Pro jistou přehlednost lze s ohledem na shora uvedenou pozitivní právní úpravu
rozdělit chyby v katastrálním operátu dle způsobu jejich vzniku na:
- chyby vzniklé zřejmým omylem při vedení a obnově katastru,
- chyby vzniklé na základě nesprávnosti v listině, podle které byl chybný údaj
zapsán do katastru, a
- chyby vzniklé nesprávným geometrickým a polohovým určením – nepřesností
při podrobném měření, zobrazení předmětu v katastrální mapě a při výpočtu
výměr parcel, pokud došlo k překročení mezních odchylek stanovených
prováděcí vyhláškou.
Jiné nesprávnosti obsažené v údajích katastru nemovitostí, na které nelze
vztáhnout výše uvedené, nelze považovat za chyby podle katastrálního zákona. Prvotní
otázkou je proto vždy posouzení samotné existence chyby, tj. zda se v konkrétním
případě při zjištěných nesrovnalostech jedná skutečně o chybu, a teprve poté následuje
určení, o kterou z výše uvedených chyb se jedná a podle toho pak výběr z možných
způsobů nápravy chyby jak po stránce věcné, tak i po stránce procesní.
V projednávaném případě došlo v roce 1999 v rámci obnovy katastrálního operátu
k opravě zjištěné chyby ve výpočtu výměry parcely č. 59/4, která byla určena
geometrickým plánem č. zak.. 768-245/1998. Opravou chybného výpočtu výměry
(vypuštěním nadbytečně zahrnutého bodu č. 053000680220) z původních 12 m2 na 11 m2
přitom nedošlo ke změně průběhu geometrického a polohového určení hranic pozemku
p. č. 59/4 daného měřickými údaji zmíněného geometrického plánu. Při obnově
katastrálního operátu tedy byla pouze zpřesněna dosavadní výměra parcely č. 59/4,
aniž by přitom tato změna měla za následek jakoukoli změnu průběhu hranice v terénu.
V tomto směru proto dle názoru zdejšího soudu nelze vůbec hovořit o existenci
chyby ve smyslu výše uvedeného, kterou by bylo nutno opravovat postupem podle
§8 katastrálního zákona tak, jak se toho dožaduje stěžovatel. Ten ostatně ani žádnou
ze shora specifikovaných chyb v katastrálním operátu, které by v projednávané věci
přicházely v úvahu, neuvedl a nerozporoval nijak ani samotnou správnost výpočtu výměry
parcely, který byl proveden během obnovy katastrálního operátu v roce 1999. Opakovaně
se pouze dožaduje změny výměry parcely č. 59/4 zpět na původních 12 m2, a to v zásadě
se stejnou argumentací, ke které lze ve shodě s krajským soudem i žalovaným uvést
následující.
Ve vztahu k námitce stěžovatele týkající se kupní ceny zdejší soud poukazuje na to,
že z kupní smlouvy ze dne 2. 10. 1998 uzavřené mezi stěžovatelem a Městem Koryčany
není patrná žádná přímá vazba mezi kupní cenou a výměrou pozemku parc. č. 59/4
v k. ú. Koryčany, neboť daný pozemek byl stěžovateli prodán za dohodnutou kupní cenu
ve výši 360 Kč. I kdyby se však tato cena odvíjela od výměry parcely č. 59/4, jak tvrdí
stěžovatel, bylo na něm (nikoli na správních orgánech, resp. správním soudu),
aby se soukromoprávní cestou domáhal vrácení příslušné části kupní ceny. Ohledně
současně tvrzeného zásahu do vlastnického práva stěžovatele je pak třeba dále
poznamenat, že obnovou katastrálního operátu, kterou byl změněn údaj evidovaný
v katastru nemovitostí, konkrétně výměra pozemku parc. č. 59/4 (z 12 m2 na 11 m2),
nelze založit či pozbýt vlastnické či jiné právo k nemovitosti. Předmětem vlastnického
práva je pozemek jako část zemského povrchu, nikoli parcela; ta je pouze zobrazením
pozemku v katastrální mapě a velikost její výměry představuje údaj odvozený z obrazu
pozemku v zobrazovací rovině (mapě) a jako takový není závazným údajem pro právní
vztahy týkající se nemovitostí vedených v katastru. Závaznými údaji jsou podle §20
katastrálního zákona pouze parcelní číslo, geometrické určení nemovitosti, název
a geometrické určení katastrálního území. K žádnému dotčení vlastnického práva
stěžovatele tedy změnou výměry pozemku parc. č. 59/4 nedošlo a ani dojít nemohlo,
zvláště pak za situace, kdy se jednalo pouze o nápravu chyby vzniklé při výpočtu výměry
předmětné parcely.
Stěžovatel v tomto směru vychází z mylné představy, že opravou chyby
v katastrálním operátu, které se neúspěšně domáhal, mohou být změněny či nově
založeny právní vztahy k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí. Tak tomu
ovšem není, opravou chyby v katastrálním operátu dojde pouze k (dodatečnému)
nahrazení chybného, neboť v rozporu se skutečností jsoucího, údaje v katastrálním
operátu údajem správným, který je v souladu se skutečností. Opravou chyby
v katastrálním operátu má být dosaženo pouze souladu mezi evidovanými a skutečnými
údaji. Mění se tedy údaje evidované v katastru, aniž by se tak však mohlo založit či pozbýt
vlastnické či jiné právo k nemovitosti (§5 odst. 7 katastrálního zákona). Řízením o opravě
chyby proto zásadně nelze řešit spory o existenci a obsah vlastnického práva či jiného
věcného práva k nemovitosti; např. opravou geometrického a polohového určení
vlastnické hranice tak nelze zasáhnout do vlastnického práva. Spory o průběh vlastnické
hranice nemohou být řešeny katastrálním úřadem, jelikož se jedná v podstatě o spor
o vlastnictví. Jeho řešení náleží do kompetence obecného soudu, který o něm rozhodne
v občanském soudním řízení.
S tím souvisí další stížní námitka týkající se kompetence krajského soudu a v tomto
ohledu je třeba připomenout, že se jí krajský soud zabýval a správně zcela v souladu
s judikaturou zvláštního senátu potažmo Nejvyššího správního soudu vyhodnotil,
že rozhodnutí ve věci opravy chyb v katastrálním operátu je rozhodnutím ve smyslu §65
odst. 1 s. ř. s. a podléhá přezkumu ve správním soudnictví. Na tomto závěru přitom nic
nemění ani okruh účastníků předmětného správního řízení. Stěžovatel se totiž mýlí
v základní otázce, kterou jsou dopady řízení ve věci opravy chyb v katastrálním operátu,
neboť jak již bylo předestřeno výše, provedením opravy nelze založit či pozbýt vlastnické
či jiné právo k nemovitosti. Jedinými dotčenými osobami a tudíž i účastníky daného
správního řízení tak byli stěžovatel a jeho manželka, resp. její právní nástupci, s nimiž
katastrální úřad a žalovaný odvolací orgán také takto jednal.
Konečně k poslední stížní námitce směřující proti neprovedení znaleckého
posudku za účelem zjištění případné chyby ve stanovení hranic předmětné parcely č. 59/4
Nejvyšší správní soud uvádí, že ve světle výše uvedeného tuto námitku považuje za
nepřípadnou a zcela vyvrácenou. Pro stručnost přitom odkazuje na podrobné odůvodnění
napadeného rozsudku, jakož i rozhodnutí žalovaného, a ve shodě s nimi uzavírá,
že předmětem řízení ve věci opravy chyby v katastrálním operátu je sladění údajů
evidovaných a skutečných, nikoli stanovení průběhu vlastnické hranice, což požaduje
stěžovatel a což významně přesahuje zákonem daný předmět řízení.
S ohledem na výše vyslovené závěry byla kasační stížnost shledána nedůvodnou
a Nejvyšší správní soud ji proto podle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první,
s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto
nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalovanému náklady řízení nevznikly. Nejvyšší
správní soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti za použití §120
s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. června 2009
JUDr. Radan Malík
předseda senátu