ECLI:CZ:NSS:2012:KONF.5.2012:11
sp. zn. Konf 5/2012 - 11
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie
Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Pavla Vrchy
rozhodl o návrhu Krajského úřadu Libereckého kraje, se sídlem v Liberci, U Jezu 642/2a,
na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v České Lípě, a dalších
účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 6 C 57/2009, ve věci
žaloby o zaplacení 3 182 534 Kč s příslušenstvím: žalobkyně VETT, a. s., se sídlem v Praze 4,
Nad Opatovem 2140, IČ 25404717, zastoupená JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem se sídlem
v Praze 5, Ke Klimentce 2186/15, a žalovaného města Česká Lípa, se sídlem v České Lípě,
náměstí T. G. Masaryka 1,
takto:
P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v České Lípě
pod sp. zn. 6 C 57/2009, o zaplacení 3 182 534 Kč s příslušenstvím, je správní orgán.
Odůvodnění:
Podáním doručeným dne 31. 1. 2012 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, navrhl Krajský úřad
Libereckého kraje tomuto senátu rozhodnutí sporu o pravomoc podle ustanovení §1 odst. 1
písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Okresním soudem v České Lípě ve věci
žaloby o zaplacení částky 3 182 534 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 1. 3. 2002 smlouvu o závazku veřejné služby
k zajištění ostatní dopravní obslužnosti města Česká Lípa podle §19c zákona č. 111/1994 Sb.,
o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, na jejímž základě žalobkyně zajišťovala
pro žalovaného provoz městské autobusové dopravy v České Lípě. V souladu se smlouvou
vyúčtovala žalobkyně žalovanému v souvislosti s provozem autobusové dopravy prokazatelnou
ztrátu za období 1. 1. 2005 – 31. 12. 2005 ve výši 3 182 534 Kč. Prokazatelná ztráta za dané
období činila celkově 25 635 118, 59 Kč. Od této částky žalobkyně odečetla zaplacené zálohy
ve výši 20 000 000 Kč a přeplatek finančních prostředků z vyúčtování za rok 2004 ve výši
2 452 584,62 Kč.
Vyúčtování prokazatelné ztráty za rok 2005 bylo schváleno místostarostou města Česká
Lípa dne 25. 5. 2006. Výzva k úhradě žalované částky byla žalovanému doručena spolu s fakturou
dne 31. 7. 2006. Žalovaný však na výzvu nereagoval a požadovanou částku žalobkyni neuhradil,
proto žalobkyně podala dne 1. 12. 2008 u Okresního soudu v České Lípě návrh na vydání
platebního rozkazu, v níž se domáhá zaplacení částky 3 182 534 s úrokem z prodlení ve výši
0,08 % od 12. 8. 2006 do zaplacení.
Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 14. 1. 2010, čj. 6 C 57/2009 - 72, řízení
o žalobě zastavil (výrok I.), žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení
(výrok II.) a doplnil, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Krajskému úřadu
Libereckého kraje (výrok III.). K odvolání žalovaného do výroku o nákladech řízení Krajský soud
v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 30. 4. 2010, čj. 73 Co 97/2010 - 86,
přiznal žalovanému na úkor žalobkyně náhradu nákladů řízení; ve výrocích I. a III. zůstalo
usnesení okresního soudu nedotčeno. Následně byl spis postoupen Krajskému úřadu
Libereckého kraje.
Poté Krajský úřad Libereckého kraje (navrhovatel) podal zvláštnímu senátu návrh
na rozhodnutí negativního kompetenčního sporu. Upozornil, že o předmětné věci probíhalo
a probíhá více řízení mezi žalobkyní a žalovaným, dílem soudních a dílem správních. Žalovaný
sice dne 1. 3. 2002 uzavřel se žalobkyní smlouvu o závazku veřejné služby k zajištění dopravní
obslužnosti města Česká Lípa, nicméně posléze dospěl k závěru, že smlouva je absolutně
neplatná, protože neobsahuje povinnou náležitost – předběžný odborný odhad prokazatelné
ztráty podle §19c zákona o silniční dopravě. Proto žalovaný podal k Okresnímu soudu v České
Lípě žalobu, kde se z titulu bezdůvodného obohacení domáhal po žalobkyni zaplacení částky
70 499 883,05 Kč. Ve zmiňované věci Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. 1. 2011,
čj. 28 Cdo 4410/2010 - 426, zrušil předcházející usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem,
pobočka v Liberci, ze dne 11. 3. 2010, čj. 29 Co 393/2009 - 346, podle něhož měly o věci
rozhodovat správní orgány, a konstatoval, že jedná-li se v dané věci o spor o vydání
bezdůvodného obohacení, je dána pravomoc soudů v občanském soudním řízení, nehledě na to,
že by v případě platně uzavřené smlouvy byl povolán rozhodovat spor správní orgán.
Ve světle výše uvedeného je navrhovatel přesvědčen, že v projednávané věci (týkající
se sporu o zaplacení částky 3 182 534 Kč s příslušenstvím), která vychází z téže smlouvy
o závazku veřejné služby k zajištění dopravní obslužnosti, není dána pravomoc správního orgánu,
neboť chybí platně uzavřená smlouva. Předmětná smlouva v žádné své části neobsahuje skutečně
vypočtený a vyčíslený předběžný odborný odhad prokazatelné ztráty za celé předpokládané
období účinnosti smlouvy, jak výslovně vyžaduje zákon o silniční dopravě. Z těchto důvodů
se jedná o smlouvu absolutně neplatnou ve smyslu §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a hledí se na ni, jako by nikdy nevznikla. Podle
navrhovatele se tedy i v případě předmětného řízení, vedeného u Krajského úřadu Libereckého
kraje pod sp. zn. OD 13/2011, nepochybně jedná o uplatnění nároku z bezdůvodného
obohacení, a proto není dána pravomoc správních orgánů k rozhodnutí ve věci.
Navrhovatel dodal, že předmětná smlouva o závazku veřejné služby pochází z období
před datem účinnosti zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, tj. z období před 1. 1. 2006.
Vzhledem k tomu, že před nabytím účinnosti správního řádu smlouva platně nevznikla, nelze
na ni aplikovat přechodné ustanovení §182 odst. 2 tohoto zákona; spory z této smlouvy vzniklé
tak nemohou projednávat správní orgány. Ze spisu dále podle navrhovatele vyplývá, že smlouva
ani odborný odhad prokazatelné ztráty nikdy nebyly schváleny příslušným orgánem navrhovatele
– zastupitelstvem obce; rada obce přitom není oprávněna rozhodovat o smlouvách, kterými
se poskytují dotace. I z tohoto důvodu se tedy jedná o smlouvu absolutně neplatnou. Dále nelze
přehlédnout, že ve věci žaloby na vydání bezdůvodného obohacení, v níž město Česká Lípa
požaduje po společnosti VETT, a. s. vydání částky 70 499 883,05 Kč, byl dne 20. 4. 2009 vydán
nepravomocný rozsudek Okresního soudu v České Lípě, čj. 13 C 203/2007 - 288, podle něhož
je nárok města na vydání bezdůvodného obohacení co do základu důvodný; předmětná smlouva
byla shledána neplatnou. Existuje-li soudní rozhodnutí, které vyslovuje neplatnost smlouvy,
mohou se strany vzájemně domáhat plnění pouze z titulu bezdůvodného obohacení. Takové
spory však přísluší rozhodovat soudům v občanském soudním řízení.
Vznik předmětné smlouvy je stižen takovými zásadními nedostatky, jež způsobují
neplatnost smlouvy, proto se v dané věci podle navrhovatele nemůže jednat o spor
z veřejnoprávní smlouvy, ale o spor z bezdůvodného obohacení. O něm je příslušný rozhodovat
soud podle §7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších
předpisů (dále též „o. s. ř.“).
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Okresní soud v České Lípě v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc věc
rozhodnout a rovněž navrhovatel popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla
věc postoupena; zvláštní senát konstatuje, že se v posuzované věci jedná o negativní (záporný)
kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 24. 11. 2004,
čj. Konf 3/2003 - 18, publikované pod č. 485/2005 Sb. NSS, www.nssoud.cz).
Podle §7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy
spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních
vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Veřejnoprávní smlouvou je podle §159 odst. 1 správního řádu dvoustranný nebo
vícestranný právní úkon, který zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného
práva. Spory z veřejnoprávních smluv rozhoduje podle §169 odst. 1 správního řádu:
a) Ministerstvo vnitra, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle §160 a je-li alespoň
jednou ze smluvních stran kraj nebo jsou smluvními stranami obce s rozšířenou
působností; Ministerstvo vnitra věc projedná s věcně příslušným ministerstvem nebo
jiným věcně příslušným ústředním správním úřadem,
b) příslušný krajský úřad, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle §160 a jsou-li
smluvními stranami obce, které nejsou obcemi s rozšířenou působností, nepřevezme-li
věc Ministerstvo vnitra,
c) správní orgán, který je společně nadřízený smluvním stranám, jde-li o jinou
veřejnoprávní smlouvu podle §160; není-li takového správního orgánu, řeší spor
v dohodě ústřední správní úřady nadřízené správním orgánům, které jsou nadřízeny
smluvním stranám,
d) správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který je stranou veřejnoprávní
smlouvy, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle §161, nebo
e) správní orgán, který k jejímu uzavření udělil souhlas, jde-li o veřejnoprávní
smlouvu podle §162.
Z rozhodovací praxe zvláštního senátu vyplývá, že smlouva o závazku veřejné služby
ve veřejné linkové dopravě uzavřená podle §19 zákona o silniční dopravě je veřejnoprávní
smlouvou, neboť zakládá práva a povinnosti v oblasti veřejného práva (srov. usnesení zvláštního
senátu ze dne 21. 5. 2008, čj. Konf 31/2007 - 82, publikované pod č. 1675/2008 Sb. NSS,
www.nssoud.cz). Spory z těchto smluv jsou tedy po 1. 1. 2006, tj. po nabytí účinnosti nového
správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.) oprávněny zásadně řešit správní orgány podle §169
správního řádu i v případě, že smlouva byla uzavřena přede dnem nabytí účinnosti citovaného
zákona. Z §182 odst. 2 správního řádu, věta za středníkem, totiž vyplývá, že kompetence
správního orgánu rozhodovat spory z veřejnoprávních smluv uzavřených před nabytím účinnosti
správního řádu se posoudí podle právní úpravy platné ke dni rozhodování sporu, zatímco
hmotněprávní nároky z takové smlouvy bude nutné posuzovat podle dosavadních právních
předpisů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2011, čj. Komp 5/2011 - 88,
www.nssoud.cz).
Pravomoc správních orgánů posuzovat spory z veřejnoprávních smluv nebude dána
výjimečně tehdy, pokud se žalobce domáhá po žalovaném vydání plnění z titulu bezdůvodného
obohacení podle §451 a násl. občanského zákoníku. Je-li podání podle svého označení i obsahu
žalobou na vydání bezdůvodného obohacení, přísluší o něm rozhodovat soudu v občanském
soudním řízení. Soud v takovém případě nemůže popřít svou pravomoc jen proto, že podle jeho
názoru by se měl žalobce domáhat sporné částky za použití prostředků správního řízení (k tomu
srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 30. 6. 2006, čj. Konf 132/2005 - 7, publikované
pod č. 955/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz).
Je tak zřejmé, že vymezení pravomoci orgánu příslušného rozhodnout o sporu
z veřejnoprávní smlouvy je zásadně dáno charakterem sporu a jeho skutkovým základem.
Význam však ojediněle může mít i obsah podání, jímž je řízení zahájeno, a způsob formulace
petitu. Pro založení pravomoci určitého orgánu však jsou bez významu jakákoliv následná
vyjádření žalovaného či dalších účastníků řízení k projednávané věci, resp. nepravomocná soudní
rozhodnutí vydaná v jiné věci týchž účastníků, byť by vycházela z téže smlouvy. Pravomoc
orgánu k projednání a rozhodnutí věci musí být určena na základě obsahu podané žaloby,
tj. na základě žalobních tvrzení a žalobního petitu. Soud, resp. jiný orgán, jemuž je návrh
na zahájení řízení adresován, totiž musí bez dalšího (např. bez nutnosti provádět ve věci
dokazování) posoudit, zda má pravomoc v dané věci rozhodnout, nebo zda předmětná věc spadá
do rozhodovací pravomoci jiného orgánu. V tomto ohledu nemohou být relevantní vyjádření
žalovaného k podané žalobě či stav a vývoj jiných řízení probíhajících mezi týmiž účastníky
sporu, ale výhradně obsah podané žaloby, resp. její petit.
Domáhá-li se tedy v projednávané věci žalobce po žalovaném na základě smlouvy
o závazku veřejné služby zaplacení prokazatelné ztráty za rok 2005, tj. plnění z veřejnoprávní
smlouvy, je k řízení o takovém nároku dána pravomoc správních orgánů podle §159 až 170
správního řádu. Pro určení orgánu příslušného v dané věci rozhodnout nemůže být podstatné,
že žalovaný v odporu proti platebnímu rozkazu vydanému Okresním soudem v České Lípě
namítl absolutní neplatnost předmětné smlouvy o závazku veřejné služby, či že se žalovaný v jiné
věci domáhá po žalobci vydání bezdůvodného obohacení a namítá absolutní neplatnost
předmětné veřejnoprávní smlouvy.
Lze tak uzavřít, že předmětný spor mezi žalobkyní a žalovaným o zaplacení prokazatelně
vzniklé ztráty za rok 2005 je sporem z veřejnoprávní smlouvy, k jehož řešení je povolán správní
orgán, konkrétně Krajský úřad Libereckého kraje [§169 odst. 1 písm. d) správního řádu]. V rámci
řešení předmětného sporu z veřejnoprávní smlouvy pak bude na správním orgánu, aby jako
předběžnou otázku posoudil mj. vznik smlouvy o závazku veřejné služby, resp. její soulad
s právními předpisy (§165 správního řádu), podle právní úpravy účinné v době uzavření této
smlouvy (§182 odst. 2 správního řádu). Bude-li ke dni rozhodování správního orgánu existovat
již pravomocný rozsudek soudů v občanském soudním řízení zabývající se otázkou platnosti
předmětné smlouvy, měl by správní orgán takové rozhodnutí nepochybně zohlednit (§57
správního řádu) při současném respektování zákonných požadavků na přezkum veřejnoprávních
smluv vymezených správním řádem (§165 odst. 7 ve spojení zejm. s §94 odst. 4 a 5 správního
řádu).
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
správního orgánu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Krajský úřad Libereckého kraje
pokračovat v řízení o návrhu žalobkyně na zaplacení prokazatelné ztráty za rok 2005
vyplývajícího ze smlouvy o závazku veřejné služby k zajištění dopravní obslužnosti města Česká
Lípa.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 8. března 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu