ECLI:CZ:NSS:2015:NAD.370.2014:23
sp. zn. Nad 370/2014 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému:
Krajský soud v Brně, se sídlem Rooseveltova 648/16, Brno, v řízení o žalobě na ochranu
před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením, o návrhu Krajského soudu v Brně
na přikázání věci podle §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů, ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 A 69/2014,
takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 A 69/2014
se přikazuje Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou ze dne 26. 7. 2014 podanou u místně nepříslušného Městského soudu
v Praze (dále jen „městský soud”) domáhal ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo
donucením žalovaného, konkrétně tedy určení, že v důsledku vadného rozvrhu práce Krajského
soudu v Brně (dále jen „žalovaný” nebo „krajský soud”) bylo zasaženo do jeho veřejného práva
na zákonného soudce, přičemž tento zásah údajně nadále trvá. Městský soud usnesením ze dne
19. 8. 2014, č. j. 8 A 131/2014 – 5 věc postoupil k rozhodnutí žalovanému.
Žalovaný předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci jinému
krajskému soudu dle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Svůj návrh odůvodnil poukazem na skutečnost,
že žaloba směřuje proti němu, případně jeho soudnímu funkcionáři, a jako taková by mohla
vyvolat objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů žalovaného.
Žalobce svého práva vyjádřit se ve smyslu ustanovení §9 odst. 3 s. ř. s. k tomu, kterému
soudu má být věc přikázána, nevyužil.
Nejvyšší správní soud shledal návrh žalovaného na přikázání věci jinému než místně
příslušnému soudu důvodným.
Ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. upravuje možnost Nejvyššího správního soudu přikázat věc
jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných
senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. V citovaném ustanovení je upraven případ
tzv. delegace nutné, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně
příslušného soudu, jenž má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti nelze pro vyloučení soudců specializovaných senátů
místně příslušného krajského soudu, sestavit senát, a z toho důvodu jsou splněny zákonné
podmínky pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu.
Předseda senátu krajského soudu, kterému podle rozvrhu práce přísluší věc projednat,
poukázal na důvody pro vyloučení všech soudců, kteří vyřizují agendu správního soudnictví,
neboť v projednávané věci je žalovaným Krajský soud v Brně. V tomto případě lze mít důvodné
pochybnosti o nepodjatosti těchto soudců, protože žalovaným správním orgánem je samotný
krajský soud, což je subjekt totožný se správním soudem, který by měl ve věci rozhodnout,
a nelze proto vyloučit určitou míru pocitu sounáležitosti s touto institucí. Všichni soudci
specializovaných senátů tohoto soudu jsou pro možnou podjatost vyloučeni.
Ve vztahu k objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců Nejvyšší správní soud
odkazuje na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 – 70, dostupné
na www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud zde vyslovil, „že vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování věci má být založeno nikoli na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže
lze mít o jeho nepodjatosti pochybnost“. V tomto ohledu je vhodné poukázat i na obecnou právní
zásadu „nemo iudex in causa sua“, dle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu
mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Tato obecná pravidla
jsou obecně uznávána jako zásady spravedlnosti, a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena
v pozitivním právu (srov. Knapp, V. Teorie práva, C. H. Beck, Praha 1995, str. 83).
Vzhledem k důvodnému vyloučení všech soudců specializovaných senátů žalovaného
jsou splněny podmínky pro delegaci věci jinému krajskému soudu stanovené v §9 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud ji proto přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, neboť
žalobcova adresa pro doručování spadá do územní působnosti tohoto soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2015
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu