ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.42.2013:43
sp. zn. Nao 42/2013 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. M., zastoupený
Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem se sídlem Bolzanova 461/5, 618 00 Brno , proti
žalovanému: Městský úřad Duchcov, se sídlem náměstí Republiky 20/5, 419 01 Duchcov , o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2013, č. j. 4310/2013/Vl , o návrhu na
vyloučení soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem z rozhodování věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 40 A 3/2013,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., JUDr. Petr
Černý, Ph.D. a Mgr. Václav Trajer nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí
věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 40 A 3/2010.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou dne 6. 8. 2013 u Krajského soudu v Ústí nad Labem proti v záhlaví
označenému rozhodnutí Městského úřadu Duchcov se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí, jímž
městský úřad částečně zakázal – na náměstí Republiky – podle §10 odst. 2 písm. b) zá kona
č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů, shromáždění oznámené
29. 7. 2013 žalobcem, které se mělo konat dne 17. 8. 2013 v čase od 15 do 20 hodin v Duchcově
na prostranství u křižovatky ulic Husova a Skladištní a dále m ělo být vedeno ulicí Husovou
na náměstí Republiky, kde se mělo konat shromáždění s projevy řečníků. V podané žalobě namítl
žalobce podjatost všech soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem z důvodu, že by rozhodovali
o právu žalobce konat shromáždění, jehož účelem je mj. protest proti neoprávněnému
omezování svobody shromažďování ze strany Krajského soudu v Ústí nad Labem. Pro účely
delegace navrhl žalobce přikázání věci Krajskému soudu v Hradci Králové.
[2] Soudci specializovaného senátu správního soudnictví Krajsk ého soudu v Ústí nad Labem
JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., JUDr. Petr Černý, Ph.D. a Mgr. Václav Trajer se ve vyjádření
ze dne 6. 8. 2103 ztotožnili s námitkou podjatosti vznesenou žalobcem. Dodali, že vzhledem
k účelu shromáždění, jímž je protest proti jejich rozhodování ve věcech shromažďovacího práva,
by mohlo být pochybováno o jejich nepodjatosti. Domnívají se, že je tak dán zřejmý poměr
soudců k věci podle §8 odst. 1 s. ř. s.
[3] Žalovaný ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že nepovažuje námitku podjatosti
za opodstatněnou. Důvodem podjatosti podle něj nemůže být skutečnost, že soud (nebo správní
orgán) rozhodoval ve věci téhož účastníka nebo že rozhodl způsobem, s kterým účastník
nesouhlasí. Podjatost také nelze založit tím, že účastník určitým způsobem projeví protest vůči
správnímu orgánu nebo soudu, neboť ti musí jako profesionálové jednat nestranně a objektivně.
Akceptování argumentace žalobce by znamenalo, že si účastník může vybírat vhodný správní
orgán či soud tím, že ohlásí úmysl protestovat proti němu a tuto skutečnost označí za důvod
podjatosti. Takto by pak bylo možno vyloučit libovolný soud a tím obstrukčně dosáhnout toho,
že nebude moci ve věcech účastníka rozhodnout. Skutečnost, že účastník nepovažuje předchozí
rozhodování v obdobných věcech za správné nebo zákonné, nezakládá podjatost. Pro případ,
že by Nejvyšší správní soud shledal námitku podjatosti důvodnou, navrhl žalovaný přikázání věci
Krajskému soudu v Praze.
[4] Následně byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce
podjatosti podle §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“).
[5] Nejvyšší správní soud posoudil rozsah námitky podjatosti a dospěl k závěru, že se netýká
Krajského soudu v Ústí nad L abem, ale podle smyslu se vztahuje pouze na soudce
specializovaného senátu správního soudnictví 40 A (JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., JUDr. Petr
Černý, Ph.D. a Mgr. Václav Trajer), jemuž byla předmětná věc přidělena k rozhodnutí uvedeného
soudu (obdobně viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2008,
č. j. Nao 108/2008 - 34, dostupné na www.nssoud.cz).
[6] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech .
[7] Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost
soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy).
[8] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušno st
soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je v ěc odnímána soudu příslušnému
a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně
závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě
a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003,
č. j. Nao 19/2003 - 16; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dostupná
na www.nssoud.cz).
[9] V projednávané věci jde o posouzení nestrannosti soudců, jež by měli rozhodovat ve věci
zákazu shromáždění. Předmětné shromáždění přitom mělo směřovat mj. proti neoprávněnému
omezování svobody shromažďování ze strany Krajského soudu v Ústí nad Labem.
[10] Nestrannost soudce se zkoumá jednak ze subjektivního a jednak z objektivního hlediska.
Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní
naproti tomu svědčí o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující jakékoliv legitimní
pochybnosti v tomto ohledu. V dané věci bylo subjektivní stanovisko žalobce skutečně podnětem
k tomu, aby se Nejvyšší správní soud podjatostí soudců specializovaných senátů Krajského soudu
v Ústí nad Labem skutečně zabýval. Subjektivní stanovisko jmenovaných soudců k námitce
podjatosti svědčí o tom, že se za podjaté považovali. Do mnívali se totiž, že vzhledem k tomu,
že je shromáždění namířeno mimo jiné i proti jejich rozhodovací činnosti, je dán poměr soudců
k věci.
[11] Podle Ústavního soudu je subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců
samotných, podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce
se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet
pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo
dotýká, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly.
V projednávané věci tak nemůže být relevantní pouze subjektivní pocit žalobce nebo samotných
soudců, zda se cítí nebo necítí být podjatými, ale důležitá je o bjektivní úvaha, zda - s ohledem
na okolnosti projednávaného případu – lze mít za to, že by soudci podjatí býti mohli [srov. nález
Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 167/94 ze dne 27. 11. 1996 (N 127/6 SbNU 429),
http://nalus.usoud.cz].
[12] Nejvyšší správní soud námitku podjatosti vznesenou žalobcem neshledal důvodnou
a odmítl názor soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, že je dán jejich poměr k věci.
[13] Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem
na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem
než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům
či jejich zástupcům - kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů - mohou vzniknout
i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně
nepřátelský.
[14] Z hlediska objektivního má při posuzování námitky podjatosti v této věci klíčový význam
ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s., věta třetí, podle níž důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které
spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech . Okolnosti,
spočívající v předchozí rozhodovací činnosti, tak nemohou být důvodem pro vyloučení soudce
a nezakládají bez dalšího jeho poměr k věci.
[15] K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy,
když je evidentní, že jeho vztah k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové
povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle
a nestranně rozhodovat. Rozhodováním ve vlastní věci soudce je nutné rozumět rozhodování
ve věci, v níž by sám soudce vystupoval v řízení jako žalobce či žalovaný, jako osoba na řízení
zúčastněná, v postavení poškozeného v trestním řízení, jako svědek nebo v obdobném
procesním postavení, z něhož by vyplývalo, že on sám má nebo může mít na rozhodnutí věci
zájem. Z předloženého spisového materiálu však Nejvyšší správní soud tyto skutečnosti nezjistil.
[16] Je-li předmětem svolávaného shromáždění mj. protest proti předchozí rozhodovací
činnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem z důvodu tvrzeného nezákonného omezování
shromažďovacího práva žalobce, nejedná se o věc „vlastní“ žádného ze jmenovaných soudců
Krajského soudu v Ústí nad Labem v intencích výše uvedeného. Žádný ze soudců, kteří mají
v projednávané věci rozhodovat, nebyl v předchozích věcech žalobce v pozici účastníka řízení
(či v obdobném postavení spjatém s projednávanou věcí), ale toliko v pozici soudce – tedy
v postavení subjektu nezávisle rozhodujícího o předmětné věci. Pouze skutečnost, že jmenovaní
soudci dříve v minulých věcech žalobce týkajících se shromažďovacího práva rozhodovali
a žalobce se se způsobem rozhodování těchto věcí Krajským soudem v Ústí nad Labem
neztotožnil, neznamená, že by se každá nová věc vyvolaná týmž žalobcem týkající
se shromažďovacího práva rázem stala „osobní záležitostí“ soudců předmětného krajského
soudu – jejich vlastní věcí, na jejímž rozhodnutí by mohli mít osobní zájem.
[17] Nejvyšší správní soud přitakává žalovanému, že soudci jako reprezentanti veřejné moci
mohou být (a často také jsou) terčem kritiky, ať již ve sdělovacích prostředcích nebo ve veřejných
vystoupeních účastníků soudního řízení. Není rozhodné, zda je uvedená k ritika oprávněná
či nikoliv; u soudců je totiž třeba přepokládat a požadovat vyšší s tupeň tolerance a nadhledu,
než tomu je u jednotlivých občanů. Je nezbytné přihlédnout i k tomu, že princip nezávislého,
nestranného a spravedlivého rozhodování je vůbec zásadním principem fungování soudní moci
a je zákonnou, resp. ústavní, jakož i morální povinností soudců tento princip dodržovat [viz nález
Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 105/01 ze dne 3. 7. 2001 (N 98/23 SbNU 11)] .
Lze tak předpokládat, že pokud si žalobce právní názor vyjádřený soudci Krajského soudu v Ústí
nad Labem v předchozích věcech neosvojil, neztotožnil se s ním a veřejně proti němu vystupuje
(nebo proti němu hodlá vystupovat), neovlivní tato skutečnost nestrannost rozhodování
uvedených soudců v jiné věci žalobce. Soudci musí být schopni přijímat obecně vyšší míru kritiky
a nemohou se nechat ve své rozhodovací činnosti ovlivnit případnými negativními výpady
účastníků řízení. U osobnosti soudce je totiž třeba vždy „vycházet primárně z toho, že se jedná
o profesionála, který dokáže oddělit svoje soukromé zájmy od rozhodovací činnosti, n a které se podílí, a u něhož
je vždy na prvním místě respektování profesní a osobní cti“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 11. 6. 2010, sp. zn. Nao 46/2010 [2102/2010 Sb. NSS]).
[18] Dřívější rozhodování soudců, které se autoritativně vyslovilo k právům a povinnostem
žalobce, proto nezpůsobuje jejich podjatost v nyní projednávané věci, jakkoli mohlo
být pro žalobce nepříznivé. Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost.
Nesouhlas žalobce s právními závěry, které soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem dříve
vyslovili, je při hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě
lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), eventuelně ústavní stížnost, nikoli
námitka podjatosti (shodně viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2009,
č. j. Nao 48/2009 - 162).
[19] V projednávané věci Nejvyšší správní soud rovněž nezjistil, že by některý ze soudc ů mohl
mít přímý zájem na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku, že by získal o věci
poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání či že měl některý ze jmenovaných
soudců příbuzenský či přátelský poměr k účastníkům či jejich zástupcům, n ebo naopak poměr
zjevně nepřátelský. Ani účastníci řízení z těchto důvodů podjatost soudců krajského soudu
nedovozují. Nelze rovněž konstatovat, že by soudci senátu 40 A Krajského soudu v Ústí
nad Labem jakýmkoliv způsobem žalobce znevýhodňovali z důvodu, že proti způsobu jejich
rozhodování v jiných řízeních hodlá veřejně vystoupit a protestovat. Žádný ze zmíněných soudců
se rovněž nepodílel na projednávání nebo rozhodování věci u žalovaného správního orgánu.
[20] Vzhledem k tomu, že uvedené skutečnosti nemohou být ve smyslu ustanovení §8 odst. 1
s. ř. s. důvodem pro vyloučení soudce, a jiné skutečnosti žalobce netvrdí, rozhodl Nejvyšší
správní soud, že soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. Markéta Lehká, Ph.D.,
JUDr. Petr Černý, Ph.D. a Mgr. Václav Trajer nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování
této věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. srpna 2013
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu