ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.55.2013:54
sp. zn. Nao 55/2013 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce A. H.,
zastoupeného Ing. J. F., proti žalované České advokátní komoře, se sídlem Praha 1, Národní
třída 16, o námitce podjatosti vznesené žalobcem ve věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 5 Ca 205/2009, proti soudkyním JUDr. Evě Pechové, Mgr. Aleně Krýlové
a Mgr. Michaele Bejčkové,
takto:
Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Eva Pechová, Mgr. Alena Krýlová
Mgr. Michaela Bejčková ne js o u v y l o uč e ny z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Ca 205/2009.
Odůvodnění:
Žalobce uplatnil v průběhu jednání konaném dne 18. 9. 2013 ve věci
sp. zn. 5 Ca 205/2009 vedené Městským soudem v Praze (dále též jen „městský soud“) námitku
podjatosti soudkyň senátu 5 Ca tohoto soudu – JUDr. Evy Pechové, Mgr. Aleny Krýlové a Mgr.
Michaely Bejčkové. Tato námitka podjatosti v zásadě spočívá na třech důvodech. Z protokolace
pořízené městským soudem předně vyplývá, že předsedkyně senátu (JUDr. Eva Pechová) neměla
žalobci umožnit požádat soudce zpravodaje (Mgr. Michaelu Bejčkovou) o vysvětlení jejího (dle
názoru žalobce sporného) přednesu. Zadruhé předsedkyně senátu žalobci údajně neodpověděla,
který zákon mu znemožňuje vznášet na soud dotazy. V tomto postupu spatřuje žalobce
nepřátelské jednání vůči své osobě, kterému ostatní soudkyně mlčky přihlížely. Nepřátelské
jednání soudkyň shledává žalobce také v tom, že ač žádal o odročení jednání z důvodu pracovní
neschopnosti svého zmocněnce Ing. J. F., nebylo mu vyhověno, a proto se zmocněnec účastnil
jednání i přes tuto pracovní neschopnost. Tím mělo být žalobci upřeno právo být tímto
zmocněncem zastupován.
Soudkyně senátu 5 Ca městského soudu k námitce podjatosti prohlásily, že nemají žádný
vztah ani k věci projednávané pod sp. zn. 5 Ca 205/2009, ani k účastníkům nebo k jejich
zástupcům, a že si nejsou vědomy žádných okolností, které by mohly vyvolat pochybnosti o jejich
nepodjatosti. Toto prohlášení stvrdily dne 23. 9. 2013 svými podpisy. Následně byla věc
předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti podle §8 odst. 5
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Námitka podjatosti není důvodná.
Předně je vhodné uvést, že integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak
je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), je garance toho, aby
ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Princip nestranného, nezávislého
a spravedlivého rozhodování představuje základní pilíř a předpoklad fungování soudní moci
a všichni soudci jsou povinni jej ctít a naplňovat.
Odrazem uvedeného principu je ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s., který uvádí, že soudci jsou
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou t éž soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předc hozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech. Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce
k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizova telná, že lze důvodně
pochybovat o soudcově nepodjatosti. Při úvahách o vyloučení soudce z důvodů uvedených
v ustanovení §8 s. ř. s., je nicméně nutno postupovat velmi obezřetně, neboť jde o výjimku
z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny). Tak jak zákon, a na něj
navazující rozvrh práce, určují osobu zákonného soudce (příslušného soudního oddělení, senátu),
je tato příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci
a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze proto jen výjimečně a ze závažných důvodů, které
mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem, nezaujatě a spravedlivě
(srov. usnesení zdejšího soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16; citovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
Podle §8 odst. 5 s. ř. s. může účastník nebo osoba zúčastněná na řízení namítnout podjatost soudce,
soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti
dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání . K později uplatněným
námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny ko nkrétní skutečnosti, z nichž
je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je -li namítána
podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření. Oběma podmínkám žalobce
dostál, neboť námitku uplatnil včas a zdůvodnil ji (respektive uvedl konkrétní skutečnosti,
z nichž ji dovodil); Nejvyšší správní soud se jí tedy bude zabývat věcně.
Nestrannost soudce se zkoumá jak z hlediska subjektivního, tak i z hlediska objektivního,
přičemž platí, že pro posouzení je rozhodující hledisko objektivní (okolnosti zakládající
pochybnost o soudcově nepodjatosti); k subjektivním hlediskům (osobnímu přesvědčení)
účastníků či soudce samotného se přihlédne podpůrně (obdobně viz usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 4. 2010, č . j. Nao 13/2010 - 68).
Subjektivní kritérium vypovídá o postoji soudce ve vztahu ke konkrétnímu případu.
V dané věci nicméně vyplývá z vyjádření všech soudkyň senátu 5 Ca, že se za podjaté v souzené
věci nepovažují, neboť nemají ani vztah k projednávané věci, ani k účastníkům řízení či jejich
zástupcům; současně jim není známa žádná skutečnost, která by mohla pochybnosti o jejich
nepodjatosti vyvolat.
Z hlediska objektivního má při posuzování námitky podjatosti v této věci klíčový význam
ustanovení §8 odst. 1 věta třetí, s. ř. s., podle níž důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech . Není totiž
pochyb o tom, že žalobcem uplatněné tři důvody podjatosti soudkyň senátu 5 Ca městského
soudu týkají právě a výlučně jejich postupu v tomto řízení. Ve smyslu naposledy citovaného
ustanovení proto nemůže být podjatost soudkyň založena čistě jen na tom, že žalobci nebylo
v průběhu jednání umožněno klást soudci zpravodaji otázky a že mu předsedkyně senátu odmítla
vysvětlit, na základě jakého právního předpisu tento žalobcův požadavek odmítla. Takové
oprávnění účastníku řízení z procesních předpisů nevyplývá a lze je označit za značně
nestandardní. Obdobně není samo o sobě projevem podjatosti či jiné formy zaujatosti vůči
žalobci to, že pověřená členka senátu (Mgr. Michaela Bejčková) nevyhověla jeho návrhu
na v pořadí druhé odročení nařízeného jednání s poukazem na skutečnost, že pracovní
neschopnost obecného zmocněnce, který neposkytuje kvalifikované právní služby, není
překážkou, pro níž by se nemohl žalobce jednání zúčastnit, a to tím spíše, když dosud vůči soudu
vystupoval bez zástupce. Na takovém sdělení neshledává Nejvyšší správní soud nic nepatřičného
a i po věcné stránce proti němu nelze ničeho namítat. Nicméně i za situace, kdy by popsaný
postup soudkyň (či spíše soudu) nebyl z procesního hlediska správný, nejednalo by se bez dalšího
o důvod jejich podjatosti, ale mohlo by jít případně o procesní vadu, u níž by mohl být následně
vážen její vliv na zákonnost konečného rozhodnutí ve věci (přiměřeně viz usnesení zdejšího
soudu ze dne 18. 6. 2003, č. j. Nao 25/2003 - 47, v němž bylo vysloveno, že důvodem pro
vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci nejsou okolnosti spočívající v postupu soudu,
který vedl k zamítnutí žalobcovy žádosti o osvobození od soudních poplatků). Nelze současně
přehlédnout, že se obecný zmocněnec žalobce jednání konaného dne 18. 9. 2013 i přes trvající
pracovní neschopnost zúčastnil, a proto zdejší soud nemohl přisvědčit žalobci v přesvědčení,
že mu postupem soudkyň senátu 5 Ca městského soudu bylo upřeno právo být v soudním řízení
zastoupen.
Vzhledem tedy k tomu, že uvedené skutečnosti nemohou být, ve smyslu ustanovení
§8 odst. 1 s. ř. s., důvodem pro vyloučení soudců, přičemž jiné relevantní skutečnosti žalobce
neuvádí, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že soudkyně senátu 5 Ca Městského soudu v Praze
JUDr. Eva Pechová, Mgr. Alena Krýlová a Mgr. Michaela Bejčková z projednávání
a rozhodování ve věci sp. zn. 5 Ca 205/2009 vyloučeny nejsou.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. října 2013
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu