ECLI:CZ:NSS:2008:NAO.8.2008:47
sp. zn. Nao 8/2008 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: S. M., proti
žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2007, č. j.
38 Cad 1/2007 - 12, o námitce podjatosti vznesené vůči soudcům Nejvyššího správního soudu
JUDr. Bohuslavu Hnízdilovi, JUDr. Miladě Tomkové a JUDr. Brigitě Chrastilové,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Bohuslav Hnízdil, JUDr. Milada Tomková
a JUDr. Brigita Chrastilová nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci
vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 123/2007.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení
Krajského soudu v Ostravě, kterým byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad
advokátů.
Návrhem podaným v zákonné lhůtě uplatnil žalobce námitku podjatosti vůči shora
uvedeným soudcům Nejvyššího správního soudu. Důvody podjatosti pak shrnul tvrzením,
že „...v uvedené věci rozhodují vyloučení soudci NSS...v téže věci již rozhodovali v předchozím
řízení“.
Ve svém vyjádření k podané námitce podjatosti všichni jmenovaní soudci uvedli,
že nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k projednávané věci.
Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejv yšší správní soud z §8 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), podle kterého jsou soudci
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci,
k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni
jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které
spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně d ána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze
vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu
závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě
a spravedlivě.
Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s. , je třeba uvést, že poměr k věci
může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův
poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo
jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti. Takové důvody zjevně
dány nejsou a žalobce je ani nenamítal.
Jde-li o důvody uvedené v druhé větě §8 odst. 1 s. ř. s . (tj. vyloučení soudce z důvodu
jeho podílu na předchozím soudním řízení), pak smysl a účel tohoto ustanovení spočívá
ve vyjádření principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy
jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces.
S ohledem na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“
interpretovat tak, že tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu
projednávat a rozhodovat stejný soudce. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí Krajského
soudu v Ostravě bylo vydáno samosoudcem JUDr. Květoslavou Tušlovou, je patrné, že ani zde
důvod podjatosti dán není. Z rozhodnutí žalovaného vyplývá, že ani na tomto rozhodnutí
se nikdo z výše uvedených soudců Nejvyššího správního soudu nepodílel. Kromě toho je třeba
zdůraznit, že ani v případech, kdy by se soudce Nejvyššího správního soudu již v minulosti
podílel na rozhodování týkající se shodného správního rozhodnutí u Nejvyššího správního
soudu, není podjatost dána, neboť pojem „předchozí soudní řízení“ uvedený v §8 odst. 1 s. ř. s.
míří na situace, kdy by se soudce podílel na rozhodnutí v jiném stupni.
Žádný ze zákonných důvodů k vyloučení shora uvedených soudců tedy nebyl
při posouzení námitky podjatosti žalobce v dané věci shledán. Nejvyšší správní soud proto
rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2008
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu