ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.19.04
sp. zn. Pl. ÚS 19/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. února 2006 v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Elišky Wagnerové ve věci návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, jejichž jménem jedná poslanec Mgr. O. V., na zrušení článku I. bodu 12 odstavce 4 písm. b) a ustanovení čl. IV. bodu 2 zákona č. 210/1993 Sb. a na zrušení §10a odst. 4 písm. b) zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 1. dubna 2004 doručen návrh skupiny 43 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení článku I. bodu 12 odstavce 4 písmena b) a ustanovení čl. IV. bodu 2 zákona č. 210/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 541/1992 Sb. a zákona č. 544/1992 Sb., zákona České národní rady č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby, a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 285/1991 Sb., zákona České národní rady č. 438/1991 Sb., zákona České národní rady č. 569/1991 Sb. a zákona č. 282/1992 Sb., a mění zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a na zrušení §10a odst. 4 písm. b) zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, v tehdy platném znění.
Napadená úprava je podle navrhovatelů v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a s čl. 11 Listiny základních práv a svobod, neboť existence "zlatých akcií" je v rozporu s rovností ochrany vlastnických práv. Navrhovatelé argumentují též právem EU, se kterým je česká úprava v rozporu. Tento návrh je veden pod sp. zn. Pl. ÚS 19/04.
Dne 23. září 2004 byl doručen Ústavnímu soudu návrh Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud"), kterým navrhl zrušení §10a odst. 4 písm. b) zákona č. 92/1991 Sb. Této věci byla přidělena sp. zn. Pl. ÚS 49/04. Krajský soud uvedl, že v průběhu řízení o žalobě obchodní společnosti BANG, s. r. o., proti žalované akciové společnosti Vodovody a kanalizace Hradec Králové, vyvstaly pochybnosti o souladu napadeného ustanovení zákona č. 92/1991 Sb. s obchodním zákoníkem a s ústavním pořádkem. V dané věci stanovy akciové společnosti Vodovody a kanalizace Hradec Králové umožňovaly podmínit převod akcií společnosti Vodovody a kanalizace Hradec Králové, a. s., souhlasem majitele jedné akcie se zvláštními právy a dávají majiteli této akcie některá další práva. Krajský soud odkázal na Druhou směrnici Evropské Rady ze dne 13. 12. 1976, 77/91/EHS, která v čl. 42 stanoví povinnost rovného zacházení s akcionáři ve stejném postavení. Krajský soud je přesvědčen o nesouladu napadeného ustanovení zákona č. 92/1991 Sb. s citovanou směrnicí Evropské Rady, čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a §155 odst. 7 obchodního zákoníku.
Senátním usnesením ze dne 6. prosince 2004, čj. Pl. ÚS 49/04 - 32, Ústavní soud návrh Krajského soudu odmítl, podle §43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro překážku litispendence, neboť o stejném návrhu skupiny poslanců již Ústavní soud vede řízení pod sp. zn. Pl. ÚS 19/04. Krajský soud se poté stal vedlejším účastníkem řízení, vedeného pod sp. zn. Pl. ÚS 19/04 (§35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Dne 30. dubna 2005 byl v částce 65 Sbírky zákonů publikován zákon č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky (zákon o zrušení Fondu národního majetku). Podle §3 odst. 1 označeného zákona, dnem zrušení Fondu zanikají zvláštní práva spojená s výkonem hlasovacího práva spojeného s akciemi, pro které tato zvláštní práva určily stanovy akciových společností podle článku IV. bodu 2 zákona č. 210/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 541/1992 Sb. a zákona č. 544/1992 Sb., zákon č. 171/1991 Sb. , o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodu majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění zákona č. 285/1991 Sb., zákona č. 438/1991 Sb., zákona č. 569/1991 Sb. a zákona č. 282/1992 Sb., a mění zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem; ustanovení stanov akciových společností, která určují akcie se zvláštními právy spojenými s výkonem hlasovacího práva, pozbývají platnosti dnem zrušení Fondu. Podle §11 zákona č. 178/2005 Sb. zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2006, a to včetně ustanovení §3 odst. 2, shora citovaného.
V částce 65/2005 Sbírky zákonů byl rovněž publikován zákon č. 179/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zrušení Fondu národního majetku České republiky. Tento zákon v části třetí, čl. III. bod 4. zrušil navrhovateli napadené ustanovení §10a odst. 4 písm. b) zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. Zákonem č. 179/2005 Sb., část sedmnáctá, čl. XVII. byl v článku IV. zákona č. 210/1993 Sb. zrušen bod 2. Obě derogační ustanovení nabyla účinnosti, podle části třicáté čtvrté čl. XXXVI. citovaného zákona, dne 1. ledna 2006.
Podle §67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jestliže zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem, řízení se zastaví. V tomto případě byla všechna ustanovení, navržená ke zrušení, derogována před tím, než Ústavní soud ve věci rozhodl. Proto Ústavní soud zvolil postup podle §67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a řízení o návrhu skupiny Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky zastavil.
Ve vztahu k postavení Krajského soudu v Hradci Králové, jako vedlejšího účastníka v této věci, Ústavní soud, jako obiter dictum, dodává, že v řízení o návrhu nebylo možno pokračovat ani podle doktríny vymezené Ústavním soudem v nálezu Pl. ÚS 33/2000 (publikován pod č. 78/2001 Sb.). Podle právního názoru, vysloveného v uvedeném nálezu, ustanovení čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR obsahuje implicitně povinnost Ústavního soudu poskytnout obecnému soudu svým rozhodnutím o ústavnosti či protiústavnosti zákona, jehož má být použito, pomoc, a to bez ohledu na to, zda byl zákon později změněn či zrušen. Pokud by totiž, po derogaci zákona, Ústavní soud odmítl ústavnost napadeného ustanovení posoudit, došlo by paradoxně k zablokování rozhodovací činnosti soudů opomenutím Ústavního soudu samého plnit svou základní povinnost podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR (shodně usnesení sp. zn. Pl. ÚS 3/99, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 21, str. 487).
Aplikace právního závěru nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/2000 musí brát zřetel na členství České republiky v Evropské unii s tím, že počínaje 1. květnem 2004 je každý orgán veřejné moci povinen aplikovat komunitární právo přednostně před českým právem tehdy, pokud je český zákon v rozporu s právem komunitárním (viz věc 6/64 Costa v. ENEL [1964] ECR 585 a konstantní judikatura Evropského soudního dvora). Ústavní soud nepřehlédl, že krajský soud ve svém návrhu argumentoval tím, že dnes již zrušené předpisy jsou v prvé řadě v rozporu s evropským právem, a teprve v druhé řadě s českým ústavním pořádkem. Z toho ovšem plyne, že pokud snad bude nutné, podle právního názoru krajského soudu, aplikovat v jeho věci dnes již zrušené zákony, musí si otázku souladu těchto předpisů s evropským právem vyřešit sám, bez součinnosti s Ústavním soudem, eventuálně pokud to bude nutné, za podmínek daných evropským právem, i pomocí předběžné otázky k Evropskému soudnímu dvoru (srov. k těmto podmínkám obecně Bobek, M., Komárek, J., Passer, J. M., Gillis, M., Předběžná otázka v komunitárním právu, Linde Praha 2005). Do posuzování těchto otázek ovšem Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší zasahovat.
S ohledem na všechny uvedené důvody Ústavní soud řízení zastavil, v souladu s ustanovením §67 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších zákonů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné..
V Brně dne 21. února 2006
Pavel Rychetský
předseda Ústavního soudu