ECLI:CZ:US:2007:Pl.US.23.06.2
sp. zn. Pl. ÚS 23/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické o návrhu navrhovatelů - skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky, zastoupených Prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem Praha 2, Botičská 4, na zrušení vyhlášky č. 550/2005 Sb., kterou se stanoví výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění, včetně regulačních omezení, pro 1. pololetí 2006, takto:
I. V části v níž byla vyhláška č. 550/2005 Sb., kterou se stanoví výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění, včetně regulačních omezení, pro 1. pololetí 2006, změněna vyhláškou č. 101/2006 Sb. a to v ustanoveních §1 písm. a), §2 odst. 2, §3 odst. 3, 4 a 5, §4 odst. 4, 5 a 7, §5 odst. 2 až 8, §6 odst. 4 a 7, §7 odst. 1 a 2, §8 odst. 3, §9 odst. 4, §11 odst. 3 a v přílohách č. 1 až 7, se řízení zastavuje.
II. Ve zbývající části se návrh odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dne 31. března 2006 byl Ústavnímu soudu doručen návrh skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení ustanovení vyhlášky Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 550/2005 Sb., kterou se stanoví výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění, včetně regulačních omezení, pro 1. pololetí 2006 (dále jen "vyhláška č. 550/2005 Sb."). Navrhovatelé vyhlášku č. 550/2005 Sb. napadli pro její rozpor s čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 1, čl. 4 odst. 2, čl. 31 a čl. 41 Listiny.
Navrhovatelé v návrhu tvrdili, že napadená vyhláška má nedostatky jak formálně právní, tak i materiálně právní. Navrhovatelé uvedli, že Ministerstvo zdravotnictví České republiky (dále jen "Ministerstvo") vydalo s účinností od 1. ledna 2006 vyhlášku podle ustanovení §17 odst. 11 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění platném ke dni podání návrhu (dále jen "zákon č. 48/1997 Sb."). Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že Ministerstvo nesplnilo při vydání napadené vyhlášky v prvé řadě formální podmínky, za nichž je možné vyhlášku vydat. Zmocňovacím ustanovením pro vydání vyhlášky č. 550/2005 Sb. je ustanovení §17 odst. 11 zákona č. 48/1997 Sb. Předpoklady pro vydání vyhlášky č. 550/2005 Sb. jsou pak uvedeny v předcházejících ustanoveních, a to v §17 odst. 5 až 10 tohoto zákona. Podle názoru navrhovatelů, musí být nejdříve učiněn pokus o uzavření dohody o výši úhrad zdravotní péče (§17 odst. 5). Výsledkem jednání má být rámcová dohoda, kterou se následně řeší individuální dohody uzavírané mezi zdravotní pojišťovnou a zdravotnickým zařízením (§17 odst. 1). Rámcová dohoda, která je výsledkem dohodovacího řízení musí být předložena Ministerstvu ke schválení (§17 odst. 6). Ministerstvo posoudí soulad předložené dohody s právními předpisy a veřejným zájmem (§17 odst. 8 a 9). Pokud Ministerstvo soulad dohody s právními předpisy či veřejným zájmem neshledá, vrátí dohodu zpět účastníkům dohodovacího řízení. Ti pak mají dohodu přepracovat a vrátit ji zpět Ministerstvu do 10 dnů (§17 odst. 10). Podle dikce ustanovení §17 odst. 11 zákona č. 48/1997 Sb. pokud není dohoda uzavřená v rámci dohodovacího řízení předložena ve stanovené lhůtě 10 dnů, nebo odporuje-li právním předpisům nebo veřejnému zájmu, Ministerstvo stanoví vyhláškou výši úhrad hrazené péče včetně regulačních omezení pro kalendářní pololetí. Podle názoru navrhovatelů Ministerstvo před vydáním napadené vyhlášky účelově vrátilo účastníkům dohodovacího řízení uzavřené dohody, aniž zdůvodnilo, čím byl veřejný zájem uzavřenými dohodami dotčen tak, aby si vytvořilo prostor pro vydání napadené vyhlášky a tím nedodrželo formální podmínky pro vydání napadené vyhlášky č. 550/2005 Sb. Pokud se týká materiálně právního hlediska, napadli navrhovatelé překročení rozsahu zákonného zmocnění, neboť vyhláška č. 550/2005 Sb. podle jejich názoru upravuje vztahy, které jí upravovat nepřísluší a to tím, že nestanoví rovná pravidla pro výkon výdělečné činnosti a zavádí mezi dotčenými subjekty nerovnost (zejména ve vztahu ke způsobu provádění výpočtu úhrady za poskytnutou zdravotní péči a placení úhrad).
II.
Podle čl. 88 odst. 1 Ústavy zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem. Současně čl. 88 odst. 2 Ústavy stanoví, že soudci Ústavního soudu jsou vázáni ústavním pořádkem a zákonem podle čl. 88 odst. 1 Ústavy, tj. zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud konstatuje, že návrh byl podán skupinou dvaceti sedmi senátorů Senátu Parlamentu České republiky, tedy v souladu s podmínkami obsaženými v ustanovení §64 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. V předmětné věci lze tedy na straně navrhovatelů konstatovat naplnění podmínek aktivní legitimace.
III.
Ústavní soud při posuzování předmětného návrhu ve fázi zkoumání existence podmínek řízení zjistil, že Ministerstvo přijalo vyhlášku č. 550/2005 Sb., kterou navrhovatelé svým návrhem napadli, dne 21. prosince 2005. Dne 20. března 2006 schválilo Ministerstvo vyhlášku č. 101/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 550/2005 Sb. (dále jen "vyhláška č. 101/2006 Sb."), a to s účinností od 1. dubna 2006. Změna se přitom týkala ustanovení §1 písm. a), §2 odst. 2, §3 odst. 3, 4 a 5, §4 odst. 4, 5 a 7, §5 odst. 2 až 8, §6 odst. 4 a 7, §7 odst. 1 a 2, §8 odst. 3, §9 odst. 4, §11 odst. 3 a příloh č. 1 až 7. Ústavní soud konstatuje, že novela provedená vyhláškou č. 101/2006 Sb. se napadené vyhlášky významně dotkla a došlo k její výrazné změně. Podstatná část napadené vyhlášky č. 550/2005 Sb., ve znění ke dni podání návrhu, tak pozbyla platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem.
Podle ustanovení §67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem, řízení se zastaví. Ústavní soud konstatuje, že podmínky tohoto ustanovení jsou ve vztahu ke změněným částem ustanovení §1 písm. a), §2 odst. 2, §3 odst. 3, 4 a 5, §4 odst. 4, 5 a 7, §5 odst. 2 až 8, §6 odst. 4 a 7, §7 odst. 1 a 2, §8 odst. 3, §9 odst. 4, §11 odst. 3 a příloh č. 1 až 7 vyhlášky č. 550/2005 Sb., splněny.
IV.
Jak navrhovatelé v návrhu uvedli, vyhláška č. 550/2005 Sb. byla vydána podle zmocňovacího ustanovení §17 odst. 11 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění platném ke dni vydání vyhlášky č. 550/2005 Sb. Předpoklady pro vydání napadené vyhlášky jsou pak uvedeny v ustanovení §17 odst. 5 až 10 zákona č. 48/1997 Sb. Ústavní soud zjistil, že zákonem č. 117/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti veřejného zdravotního pojištění (dále jen "zákon č. 117/2006"), bylo s účinností od 1. dubna 2006 ustanovení §17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb. nahrazeno novým zněním a ustanovení §17 odst. 6 až 11 zákona č. 48/1997 Sb. bylo zákonem č. 117/2006 Sb. s účinností od 1. dubna 2006 zrušeno. Tím byla zrušena zmocňovací ustanovení, která byla Ministerstvem použita při vydání napadené vyhlášky a nahrazena zmocňovacími ustanoveními novými, která jsou ve srovnání se původní úpravou před novelou formulována odlišně. Ústavní soud konstatuje, že ustanovení §17 odst. 5 až 11 zákona č. 48/1997 Sb., s nímž je podle návrhu vyhláška č. 550/2005 Sb. v rozporu, pozbylo platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem.
Podle ustanovení §67 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, řízení se rovněž zastaví, jestliže pozbude platnosti ústavní zákon nebo zákon, s nimiž je podle návrhu zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, v rozporu.
Podle judikatury Ústavního soudu však "vypuštěním zmocňujícího zákonného ustanovení nemůže dojít k automatickému zrušení vyhlášky, vydané na základě tohoto zmocnění, není-li tak v zákoně výslovně uvedeno, takže napadená vyhláška zůstává platnou součástí českého právního řádu ..." (nález Pl. ÚS 3/2000 publikovaný pod č. 231/2000 Sb., ve znění sdělení Ústavního soudu č. 130/2001 Sb., ve věci návrhu na zrušení vyhlášky Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu).
Důvody pro zastavení řízení podle §67 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nejsou tedy vůči těm ustanovením vyhlášky č. 550/2005 Sb., která nebyla novelizována vyhláškou č. 101/2006 Sb. dány, neboť v zákoně č. 117/2006 Sb. není výslovně uvedeno, že by jeho vydáním byla vyhláška č. 550/2005 Sb. zrušena. Přesto Ústavní soud nemohl pominout skutečnost, že výtky navrhovatelů byly adresovány zejména zmocňovacím ustanovením §17 odst. 5 až 11 zákona č. 48/1997 Sb., které byly s účinností od 1. dubna 2006 nahrazeny novým zněním. Vzhledem k absenci materiálních podmínek dalšího normativního působení, dané absencí zákonného zmocnění (protože nové zákonné zmocnění, provedené zákonem č. 117/2006 Sb., se nemůže retroaktivně vztahovat též na napadenou vyhlášku), je sice vyhláška č. 550/2005 Sb. i nadále platným právním předpisem, ale právní vztahy z ní vznikající byly bezesporu z velké části již realizovány a napadená vyhláška se tak stala předpisem, který není ani účinným ani aplikovatelným, tedy takovým, který by byl způsobilý vyvolávat v realitě právní účinky pro futuro. Ve smyslu shora podaných argumentů není napadená vyhláška způsobilá vyvolávat nadále právní účinky a další řízení v této věci tak pozbývá jakéhokoliv významu (srov. obdobně nález sp. zn. Pl. ÚS 52/03, vyhlášený pod č. 568/2004 Sb.; nepublikované usnesení Pl. ÚS 53/03). Ústavní soud konstatuje, že po zrušení zmocňovacích ustanovení uvedených v zákoně č. 48/1997 Sb. zákonem č. 117/2006 Sb. se návrh ve vztahu k části vyhlášky č. 550/2005 Sb., která nebyla novelizována vyhláškou č. 101/2006 Sb., stal zjevně neopodstatněným.
Z uvedených důvodů Ústavní soud řízení ve věci návrhu na zrušení vyhlášky č. 550/2005 Sb., ve vztahu k části ustanovení novelizovaných vyhláškou č. 101/2006 Sb., konkrétně v ustanovení §1 písm. a), §2 odst. 2, §3 odst. 3, 4 a 5, §4 odst. 4, 5 a 7, §5 odst. 2 až 8, §6 odst. 4 a 7, §7 odst. 1 a 2, §8 odst. 3, §9 odst. 4, §11 odst. 3 a v přílohách č. 1 až 7 vyhlášky č. 550/2005 Sb., podle ustanovení §67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zastavil. Ve zbývající části napadené vyhlášky č. 550/2005 Sb., která nebyla novelizována vyhláškou č. 101/2006 Sb., návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. března 2007
Pavel Rychetský
předseda Ústavního soudu