ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.3.05
sp. zn. Pl. ÚS 3/05
Nález
Nález pléna Ústavního soudu složeného z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické ze dne 6. června 2006 sp. zn. Pl. ÚS 3/05 ve věci návrhu ministra vnitra na zrušení obecně závazné vyhlášky města Staňkov č. 5/03 o některých povinnostech chovatelů zvířat (nález byl vyhlášen pod č. 445/2006 Sb.).
Obecně závazná vyhláška města Staňkov č. 5/03 o některých povinnostech chovatelů zvířat se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodnění:
I.
Dne 24. 1. 2005 obdržel Ústavní soud návrh ministra vnitra na zrušení obecně závazné vyhlášky města Staňkov č. 5/03 o některých povinnostech chovatelů zvířat. Protože návrh splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nic nebránilo jeho projednání plénem Ústavního soudu.
II.
Obecně závazná vyhláška města Staňkov č. 5/03, o některých povinnostech chovatelů zvířat, byla schválena dne 17. 12. 2003 nadpoloviční většinou všech členů zastupitelstva města Staňkov, byla řádně vyhlášena a nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2004.
III.
Nyní platný text vyhlášky (bez oprav chyb a překlepů), navrhovaný ke zrušení, zní takto:
Obecně závazná vyhláška Města Staňkov č. 5/03 o některých povinnostech chovatelů zvířat
Zastupitelstvo Města Staňkova se usneslo dne 17. 12. 2003 vydat podle ustanovení §10 písm. a) a c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů tuto obecně závaznou vyhlášku, (dále jen "vyhláška").
Článek 1
Obecné povinnosti
Každý držitel zvířete, ať již chovaného v hospodářském nebo zájmovém chovu je povinen bez ohledu na důvod držby:
a) učinit potřebná opatření k zabránění úniku zvířete na veřejné prostranství,
b) neznečišťovat v souvislosti s držbou zvířete veřejná prostranství,
c) likvidovat odpady při držbě vznikající nezávadným způsobem a v souladu s předpisy o odpadech a veterinární péči,
d) neobtěžovat občany města a ostatní fyzické osoby ve městě se zdržující hlukem či zápachem s držením zvířete souvisejícími,
e) nepřipustit vzájemné střety zvířat a fyzických osob a zvířat mezi sebou.
Článek 2
Pohyb zvířat na veřejném prostranství
1. Volný pohyb chovaných zvířat na veřejném prostranství v souvisle zastavěném území města či v zastavěném území přilehlých obcí se zakazuje vyjma případů oprávněného použití služebního psa.
2. Je-li vzhledem k biologickým potřebám drženého zvířete nebo podmínkám chovu nezbytné vyvádění zvířete na veřejném prostranství a jeho vyvádění na veřejná prostranství mimo souvisle zastavěné území města či zastavěného území přilehlých obcí není vzhledem k místu chovu možné, je průvodce zvířete povinen mít zvíře pod trvalým dohledem. Zvíře musí být vždy vedeno pomocí vodítka, oprati apod.
3. Žádné zvíře nesmí být vyváděno do blízkosti dětských hřišť, sportovišť a pískovišť, dále nesmí být zvířata vyváděna na okrasné záhony a na místa opatřená upozorněním na zákaz vodění zvířat.
4. Zvíře nesmí být ponecháno bez dozoru na veřejném prostranství ani upoutáním k pevným zařízením, například před úřady, obchody a jinými veřejnosti přístupnými provozovnami, nejde-li o ohrazený prostor k tomuto účelu provozovatelem provozovny určeny a zřízeny v souladu s předpisy hygienickými, stavebními a veterinárními.
5. Znečistí-li vyváděné zvíře veřejné prostranství, je průvodce zvířete povinen neprodleně znečištění odstranit.
6. Zvířata, která není možné vést pomocí vodítka, opratí atd., zejména drůbež a prasata, nemohou být volně vyváděna na veřejná prostranství, mimo souvisle zastavěné území města.
7. Svěří-li chovatel zvíře k vedení na veřejném prostranství osobě mladší 15-ti let, je povinen ji řádně poučit o povinnostech průvodce podle této vyhlášky a učinit vhodná opatření k zabránění narušování veřejného pořádku a udržení čistoty veřejného prostranství.
Článek 3
Další povinnosti pro vodění psů a ostatních zvířat na veřejném prostranství
1. Je-li pes nebo zvíře chováním či účelem chovu psa podobné (dále jen pes) vedeno na vodítku (článek 2 odst. 1 a 2,) musí být vodítko přiměřené délky. Délka vodítka musí znemožňovat útok psa či jiné obtěžování ostatních sob na veřejném prostranství se pohybujících. Průvodce psa je povinen dbát toho, aby vodítko nebylo překážkou volného pohybu chodců, cyklistů, kočárků či invalidních vozíků. Při míjení dítěte, kočárku, invalidního vozíku nebo organizovaného útvaru chodců je průvodce psa povinen zkrátit vodítko tak, aby psa vedl u své nohy.
2. Pes vedený na veřejném prostranství musí mít na obojku umístěnou známku potvrzující přihlášení psa do evidence.
3. Průvodce psa je povinen zabránit močení psa na zdi budov, nebo před jejich vchody, na veřejně prospěšná zařízení.
4. Není-li pes zcela ovladatelný pro nedostatečný výcvik nebo nezkušenost průvodce, nebo jde-li o psa, který v minulosti zaútočil na jiné zvíře či člověka, musí být opatřen náhubkem. Náhubkem musí být opatřen též každý pes vyvedený na tržiště, zastávku autobusové či vlakové dopravy a do míst se zvýšeným počtem osob, například při veřejném shromáždění občanů, manifestacích a pouličních průvodech nebo veřejných produkcích a sportovních akcích na otevřeném prostranství.
Článek 4
Ustanovení závěrečná
1. Ustanovení této vyhlášky se nevztahuje na majitele psů, kteří jsou v daném okamžiku doprovodem osob nevidomých nebo tělesně postižených.
2. Volným pohybem zvířat na veřejném prostranství mimo souvisle zastavěné území města není dotčeno právo myslivosti.
3. Povinnosti podle článku 1 písm. a) a článku 2 odst. 1, 2, 4 a 6 se nevztahují na chovatele poštovních, užitkových a okrasných holubů.
4. Porušení povinností touto vyhláškou uložených se postihuje podle zvláštních předpisů (dle §46 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, §58 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů). Za porušení povinností držitelů nebo průvodců mladších 15 let zodpovídá osoba, která chov zvířete nebo jeho vedení na veřejném prostranství dítěti umožnila a o dodržení povinnosti podle této vyhlášky se řádně nepostarala. Právo na náhradu škody podle zvláštních předpisů tím není dotčeno.
5. Touto vyhláškou se ruší čl. 7 vyhlášky města Staňkova č. 12/93 ze dne 25. 1. 1993 o zajištění péče o čistotu a zlepšení vzhledu a životní prostředí města Staňkova a k městu patřících obcí
6. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. 1. 2004.
starosta města místostarosta města
kulaté razítko
Vyvěšeno dne 17. 12. 2003
Sejmuto dne: 31. 12. 2003
IV.
Krajský úřad Plzeňského kraje dospěl k závěru, že vyhláška je v rozporu se zákonem a dne 10. 3. 2004 vyzval město Staňkov v souladu s ustanovením §124 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, k nápravě ve lhůtě třiceti dnů. Vzhledem k tomu, že město nápravu ve lhůtě k tomu stanovené nezjednalo, podal krajský úřad dne 18. 5. 2004 Ministerstvu vnitra návrh na pozastavení účinnosti vyhlášky. Ministerstvo vnitra po přezkoumání návrhu dospělo k závěru, že vyhláška je v rozporu se zákonem, proto opatřením ze dne 16. 9. 2004 zahájilo správní řízení o pozastavení její účinnosti. Dne 5. 1. 2005 vydalo Ministerstvo vnitra rozhodnutí č. j. MS-1628/2-2004, jímž účinnost vyhlášky pozastavilo. Toto rozhodnutí bylo dne 10. 1. 2005 doručeno Městskému úřadu ve Staňkově, čímž podle §124 odst. 2 zákona o obcích nabylo právní moci. Dne 21. 1. 2005, tedy ve lhůtě ve smyslu ustanovení §124 odst. 3 zákona o obcích, podalo Ministerstvo vnitra návrh na zrušení předmětné vyhlášky Ústavnímu soudu.
Ministr vnitra ve svém návrhu na zrušení uvedených ustanovení vyhlášky města Staňkov, předloženém Ústavnímu soudu, vyslovuje názor, že tato vyhláška je v rozporu s ustanovením §10 písm. a) a c) zákona o obcích, neboť překračuje meze tohoto zákonného zmocnění. Podle názoru ministra vyhláška zasahuje zejména do následujících právních předpisů: zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů [článek 1 písm. a) vyhlášky], zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších přepisů [článek 1 písm. b) vyhlášky], zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů [článek 1 písm. c) vyhlášky], zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů [článek 1 písm. d) vyhlášky]. Ustanovení §24 odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje zmocnění upravit obecně závaznou vyhláškou pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství a vymezit prostor pro volné pobíhání psů. Článek 2 a článek 3 odst. 1 vyhlášky se však vztahuje nejen na psy, čímž překračuje uvedené zákonné zmocnění. Podle ustanovení §10 písm. a) zákona o obcích lze v obecně závazné vyhlášce zakázat určité činnosti "na některých veřejných prostranstvích v obci". Navrhovatel odkazuje na nález Ústavního soudu č. 567/2004 Sb. (viz dále), podle něhož takové prostranství musí být v obecně závazné vyhlášce určeno co možná nejpřesněji, tj. tak, aby jeho lokalizace byla dostatečně konkrétní a nevyvolávala žádné interpretační pochybnosti. Uvedený požadavek konkretizace veřejných prostranství, nebyl podle názoru navrhovatele v předmětné vyhlášce splněn. Navrhovatel je přesvědčen o tom, že poučovací povinnost stanovená v článku 2 odst. 7 vyhlášky překračuje zmocnění zakotvené v §10 zákona o obcích a neopírá se ani o jiné zákonné zmocnění k ukládání povinností v obecně závazné vyhlášce. Rozpor se zákonem, a to konkrétně se zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, navrhovatel spatřuje i v sankčním ustanovení článku 4 odst. 4 vyhlášky, které zakotvuje odpovědnost jiné osoby, než která svým jednáním porušila povinnost stanovenou ve vyhlášce. Domnívá se rovněž, že tím, že tato vyhláška stanoví povinnosti (zákazy) bez zákonného podkladu a nad rámec samostatné působnosti obce, dostala se do rozporu s čl. 104 odst. 3 a čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a s čl. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Proto navrhuje, aby Ústavní soud předmětnou vyhlášku zrušil.
V.
Na výzvu Ústavního soudu se k návrhu ministra vnitra vyjádřilo město Staňkov svým podáním ze dne 18. 3. 2005. Účastník řízení nesouhlasí s názorem navrhovatele, že předmětná vyhláška reguluje vztahy upravené zvláštními předpisy a překračuje meze ustanovení §10 písm. a) a c) zákona o obcích. Připomíná nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/97 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 13, nález č. 24; vyhlášen pod č. 69/1999 Sb.], podle kterého není v rozporu se zákonem, když v obecně závazné vyhlášce obce došlo pouze k rekapitulaci povinností stanovených speciálními zákony a smyslem bylo opětovně upozornit adresáty obecně závazné vyhlášky na povinnosti, jež mají dodržovat. Z článku 1 předmětné vyhlášky lze dovodit právě jen snahu upozornit adresáty na jejich povinnosti, když vyhláška sama o sobě za porušení těchto povinností neukládá žádné sankce, pouze odkazuje na postih podle zvláštních předpisů. Důvodem napadené vyhlášky bylo regulovat místní záležitosti veřejného pořádku a vést adresáty k dodržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně, tedy regulovat záležitosti a jednání místního charakteru. Do této oblasti podle jeho názoru jistě patří i pohyb zvířat na veřejném prostranství, a to nikoli jen psů. K výtce navrhovatele týkající se tvrzeného rozporu článku 2 a článku 3 odst. 1 předmětné vyhlášky s ustanovením §24 odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, resp. jeho novelou č. 77/2004 Sb., účastník připomíná, že uvedená novela nabyla účinnosti dne 1. 3. 2004, tedy před účinností předmětné vyhlášky (správně zřejmě "po" účinnosti předmětné vyhlášky, neboť k účinnosti vyhlášky došlo dne 1. 1. 2004). Neakceptuje ani námitku stran nedostatečného vymezení veřejného prostranství v článku 2 odst. 1 vyhlášky. S odkazem na ustanovení §34 zákona o obcích, které vykládá uvedený pojem, je podle názoru účastníka vymezení pojmu veřejné prostranství ve vyhlášce konkretizováno dostatečně. Úvahy navrhovatele by v tomto směru vedly ke zpochybnění definice veřejného prostranství v samotném zákoně o obcích. Klade si v této souvislosti otázku, zda slovní spojení tam použité "sloužící k obecnému užívání" je dostatečně určité.
Polemizuje i s výtkou týkající se poučovací povinnosti stanovené v odst. 7 článku 2 vyhlášky z důvodu překročení zákonného zmocnění. Má za to, že uvedené ustanovení vyhlášky pouze poučuje adresáta, jakým způsobem se má chovat v případě, kdy svěří zvíře osobě mladší 15 let, přičemž vyhláška nestanovuje žádnou sankci. Názoru navrhovatele údajně nelze přisvědčit, neboť právě zákon o přestupcích, na nějž vyhláška odkazuje, sám upravuje věkovou hranici odpovědnosti za přestupek. Je samozřejmé, že osoba mladší 15 let nemůže být odpovědná za jednání, které by bylo v rozporu se zákonem nebo touto vyhláškou. Podle názoru navrhovatele toto ustanovení je v souladu s výše uvedeným účelem vyhlášky a nikterak nepřekračuje zákonné meze.
Účastník závěrem připomíná, že smyslem vyhlášky bylo upozornit občany obce na jejich povinnosti, které upravují a sankcionují jiné právní předpisy. Neztotožňuje se s návrhem na její zrušení.
Veřejný ochránce práv JUDr. Otakar Motejl svým vyjádřením ze dne 23. 2. 2005 sdělil, že nevstupuje do řízení před Ústavním soudem.
Oba účastníci řízení vyslovili souhlas s tím, aby Ústavní soud upustil od ústního jednání podle ustanovení §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
VI.
Při rozhodování o návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky Ústavní soud posuzuje, zda vyhláška byla přijata a vydána v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem a zda její obsah neodporuje ústavním zákonům a zákonům (§68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Pro toto posouzení Ústavní soud zpravidla volí test čtyř kroků, kterými jsou: 1. přezkum pravomoci obce vydávat obecně závazné vyhlášky, 2. zkoumání, zda se obec při vydávání obecně závazné vyhlášky nepohybovala mimo hranice zákonem vymezené věcné působnosti, 3. zkoumání, zda obec při vydávání obecně závazné vyhlášky nezneužila zákonem jí svěřenou působnost, a 4. přezkum obsahu vyhlášky z hlediska "nerozumnosti" (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 63/04 ze dne 22. 3. 2005, Sbírka rozhodnutí, svazek 36, nález č. 61; vyhlášen pod č. 210/2005 Sb.).
Stejnou metodu testování obecně závazné vyhlášky obce Ústavní soud zvolil i v projednávané věci.
Ústavní limity pro vydávání obecně závazných vyhlášek obcí v jejich samostatné působnosti jsou určeny v čl. 104 odst. 3 Ústavy, podle něhož zastupitelstva obcí mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. K vydávání obecně závazných vyhlášek obcí v jejich samostatné působnosti (na rozdíl od přenesené působnosti podle čl. 79 odst. 3 Ústavy) principiálně není zapotřebí výslovné zákonné zmocnění (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 5/99, Sbírka rozhodnutí, svazek 15, nález č. 112; vyhlášen pod č. 216/1999 Sb.), jde tedy o originární normotvorbu. Napadená vyhláška byla řádně vydána orgánem obce k tomu zmocněným, zastupitelstvem, a Ústavní soud má tedy za to, že obec postupovala co do výkonu své pravomoci ústavně souladným způsobem.
Ústava vymezuje v čl. 104 odst. 3 v rámci hlavy sedmé pod marginální rubrikou "Územní samospráva" pravomoc zastupitelstva obce k vydávání obecně závazných vyhlášek tak, že zastupitelstva obcí je mohou vydávat pouze v mezích své působnosti. Působnost zastupitelstva dle odstavce 1 tohoto článku pak může být upravena pouze zákonem. Podle ustanovení §84 zákona o obcích je zastupitelstvu obce vyhrazeno vydávat obecně závazné vyhlášky obce v rámci samostatné působnosti obce. Dle ustanovení §35 odst. 1 zákona o obcích do samostatné působnosti obce patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon.
Obec je tedy při výkonu samostatné působnosti (a v jejím rámci i při vydávání obecně závazných vyhlášek) limitována mezemi, které stanoví zákon [§35 odst. 3 písm. a) zákona o obcích]. Nemůže upravovat otázky, které jsou vyhrazeny pouze zákonné úpravě a nemůže upravovat záležitosti, které jsou již upraveny předpisy práva veřejného nebo soukromého (srov. judikaturu Ústavního soudu zejména pro oblast úpravy chovu a držení zvířat na území obce, nález sp. zn. Pl. ÚS 4/98, Sbírka rozhodnutí, svazek 14, nález č. 78, vyhlášen pod č. 126/1999 Sb.; nález sp. zn. Pl. ÚS 17/02 ze dne 20. 10. 2004, Sbírka rozhodnutí, svazek 35, nález č. 150, vyhlášen pod č. 583/2004 Sb., dostupný rovněž v elektronické verzi na www.judikatura.cz). Účelem a funkcí vydávání obecně závazných vyhlášek je správa vlastních záležitostí samostatně a nelze je spatřovat v pouhé volné reprodukci zákonů, týkajících se úkolů státní správy, či dokonce v normování této oblasti. V případech, kdy obec vystupuje jako subjekt určující pro občana povinnosti jednostrannými zákazy a příkazy, tj. jestliže vydává obecně závaznou vyhlášku, jejímž obsahem jsou právní povinnosti, může tak činit jen v případě výslovného zákonného zmocnění, neboť je vázána čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud zjistil, že město Staňkov překročilo meze své působnosti, neboť předmětem napadené vyhlášky učinilo vztahy, které spadají do oblasti upravené zákony, a dodržování povinností z těchto vztahů vyplývajících je pod dozorem orgánů státní správy. Ústavní soud v tomto směru sdílí argumentaci navrhovatele a dodává, že čl. 1 napadené vyhlášky je vydán městem Staňkov mimo hranice zákonem vymezené věcné působnosti, čl. 2 a čl. 3 částečně trpí toutéž vadou, neboť se vztahuje nejen na psy, ale též na další zvířata, částečně trpí vadou, na niž ve své judikatuře Ústavní soud již v minulosti upozornil, tj., že lokalizace veřejného prostranství není dostatečně konkrétní a vyvolává interpretační pochybnosti (viz též nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 50/03, Sbírka rozhodnutí, svazek 34, nález č. 133; vyhlášen pod č. 567/2004 Sb.). Napadenou vyhláškou je upraven volný pohyb dokonce i "v zastavěném území přilehlých obcí", kam pravomoc města Staňkov vydávat obecně závazné právní předpisy rozhodně nesahá.
V rozporu se zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, je konečně i sankční ustanovení čl. 4 odst. 4 napadené vyhlášky, které zakotvuje odpovědnost jiné osoby, než která svým jednáním porušila povinnost stanovenou ve vyhlášce.
Ústavní soud nemůže v neposlední řadě přisvědčit městu Staňkov, že napadená vyhláška byla vydána za účinnosti zákona č. 77/2004 Sb., který novelizoval zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, mj. tím, že zmocnil obce upravit obecně závaznou vyhláškou pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství a vymezit prostory pro volné pobíhání psů. Napadená vyhláška nabyla účinnosti 1. 1. 2004 a byla zastupitelstvem města Staňkov přijata dne 17. 12. 2003, novela č. 77/2004 Sb., jak uvádí samo město Staňkov ve svém vyjádření, nabyla účinnosti 1. 3. 2004. Ústavní soud dovozuje, že argumentace města Staňkov v tom směru, že "novela nabyla účinnosti dne 1. 3. 2004, tedy před účinností předmětné vyhlášky", je toliko mylným přehlédnutím autora vyjádření města Staňkova.
Ústavní soud přistoupil ke zrušení napadené vyhlášky jako celku, neboť dospěl k závěru, že torzo ustanovení, jež by snad nebylo důvod zrušit ze shora uvedených důvodů, by neobsahovalo prakticky žádnou úplnou normu, jež by upravovala povinnosti chovatelů zvířat. Závěrem pokládá Ústavní soud za nutné dodat, že zajištění účinku vyhlášky v komplexu právních norem upravujících určitou oblast právních vztahů, jímž argumentuje město Staňkov ve vztahu k výtkám týkajícím se vybočení z pravomoci, lze dosáhnout i jinými formami, např. prohlubováním právního vědomí formou informací na webových stránkách města, vyvěšením vyhlášky spolu s doprovodným výkladem souvisejících právních předpisů na úřední desce či společnou publikací textu vyhlášky s doprovodným výkladem v městském zpravodaji apod. S ohledem na to, že důvody pro zrušení napadené vyhlášky jsou formální, jako tomu bylo v řadě analogických případů normotvroby obcí, přičemž v řízeních o zrušení takových vyhlášek je ministr vnitra vždy účastníkem, naskýtá se rovněž otázka, zda by ministr vnitra v rámci prevence a předcházení řízením u Ústavního soudu neměl obcím zřetelněji naznačit, jakých pochybení je nutno se vystříhat, aby jinak dobře míněná vyhláška nemusela být předkládána k posouzení Ústavnímu soudu.
Ústavní soud konstatuje, že ze shora uvedených důvodů je napadená vyhláška města Staňkov č. 5/03 v rozporu s čl. 104 odst. 3 a čl. 79 odst. 3 Ústavy a čl. 2 a 4 Listiny. Z tohoto důvodu Ústavní soud obecně závaznou vyhlášku města Staňkov č. 5/03 podle §70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zrušil.