ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.32.05
sp. zn. Pl. ÚS 32/05
Nález
Nález pléna Ústavního soudu složeného z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické ze dne 10. ledna 2006 sp. zn. Pl. ÚS 32/05 ve věci návrhu ministra vnitra na zrušení obecně závazné vyhlášky města Dobříše č. 5/2004 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku omezením konzumace alkoholu a jiných návykových látek na veřejném prostranství (nález byl vyhlášen pod č. 196/2006 Sb.).
Obecně závazná vyhláška města Dobříše č. 5/2004 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku omezením konzumace alkoholu a jiných návykových látek na veřejném prostranství se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodnění:
I.
Dne 14. 6. 2005 obdržel Ústavní soud návrh ministra vnitra Mgr. Františka Bublana na zrušení obecně závazné vyhlášky města Dobříše č. 5/2004 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku omezením konzumace alkoholu a jiných návykových látek na veřejném prostranství. Protože návrh po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nic nebránilo jeho projednání plénem Ústavního soudu.
II.
Ze zápisu z 23. zasedání Zastupitelstva města Dobříše konaného dne 4. 11. 2004, jakož i z vyhlášky č. 5/2004 Ústavní soud zjistil, že vyhláška č. 5/2004 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku byla řádně přijata na 23. zasedání Zastupitelstva města Dobříše konaného dne 4. 11. 2004 za přítomnosti čtrnácti zastupitelů (z celkového počtu 21), a to třinácti hlasy zastupitelů (jeden člen zastupitelstva se hlasování zdržel). Vyhláška byla vyvěšena na úřední desce města Dobříše dne 10. 11. 2004 a účinnosti nabyla dne 25. 11. 2004, sejmuta z úřední desky byla 9. 12. 2004. Lze tedy uzavřít, že napadená obecně závazná vyhláška byla přijata a vydána ústavně předepsaným způsobem orgánem k tomu zmocněným [§12 odst. 1, §84 odst. 2 písm. i), §87 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů].
III.
Text citované obecně závazné vyhlášky, schválený Zastupitelstvem města Dobříše, je následující (pozn. red.: včetně stylistických a pravopisných nepřesností):
Obecně závazná vyhláška č. 5/2004
o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku omezením konzumace alkoholu a jiných návykových látek na veřejném prostranství
Zastupitelstvo města Dobříše schválilo dne 4.11.2004 v souladu s ustanovením §84 odst. 2 písm. i), zákona č. 128/2000., o obcích, v platném znění a na základě ustanovení §10 písm. a) téhož zákona, tuto obecně závaznou vyhlášku č. 5/2004 o omezení konzumace alkoholu na veřejném prostranství.
Čl. 1
Úvodní ustanovení
Tato obecně závazná vyhláška ukládá povinnosti k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku v územním obvodu města Dobříš, spočívající v omezujících opatřeních při užívání veřejného prostranství.
Čl. 2
Vymezení základních pojmů
(1) Veřejný pořádek ve městě je stav, který umožňuje klidné a pokojné soužití občanů i návštěvníků města a realizaci jejich práv, zejména nedotknutelnosti jejich osob a jejího soukromí, ochrany majetku, ochrany zdraví a práva na příznivé životní prostředí.
(2) Veřejným prostranstvím jsou všechny ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky, dětská hřiště, sportoviště a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.1)
(3) Alkoholickými nápoji se rozumí lihoviny, destiláty, víno, pivo a jiné nápoje, které obsahují více než 0,75 objemového procenta alkoholu.2)
(4) Jinými návykovými látkami než alkohol jsou omamné látky, psychotropní látky a ostatní chemické látky, jejichž užívání může vyvolat závislost osob na nich, poškozuje zdraví a vede k jiné toxikomanii než alkoholismu. Nikotin se pro účely této vyhlášky za jinou návykovou látku nepovažuje.3)
Čl. 3
Omezující opatření k ochraně veřejného pořádku.
(1) Za činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek ve městě Dobříš, se považuje požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek na veřejných prostranstvích.
(2) Činnosti uvedené v odst. 1 jsou zakázány na těchto veřejných prostranstvích:
a) Mírové náměstí, Komenského náměstí, ulice Příbramská od Mírového náměstí po křižovatku s ulicí Fričova včetně Husova parku, ulice Pražská od Mírového náměstí až k Náměstí Svobody, Náměstí Svobody a prostor před Zámkem Dobříš s kostelem Nejsvětější trojice, ulice Plk. B. Petroviče až po křižovatku ulic Žižkova a Part. Svobody, ulice Školní, ulice Za Poštou,
b) u železniční stanice4) a v okruhu 30 m od nich,
c) na zastávkách linkové osobní dopravy5) a v okruhu 30 m od nich
d) u zdravotnických zařízení, školních zařízení, úřadů a institucí pro veřejnost, sportovních zařízení, domova důchodců a jiných sociálních zařízení, kostelů, hřbitovů, pomníků a pietních míst a v okruhu 30 m od těchto zařízení a institucí.
(3) Ustanovení odst. 2 tohoto článku se nevztahuje na části veřejných prostranství, na kterých bylo povoleno umístění restaurační zahrádky, či stánkový prodej a na pořádání trhů či jiných slavností celoměstského významu.
Čl. 4
Kontrolní činnost
(1) Dodržování této obecně závazné vyhlášky kontroluje Městské policie Dobříš, případně pověření zaměstnanci města, zařazení do Městského úřadu Dobříš.
Čl. 5
Sankce
(1) Jakékoliv jednání v rozporu s touto obecně závaznou vyhláškou bude posuzováno jako přestupek, u právnických a fyzických osob, které jsou podnikateli, jako správní delikt.
(2) Pro ukládání sankcí se užijí zvláštní předpisy6).
Čl. 6
Závěrečná a přechodná ustanovení
Tato obecně závazná vyhláška byla schválena usnesením zastupitelstva města č. 7/23/2004 a nabývá účinnosti 15 dnem po vyhlášení v souladu s ust. §12 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění.
_________________
1) §34 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích v platném znění
2) §1 odst. 2 zákona 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi, v platném znění
3) §1 odst. 3 zákona 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi, v platném znění
4) §22 odst. 1 písm. e) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, §1 písm. c) a d) vyhl. č. 173/1995 Sb., kterou se vydává dopravní řád drah
5) §2, 10, 18 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě v platném znění
6) např. zákon č. 200/1990 Sb. §46 odst. 2 a 3, o přestupcích v platném znění, zákon č. 128/2000 Sb. §58 odst. 4, o obcích v platném znění.
V Dobříši dne 9.11.2004
starosta místostarosta
IV.
Citovaná vyhláška nabyla účinnosti dne 25. 11. 2004. Rozhodnutím ze dne 25. 5. 2005 č. j. ODK-958/1-2005 Ministerstvo vnitra, odbor dozoru a kontroly veřejné správy, podle §124 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, pozastavilo účinnost obecně závazné vyhlášky města Dobříše č. 5/2004 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku omezením konzumace alkoholu a jiných návykových látek na veřejném prostranství. Toto rozhodnutí bylo doručeno městu Dobříši dne 31. 5. 2005 a tímto dnem nabylo podle §124 odst. 2 zákona o obcích právní moci. Navrhovatel v návrhu na zrušení vyhlášky uvádí, že v dané věci nebylo možno očekávat zjednání nápravy ze strany obce, která byla upozorněna na nezákonnost vyhlášky jak Ministerstvem vnitra v rámci metodické činnosti, tak Krajským úřadem Středočeského kraje, který zaslal obci výzvu ke zjednání nápravy. Navrhovatel uvádí, že zastupitelstvo města projevilo naopak vůli ponechat vyhlášku v platnosti, když na svém zasedání dne 29. 3. 2005 neschválilo návrh obecně závazné vyhlášky, kterou se vyhláška ruší.
Navrhovatel uvádí, že vyhláška v rozporu s ustanovením §10 písm. a) zákona o obcích překračuje meze tohoto zákonného zmocnění k ukládání povinností, a to z následujících důvodů.
Ustanovení čl. 3 odst. 2 vyhlášky vymezuje veřejná prostranství, na nichž je podle odstavce 1 tohoto ustanovení zakázáno požívat alkoholické nápoje a jiné návykové látky. Toto ustanovení je dle navrhovatele v rozporu se zákonem, neboť podle právního názoru Ústavního soudu vyjádřeného v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 50/03 oprávnění vydat takový zákaz nelze opřít o zmocňovací ustanovení §10 písm. a) zákona o obcích, protože obecně závaznými vyhláškami vydanými na základě tohoto zmocňovacího ustanovení nelze regulovat činnosti, které jsou upraveny speciálním právním předpisem. Navrhovatel má za to, že ustanovení §4 odst. 3 zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů, zakotvuje oprávnění obce omezit nebo zakázat na veřejně přístupných místech prodej a podávání alkoholických nápojů, nikoliv však jejich konzumaci. Pokud jde o jiné návykové látky, je obec analogicky oprávněna pouze omezit nebo zakázat jejich prodej, resp. prodej výrobků je obsahujících v prodejnách k tomu oprávněných osobám starším 18 let. Vzhledem ke skutečnosti, že účelem vyhlášky je ukládat povinnosti k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, přičemž tyto povinnosti ukládá napadená vyhláška z výše uvedených důvodů v rozporu se zákonem, je třeba dle navrhovatele považovat vyhlášku jako celek za nezákonnou.
Nad rámec výše uvedeného spatřuje navrhovatel nezákonnost vyhlášky také ve znění ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. b), c), a d) napadené vyhlášky, která vymezují veřejná prostranství okruhem 30 m od stanovených objektů. Podle navrhovatele se jedná o nedostatečné vymezení veřejných prostranství pro účely ukládání povinností dle §10 písm. a) zákona o obcích, mj. s ohledem na možný zásah do vlastnického práva k soukromým objektům. Navrhovatel opět v této souvislosti odkazuje na právní názor Ústavního soudu vyjádřený v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 50/03, dle něhož se zákaz vydaný na základě §10 písm. a) zákona o obcích musí vztahovat na některá veřejná prostranství v obci, přičemž "imperativ určitosti právního příkazu či zákazu vyžaduje, aby takové veřejné prostranství bylo v obecně závazné vyhlášce určeno co možná nejpřesněji, tj. tak, aby jeho lokalizace byla dostatečně konkrétní a nevyvolávala žádné interpretační pochybnosti". Tento požadavek určitosti nebyl dle názoru navrhovatele ve vyhlášce splněn. Navrhovatel současně poukazuje na obecné vymezení veřejných prostranství v čl. 2 odst. 2 vyhlášky, které obsahuje v rozporu s dikcí §34 zákona o obcích v demonstrativním výčtu veřejných prostranství také dětská hřiště a sportoviště, tedy prostory, které nemusí naplňovat pojmový znak veřejného prostranství ve smyslu uvedeného ustanovení zákona o obcích, tj. přístupnost každému bez omezení, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.
V poslední řadě navrhovatel upozorňuje na znění čl. 5 odst. 1 vyhlášky, podle kterého jakékoliv jednání v rozporu s touto obecně závaznou vyhláškou bude posuzováno jako přestupek, u právnických a fyzických osob, které jsou podnikateli, jako správní delikt. Navrhovatel má za to, že uložení sankce za porušení povinností, k jejichž uložení není obec oprávněna, je v rozporu se zákonem a odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 31/95, v němž bylo konstatováno, že povinnosti uložené ustanoveními vyhlášky, které jsou v rozporu se zákonem, nelze považovat za právní povinnosti, a nelze je tedy ani v případě jejich nedodržení sankcionovat.
V.
Na výzvu Ústavního soudu se k návrhu ministra vnitra na zrušení vyhlášky město Dobříš nevyjádřilo, pouze svým podáním ze dne 2. 8. 2005 sdělilo, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání v řízení o zrušení obecně závazné vyhlášky před Ústavním soudem ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Veřejný ochránce práv JUDr. Otakar Motejl svým vyjádřením ze dne 25. 7. 2005 sdělil, že nevstupuje do řízení o zrušení obecně závazné vyhlášky před Ústavním soudem.
Podáním ze dne 18. 10. 2005 navrhovatel vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání v řízení o zrušení obecně závazné vyhlášky před Ústavním soudem ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
VI.
Při rozhodování o návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky Ústavní soud posuzuje, zda vyhláška byla přijata a vydána v mezích Ústavou České republiky (dále též "Ústava") stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem a zda její obsah neodporuje ústavním zákonům a zákonům (§68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Pro toto posouzení Ústavní soud zpravidla volí test čtyř kroků, kterými jsou:
1. Přezkoumání pravomoci obce vydávat obecně závazné vyhlášky.
2. Přezkoumání otázky, zda se obec při vydávání obecně závazné vyhlášky nepohybovala mimo zákonem vymezenou věcnou působnost (jednání ultra vires).
3. Vyřešení otázky, zda obec při vydávání obecně závazné vyhlášky nezneužila zákonem jí svěřenou působnost.
4. Přezkum obsahu vyhlášky z hlediska "nerozumnosti".
Přitom je třeba uvést, že prvá dvě kritéria jsou kritérii formálními, zbylá dvě se vztahují k samotnému obsahu napadeného předpisu, byť i tato dvě poslední kritéria vykazují aspekty jednání ultra vires (v materiálním slova smyslu).
Stejnou metodu testování obecně závazné vyhlášky obce Ústavní soud zvolil i v projednávané věci.
Ustanovením čl. 104 odst. 3 Ústavy, podle kterého mohou zastupitelstva v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky, byly obce nadány pravomocí vydávat obecně závazné vyhlášky. V tomto smyslu Ústavní soud navazuje na rozhodnutí, které učinil ve věci sp. zn. Pl. ÚS 5/99 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 15, nález č. 112; vyhlášen pod č. 216/1999 Sb.]. Z uvedeného plyne, že na tuto normotvorbu obcí nutno pohlížet jako na originární tvorbu práva.
Protože napadená obecně závazná vyhláška byla vydána zastupitelstvem obce způsobem, který je rozveden v bodu II. tohoto nálezu, lze uzavřít, že obec postupovala co do výkonu pravomoci ústavně souladným způsobem.
Rozvedením shora zmíněného čl. 104 odst. 3 Ústavy ve smyslu stanovení působnosti obcí vydávat obecně závazné vyhlášky je ustanovení §35 odst. 3 písm. a) zákona o obcích. Podle tohoto ustanovení se obec při výkonu samostatné působnosti (ve smyslu ustanovení §35 odst. 1 zákona o obcích) řídí při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem. Tomuto zákonnému příkazu odpovídá vymezení věcných oblastí, v nichž je obec oprávněna originárně, tj. bez zákonného zmocnění v pravém smyslu (nález sp. zn. Pl. ÚS 3/95, Sbírka rozhodnutí, svazek 4, nález č. 59; vyhlášen pod č. 265/1995 Sb.) tvořit právo. Obec je tedy limitována mezemi své působnosti vymezené zákonem, nemůže upravovat otázky, které jsou vyhrazeny pouze zákonné úpravě a nemůže upravovat záležitosti, které jsou již upraveny předpisy práva veřejného nebo soukromého [srov. judikaturu Ústavního soudu zejména pro oblast úpravy chovu a držení zvířat na území obce, nález sp. zn. Pl. ÚS 4/98 (Sbírka rozhodnutí, svazek 14, nález č. 78; vyhlášen pod č. 126/1999 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 17/02 ze dne 20. 10. 2004 (Sbírka rozhodnutí, svazek 35, nález č. 150; vyhlášen pod č. 583/2004 Sb.; dostupný též v elektronické verzi na www.judikatura.cz)]. Účelem a funkcí vydávání obecně závazných vyhlášek je správa vlastních záležitostí samostatně, a nelze je spatřovat v pouhé volné reprodukci zákonů týkajících se úkolů státní správy, či dokonce v normování této oblasti. V případech, kdy obec vystupuje jako subjekt určující pro občana povinnosti jednostrannými zákazy a příkazy, tj. jestliže vydává obecně závaznou vyhlášku, jejímž obsahem jsou právní povinnosti, může tak činit jen v případě výslovného zákonného zmocnění, neboť je vázána čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Listina základních práv a svobod v čl. 2 odst. 2 obsahuje toto ustanovení: "Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.". Dále v čl. 4 odst. 1 se praví: "Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.".
Ústava v čl. 2 odst. 4 říká: "Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.". Článek 104 odst. 3 stanoví, že "Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.".
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, stanoví v §10: "Povinnosti může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou
a) k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranstvích v obci jsou takové činnosti zakázány, ..."
Zákon č. 37/1989 Sb. o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení §4 odst. 3 říká:
"Obce v samostatné působnosti mohou obecně závaznou vyhláškou omezit nebo zakázat:
a) v určitých dnech nebo hodinách nebo na určitých místech prodej a podávání alkoholických nápojů nebo tabákových výrobků v zařízeních veřejného stravování, v prodejnách potravin nebo na jiných veřejně přístupných místech".
Ústavní soud se otázkou oprávnění obce vydat v obecně závazné vyhlášce zákaz požívání alkoholických nápojů na vymezených veřejných prostranstvích zabýval již v nálezu ze dne 21. 9. 2004 sp. zn. Pl ÚS 50/03 (Sbírka rozhodnutí, svazek 34, nález č. 133; vyhlášen pod č. 567/2004 Sb.), ve kterém bylo konstatováno, že oprávnění vydat takový zákaz v obecně závazné vyhlášce obce nelze opřít o zmocňovací ustanovení §10 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., protože obecně závaznými vyhláškami vydanými na základě tohoto zmocňovacího ustanovení nelze regulovat činnosti, které jsou upraveny speciálním právním předpisem (k tomu viz nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 42/97). V projednávaném případě je takovým speciálním právním předpisem zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení §4 odst. 3 posledně jmenovaného zákona zakotvuje oprávnění obce obecně závaznou vyhláškou omezit nebo zakázat na veřejně přístupných místech "prodej a podávání alkoholických nápojů", nikoliv však jejich konzumaci. Ústavní soud neshledal důvod se od výše uvedeného právního názoru odchýlit a dospěl tedy k závěru, že město Dobříš nebylo oprávněno v čl. 3 napadené vyhlášky vydat zákaz požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek na veřejném prostranství, neboť překročilo meze své pravomoci, když předmětem napadené vyhlášky učinilo vztahy, které spadají do oblasti upravené zákony, a dodržování povinností z těchto vztahů vyplývajících je pod dozorem orgánů státní správy. Ústavní soud v tomto směru sdílí argumentaci navrhovatele a nad tento rámec dodává:
Z žádné právní normy nelze odvodit paušální zákaz veškeré konzumace alkoholu na veřejných prostranstvích. Ústavní soud samozřejmě setrvává na svém názoru, vysloveném již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 42/97 (Sbírka rozhodnutí, svazek 14, nález č. 85; vyhlášen pod č. 162/1999 Sb.), že "nemírné pití alkoholu na očích veřejnosti je společensky škodlivým jevem, který bývá příčinou narušování veřejného pořádku a poškozuje dobré mravy v obci, je špatným příkladem a kazí děti a mládež", nicméně připomíná, že takové, zajisté oprávněně negativní hodnocení, se vztahuje k nemírnému požívání alkoholu. Jak známo, konzumace alkoholu má mnoho kvalitativně a kvantitativně odlišných forem a stupňů, z nichž jistá část je společensky tolerována i na veřejných prostranstvích. Stanovení těch forem konzumace alkoholu, které by svou intenzitou mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, by vyžadovalo preciznější definici v právním předpise.
Jak již Ústavní soud uvedl ve svém nálezu ze dne 17. 5. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 62/04 (Sbírka rozhodnutí, svazek 37, nález č. 108; vyhlášen pod č. 280/2005 Sb.), Ústavní soud respektuje místní samosprávu jako výraz práva a způsobilosti místních orgánů spravovat veřejné záležitosti v mezích daných zákonem, v rámci své odpovědnosti a v zájmu místního obyvatelstva. Reakce na společensky nežádoucí jevy v obci však nelze řešit autoritativním určením poměrů jednotlivců cestou své vlastní normotvorby, ke které obci nebyl zákonem vytvořen prostor. Obecně závazné vyhlášky obcí nemohou upravovat věci, které jsou vyhrazeny zákonům. Zákonná úprava má přednost před obecně závaznou vyhláškou; pokud zákonodárce přijme pro vymezenou oblast určitá pravidla, subjekt územní samosprávy je nemůže duplicitně, či v rozporu se zákony, normovat.
Namísto přijetí vyhlášky zastupitelstvo obce mohlo využít jiné, ústavně souladné cesty řešící problémy vyvstalé v obci v souvislosti s konzumací alkoholu a jiných návykových látek na veřejném prostranství, např. tím, že by "upozorněním" publikovaným na úřední desce obce odkázalo i s přesnou citací na existující ustanovení těch či oněch zákonů, eventuálně i s avízem, že plnění povinností z těchto zákonných regulací vyplývajících bude důsledně sledováno a jejich porušení v souladu se zákonem trestáno, a to s odkazy na příkladmo uvedené sankce. V této souvislosti odkazuje mimo výše citované zákony Ústavní soud např. také na zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, který v §30 odst. 1 písm. a) stanoví, že přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi se dopustí ten, kdo prodá, podá nebo jinak umožní požití alkoholického nápoje osobě zjevně ovlivněné alkoholickým nápojem nebo jinou návykovou látkou, osobě mladší osmnácti let nebo osobě, o níž ví, že bude vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při níž by mohla ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek. Ustanovení §47 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, definuje přestupky proti veřejnému pořádku a jako přestupek uvádí i chování, které ruší noční klid [§47 odst. 1 písm. b)], budí veřejné pohoršení [§47 odst. 1 písm. c)], či kterým je znečištěno veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení [§47 odst. 1 písm. d)]. Pro takovéto upozornění by ovšem obec nemohla z hlediska formálního zvolit označení "vyhláška", neboť vyhláška vydaná v samostatné působnosti obce plní jiné funkce.
Ústavní soud byl nucen také přisvědčit námitce navrhovatele, že povinnosti uložené ustanoveními vyhlášky, které jsou v rozporu se zákonem, nelze považovat za právní povinnosti, a nelze je tedy ani v případě jejich nedodržení sankcionovat. Tento právní názor vyslovil Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 2. 4. 1996 sp. zn. Pl. ÚS 31/95 (Sbírka rozhodnutí, svazek 5, nález č. 24; vyhlášen pod č. 108/1996 Sb.), a Ústavní soud neshledal důvod se od tohoto právního názoru odchýlit. Je tedy zřejmé, že také stanovením sankcí v čl. 5 napadené vyhlášky překročilo město Dobříš svou zákonnou pravomoc.
Poněvadž již ze zjištěného plyne, že napadená vyhláška neobstojí ani z hlediska přezkoumání otázky, zda se obec při jejím vydání nepohybovala ultra vires z hlediska zneužití zákonem obci svěřené působnosti, nebylo již nutno přezkoumávat její obsah z hlediska nerozumnosti.
Ústavní soud tedy konstatuje, že ustanovení čl. 3 a čl. 5 obecně závazné vyhlášky města Dobříše č. 5/2004 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku omezením konzumace alkoholu a jiných návykových látek na veřejném prostranství jsou v rozporu jak s citovanými ustanoveními Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod, tak zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na skutečnost, že čl. 1 (úvodní ustanovení), čl. 2 (vymezení základních pojmů) a čl. 4 (kontrola dodržování obecně závazné vyhlášky) samy o osobě postrádají právní relevanci, Ústavní soud zrušil obecně závaznou vyhlášku města Dobříše č. 5/2004 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku omezením konzumace alkoholu a jiných návykových látek na veřejném prostranství podle §70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako celek.
Projednávaná právní problematika i všechny skutkové okolnosti případu byly dostatečně zřejmé z listinných podkladů, a protože se od ústního jednání nedalo očekávat další objasnění věci, Ústavní soud od něj se souhlasem obou účastníků upustil podle §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.