ECLI:CZ:NSS:2004:VOL.10.2004:24
sp. zn. Vol 10/2004 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milana Kamlacha,
JUDr. Petra Průchy, JUDr. Petra Příhody a JUDr. Vojtěcha Šimíčka, v právní věci
navrhovatele Ing. A. Z., zast. JUDr. Jiřím Kubátem, advokátem, se sídlem v Praze 2,
Belgická 23, proti odpůrcům: 1) Státní volební komise, se sídlem v Praze 1, U Obecního
domu 3 (adresa pro doručování: nám. Hrdinů 3, 140 21 Praha 4), 2) Jan Nádvorník, kandidát
č. 3 ve volebním obvodu č. 19 voleb do Senátu Parlamentu ČR konaných ve dnech
5. a 6. 11. 2004 a ve dnech 12. a 13. 11. 2004, o návrhu na rozhodnutí o neplatnosti voleb
do Senátu Parlamentu České republiky konaných ve volebním obvodu č. 19 ve dnech
5. a 6. 11. 2004 a ve dnech 12. a 13. 11. 2004,
takto:
I. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané ve volebním obvodu č. 19 ve dnech
5. 11. a 6. 11. 2004 a ve dnech 12. 11. a 13. 11. 2004 j s o u n e p l a t n é .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 16. 11. 2004, podaným v souladu s ustanovením §87 odst. 2
zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky (dále též jen „volební
zákon“) v zákonné lhůtě, se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti voleb do Senátu
Parlamentu České republiky (dále jen ČR) konaných ve dnech 5. - 6. 11. 2004 a ve dnech
12. - 13. 11. 2004 ve volebním obvodu č. 19 z důvodu, že ve volbách v tomto obvodu byl
porušen volební zákon zejména v ustanovení §16 odst. 2, neboť volební kampaň
předcházející výše uvedeným volbám neprobíhala čestně a poctivě a o kandidátu, kterým
je navrhovatel, byly opakovaně zveřejněny nepravdivé údaje v místním regionálním tisku.
Uvádí, že v Uhříněvském zpravodaji č. 10/2004, vydávaném městskou částí Praha 22 –
Uhříněves, v nákladu 3000 výtisků, který byl distribuován do přibližně 3000 poštovních
schránek obyvatel bydlících v městské části (dále jen MČ) Praha – Uhříněves, starosta
této MČ Milan Coller na straně 2 tiskoviny uvedl mj., že vlastnost „vědomě lhát“ „není
navrhovateli vůbec cizí“ a na podporu svého tvrzení se odvolával na str. 8 téže tiskoviny,
kde bez jakéhokoliv jiného komentáře nebo poskytnutí možnosti vyjádření se navrhovateli,
zveřejnil celostránkový text anonymního dopisu z roku 2001, adresovaného tehdejšímu
předsedovi KDU – ČSL JUDr. Cyrilu Svobodovi (návrh na vyloučení navrhovatele z KDU –
ČSL), kde jako autoři tohoto dopisu jsou uvedeni členové zastupitelstva MČ Praha –
Petrovice. Navrhovatel dodává, že vydavatel Uhříněvského zpravodaje Milan Coller vydává
obsah anonymu za pravdivé tvrzení, na základě kterého si má volič učinit podle jeho
Vol 10/2004 - 25
doporučení názor na navrhovatele. Pokud by autor článku učinil pokus o zjištění pravdivosti
anonymu, nemohl by jej otisknout ani k němu zaujmout stanovisko. Zjistil by totiž,
že předmětný dopis z roku 2001 nebyl sepsán členy zastupitelstva MČ Praha – Petrovice.
Tuto skutečnost písemně potvrdila bývalá starostka MČ Praha – Petrovice paní
Mgr. Miloslava Lippertová ve svém dopise ze dne 14. 10. 2001. V anonymním dopisu
je mj. nepravdivě uvedeno, že se navrhovatel dopustil podvodu s následným nezákonným
obohacením tím, že provedl rafinovanou několikanásobnou směnu státního bytu
a že se možná dopustil též podvodu v řádu miliónu tím, že převáděl na občanské sdružení
OPTIM – UKA, a tím defakto na sebe, pozemky v katastrálním území Praha – Šeberov.
Navrhovatel tvrdí, že žádný z těchto údajů není pravdivý, neboť nikdy nesměňoval
ani neprodával byt a také s popsaným převodem pozemků na občanské sdružení OPTIM –
UKA nemá nic společného, nikdy nebyl ani členem tohoto sdružení ani členem zastupitelstva
MČ Praha – Újezd. Všechny své pozemky získal dědictvím nebo převodem od rodičů,
což lze ověřit na příslušném katastrálním úřadu. Podotýká dále, že v anonymním dopisu
je nepravdivě uvedeno, že se jako starosta MČ Praha – Křeslice podílel za podivných
okolností na odstranění rozestavěné „Křeslické splaškové kanalizace“ a že se podílel
na vyhazování miliónů. Poukazuje v tomto směru na výsledek soudního sporu o „Křeslickou
splaškovou kanalizaci“, který skončil v roce 2004 ve prospěch obce Křeslice, jejímž
je starostou. Připomíná, že pokud by chtěl starosta Uhříněvse uvádět v tisku pravdivá tvrzení,
mohl si jednodušším způsobem pravdu zjistit. Poukazuje dále na to, že v předmětném
anonymu je nepravdivě uvedeno, že kandidoval v roce 1998 na funkci poslance do senátu
a opět podváděl voliče klamným údajem na kandidátce. Navrhovatel připomíná, že funkce
poslance senátu neexistuje nehledě k tomu, že v roce 1998 v žádných volbách do Parlamentu
ČR nekandidoval a nemohl tudíž na kandidátce uvádět nepravdivé údaje.
Dále je v něm uvedeno, že byl v prosinci v roce 2000 hlavním aktérem, spolu se starostou MČ
Praha – Újezd, převodu pozemků v katastrálním území (dále jen k. ú.) Šeberov. I toto tvrzení
označuje navrhovatel za nepravdivé. V závěru anonymu se uvádí, že pisatelům jde především
o to, aby se navrhovateli nepodařilo získat poslaneckou imunitu a tak uniknout vyšetřování
a následně by mohl splnit svoji výhružku škodit MČ Praha – Petrovice. I tato tvrzení označuje
navrhovatel za nepravdivá, neboť logicky, pokud nekandidoval do Parlamentu ČR, nemohl
usilovat a získat poslaneckou imunitu. Nikdy nevyhrožoval MČ Praha – Petrovice ani jejím
obyvatelům. Společně s návrhem předkládá jako důkaz dopis bývalé starostky MČ Praha –
Petrovice Mgr. Miloslavy Lippertové ze dne 14. 10. 2004, v němž se starostka distancuje
od obsahu anonymního dopisu a dodává, že vztahy mezi ní a navrhovatelem popsané
v něm neodpovídají skutečnosti. Navrhovatel ještě upozorňuje, že se k nepravdivým tvrzením
obsaženým v anonymu, která jej očerňuje ve spojitosti s výkonem funkce starosty MČ Praha –
Křeslice, písemně vyjádřil formou dopisu občanů a pokusil se s tímto svým stanoviskem ještě
před senátními volbami seznámit veřejnost.
Jako další důvod návrhu na neplatnost voleb navrhovatel označuje článek uveřejněný
v jiné regionální tiskovině, konkrétně v Petrovickém zpravodaji, speciálním čísle
z 21. 10. 2004, vydaném MČ Praha – Petrovice dne 3. 11. 2004 v nákladu 50 000 výtisků
(běžný náklad tohoto měsíčníku činí 2700 kusů). V něm je podchycen na str. 8 a str. 10
rozhovor člena redakce tohoto periodika Ing. P. Ř., který je současně členem Rady MČ Praha
– Petrovice, s JUDr. M. Č. (poznámka soudu: podle uvozovací části rozhovoru jde o majitele
strategicky položených pozemků na katastru Újezda). Navrhovatel zdůrazňuje, že uvedený
zpravodaj byl již od 2. 11. 2004 distribuován do poštovních schránek
Vol 10/2004 - 26
v celém volebním obvodu č. 19, tedy převážně mimo území MČ Petrovice a to v době těsně
před senátními volbami. V největší části volebního obvodu byl Zpravodaj distribuován
zároveň se zpravodajem Klíč MČ Praha 11 – Jižní město.
Navrhovatel upozorňuje, že redaktor klade otázky JUDr. Č. způsobem, který má zcela
účelově a nepravdivě vzbudit dojem, že navrhovatel má ve své kampani do senátních voleb
hrozit občanům vybudováním komunikace v trase JVK (krátká verze jihovýchodního
dálničního okruhu). Ačkoliv navrhovatel v souladu se svým přesvědčením i volebním
programem i v letech minulých vždy varoval před budováním komunikace v trase tzv. JVK
prosazované pražským magistrátem, JUDr. Č. o navrhovateli uvedl, že „pan Z. podněcuje
obavy občanů jihovýchodu Prahy, aby na jejich obavách o zdraví vlastních dětí vydělal
desítky miliónů korun. Projekt JVK by dnes prospěl jenom jemu“.
Navrhovatel tvrdí, že od počátku bojuje proti realizaci komunikace JVK, takže naopak
případný zisk spojený s jeho výstavbou od počátku odmítá. Otázky i odpovědi dále obsahují
jiné nepravdivé informace o navrhovateli a mají podle jeho přesvědčení zahájit diskreditaci
navrhovatele, takž nemůže být pochyb, proč byl rozhovor v uvedené době takto veden
a následně zveřejněn. Na položené otázky JUDr. Č. nepravdivě uvedl: že „Pan Z. podněcuje
obavy občanů jihovýchodu Prahy, aby na jejich obavách o zdraví vlastních dětí vydělal
desítky miliónů korun. Projekt JVK by dnes prospěl jenom jemu.“, že navrhovatel „zajistil
své rodině rozsáhlé pozemky na území Křeslic“ a že se snaží o schválení návrhů
zastupitelstva Křeslic na změny územního plánu, kterými by „rodina navrhovatele vydělala
jenom v Křeslicích 50 – 100 miliónů Kč“, že „radnice v Křeslicích (kde je navrhovatel
starostou) neváhá vydat několik veřejných miliónů na prodloužení vedení vysokého napětí,
když je třeba posunout navrhovanou trasu vysokého napětí tak, aby navrhovatel uvolnil
pozemky své a pozemky spoluobčanů znehodnotil“, že „když chybí přístup k jeho pozemku,
nejdříve donutí občana Křeslic, aby potřebný pozemek daroval obci, prý z veřejně
prospěšných důvodů, potom si však pozemek bez veřejného výběrového řízení zase sám
odkoupí“, že navrhovatel „žádal Radu Zastupitelstva hl. m. Prahy o 20 miliónů na koupi
státních pozemků, aby byly sceleny jeho vlastní pozemky, to umí“, že „Pan Z. je příkladem
politika, který svému soukromému zájmu podřídil výkon veřejné funkce; neznám starostu Z.,
znám jenom pana Ing. A. Z., který se chová jako člen klanu vlastnícího rozsáhlé pozemky
na jihovýchodě Prahy, zneužívá zájmu lidí o životní prostředí, prostřednictvím funkce
veřejného činitele prosazuje již mnoho let majetkový prospěch úzké skupiny osob“.
Na závěr uveřejněného rozhovoru redaktor Ing. P. Ř. učinil shrnutí, které je podle
navrhovatele nepravdivé, se záměrem očernit a skandalizovat jeho osobu, když uvedl:
„Vaše slova, která zcela snímají gloriolu z hlavy pana Z., asi raní mnoho lidí. Lidí, kteří mu
do této doby věřili a neustále zdůrazňovali, že proti dálnici bojuje nezištně pro blaho nás
všech. Bohužel při hledání informací o dálnici jsme i na jiných místech našli podobné
informace o …lidské povaze. Rozčarování je to i pro mne samotného. Netušil jsem,
že lze z problému JVK a ze strachu lidí udělat vlastní volební program, pečovat
při tom o své peníze a ještě ten problém uměle živit – aby vydržel nejlépe po několik
volebních období. Zklamání je to pro mne o to větší, že jsem byl (do dneška) členem
občanského sdružení OPTIM – EKO, které Ing. Z. vytvořil a vede. Kdysi tady skutečně
nebezpečí komunikace v těsné blízkosti našich domovů bylo, a tak jsem, stejně
Vol 10/2004 - 27
jako ostatní členové a příznivci, věřil tomu, že utrácím peníze, čas a energii pouze pro dobrou
věc, a ne pro něčí osobní prospěch. Přejme si, aby nakonec vše dobře dopadlo pro obyvatele
jihovýchodu Prahy.“
Navrhovatel má za to, že Ing. Ř. se za Petrovický zpravodaj i za petrovickou radnici
ztotožnil s výroky JUDr. Č., přihlásil se k nim a tím dal jeho výrokům značnou vážnost a
důležitost. Navrhovatel pravdivost v rozhovoru uvedených tvrzení popírá, když uvádí, že
nepodněcuje obavy občanů jihovýchodu Prahy, aby na jejich obavách o zdraví dětí vydělal
desítky miliónů korun, neboť mj. objektivně neexistuje způsob, jak by takto mohl uvedenou
sumu vydělat. Nezajistil sobě ani své rodině žádné pozemky na území Křeslic a pokud on a
někteří jeho příbuzní vlastní pozemky v k. ú. Křeslice, nabyli je rovněž výhradně dědictvím,
případně od svých rodičů, což je možné ověřit u příslušného katastrálního úřadu. Objektivně
je nemožné, aby schváleným návrhem zastupitelstva Křeslic na změny územního plánu získal
navrhovatel nebo členové jeho rodiny majetkový prospěch ve výši 50 – 100 miliónů Kč.
Návrh změny trasy projektovaného a dosud nerealizovaného vedení vysokého napětí
nevyžadoval žádné finanční náklady a z jeho případné realizace nevznikne navrhovateli žádný
prospěch, neboť i nové vedení by bylo umístěno na jeho pozemku. Navrhovatel nikdy nenutil
nikoho, aby daroval obci pozemek a nikdy žádný pozemek obce pro sebe nekoupil, což lze
rovněž ověřit u příslušného katastrálního úřadu. Nikdy nežádal Radu Zastupitelstva hl. m.
Prahy o 20 miliónů na koupi státních pozemků za účelem scelení jeho pozemků. K závěru
JUDr. Č., že „pan Z. je příkladem politika, který svému soukromému zájmu podřídil výkon
veřejné funkce…“ navrhovatel dodává, že důkazem opaku je skutečnost, že již pro třetí
volební období byl zvolen do funkce starosty MČ Praha – Křeslice. Poukazuje i na další
nepravdy uvedené v Petrovickém zpravodaji, kde na str. 3 je radou MČ Praha – Petrovice
uvedena informace o tom, že žádal o změnu vedení trasy velmi vysokého napětí tak, aby se
vyhnula jeho pozemku, což autor dokládá otištěním nepravdivého územního plánku.
Navrhovatel dodává, že k nepravdivým tvrzením zde uvedeným, která mají spojitost
s výkonem jeho veřejné funkce starosty MČ Praha - Křeslice a jsou zveřejněna v souvislosti
se senátními volbami, se nemohl vyjádřit v této tiskovině. Má za to, že to bylo záměrem
vydavatele, aby jej těsně před volbami osočil z nečestného a protiprávního jednání formou
osobního sdělení občanům a pokusil se svým stanoviskem ještě před senátními volbami
seznámit veřejnost. Navrhovatel se přesto písemně vyjádřil k obsahu nepravdivých tvrzení
formou osobního sdělení občanům (formou letáku), avšak s ohledem na krátkost času mezi
distribucí Petrovického zpravodaje a začátkem voleb, bylo jeho stanovisko pouze kusé
a jeho distribuce byla navíc mařena vybíráním písemného stanoviska z poštovních schránek
voličů.
Závěrem navrhovatel shrnuje, že obě výše uvedená periodika jsou zpravodajem
veřejné správy financovaným z veřejných finančních prostředků. Proti výše uvedeným
porušením volebního zákona podal dne 5. 11. 2004 stížnost u Státní volební komise
a současně podal téhož dne oznámení Policii ČR, Obvodnímu ředitelství Praha 4
pro podezření, že byl zveřejněním tvrzení o navrhovateli spáchán trestný čin. Vyslovuje
přesvědčení, že obě tiskoviny (Petrovický zpravodaj již i s ohledem na jeho náklad 50 000 ks)
a konfrontační a nepravdivé údaje v nich uvedené, byly vydány se záměrem poškodit
navrhovatele jako kandidáta do voleb Senátu Parlamentu ČR, a to v celém volebním obvodu
Vol 10/2004 - 28
č. 19. Bylo tak porušeno ustanovení §16 odst. 2 volebního zákona, neboť volební kampaň
neprobíhala čestně a poctivě a o kandidátu, jímž je navrhovatel, byly opakovaně zveřejněny
nepravdivé údaje takového rozsahu a charakteru, že navrhovatele poškodily na jeho občanské
cti, bezúhonnosti a dobré pověsti před voliči, což bylo umocněno publikováním v periodikách
vydávaných městskými částmi. Poukazuje na Zápis o výsledku voleb do Senátu Parlamentu
ČR ve volebním obvodu č. 19 ze dne 6. 11. 2004, z něhož vyplývá, že ve stálých a zvláštních
seznamech voličů bylo zapsáno 102 236 voličů a pokud byl Petrovický zpravodaj – speciální
číslo, doručen do 50 000 domácností a v každé z nich registrován alespoň jeden volič,
je vysoce pravděpodobné, že ovlivnil voliče původně rozhodnuté volit navrhovatele v jejich
rozhodnutí nevolit vůbec nebo ve výběru kandidáta. Pokud se tak stalo, pouhé 1 % takto
oslovených voličů činí nejméně 500 osob. S ohledem na výsledek I. kola voleb ve volebním
obvodu, kdy obsadil třetí místo s 13,07 % odevzdaných hlasů voličů, přičemž druhý
postupující kandidát Ing. Petr Jírava obdržel 14,33 % odevzdaných hlasů voličů a navrhovatel
byl pouhých 325 hlasů za druhým kandidátem postupujícím do II. kola senátních voleb,
byl výsledek voleb ovlivněn shora uvedeným protiprávním postupem, porušujícím volební
zákon. Navrhoval, aby soud prohlásil volby do Senátu Parlamentu ČR konané ve volebním
obvodu č. 19 ve dnech 5. a 6. 11. 2004 a ve dnech 12. a 13. 11. 2004 za neplatné.
Státní volební komise (dále jen „SVK“) ve svém vyjádření ze dne 29. 11. 2004
poukázala na ustanovení §87 odst. 2 volebního zákona, které umožňuje navrhovateli podat
návrh na neplatnost hlasování, neplatnost voleb nebo neplatnost volby kandidáta, má-li za to,
že byla porušena ustanovení volebního zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledky
hlasování, výsledky voleb nebo výsledek volby kandidáta. Uvedla, že vzala na vědomí
celkové výsledy I. a II. kola voleb do třetiny Senátu usnesením č. 41 ze dne 8. 11. 2004
a č. 42 ze dne 15. 11. 2004 a uveřejnila je dne 9. 11. 2004 a 16. 11. 2004 v Hospodářských
novinách. Uvedla dále, že své stanovisko vyjádřila v odpovědi na podání navrhovatele, které
k vyjádření připojila a na jehož obsah zcela odkázala. V uvedené písemnosti ze dne
6. 11. 2004 reaguje SVK na navrhovatelovu stížnost na porušování pravidel volební kampaně
ve volebním obvodě č. 19. Připomíná, že volební kampaň pro volby do senátu a její podmínky
jsou upraveny v ustanovení §16 volebního zákona pouze v tom smyslu, že pro volební
kampaň může starosta vyhradit plochu pro vylepení volebních plakátů, a to 16 dnů přede
dnem voleb. Možnost jejího využívání musí odpovídat zásadě rovnosti kandidujících
politických stran a koalic, popř. kandidátů při volbách do senátu. Volební kampaň musí
probíhal čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách
nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé
údaje. Tuto úpravu je podle SVK třeba chápat jako jakýsi morální apel na jednotlivé
kandidující subjekty a další zúčastněné, jehož porušení nespojuje zákon o volbách
do Parlamentu s žádnou konkrétní sankcí a v tomto směru proto není založena ani působnost
SVK. Poučila navrhovatele, že možné nápravy se lze domáhat např. cestou občanskoprávní,
případně trestněprávní; z hlediska průběhu voleb a jejich výsledků pak cestou správního
soudnictví návrhem podle ustanovení §87 volebního zákona.
Navrhovatel spolu s návrhem na zahájení řízení předložil soudu kopii Uhříněvského
zpravodaje č. 10/2004 a Petrovický zpravodaj – speciální číslo z 21. 10. 2004, z nichž soud
ověřil, že údaje týkající se osoby navrhovatele uvedené v návrhu na rozhodnutí o neplatnosti
voleb se zcela shodují s tím, co je v uvedených periodicích (na navrhovatelem připomenutých
stranách) uvedeno. Soud rovněž zjistil, že Uhříněvský zpravodaj vydává Úřad MČ Praha 22,
Vol 10/2004 - 29
vychází měsíčně a odpovědným redaktorem je M. Coller (starosta MČ Praha 22). Číslo 10
uvedeného zpravodaje bylo vydáno v počtu 3000 výtisků a registrováno Ministerstvem
kultury ČR, odborem hromadných sdělovacích prostředků. Za obsahovou a věcnou správnost
odpovídá autor. Speciální číslo Petrovického zpravodaje ročník XIII, říjen 2004 je časopisem
MČ Praha – Petrovice. Periodikum vychází 5 x ročně v Petrovicích a uzávěrka mimořádného
čísla proběhla 15. 10. 2004, do tisku byl dán 22. 10. 2004 a vyšel 3. 11. 2004. Vydavatelem
je MČ Praha – Petrovice, redaktorem Ing. P. Ř. Časopis je rovněž registrován Ministerstvem
kultury. Za obsahovou a věcnou správnost příspěvků odpovídá autor s tím, že redakce si
vyhrazuje právo příspěvky krátit, případně stylisticky upravit. Mimořádné číslo vyšlo v
nákladu 50 000 výtisků.
Z navrhovatelem předložené kopie dopisu starostky MČ Praha – Petrovice
Mgr. Miloslavy Lippertové ze dne 1. 10. 2001, č. j. 245/2001/star., které je vyjádřením
k materiálu „Návrh na vyloučení pana Ing. A. Z. z KDU – ČSL“, přijatého ústřední kanceláří
KDU – ČSL dne 20. 9. 2001, starostka uvedené MČ sděluje JUDr. Cyrilu Svobodovi, že
telefonicky o daném materiálu hovořila se členy svého zastupitelstva a na základě těchto
rozhovorů je zplnomocněna konstatovat, že členové zastupitelstva MČ Praha – Petrovice
nejsou autory tohoto materiálu. Totéž stanovisko oznámila rovněž redakci deníku Blesk.
Navrhovatel současně předložil ručně psané sdělení dnes již bývalé starostky Mgr. Miloslavy
Lippertové ze dne 14. 10. 2004, v němž opět k obsahu téže písemnosti uvádí, že uvedený
dopis přišel na Úřad MČ Praha – Petrovice dne 1. 10. 2001 a následně se o jeho obsah zajímal
deník Blesk. Do této redakce jako starostka odpověděla po projednání se všemi členy
zastupitelstva uvedené MČ, že nikdo z jeho členů není autorem výše zmiňovaného textu – jde
tedy o anonym. Za svoji osobu se od obsahu dopisu distancuje, vztahy mezi ní a Ing. Z. tam
popsané neodpovídají skutečnosti, jejich popis je nepravdivý. Ing. Z. si váží jako člověka,
který pro obyvatele jihovýchodu Prahy již mnoho vykonal.
Navrhovatel dále předložil stálý seznam voličů MČ Praha – Křeslice, úřad MČ
Štychova 2, Praha 10, z něhož soud ověřil, že v tomto seznamu je zapsán pod pořadovým
číslem 318 A. Z., nar. X, bytem K., D. 44 s poznámkou, že smí volit. Konečně pak
navrhovatel předložil též kopii zápisu o výsledku voleb do Senátu Parlamentu ČR ve
volebním obvodu č. 19, Praha 11, konaných ve dnech 5. a 6. 11. 2004, podle něhož v prvním
kole voleb z celkového počtu 25 726 platných hlasů pro všechny kandidáty získal v pořadí
první Jan Nádvorník 10 201 hlasů, což představuje 39,65 %, druhý Petr Jírava 3689 hlasů –
14,33 % a třetí A. Z. 3364 – 13,07 %. Kandidáti na dalších místech získali menší počet hlasů.
Do II. kola voleb postoupil Jan Nádvorník a Petr Jírava.
Nejvyšší správní soud, jehož příslušnost k řízení je založena ustanovením §88 odst. 2
volebního zákona dospěl k závěru, že návrhu je nutno vyhovět.
Pokud jde o volby do Senátu Parlamentu ČR, pak podle §87 odst. 2 volebního zákona
platí, že podáním návrhu na neplatnost hlasování, neplatnost voleb nebo neplatnost volby
kandidáta se může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu (§90 zákona
č. 150/2002 sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“) každý občan zapsaný do stálého
seznamu ve volebním okrsku, kde byl senátor volen, každá politická strana, politické hnutí,
Vol 10/2004 - 30
koalice nebo nezávislý kandidát, jejichž přihláška k registraci ve volebním obvodu byla
pro volby senátu zaregistrována (dále jen navrhovatel). Návrh je třeba podat nejpozději
do deseti dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí. Podle §87 odst. 4 téhož
zákona může návrh na neplatnost voleb podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena
ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb.
Navrhovatel Ing. A. Z. je tedy osobou oprávněnou podat návrh na neplatnost voleb ve
smyslu citovaného zákona, neboť je občanem zapsaným do stálého seznamu voličů ve
volebním okrsku, kde byl senátor volen. Návrh podal v zákonem stanovené lhůtě, když
konečné výsledky voleb byly vyhlášeny dne 16. 11. 2004 a návrh na zahájení řízení byl ještě
téhož dne podán u Nejvyššího správního soudu. Podle ustanovení §90 odst. 1 s. ř. s., které je
obdobné ustanovení §87 odst. 1 volebního zákona, může se občan, politická strana nebo
nezávislý kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo
politických hnutí a nezávislých kandidátů, za podmínek stanovených zvláštními zákony (zde
volebního zákona), návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti
kandidátů anebo neplatnosti volby kandidáta. Účastníky jsou navrhovatel, příslušný volební
orgán a ten, jehož volba byla napadena.
Z ustanovení §90 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §87 odst. 4 volebního
zákona vyplývá, že návrh na neplatnost voleb je důvodný tehdy, byla-li porušena ustanovení
volebního zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb. Jak Nejvyšší správní soud
judikoval již dříve (poznámka soudu: byť k aplikaci jiného volebního, nicméně principielně
zcela srovnatelného zákona, viz Sb. NSS č. 354/2004), za základní předpoklady vyhovění
volební stížnosti je – v obecné rovině - nutno označit především tři následující:
(1.) protizákonnost, tzn. porušení některých ustanovení volebního zákona; (2.) vztah mezi
touto protizákonností a zvolením kandidáta, jehož volba je napadena volební stížností
a (3.) zásadní intenzitu této protizákonnosti, která ve svých důsledcích musí přinejmenším
výrazně zpochybňovat volbu předmětného kandidáta. Jinak řečeno, tato intenzita musí
v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat,
že pokud by k protizákonnému jednání nedošlo, nebyl by tento kandidát zřejmě vůbec zvolen.
Zjednodušeně řečeno tedy tato intenzita způsobuje „zatemnění“ volebních výsledků,
tzn. jejich zásadní zpochybnění.
V projednávané věci je nutno především vycházet z ustanovení §16 volebního
zákona, které upravuje volební kampaň. Přitom je nutno předeslat, že citované ustanovení
neupravuje volební kampaň vyčerpávajícím způsobem, nýbrž že se vztahuje toliko na její
poslední, závěrečnou tzv. „horkou“ fázi. I při posuzování tohoto právního institutu
totiž je třeba mít v patrnosti základní atributy demokratického právního státu, mezi něž patří
i princip, že každý může dělat to, co zákon výslovně nezakazuje a nikdo nesmí být nucen činit
to, co zákon neukládá (viz č. 2 odst. 2 Ústavy, čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).
Protože kandidující subjekty (ať politické strany hnutí či jejich koalice nebo osoby fyzické)
představují subjekty soukromoprávní a žádný zákon jim nezakazuje vykonávat volební
kampaň i mimo období upravené citovaným ustanovením, je zjevné, že tuto kampaň vyvíjet
mohou. Není totiž možno ani přehlédnout, že volební kampaň představuje ve svých
důsledcích jednu z forem výkonu základních práv, jakými jsou především svoboda projevu,
právo na informace, sdružovací právo, shromažďovací právo apod.
Vol 10/2004 - 31
Citované ustanovení §16 je nutno vidět právě ve zmíněném kontextu ochrany
základních práv a svobod. Svojí podstatou totiž představuje konkretizaci citovaných
základních práv a ústavních principů, jako je zejména princip svobodné soutěže politických
sil v demokratické společnosti (čl. 22 Listiny) a princip rovnosti, konkretizovaný pro potřeby
volebního práva čl. 21 odst. 4 Listiny. S ohledem na respektování zmíněných dominantních
principů svobodné soutěže a rovnosti ve volebním procesu je proto nutno vykládat i citované
ustanovení volebního zákona.
Podle ustanovení §16 odst. 1 volebního zákona může starosta pro volební kampaň
vyhradit plochu pro vylepení volebních plakátů, přičemž možnost jejího využívání musí
odpovídat zásadě rovnosti kandidujících subjektů. Přestože citované ustanovení výslovně
zmiňuje toliko využití plochy pro vylepení volebních plakátů, je bez jakýchkoliv důvodných
pochybností zřejmé, že - s ohledem na citované ústavní principy - představuje zmíněný
příklad toliko demonstrativní nástin obecně platného přístupu ke komunikačním možnostem,
s nimiž disponují obce. Jinými slovy vyjádřeno: při využití všech komunikačních prostředků
v držení obce musí být respektován princip rovnosti kandidujících subjektů.
V projednávané věci tato zásada respektována nebyla. Jak vyplývá již z rekapitulační
části tohoto usnesení, vydáním Uhříněveského zpravodaje č. 10/2004 i zvláštního
čísla Petrovického zpravodaje, jejíchž vydavateli jsou úřady městských částí uvedených obcí,
bezprostředně přede dny konání I. kola senátních voleb princip rovnosti kandidujících
subjektů porušen byl. Jakkoliv není v možnostech Nejvyššího správního soudu meritorně
se vyjádřit k opodstatněnosti a pravdivosti tvrzení směřujících proti navrhovateli Ing. A. Z.,
uvedených v těchto zpravodajích, je nespornou skutečností, že publikované informace svojí
povahou byly způsobilé jmenovaného výrazně poškodit v očích jeho potencionálních voličů a
konkrétní okolnosti případu (vydání zpravodajů těsně před volbami, zjevná jednostrannost
prezentovaných názorů, způsob distribuce, výrazně vyšší náklad mimořádného vydání
Petrovického zpravodaje apod.) přesvědčivě ukazují, že tento úmysl ze strany vydavatele
zmíněných periodik sledován byl. Navíc, povaha článků a informací publikovaných v těchto
zpravodajích - jak vyplývá ze shora prezentované rekapitulace - se vymyká i požadavkům
férovosti volební kampaně (viz zejména citovaný anonymní dopis z roku 2001, zejména
pokud byl bez jakéhokoliv komentáře vydáván za dopis členů zastupitelstva MČ Praha –
Petrovice, aniž by autorství těchto členů bylo ověřeno), zformulovaným v ustanovení §16
odst. 2 volebního zákona.
Nejvyšší správní soud tak dospívá k závěru, že předmětným jednáním bylo porušeno
ustanovení §16 odst. 1, 2 volebního zákona.
Dále je nutno zodpovědět otázku, zda mezi prokázaným porušením volebního zákona
a zvolením kandidáta (Jan Nádvorník) existuje vztah. V tomto směru Nejvyšší správní soud
pro stručnost odkazuje na právní názor Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 526/98),
z něhož je především patrno, že při hodnocení porušení volebního zákona nejde o to,
zda k porušení došlo objektivně či subjektivně, nýbrž každý případ je nutno hodnotit
materiálně, individuálně a s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem. V projednávané
věci tedy není rozhodující, zda vůbec se zvolený kandidát na porušení volebního zákona
jakkoliv (byť i nepřímo) podílel. Důležité je, že v daném případě navrhovatel v I. kole
senátních voleb skončil na 3. místě s rozdílem hlasů 325 od kandidáta, který se umístil
Vol 10/2004 - 32
na 2. místě. Z povahy věci je proto patrné, že zmíněný velmi těsný rozdíl hlasů,
o který navrhovatel nepostoupil do II. kola, mohl být skutečně zapříčiněn dříve uvedenou
protizákonností. Jinak řečeno, pokud by k této protizákonnosti nedošlo, mohl by navrhovatel
reálně postoupit do II. kola voleb, v jehož rámci nelze vyloučit ani šanci na jeho zvolení.
Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že mezi popsaným porušením volebního
zákona a mezi zvolením kandidáta určitý vztah existuje.
S uvedeným bezprostředně souvisí rovněž posouzení intenzity protizákonnosti
v daném případě. Je totiž zřejmé, že za situace, kdy se navrhovatel nedostal do II. kola
senátních voleb pro relativně těsný rozdíl chybějících hlasů (325), je intenzita protizákonnosti
nutná pro konstatování neplatnosti voleb přirozeně nižší, než v případě výrazného rozdílu
hlasů. V projednávané věci proto Nejvyšší správní soud dospěl k přesvědčení, že zmíněná
protizákonnost v konečném důsledku vedla k „zatemnění“ volebního výsledku I. kola
senátních voleb a tím znehodnotila rovněž konečný výsledek II. kola těchto voleb.
Proto Nejvyšší správní soud shledal volby neplatnými.
Toto usnesení bude doručeno účastníkům řízení, tedy navrhovateli, Státní volební
komisi a Janu Nádvorníkovi, jehož volba byla napadena. Současně bude vyvěšeno na úřední
desce soudu; právní moci nabývá dnem vyvěšení (§93 odst. 5 s. ř. s.).
Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá z ustanovení §93 odst. 4 s. ř. s.,
podle něhož v soudním řízení ve věcech volebních nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. 12. 2004
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu