ECLI:CZ:NSS:2013:VOL.27.2013:83
sp. zn. Vol 27/2013 - 83
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Zdeňka Kühna,
JUDr. Radana Malíka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Jana Vyklického v právní věci navrhovatelky:
Mgr. P. K., proti odpůrcům: 1) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4,
2) Ing. Miloš Zeman, bytem Brdičkova 1917/9, Praha 5, a 3) Ing. Vratislav Mynář, bytem
Osvětimany 274, okr. Uherské Hradiště, odpůrci 2) a 3) zast. JUDr. Janem Vondráčkem,
advokátem se sídlem Zbraslavské nám. 458, Praha 5 – Zbraslav, v řízení o návrhu na neplatnost
volby prezidenta republiky,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1.] Navrhovatelka podala návrh na neplatnost volby prezidenta datovaný dnem 4. 2. 2013,
který byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen dne 5. 2. 2013. V tomto návrhu uvedla, že došlo
k porušení ustanovení zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých
zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), dále jen „zákon o volbě prezidenta“, takovým
způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby prezidenta. Konkrétně je přesvědčena, že byla
porušena ust. §35 odst. 2 a 3 zákona o volbě prezidenta, kter á se týkají volební kampaně. Dále
poukázala obecně na porušení práv Karla Schwarzenberga, na porušení jeho osobnostních práv,
zejména práva na zachování osobní cti a dobré pověsti a práva na rovný politický boj . Tím
v konečném důsledku dle navrhovatelky došlo k porušení práv všech voličů narušením rovné
a svobodné soutěže politických sil a také k ohrožení demokratických hodnot, na kterých je Česká
republika založena. Ke všem těmto porušením volební kampaně, práv Karla Schwarzenberga,
poškozením práv voličů, narušením volné soutěže politických sil a porušení demokratických
hodnot dle názoru navrhovatelky došlo ze strany Miloše Zemana, jeho volebního týmu
a podporovatelů následujícími kroky: prohlášením na webových stránkác h www.zemannahrad.cz,
inzerátem v deníku Blesk, výrokem Z. Š. umístněným na jeho profilu na Facebooku,
internetovým rozhovorem s Milošem Zemanem ze dne 21. 1. 2013 zveřejněným
na www.idnes.cz, rozhovorem s Milošem Zemanem zveřejněným dne 23. 1. 2013
na www.aktualne.cz a výroky v debatách s kandidáty na prezidenta v televizních pořadech.
V zájmu přehlednosti tohoto rozhodnutí soud rozvádí jednotlivé námitky v podrobnostech dále.
[2.] Odpůrce 1) se k návrhu vyjádřil v tom smyslu, že jako volební orgán nemá žádné
pravomoci k tomu, aby do průběhu volební kampaně kandidátů vstupoval, šetřil, zda nedošlo
k porušení zákona, a případně přijímal opatření k zabránění dalšího porušování. Otázka,
zda došlo k porušení volební kampaně, je tak ponechána soudu.
[3.] Odpůrci 2) a 3) ve vyjádření uvedli, že považují návrh za nedůvodný, a proto navrhli
jeho zamítnutí. V prvé řadě namítli, že není dán právní základ pro vyslovení neplatnosti volby
prezidenta republiky, neboť neexistuje norma, podle níž by soud mohl vyslovit neplatnost volby
prezidenta. V §66 odst. 2 zákona o volbě prezidenta je upravena pouze aktivní legitimace
k podání návrhu. Pokud jde o uplatněné důvody návrhu, odpůrci uvedli, že uvedená jednání nelze
kvalifikovat jako porušení zákona.
[4.] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou v dané volební věci splněny
podmínky pro její projednání, a shledal, že návrh obsahuje všechny zákonem stanovené
náležitosti (§37 odst. 3 s. ř. s.), byl podán ve lhůtě sedmi dnů po vyhlášení celkového výsledku
volby prezidenta republiky (§66 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky) oprávněnou
osobou (§66 zákona o volbě prezidenta a §90 odst. 5 s. ř. s.) u věcně a místně příslušného soudu
(§92 s. ř. s. a §68 zákona o volbě prezidenta).
[5.] Po ověření, že jsou splněny podmínky k projednání a rozhodnutí věci, tedy Nejvyšší
správní soud přistoupil k meritornímu posouzení návrhu.
[6.] V prvé řadě Nejvyšší správní soud nesouhlasí s názorem odpůrců 2) a 3),
podle nichž neexistuje právní základ pro vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky.
Odpůrcům lze zčásti přisvědčit v tom, že relevantní právní předpisy, tedy soudní řád správní
ani zákon o volbě prezidenta, neobsahují ustanovení, které by přímo stanovilo, že v případě,
že soud shledá návrh důvodným, rozhodne o neplatnosti volby prezidenta republiky.
§66 odst. 1 zákona o volbě prezidenta ovšem upravuje soudní řízení o „návrhu na neplatnost volby
prezidenta“ a definuje okruh osob či skupin osob k němu aktivně legitimovaných.
Odstavec 2 téhož ustanovení navíc stanoví, že „[n]ávrh na neplatnost volby prezidenta může podat
navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby
prezidenta“. Nabízí se tedy otázka, z jakého důvodu by zákonodárce dával stanovenému okruhu
osob aktivní legitimaci k podání návrhu na vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky,
pokud by v pravomoci soudu příslušného k řízení o tomto návrhu (§68 zákona o volbě
prezidenta) nebylo v případě, že shledá návrh důvodným, právě vyslovit neplatnost volby
prezidenta republiky.
[7.] Na §66 zákona o volbě prezidenta pak navazuje §90 odst. 5 s. ř. s., v jehož první větě
se již přímo uvádí, že za podmínek stanovených zákonem o volbě prezidenta se mohou k tomu
legitimované osoby „domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti volby“ . Pravomoc Nejvyššího správního
soudu rozhodnout o neplatnosti volby prezidenta republiky tedy nepochybně vyplývá
z §90 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §66 zákona o volbě prezidenta. Účelem daného řízení je zajistit
účinnou ochranu proti takovým případným nezákonnostem v průběhu volby, které by mohly
ovlivnit výsledek volby prezidenta. V případě důvodnosti návrhu bude tedy soudní ochrana
zajištěna tak, že soud vysloví neplatnost volby prezidenta republiky nebo je jí části. O tom svědčí i
§90 odst. 5, věta pátá, s. ř. s., jež stanoví, že „ rozhodne-li soud o neplatnosti části volby prezidenta
republiky, určí v usnesení, od kterého úkonu se volba prezidenta republiky bude opakovat “. Na uvedená
ustanovení dále navazuje i §59 odst. 2 zákona o volbě prezidenta upravující opakovanou volbu.
Podle tohoto ustanovení „[o]pakovaná volba prezidenta nebo opakování části volby prezidenta se koná,
shledá-li soud návrh na neplatnost volby prezidenta (§66) opodstatněným“. Upravuje-li zákon výslovně
postup po vyslovení neplatnosti volby soudem, nelze tvrdit, že soud není oprávněn o neplatnosti
volby rozhodnout.
Pokračování Vol 27/2013 - 84
[8.] Opačný výklad zastávaný odpůrci 2) a 3) neodpovídá doslovnému znění citovaných
ustanovení ani úmyslu zákonodárce, o němž svědčí rovněž důvodová zpráva k zákonu o volbě
prezidenta: „Soud může posoudit, že volební proces neproběhl v souladu se zákonem a je třeba opakovat celou
volbu prezidenta znovu (tím umožnit vstoupit do volebního procesu např. i novým kandidátům), anebo že není
třeba opakovat znovu celé volby, ale pouze jejich část, a to od úkonu, kde nastalo pochybení.“ (Důvodová
zpráva je dostupná na www.psp.cz.)
[9.] Nejvyšší správní soud při vlastním přezkumu návrhu vyšel z ust. §66 odst. 2 zákona
o volbě prezidenta a konstatuje, že mezi podmínky nutné k tomu, aby mohl vyhovět návrhu
na neplatnost volby prezidenta republiky, patří (1) nezákonnost; (2 ) vztah mezi touto
nezákonností a výsledkem volby prezidenta; (3) zásadní intenzita této nezákonnosti, která musí
v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že pokud
by k takovému jednání nedošlo, nebyl by kandidát zřejmě vůbec zvolen (srov. k tomu přiměřeně
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2004, č. j. Vol 6/2004-12, publikované
pod č. 354/2004 Sb. NSS, dostupné z www.nssoud.cz stejně jako další zde citovaná rozhodnutí
zdejšího soudu). Rozhodnutí voličů jako suveréna může soudní moc změnit jen ve výjimečných
případech, kdy vady volebního procesu způsobily nebo mohly prokazatelně způsobit, že by voliči
rozhodli jinak a byl by zvolen jiný kandidát (nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2005,
sp. zn. Pl. ÚS 73/04, publikovaný jako N 17/36 SbNU 185 a také jako č. 140/2005 Sb., kauza
senátora Nádvorníka).
[10.] Argumentace uplatněná navrhovatelkou se ve svém základu dotýká způsobu, jakým byla
vedena předvolební kampaň. Navrhovatelka upozorňuje na neetičnost volební kampaně, na její
xenofobii, vyjmenovává celou řadu nepravdivých informací, které v průběhu kampaně Miloš
Zeman vyslovil, případně s těmito nepravdami přišel někdo z jeho týmu. Argumentuje přitom jak
jednotlivými tvrzeními, která v průběhu kampaně zazněla ve vztahu k protikandidátovi Karlu
Schwarzenbergovi, tak také jejich kumulací a celkovým vyzněním pro voliče. K uvedenému
vedení volební kampaně ze strany Miloše Zemana pak stěžovatelka upíná veškerá namítaná
porušení zákona a práv Karla Schwarzenberga a všech voličů , která se měla odehrát
v jednotlivých krocích zmíněných v bodu [1.] tohoto usnesení.
[11.] K tomu je třeba nejprve uvést, že z ákon o volbě prezidenta v §35 odst. 1 definuje volební
kampaň jako jakoukoli propagaci kandidáta na funkci prezidenta republiky a volební agitaci
v jeho prospěch, zejména veřejné oznámení určené na jeho podporu nebo sloužící v jeho
prospěch, včetně jakékoli doprovodné akce, za které se poskytne nebo obvykle poskytuje úplata,
pokud k takové propagaci nebo volební agitaci došlo nejdříve v den vyhlášení volby prezidenta
ve Sbírce zákonů, anebo i před tímto dnem, jestliže taková propagace nebo agitace trvá i ke dni
vyhlášení volby prezidenta ve Sbírce zákonů. Za volební kampaň se považuje i sdělení
v neprospěch jiného kandidáta na funkci prezidenta republiky. Podle §35 odst. 2 volební kampaň
musí probíhat čestně a poctivě, zejmé na nesmí být o kandidátech zveřejňovány nepravdivé údaje.
[12.] Zákon neobsahuje výklad užitých pojmů „čestně a poctivě“ a soud toto ustanovení
aplikující musí vycházet nejen z toho, jak jsou tyto pojmy chápány v běžném životě, ale současně
musí i přihlížet k charakteru volební kampaně. Ta má jistě svá specifika vyplývající z vyostřeného
střetu mezi jejími aktéry, kteří se jednak snaží získat podporu pro svůj volební program, jednak
podlomit důvěru k volebnímu soupeři. Volební střet je fakticky nejen soutěží vol ebních programů
a kandidátů v pozitivním smyslu (tedy vyzvednutím kladů vlastního programu a kandidujících
osobností), ale i v negativním smyslu (poukazováním na zápory ostatních volebních programů
i osob protikandidátů). Předmětné pojmy v prostředí voleb nelze ztotožňovat s dobrými mravy,
tak jak jsou chápány občanským zákoníkem, ani je nelze posuzovat z hlediska soukromého práva
a obecné morálky. Nedostatek etiky ve volební kampani ještě nečiní takové jednání
protizákonným (srov. usnesení zdejšího soudu ze dne 29. 6. 2006, čj. Vol 45/2006-17,
publikované pod č. 963/2006 Sb. NSS).
[13.] Jsou to voliči, kterým v prvé řadě přísluší hodnotit volební kampaň jednotlivých
kandidátů a chování těchto kandidátů během ní. Voličům přísluší vyhodnotit volební kampaň
v celé její šíři i v jejích jednotlivostech. To se týká též morálních aspektů vedení kampaně,
hodnocení toho, zda jednotlivé výroky pronesené kandidáty nejsou zavádějící, zda se kandidát
neuchýlil k příliš konfrontačnímu stylu atd. Za podstatné zdejší soud považuje, aby měli kandidáti
v kampani možnost, pokud tak uznají za vhodné, se vyjádřit ke krokům, i těm kontroverzním,
svého protikandidáta a tím umožnit voličům, aby si sami o kandidátech udělali vlastní představu.
Je pak na voličích, aby výsledek tohoto svého hodnocení promítli do rozhodnutí, jak naložit
se svým hlasem. Úkolem soudu nemůže být neohraničené hodnocení volební kampaně z hledisek
etiky, vhodnosti, přesvědčivosti či vkusu. Role soudu působícího ve volebním soudnictví
je v daném ohledu podpůrná a nastupuje až v tom krajním případě, kdy by se volební kampaň
vymanila zákonem nastaveným pravidlům pro její provádění, že by se nedalo mluvit o čestném
a poctivém politickém boji. Platí přitom, že ne každé jednání v rámci volební kampaně,
které může být některými voliči vnímáno jako neetické, nevhodné či nevkusné, zároveň okamžitě
přesahuje rámec poctivě a čestně vedené volební kampaně, jak ji pojímá zákon o volbě prezidenta
republiky, a stává se protiprávním. Je totiž nutno akceptovat, že ve volebním klání je možné
počítat i s poměrně ostrými souboji jednotlivých kandidátů.
[14.] Tímto pohledem hodnotil Nejvyšší správní soud navrhovatelčiny námitky ,
v nichž poukazovala na aspekty kampaně Miloše Zemana, které se dotýkaly tzv. Benešový ch
dekretů, sudetských Němců a vystupování Miloše Zemana v televizních a rozhlasových pořadech.
Navrhovatelka vyjádřila svůj názor, že mnohé výroky ve volební kampani považuje za zkreslené
a ze svého pohledu za neetické. S tímto jejím názorem může řada voličů souhlasit, nicméně jejich
hodnocení přísluší právě voličům. Smyslem řízení o neplatnosti voleb není, aby zdejší soud
dopodrobna hodnotil kvalitu volební kampaně, dále zda jeden kandidát byl druhým citován
přesně, či zda došlo ke zkreslení jeho slov a n ázorů. Karel Schwarzenberg měl prostor,
aby se veřejně vymezil vůči výrokům v předvolební kampani na jeho adresu, voliči měli možnost
takové výroky zhodnotit a porovnat s informacemi z různých zdrojů. Jejich hodnocení tak bylo
v daném ohledu na kritickém posouzení voličů. Navrhovatelka v návrhu s odvoláním
na průzkum společnosti MEDIAN, s. r. o., uvedla tvrzení, že k odlivu voličů Karla
Schwarzenberga došlo též z důvodu diskuse o tzv. Benešových dekretech. I pokud by tomu
tak skutečně bylo, bylo by nutno tento jev přisuzovat rozhodnutí voličů v návaznosti na kampaň
jednotlivých kandidátů, kteří mohli, a to i v reakci jeden na druhého, předestřít své názory
a vymezit se proti tvrzením protistrany.
[15.] Poněkud odlišná je situace v souvislosti s inzerátem v deníku Blesk,
na který navrhovatelka taktéž upozornila. Soud konstatuje, že v případě inzerátu v deníku Blesk
byl závažným způsobem porušen zákon o volbě prezidenta republiky. Celostránkový inzerát
v deníku Blesk vyšel v první den druhého kola volby prezidenta republiky (Blesk, 25. 1. 2013,
s. 9). Jeho zadavatel nebyl uveden, inzerát byl uveřejněn anonymně. Teprve následně vyšlo
najevo, že zadavatelem inzerátu byl pražský advokát Vladimír Zavadil, bývalý důstojník
komunistické Státní bezpečnosti (http://www.lidovky.cz/lzivy-inzerat-proti-schwarzenbergovi-
zadal-byvaly-dustojnik-stb-1ce-/zpravy-domov.aspx?c=A130125_182818_ln_domov_mev;
http://www.ustrcr.cz/data/pdf/karty/sprava2-1989/zavadil-vladimir.pdf). Tento inzerát,
celkově velmi negativní ve vztahu ke kandidát ovi Karlu Schwarzenbergovi, obsahuje některé
spekulace (o záměrech kandidáta Karla Schwarzenberga vracet majetek potomkům válečných
zločinců) a přinejmenším jedno nepravdivé tvrzení, a to informaci o poděkování kandidáta Karla
Schwarzenberga B. P. za jeho podporu (k nepravdivosti tohoto tvrzení srov. vysvětlení Miloše
Pokračování Vol 27/2013 - 85
Zemana v prezidentské debatě na ČT 1 dne 24. 1. 2013 a následné dementi Britských listů
z téhož dne, viz http://www.blisty.cz/art/67152.html). Tímto inzerátem byl porušen zákaz
uvádět o kandidátech nepravdivé údaje podle §35 odst. 2 zákona o volbě prezidenta republiky a
dále porušen §35 odst. 3, podle něhož [p]ropagace nebo volební agitace šířené prostřednictvím
komunikačních médií musí obsahovat informaci o jejich zadavateli a zpracovateli; to platí obdobně i pro sdělení v
neprospěch kteréhokoli kandidáta na funkci prezidenta republiky. Zákon o volbě prezidenta republiky v
§35 odst. 1 definuje volební kampaň jako jakoukoli propagaci kandidáta na funkci prezidenta
republiky a volební agitaci v jeho prospěch. Za volební kampaň se považuje i sdělení
v neprospěch jiného kandidáta na funkci prezidenta republiky.
[16.] Nezákonný inzerát měl bezesporu racionální vztah ke zvolení kandidáta, jehož zvolení
je napadeno. Soud má nicméně za to, že ve věci ne ní dána třetí podmínka pro závěr o neplatnosti
volby prezidenta republiky, totiž existence takové zásadní intenzity nezákonnosti,
která je ve vztahu příčinné souvislosti k výsledku volby. Lze jen připomenout
(srov. bod [9.] shora), že nezákonnost musí dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně
domnívat, že pokud by k ní vůbec nedošlo, nebyl by kandidát zřejmě vůbec zvolen. Intenzita
porušení volebního práva ve vztahu k inzerátu v deníku Blesk je bezesporu mimořádně velká.
Deník Blesk je nejčtenějším českým deníkem, jeho náklad se pohybuje kolem 300.000 kusů,
každodenně zasahuje výrazně více než jeden milión čtenářů
(http://www.mediaguru.cz/2012/08/prodane-naklady-deniku/). Inzerát vyšel v první den voleb,
kandidát Karel Schwarzenberg, v jehož neprospěch inzerát směřoval, tak neměl reálnou šanci
na nepravdivé tvrzení a spekulace tam uvedené reagovat. Zadavatelem inzerátu byl bývalý
důstojník komunistické Státní bezpečnosti, což byla klíčová represivní složka zločinného
komunistického režimu (srov. zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu
a o odporu proti němu). Spojení zadavatele inzerátu s týmem zvoleného kandidáta Miloše
Zemana však nebylo v tomto řízení prokázáno. Současně výsledek voleb ve prospěch kandidáta
Miloše Zemana je tak výrazný, bezmála 500.000 hlasů (srov. oficiální výsledek voleb vyhlášený
pod č. 25/2013 Sb.), že lze dospět k závěru, že samotný inzerát, byť porušující dokonce dvě
zákonné normy (§35 odst. 2 a odst. 3 zákona o volb ě prezidenta republiky), nebyl s to takto
výrazný výsledek založit. Jinými slovy, přes vysokou intenzitu protizákonnosti nebyl inzerát
s to změnit volební výsledky.
[17.] Soud se v tomto shoduje s názorem Ústavního soudu, podle něhož za porušení pravidel
volebního procesu by měl být v prvé řadě sankcionován ten, kdo takovéto porušení způsobil.
Právní řád na takovéto případy pamatuje, ať již jde o odpovědnost občanskoprávní,
veřejnoprávní (přestupky, správní delikty atd.) či trestní. Hrozba zrušení výsledku voleb
jako jedině možný důsledek je v takovém případě v rozporu s ústavním principem přiměřenosti
zásahu veřejné moci (takto nález sp. zn. Pl. ÚS 73/04, citovaný v bodě [9.] shora).
[18.] Co se týče nepravdivého výroku týmu Miloše Zemana o obrazec h s nacistickou tématikou
v sídle manželky Karla Schwarzenberga, intenzita tohoto porušení nebyla vysoká. Karel
Schwarzenberg a jeho tým měli možnost tento nepravdivý výrok přesvědčivě vyvrátit. Ostatně
Miloš Zeman pochybení uznal a svému protikandidátovi se omluvil. Navrhovatelka se dále
vyjádřila též ke způsobu, jakým byla omluva učiněna. U vedla, že samotné manželce Karla
Schwarzenberga se Miloš Zeman neomluvil a že omluva byla učiněna vždy na výzvu
protikandidáta či moderátora. Co se týče formy uvedené omluvy, je opět na voličích,
nikoli soudu, aby posoudili adekvátnost formy, kterou byla učiněna.
[19.] Navrhovatelka se ve svém návrhu a také jeho doplnění ze dne 7. 2. 2013 dotkla otázky
diskvalifikace kandidáta, který se dopustí závažného volebního deliktu. Nejvyšší správní soud
v prvé řadě konstatuje, že sankci v podobě vyřazení z volební soutěže pro kandidáta,
který vážným způsobem poruší pravidla vedení volební kampaně, české právo nezná. Ze strany
zdejšího soudu tak nemá význam hodnotit, zda by jednání některého z kandidátů v předvolební
kampani nemělo vést k jeho vyloučení z volby prezidenta republiky. Státní moc totiž lze v České
republice uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a t o způsobem,
který zákon stanoví (srov. čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky; čl. 2 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod), vyloučení kandidáta z volby pro porušení pravidel volební kampaně
tak za současné legislativní úpravy není možné.
[20.] Odkazovala-li navrhovatelka na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne
26. 7. 2011 ve věci Orujov proti Ázerbájdžánu, č. stížnosti 4508/06 , je nutno uvést, že Evropský
soud pro lidská práva v uvedeném rozsudku připustil (bod 46.), že skutečnost, že se kandidát
dopustil nezákonnosti při volební kampani, může být důvo dem pro jeho vyloučení z voleb, musí
být ale zajištěny dostatečné záruky proti svévoli, nedůvodným nařčením a rozhodnutí o vyloučení
musí být založena na dostatečných důkazech. Jak také vyplývá z tohoto rozsudku (body 27. a 28.),
ázerbájdžánské právo umožňovalo zrušit registraci kandidáta, který se dopustil zakázaného
jednání během volební kampaně. To je zásadní rozdíl oproti současné právní úpravě v České
republice. Ani navrhovatelčin odkaz na nález sp. zn. Pl. ÚS 73/04, cit ovaný v bodě [9.] shora,
není případný v souvislosti s diskvalifikací kandidáta. Byť se zde Ústavní soud vyjadřoval
k diskvalifikaci kandidáta, který se dopustil závažného volebního deliktu, šlo o hodnocení
de lege ferenda, tj. úvahy o možné budoucí právní úpravě. Zcela jistě nelze uvedený nález v nímat
tak, že by bez náležité právní regulace umožňoval diskv alifikovat kandidáta z volby na základě
porušení zákonné regulace volební kampaně.
[21.] Navrhovatelka ve druhém doplnění svého návrhu ze dne 11. 2. 2013 uvedla, že porušení
pravidel volební kampaně, na která poukázala ve svém původním návrhu, nabyla takové intenzity,
že by to mohlo nasvědčovat spáchání trestného činu, a to zejména trestného činu pomluvy
dle §184 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve zněn í pozdějších předpisů. Nejvyšší
správní soud nespatřuje důvod, proč by měl namítaná jednání hodnotit z toho pohledu,
zda naplňují skutkovou podstatu některého z trestných činů. K takovému posouzení
jsou povolány orgány činné v trestním řízení, jak to i sam a navrhovatelka připouští. Pro nynější
věc má význam posouzení namítaných jednání ve vztahu ke kritériím uvedeným v bodě
[9.] tohoto usnesení, což také zdejší soud učinil; nedospěl přitom k závěru, že by vedla k závěru
o důvodnosti návrhu.
[22.] Po vyhodnocení všech navrhovatelkou předestřených námitek dospěl Nejvyšší správní
soud k závěru o jejich nedůvodnosti. Návrh na neplatnost volby prezidenta republiky
proto zamítl.
[23.] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle §93 odst. 4 s. ř. s., dle kterého nemá právo
na náhradu nákladů řízení žádný z účastníků. Soud rozhodl bez jednání (§90 odst. 5, věta čtvrtá,
s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. února 2013
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu