ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1291.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 1291/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce E. H., proti žalovanému S. č. a m. b. družstev, o 304.074,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 429/96, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 1999, č.j. 21 Co 489/99-59, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.12.1999, č.j. 21 Co 489/99-59, odmítl jako opožděné odvolání žalovaného, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 1. 1999, č.j. 19 C 429/96, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 304.075,- Kč jako náhradu mzdy za období od 1. 2. 1996 do 28. 2. 1997 a povinnost nahradit mu náklady řízení v částce 54.864,- Kč. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl zástupkyni žalovaného, advokátce, doručován do vlastních rukou na adresu v P., L. č. 18, kde je evidováno sídlo její advokátní kanceláře. Protože adresátka nebyla při doručování na uvedené adrese zastižena, byla jí při prvním pokusu o doručení dne 21.4.1999 zanechána tzv. výzva (oznámení o novém doručení), a protože ani druhý pokus o doručení nebyl úspěšný, byla zásilka dne 22. 4. 1999 uložena na poště, o čemž byla adresátka vyrozuměna. Zásilku si JUDr. M. K. vyzvedla na poště 6. 5. 1999 a odvolání podala u soudu osobně 20. 5. 1999. Odvolací soud dovodil, že zásilku obsahující rozsudek soudu prvního stupně je nutno mít za doručenou dnem 26. 4. 1999, což byl pracovní den následující po třetím dni od uložení zásilky na poště, který připadl na neděli. Počala-li patnáctidenní lhůta k odvolání běžet 27. 4. 1999, uplynula 11. 5. 1999 a odvolání podané u soudu 20. 5. 1999 je opožděné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že rozsudek soudu prvního stupně byl jeho zástupkyni nesprávně doručován na adresu v P., L. č. 18, kde má bydliště, přestože - vědoma si problémů s doručováním pošty v místě jejího bydliště - při jednání dne 30. 1. 1998 soud výslovně žádala, aby jí bylo doručováno na adresu v P., O. č., kde má kancelář; tato žádost byla zaznamenána do protokolu o jednání. Podle žalovaného nelze z údajů o doručení rozsudku obsažených v doručence ani spolehlivě zjistit, že jeho zástupkyně byla jako adresátka poštou vyrozuměna o tom, že jí poštovní doručovatel přijde zásilku doručit opakovaně, neboť na zadní straně obálky, ve které byla uložena doručovaná písemnost, jsou přes sebe otištěna razítka s některými nečitelnými údaji a není zde uvedena hodina nového doručování. Zástupkyně žalovaného - byť nemůže prokázat, že jí nebylo do poštovní schránky doručeno oznámení o uložení zásilky - vyrozumění o uložení zásilky na poště popírá. Nelze ani pominout, že listovní zásilka, došlá na adresu v P., L. č. 18, byla určena JUDr. M. K., zatímco příjmení zástupkyně žalovaného zní „K.\". Odtud žalovaný usuzuje, že napadené usnesení vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci a že nesprávným postupem soudu mu byla odňata možnost jednat před soudem. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu „v plném rozsahu zrušil\".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal věc podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále opět jen „o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, k tomu oprávněnou osobou (žalovaným) řádně zastoupenou advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.) a že je podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Dovolání je přípustné a zároveň i důvodné tehdy, trpí-li rozhodnutí odvolacího soudu některou z vad vyjmenovaných v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. (tzv. zmatečností). Vady uvedené v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. se žalovaný výslovně dovolává tvrzením, že v důsledku „nesprávného posouzení otázky doručení rozsudku... mu byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem\".
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže tento postup soudu se projevil v průběhu řízení a nikoli také při rozhodování. Jinak řečeno, za „postup soudu v průběhu řízení\" je možné považovat jen činnost, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází, nikoliv vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tento výklad přípustnosti (a zároveň i důvodnosti) dovolání je plně konformní s judikaturou Ústavního soudu ČR, podanou již k ustanovení §237 písm. f/ o.s.ř. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 238/1995 Sb. (viz. nález ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. III ÚS 85/95, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 5, části I., pod č. 14).
Ve smyslu shora uvedeného výkladu lze uzavřít, že hodnotící úsudek o opožděnosti odvolání projevený v rozhodnutí odvolacího soudu není nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení\" (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 887/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod č. 42) a jelikož dovolatel s jiným „postupem\" odvolacího soudu zmatečnost řízení nespojuje, dovolací soud uzavírá, že vadou podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. řízení zjevně netrpí. Jiné vady podřaditelné ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. dovolatel nenamítá a z obsahu spisu ani nevyplývají.
Argument, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z „nesprávně zjištěného stavu věci\", je pro dovolací řízení bezcenný, když skutkový stav věci lze v dovolacím řízení zpochybnit jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod, jemuž dovolatelem formulované tvrzení stejně neodpovídá, se navíc pojí s dokazováním skutečností mezi účastníky sporných (se zjišťováním skutkového stavu), jímž šetření o okolnostech doručení není.
Po obsahové stránce, argumentem o pochybení soudu v řešení otázky, kdy byl rozsudek doručen zástupkyni žalovaného (to jest o pochybení při šetření podmínek doručení), vystihl dovolatel dovolací důvod uvedený v ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Odvolací soud při odmítnutí odvolání vycházel z údajů na doručence, z nichž vyplývá, že rozsudek jako písemnost určená do vlastních rukou byl zástupkyni žalovaného (advokátce) zaslán na adresu P., L. č. 18 a po výzvě ze dne 21. 4. 1999 uložen 22. 4. 1999 na poště; jeho převzetí dne 6. 5. 1999 stvrdila adresátka podpisem na doručence. Při rozhodování měl odvolací soud k dispozici sdělení Č. a. k. ze dne 1. 11. 1999, v němž se uvádí, že JUDr. M. K. je zapsána v seznamu advokátů České advokátní komory pod ev. č. 2741 od 1. 1. 1993 a má evidované sídlo advokátní kanceláře na adrese L. č. 18, P. s pobočkami v P., M. č. 88 a v P., O. č. 3.
Podle ustanovení §47 odst. 1 o.s.ř. do vlastních rukou je třeba doručit písemnosti, u nichž to stanoví zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu. Ve smyslu ustanovení §158 odst. 2 věty první o.s.ř. se do vlastních rukou doručuje stejnopis písemného vyhotovení rozsudku.
Podle ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
74
Je-li písemnost určená do vlastních rukou účastníka doručována prostřednictvím pošty (§45 o.s.ř.), prokazuje místo, den a způsob doručení doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílateli (soudu). Jaké konkrétní kroky musí pošta učinit a jaké údaje musí být vyznačeny na doručence osvědčující náhradní doručení písemnosti určené do vlastních rukou účastníka (doručení uložením na poště), stanovila vyhláška č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovního řádu), ve znění účinném do 30. června 2000 (tj. ve znění vyhlášky č. 58/1991 Sb.).
Podle §11 odst. 2 cit. vyhlášky adresa musí být uvedena tak přesně, aby nevznikly pochybnosti, kam má pošta zásilku přepravit, kde a komu ji má dodat. Posoudit, zda je adresa zásilky správná a úplná, přísluší dodací poště.
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že doručenka je listinou, která má povahu listiny veřejné a která se od listin soukromých liší - ve shodě s §134 o.s.ř. - svou důkazní silou; potvrzuje totiž, není-li dokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1532/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 18, ročník 1998, pod pořadovým číslem 127). Výklad podávaný soudní praxí je jednotný i potud, že rovněž písemnost určená do vlastních rukou advokáta může být doručena uložením na poště podle ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. Platí nicméně, že podle §47 odst. 2 o.s.ř. lze postupovat jen v případě, že advokát nebyl zastižen na uvedené adrese a současně se zde v době pokusu o doručení písemnosti nenacházely osoby vypočtené v §48 odst. 3 o.s.ř., pověřené tímto advokátem k přijímání zásilek.
K tomu, aby mohla být vyvrácena správnost údajů o doručení obsažených v doručence, musí účastník řízení především tvrdit skutečnosti, jež vedou k závěru, že údaje v doručence nejsou pravdivé. Jde-li o tzv. náhradní doručení písemnosti určené do vlastních rukou účastníka, jsou tvrzeními, jež v případě, že jsou prokázána, mohou vyvrátit závěr o doručení dokladovaném doručenkou, v podstatě jen tvrzení, že se nezastižený adresát v době pokusu o doručení písemnosti v místě doručení nezdržoval, případně tvrzení, že pošta při doručování zásilky nedodržela postup předepsaný občanským soudním řádem a poštovním řádem. Vzhledem k tomu, že doručenka má povahu veřejné listiny, je účastník, který zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence (namítá, že stanovený postup doručování nebyl dodržen), povinen nabídnout soudu důkazy k prokázání těchto tvrzení; není-li totiž prokázán opak, potvrzuje doručenka pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno (§134 o.s.ř.).
Námitka dovolatele, že údaje pošty o doručení zásilky obsažené na zadní straně obálky jsou nesrozumitelné, není pro posouzení věci relevantní, když z doručenky založené ve spise je zcela zřejmé, kdy byla učiněna výzva i kdy byla písemnost na poště uložena. Pokud pak dovolatel v dovolání zpochybňuje pravdivost údajů na doručence, činí tak pouhou dedukcí, že postup stanovený pro doručování zásilek nemohl být poštou dodržen, když jeho zástupkyně ani výzvu, ani vyrozumění ve skutečnosti neobdržela; žádné důkazy k prokázání svého tvrzení však soudu nenabízí. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že pro řádné doručení listovní zásilky podle ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. postačuje fakt, že výzva a vyrozumění o uložení zásilky byly vhodným způsobem učiněny. Jestli se vyrozumění či výzva následně nedostanou do rukou adresáta, např. z důvodu jejich ztráty z poštovní schránky, není pro posouzení řádnosti doručení rozhodující. Navíc nelze přehlížet skutečnost, že vyzvedla-li si zástupkyně dovolatele listovní zásilku osobně na poště dne 6.5.1999, musela být o její existenci poštou informována.
Tvrzení žalovaného, že jeho zástupkyně „soud výslovně žádala, aby jí bylo doručováno na adresu O. č. 3, P.\", s obsahem spisu nekoresponduje. V plné moci, osvědčující zastoupení žalovaného advokátkou, není sídlo zástupkyně žalovaného uvedeno. Sama zástupkyně žalovaného sdělila soudu do protokolu při jednání dne 23. 9. 1997 „svoji správnou adresu v P., M. 88\", posléze (při jednání dne 30. 1. 1998) uvedla, že „změnila adresu a její současná adresa je v P., O.\"; o doručení na konkrétní adresu výslovně nepožádala. Za této situace nelze soudu prvního stupně důvodně vytýkat, že přistoupil k doručení na adresu v P., L. č. 18, kde má podle sdělení Č. a. k. advokátka evidováno i sídlo (na adrese v P., O. č. 3 se nachází pouze jedna z poboček této kanceláře). Lze uzavřít, že při dodržení zákonného postupu stanoveného pro doručování písemností do vlastních rukou (§47 odst. 2 o.s.ř.) tak nebránila žádná zákonná překážka provedení náhradního doručení zástupkyni žalovaného na adresu L. č. 18, P.
Akceptovat nelze ani tvrzení dovolatele, že jeho zástupkyni nebylo řádně doručeno, pokud byla na zásilce obsahující rozhodnutí soudu prvního stupně označena chybně příjmením „K.\" namísto „K.\". Sama tato chyba v psaní spočívající v záměna jednoho písmene za jiné, která by v mluveném slově nebyla navíc ani postihnutelná - při správnosti ostatních údajů, tj. jména adresátky, jejího akademického titulu a adresy - nemohla způsobit záměnu v osobě adresáta předmětné zásilky, což přesvědčivě dokládá fakt, že zásilka byla poštou JUDr. K. dne 6.5.1999 vydána a JUDr. K. ji na poště osobně převzala, aniž by vznesla jakoukoli pochybnost, že předmětná zásilka je určena právě jí.
Podle ustanovení §204 odst. 1 o.s.ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje.
Odvolací soud v posuzovaném případě nepochybil dovodil-li, že lhůta k odvolání počala běžet ode dne doručení, kterým je v souladu s fikcí uvedenou v ustanovení §47 odst. 2 třetí den od uložení zásilky. Bylo-li takto rozhodnutí soudu prvního stupně dovolateli v souladu s uvedenou fikcí doručeno v pondělí 26. 4. 1999, je posledním dnem lhůty k podání odvolání úterý 11.5.1999 a odvolání žalovaného, podané osobně na soud dne 20. 5. 1999, bylo odvolacím soudem správně jako opožděné v souladu s ustanovením §218 odst. 1 písm. a) odmítnuto.
V mezích, ve kterých byl dovolací soud oprávněn dovoláním napadené usnesení přezkoumat, je právní posouzení věci odvolacím soudem správné; v důsledku toho je správné i usnesení, které na něm spočívá a Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 1, věty před středníkem, o.s.ř. jako neopodstatněné zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř.. Žalobci, který byl v dovolacím řízení úspěšný, žádné náklady v tomto řízení nevznikly a žalovaný na jejich náhradu nemá právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. května 2001
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu